​Kamil Varga a jeho cesta k fotografii

Kamil Varga fotografoval od svých 10 let, ovšem pro studium oboru fotografie se rozhodl až po střední škole. Rád maloval a zaobíral se grafikou, kde mohl své sny a fantazie zobrazovat na reálných obrazech. Při studiu na FAMU v Praze ho začalo trápit to, že fotografie vychází vždy z reality a jeho tvorba je tím velice omezená. Díky luminografii ovšem začal objevovat další rozměr fotografie a konečně mohl na svých snímcích zobrazovat svůj vnitřní svět. Více už v rozhovoru.

Stativy Leofoto

Kamile, jak vypadala vaše cesta k fotografii?

Fotografoval jsem už od svých 10 let. Ale fotografii jsem studovat nechtěl, a tak jsem šel na střední umělecko-průmyslovou školu obor aranžérství a výstavnictví do Košic. Velmi mě zajímala malba a grafika, čemuž jsem se na škole hodně věnoval a fotografoval jsem pouze paralelně. Na konci střední školy jsem se ovšem rozhodl, že půjdu na FAMU studovat fotografii. Hned na první pokus mne kupodivu přijali. Na FAMU jsem se věnoval pouze fotografii, nebyl čas na nic jiného, tedy kromě posedávání po hospodách (směje se Kamil).


Co přineslo studium na FAMU?

Stal jsem se členem slovenské nové vlny, což je poměrně známá generace fotografů. Potkali jsme se právě na FAMU jako spolužáci a téměř všichni jsme zůstali v Praze. Z této generace je nejznámější asi Tono Stano nebo Miro Švolík. Každý z nás fotografoval něco jiného. Nebyli jsme programová generace, nikdy jsme neměli žádný manifest nebo něco podobného. Ve stejném čase vzniklo na Moravě Bratrstvo, měli manifest o tom, jak fotografovat, jak žít a tak dále. Nás tohle nezajímalo, my jsme byli svobodomyslní. Nijak jsme se neizolovali od našeho okolí. O ročník výše na FAMU chodil Jan Pohribný, se kterým jsme měli společné výstavy. Nebránili jsme se ničemu, každý jsme měli svůj styl a své vize. K naší generaci patřil i Peter Župník, který nyní žije v Paříži. Fotografoval dokument, nikdy neinscenoval a nevytvářel žádné umělé scény, hodně se svým stylem od nás odlišoval. Když ho zaujalo něco na ulici, tak fotografoval. My ostatní jsme hodně inscenovali.

Vaším hlavním tématem byla tedy inscenovaná fotografie?

V průběhu let se to hodně měnilo. Ale od začátku jsem fotografoval především inscenovanou fotografii, hlavně lidi a akty. Také mě hodně zajímala luminografie, která se stala na několik následujících let mou doménou.

Jak vaše inscenované fotografování vypadalo?

Pracovali jsme s lidmi jako s herci. Domluvili jsme si modely, většinou kamarády, a vytvořili jsme s nimi nějakou scénu. Vypadalo to jako filmová produkce, celé to bylo zinscenované. Organizačně ale bylo inscenované fotografování hodně složité.

Jak jste se dostal k luminografii a proč vás tato technika tak oslovila?

Dost mne trápilo, že fotografie je závislá na obraze reality. Co neexistuje, to nenafotografujete. Můžete vše možné stylizovat nebo pracovat se světlem, ale co není, to prostě není. Dříve jsem hodně maloval a kreslil. Když se vám v noci zdá sen o tom, jak andělé létají po obloze, ráno se probudíte, vezmete tužku do ruky a nakreslíte to. Grafik nebo malíř mohou své sny zobrazit poměrně jednoduše. Ale když jste fotograf, tak máte smůlu. Těžko po obloze bude létat anděl na vaši objednávku. Fotografie mne v tomto směru začala omezovat. Něco supergeniálního jsem vymyslel a ono to nešlo nafotografovat. Na to, že můj sen není realizovatelný, jsem narážel každou chvíli.

Luminografie vám dala křídla?

Dá se říci, že ano. Začal jsem se jí hodně zabývat. Luminografie je v podstatě fotografické kouzlo. I když luminografie už je trošku na rozhraní fotografie a grafiky. Na druhou stranu je to princip fotografie. Luminografie mi pomohla vytvořit novou realitu. Nebyl jsem už závislý na světelném obrazu reality. Mohl jsem zapojit svou fantazii a vytvářet cokoliv, co jsem si vymyslel.

