Jaroslav Dobiáš - Analogová fotografie

Jaroslav Dobiáš fotografuje výhradně na analog. Má rád proces zrodu fotografie, který má pevně ve svých rukou. Mnoho věcí se naučil úplně sám, metodou pokus-omyl. Stát při zrodu své vlastní fotografie, od počátku až do konce, váš vztah s fotografií prohlubuje. Při fotografování musíte více přemýšlet a nemáte k dispozici náhled na displeji fotoaparátu. Také musíte porozumět expozičním zákonitostem, které ovšem Jaroslav velice rád porušuje a vytváří si tím vlastní autorský rukopis. Více už v rozhovoru se zajímavým amatérským fotografem, jehož fotografie obdivuje i sám mistr Robert Vano. 

Jaroslave, proč fotografujete na klasický film? Co pro vás analogová fotografie znamená?

Líbí se mi ten pocit, mít něco skutečného v ruce. Ať už negativ, nebo hotovou fotografii. Celý proces vytváření analogové fotografie v komoře je pro mne mnohem víc, než pracovat s digitálními daty. Ale když jsem s fotografií začínal, začínal jsem právě s digitálním fotoaparátem. Po cca dvou letech jsem od digitální fotografie úplně upustil a začal jsem fotografovat výhradně na film. Analogová fotografie potřebuje svůj čas. Tím, že se fotografii věnujete až do jejího zrodu, vzniká k vašim fotografiím hlubší vztah.

Fotografujete výhradně černobíle?

Ano, černobílá fotografie se mi líbí mnohem víc, je taková opravdovější. 

  

Jste samouk?

Jsem velký samouk a na mých fotografiích je to, myslím si, znát. Technické chyby pro mě nejsou až tak podstatné. Myslím si, že pod vedením zkušeného fotografa bych si ušetřil spoustu času. Ale to, že jsem se některé věci naučil úplně sám metodou „pokus-omyl“, pro mne má určitou hodnotu.

Informace jste hledal v knihách, nebo na internetu?

Rozhodně v knihách, mám jich doma spoustu.

O analogové fotografii?

Spíše o umění obecně. O malířství, o fotografech, monografie fotografů a tak dále.

Vyvolávat negativy v temné komoře jste se naučil také z knih?

Ve spolupráci s jednou firmou v Praze na Žižkově, kam jsem nesl na zvětšení své první analogové fotografie, jsem se naučil základy práce v temné komoře. Strávil jsem tam dva nebo tři týdny. Poté jsem si zařídil svou vlastní temnou komoru u mne doma. 
 

Co pro vás fotografování znamená?

Dát najevo něco, co není snadné nebo možné dát najevo v reálném životě. Během fotografování a tvoření fotografií se chovám jinak, než jak mne lidé běžně znají. Při fotografování se chovám možná upřímněji, opravdověji. Hodně lidí před ostatními funguje s nějakou maskou. Při fotografování se mohu chovat přesně tak, jak se momentálně cítím.

Fotografujete pouze ženy? A proč?

Fotografuji výhradně dívky. Mám z nich menší strach než z mužů. V období mého dospívání, kdy se formovala moje osobnost, jsem prošel věcmi, které mne velmi ovlivnily. Myslím si, že jsem vnitřně na určité věci výrazně citlivější. Bylo i období, kdy pro mne bylo velmi složité být v kolektivu lidí. Dokonce jsem jednu dobu měl problém opustit byt a jít ven. Fotografování mužů by pro mne bylo nemožné.

Fotografování vám tedy dává určitou vnitřní svobodu?

Velkou vnitřní svobodu.

  

Jakým fotoaparátem fotografujete? A na jaký film?

Nejvíce fotografuji na Nikon F6, což je v podstatě moderní digitální zrcadlovka, do které se dává film. Má všechny výhody toho, co přináší moderní fotoaparáty. Co se týká ergonomie, kvalitní baterie, kompatibility s různými objektivy, automatického zaostřování a tak dále. Pak mám ještě záložní fotoaparát Nikon F3, což je 30 až 35 let starý fotoaparát. A ještě začínám fotografovat na středoformát Mamiya, na který chci postupně přejít. Film mám oblíbený Ilford 400 pro jeho zrno a citlivost.

A proč zrovna Nikon?

Myslím, že Canon nic takového nevyrábí (směje se Jaroslav). Nejsem vyhraněným zastáncem jedné značky, ale můj první fotoaparát byl Nikon a u Nikonu jsem doposud zůstal.

Jakým fotografujete objektivem?

Klasickou pevnou padesátkou se světelností F1.4. Mám ještě objektiv 85mm F1.4, který ale téměř nepoužívám.
 

Na tomhle snímku nebyla potřeba žádná retuš. Je to způsobené tím, že fotografuji výhradně na clonu F1.4. Navíc v místnosti, kde jsem fotografoval, bylo poměrně málo světla. Zvětšuji z klasického kinofilmu. Optimum zvětšení je prý 10×. Já zvětšuji až 15×, což zvyšuje zrno a ztrácí se kvalita ostření. Mně to vůbec nevadí, ta fotografie se mi takhle líbí. Na tomhle snímku je vidět, jak moc blízko jsem u modelky. Rád fotografuji z nadhledu, jelikož žena pak vypadá mnohem citlivější a zranitelnější. Na fotografiích, kde se dívky snaží být hodně sexy, mi připadá, že se tím degradují. Mám pocit, že takové fotografie vyplývají z jejich nízkého sebevědomí. Myslím si, že ženy mohou ukázat mnohem víc než jen sexuální přitažlivost. Mohou ukázat něco ze své duše. U žen preferuji přirozenost. 

  

Proč právě pevná padesátka je vaším favoritem?

Je pro mne důležité fotografovat modelky z bezprostřední blízkosti. Proto fotografuji rád s pevným 50mm objektivem. Při fotografování jsem opravdu velmi blízko, a to je možné až poté, co ke mně má modelka důvěru. Ta důvěra mezi modelkou a mnou je pro mne klíčová.

Kde dívky pro své fotografie hledáte?

Nejčastěji na serverech pro fotografy a modelky, kde dívky fotografují za fotografie, za honorář nebo za kávu a zákusek. Také funguje spousta facebookových skupin, jak pro modelky, tak pro fotografy.

Vy fotografie neretušujete?

Neretušuji vůbec. Při fotografování mi pomáhá světlo. Pomáhají mi filtry v komoře, kterými dokáži trošku pleť vyhladit. Je to taková ta klasická retuš z dob před padesáti lety. 
 

Fotografujete výhradně na denním světle?

Přesně tak. Mám rád denní světlo, a čím je ho méně, tím lépe. Fotím na clonu F1.4 a zároveň fotím na film Ilford 400, který je poměrně citlivý. S takovým nastavením a s tímto filmem není možné fotografovat na běžném denním světle někde venku. Chci, aby fotografie byly více kontrastní a krásně prokreslené. Když fotografuji v místnosti, tak mám zatažené žaluzie a vypadá to, že je na fotografování téměř tma, ale to je to správné světlo, které potřebuji. Studiové světlo někdy použiji k nasvícení scény za modelkou.

Jde vám tedy o světlo, které je měkké a krásně dívku vymodeluje?

Ano, určitě nemohu pracovat se světlem, které dělá moc ostré stíny.

Používáte expozimetr?

Expozimetr samozřejmě používám. Bez toho si nedokáži fotografování představit. Ale fotografie, které momentálně dělám, jsou de facto při stejném světle, takže nastavím fotoaparát i od oka. 
 

Bylo kolem poledne a dívka je ve stínu. Snímek je pořízen s červeným filtrem. Čím tmavší filtr, tím více světla vám vezme. Musíte vždy s ohledem na filtr spočítat i expozici. Já filtr nasadím a nic nepřepočítávám, jako bych filtr nasazený neměl. Negativ je pak extrémně podexponovaný a vypadá, že je na vyhození. Vše pak doháním v temné komoře zvýšeným kontrastem a snímek vypadá tak, jak chci. Je nasvícené pouze to, co já chci. Moje fotografie jsou technicky jiné, než jaké by asi měly být. Nejsou expozičně úplně správně, ale vypadají tak, jak se mi to líbí. 