Jaký zdroj světla v luminografii rád využíváte a proč?

Když jsem začal s luminografií, tak jsem si pořídil malý blesk, kterým jsem blýskal na různé části svého těla. Například jsem bleskem osvítil v tmavé místnosti mou ruku a výsledkem byla pouze moje osvícená ruka na tmavé ploše. Objekty na fotografii pak můžete množit, usekávat, řezat. Můžete s předměty na fotografii pracovat jako grafik a vytvořit si umělý svět. Takto jsem fotografoval vše na jedno políčko filmu, bylo to technicky hodně složité. Byly to několikahodinové expozice ve tmě. Rád tedy v luminografii i dodnes používám blesky. Blesk má sice tvrdší světlo, ale předměty, které osvětlujete, jsou vždy ostré. Když osvětlujete lidi svítilnou, tak lidé se hýbou a ten pohyb je tam znatelný. Neostrost na fotografii má své kouzlo, ale fotografie má pak úplně jinou atmosféru.

V době vašich luminografických začátků byla luminografie hodně rozšířená?

V době kdy jsem s luminografií začínal, nebyla nijak masově rozšířená, luminografii téměř nikdo nepoužíval.

Ani teď není luminografie mezi fotografy masově používaná technika?

Není, lidé mnohdy ani nevědí, co to je. Ovšem termín luminografie je trošku zavádějící. Tento výraz se používá tady, kolem střední Evropy. V USA nebo v Anglii a všude jinde tomu říkají „Painting with light“, malování světlem. Termín luminografie je v podstatě to samé jako fotografie. Slovo foto je řecky světlo a grafie je v řečtině kreslit. Lumino je latinsky světlo a grafie řecky kreslit. Prostě termín fotografie byl již obsazen (směje se Kamil).

A co koláže a fotomontáže? I to je způsob jak ztvárnit své sny.

Fotomontážím a kolážím jsem se také věnoval. Na přijímačky na FAMU jsem vytvořil právě fotomontáže.

Zabýval jste se vždy fotografováním lidí?

Ano, mě baví kontakt s lidmi. Ale občas fotografuji i abstraktní věci. Mám jeden cyklus s barevnými spirálami, ale tam se také občas objeví lidé.

A co ateliérové fotografování?

V ateliéru občas fotografuji produktovou fotografii, ale moc mě to nebaví. Být v ateliéru celý den sám a posouvat světýlka sem a tam po milimetrech, to je hrozná otrava. Musíte odvádět přesnou technickou práci, nic zábavného. Po třech dnech z toho člověku začne kapat na karbid.

Fotografujete i klasické portréty?

V komerční fotografii ano. Občas fotografuji ředitele firem nebo manažery. Ale to je podle objednávky. Málokdy se ozvou krásné mladé slečny, které vám chtějí zaplatit za to, že je nafotografujete. Většinou to chtějí zdarma, tím se živit nedá.

Živit se dá tedy především fotografováním reklamních fotografií?

Ano, tím se dá uživit asi nejlépe.

Co byste doporučil fotografům, kteří chtějí najít svůj styl?

Ve volné tvorbě jsem vždy hledal nové cesty než klasický styl. Rád jsem experimentoval. Každému fotografovi doporučuji zkoušet, hrát si, experimentovat. Nejít dle vzorů nebo dle jasně nalinkovaných cestiček. Vývoj lidské civilizace je o tom, neopakovat to, co už někdo udělal, ale zkoušet a posouvat hranice dál. 

Jak vnímáte vývoj fotografie?

Fotografii kupředu posouvaly často nové technologie. Například zkracování časů ocenili především dokumentaristé. Dříve se dalo fotografovat pouze na poměrně dlouhé časy. Časy se stále zkracovaly a dnes už máme i 1/8000 sekundy. Ale existují ještě kratší časy. Dlouhým časem jste schopni zaznamenat něco, co pouhým okem nevidíte. Například známé fotografie světel automobilů pořízené z mostu nad dálnicí. Díky dlouhému času vidíme táhnoucí se linie světel aut, což jinak nejste schopní vidět. A naopak u extrémně krátkých časů můžete díky fotografii zmrazit pohyb a vidět věci, které v té rychlosti nejste schopní zaregistrovat. Zde bych uvedl známou