Využíváte k nasvícení modelek odrazné desky, nebo jiné pomůcky?

Vůbec nic takového nepoužívám. Pouze bílé zdi kolem modelky.

Vaše fotografie jsou snové, něžné, poetické a rozverné, jak komunikujete s modelkami? Jak docílíte toho, aby se uvolnily?

Před fotografováním potřebuji trošku delší „předehru“. Většinou si s těmi dívkami povídám o tématech, která se netýkají fotografování. Osobní konverzací se modelka většinou uvolní a otevře samotnému fotografování. Nemám rád, když přijde holka a začne před fotoaparátem předvádět naučené pózy a snaží se vypadat přitažlivě a sexy. Tohle je něco, co jde úplně mimo můj záměr. Proto je zde důležitá určitá empatie. Nejsem ten typ člověka, který by si domů přivedl dívku z ulice a během 5 minut nafotografoval perfektní snímky. Musím modelku určitě do jisté míry nejprve poznat. Pro mě je hodně důležité, aby dívka pochopila, co a proč chci fotografovat. Musí pochopit, že nedělám krásné barevné vyretušované fotografie. Je pro mne důležité mít svůj styl a autorský rukopis. Nechci vytvářet něco jako jídlo z fastfoodu, kde nevíte, kdo ho dělal, pokaždé je totiž stejné. Ne každá modelka tohle chápe. Většina dívek chce mít krásné barevné fotografie, které mají spoustu like na sociálních sítích. To já nedělám.

Jak dlouho vám trvá tu dívku více poznat?

Někdy konverzujeme 1 hodinu, někdy 2 hodiny. Myslím si, že vycítím, kdy můžu začít fotografovat, a že z toho něco vznikne. Také se mi stalo, že jsem s jednou slečnou fotografoval 5× a 4× z toho jsem nebyl s výsledkem spokojen. Věděl jsem, že s ní chci něco nafotografovat, ale trvalo to dlouho, než jsme našli určitou souhru.
 

Mám jednu jedinou fotografii, kde se dívka směje. Tato fotografie z mé série snímků trošku vybočuje. Té modelce jsem udělal nemravný návrh a jí to upřímně rozesmálo. Cokoliv je opravdové, je na snímku velmi působivé. Když někdo předstírá smích, vypadá to křečovitě. Když někdo předstírá smutek, neuvěříte mu to. Nechci, aby modelky něco předstíraly, chci je vždy dostat do toho správného rozpoložení. 

Atraktivní ženy, které svému vzhledu věnují maximum času, nefotografujete?

Nedávno jsem fotografoval i modelky, které jsou naprosto odlišné typy než modelky, s jakými převážně fotografuji. Chodí do fitcentra, mají nalepené řasy a prodloužené vlasy. I dívka, která se snaží vypadat drsně nebo nebezpečně sexy, je uvnitř citlivá. Ty ženy se pouze za něco schovávají. Na fotografiích se snažím odhalit to, co dívka nechce svému okolí přiznat nebo ukázat.

Fotografování je spíše vaším koníčkem? Nebo vás z části živí?

Je to spíše moje potřeba. Koníček je něco, co děláte pro uvolnění, nebo čím zaplníte nedělní odpoledne. Fotografování je pro mne ale mnohem vážnější věc. Fotografování pro mě není o finanční odměně, ani o tom být slavný. Nemohl bych se fotografováním živit, pro mě by to ztratilo smysl.

Kolik času trávíte v temné komoře?

Udělat fotografii kvalitně mi trvá přibližně 1 den. Někdy zvládnu v jednom dni udělat 2 fotografie. Nemohu trávit každý den v komoře, takže musím plánovat. Na podzim jsem měl měsíc dlouhou dovolenou, kterou jsem celou strávil v komoře. Pak pro mne byl ale trošku problém, po osmi hodinách denně v temné komoře vyjít z komory ven mezi lidi a fungovat.

Kolik snímků z jednoho filmu většinou vyjde?

Na jedno fotografování použiji asi dva filmy a z každého fotografování mi stačí jedna fotografie.
 

Vystavujete své snímky?

Dva roky zpátky jsem vystavoval, ale bylo to poněkud předčasné. Byl jsem teprve v začátcích fotografování a můj styl byl ještě nejednotný. Ani jsem pořádně nevěděl, co a proč chci fotografovat. Chvilku to byl klasický akt, pak portrét a tak dále. Tohle všechno jsem pak smetl ze stolu a začal jsem fotografovat výrazně jinak. Od té doby si více věřím, co se týká fotografie.

Jste nyní se svými snímky spokojen?

Je důležité mít určitou pokoru. Když si koupíte velký fotoaparát a hned si myslíte, že jste velký fotograf, nemáte ani potřebu se někam posouvat. Já fotografuji několik let a stále si myslím, že je hodně co zlepšovat, proto mám obrovskou touhu jít dál a stále se učit. Přehnané sebevědomí vám ve tvorbě spíše uškodí. Netuším ale, jestli někdy budu se svými snímky spokojen. Možná budu stále nespokojen a budu se chtít neustále zlepšovat.

Kde se inspirujete?

Je úplně jedno, co děláte. Jestli fotografujete, nebo jestli děláte sochy, či hrajete na piano. Každý člověk si zvolí pro sebe tu nejvhodnější formu vyjádření. Někdo má talent hrát na piano, někdo na malbu a někdo píše básně. Ve výsledku jde pouze o jednu věc, o transformaci myšlenky nebo pocitu. Nemohu říci, že bych se inspiroval u jiných fotografů. Inspiruji se například v hudbě nebo v románu či v malířství. Mám více oblíbených malířů než fotografů.

Jaká hudba vás inspiruje?

Asi hudba, která má v sobě nějakou pravdu nebo něco bolestivého. Když je člověk šťastný, nikdy nevytvoří nic výjimečného. Ta největší umělecká díla vytvořili lidé na pokraji šílenství, nebo v totální depresi. Ať už to byl Hemingway, Kafka nebo Cobain. Vždy to byli lidé téměř neschopní fungovat v normální společnosti. Takže při fotografování poslouchám například Nirvanu nebo Erica Claptona. V té hudbě je neuvěřitelná energie, něco, co její interpreti prožili. Mám pocit, že kdybych byl šťastný a bezstarostný, fotografovat bych ani nepotřeboval.

Myslím si, že dnešní digitální fotografové si neumí představit, co analogová fotografie obnáší. Je to oproti digitální fotografii o dost složitější proces? 

Já si myslím, že je to oproti digitální fotografii o dost jednodušší proces (směje se Jaroslav). Analogová fotografie je stará téměř 200 let a ten proces jejího vyvolání je stále stejný. Když fotografujete na film, vše, co chcete vytvořit, je ve vaší hlavě. Když fotografujete na digitální fotoaparát, tak nepřemýšlíte příliš o světle ani o barvách, protože vše pak v editoru můžete změnit. O analogové fotografii musíte více přemýšlet. Spousta lidí, kteří fotografují, má problém pochopit fungování expozice, nebo fungování expozimetru. Pro takové lidi by klasická analogová fotografie byla asi velmi složitá. Pokud se nemohou po každém stisknutí spouště podívat na displej, jak fotografie vypadá, je to problém. U analogové fotografie samozřejmě musíte pochopit určité základy fotografie, ale když se to naučíte, je to pak snadné.

Digitální možnosti fotografie vás nelákají?

Digitální možnosti jsou samozřejmě ohromné. Analogová fotografie si ve svém vývoji prošla vším, co máme i v digitální fotografii. Před 80 nebo 100 lety v období surrealismu fotografové dělali různé montáže a koláže mnoha fotografií. Co by asi tehdejší fotografové v období Bauhausu dokázali, kdyby měli digitální možnosti dneška? Když se podíváte na 80 let starou koláž, která vypadá naprosto fantasticky, je vidět, že tehdejší fotografové byli velmi zruční lidé. A to mne láká více.

     

Líbil se vám článek?

Komentáře

Zobrazit diskusi ke článku ve fóru
  • Dana Kovaľová
    Dana Kovaľová
    23.10.2017 05:40
    Reaguje na Jakub Súkeník 22.10.2017 13:32:

    "Ano, velmi pravděpodobně znáte tu menší část :-) Ještě - jaká že je to ta..." - zobrazit celý komentář

    Jaká ta politika je? Úspěšná, jinak by galerie nevypadala tak, jak vypadá teď... (už se mi nechce připomínat, že ve svém prvním příspěvku jsem napsala "mimo jiné", a ve druhém rozšířila o "značný počet... atd.", protože chápu, že vést diskusi stylem: "vypíchnu, co se mi hodí, a zbytek pominu", je jednodušší). Redakce FA ovlivňuje komunitu svým chováním, nastavením podoby/parametrů galerie, způsobem (ne)reagování na připomínky... Jakube, zkuste si, prosím, zpětně přečíst některé diskuse ve fóru, které tu běžely po převlečení FA do nového kabátu. Zkuste si je přečíst očima uživatele. Pak třeba pochopíte, co myslím tou "politikou FA" - a možná i to, proč odtud vymizeli lidé, jejichž fotky měly co říct.

  • Romanxyz
    Romanxyz
    23.10.2017 13:51

    Delete: ...kapku inpulzivně jsem v práci zareagoval na FA. Myslím, že nemá smysl řešit současný stav serveru a otevírat oči slepým. Je prostě konzumní doba. I když by bylo hezký mít server zaměřený víc na kvalitu, než kvantitu

  • Jakub Súkeník
    Jakub Súkeník
    Admin
    23.10.2017 22:45
    Reaguje na Romanxyz 23.10.2017 13:51:

    "Delete: ...kapku inpulzivně jsem v práci zareagoval na FA. Myslím, že nemá..." - zobrazit celý komentář

    Pokud pominu většinu původního příspěvku (mohl bych třeba nalinkovat množství článků pro začátečníky jen za posledních pár měsíců), přirovnání k FB je bohužel trefa. Ne to, že se mu snažíme připodobnit my, ale že navždy změnil vnímání internetových komunit. Facebookizace internetu není problém jen našeho serveru (a je to problém?), ale všech, které mají ambice sdružovat víc lidí, než malou partu přátel.
    A pokud bychom se život na serveru snažili korigovat příliš direktivně, schytali bychom to zase z druhé strany.
    Progres nezastavíš, i když bych i já někdy v něčem rád.

  • Romanxyz
    Romanxyz
    24.10.2017 10:32
    Reaguje na Jakub Súkeník 23.10.2017 22:45:

    "Pokud pominu většinu původního příspěvku (mohl bych třeba nalinkovat..." - zobrazit celý komentář

    Myslím, že jeden fejsbůk stačí. A co by jste schytali z druhé strany? ...jako že kdyby jste hodnotili objektivně vložené fotografie,omezili vkládání na třeba jednu, dvě fotky týdně, zrušili blacklist, vyřadily fotky, který neplní zadání soutěže, nebo dokonce nenechali vyhrávat jedince, kteří porušili pravidla, mohlo by sem chodit míň lidí? :-) ...ale taky chápu, že čím víc kliků na reklamy, tím víc peněz. Na druhou stranu by se sem mohlo navrátit spousty fotografů, hledající opravdovej server pro ně. Ty už dnes bohužel vymizely. Opravdu nechcete být jedineční? Vážně stačí napodobovat ten fejsbůk, rajče, megapixel a podobný servery?

  • Stanislav Hořínek
    Stanislav Hořínek
    25.10.2017 18:14

    Já jen něco málo ke snímkům autora,Ilford 27 DIN lze vyvolat mnohem lépe,než je zde prezentováno na snímcích modelek,je patrná nabobtnalá želatina a to svědčí o nedokonalém vyvolání filmu.Při správném zpracování by se získalo více černé i bílé,takhle je na fotkách,resp.na filmu dost odstínů šedi a to není pro oko přitažlivé,rovněž bych uvítal více ostrosti na dominantních místech objektu.Přepokládám,že autor tyto nezdařilé fotografie neprodává,ledaže by se modelkám líbily ve smyslu,takové ještě nemám a spokojily by se tak se snímky,které jim pořídil kamarád.O dobré černobílé fotografii mám trochu jinou představu.Dobré světlo přeje SH

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (10)

Tisknout článek

Nejčtenější články:

Tento web používá k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a marketingovým účelům soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace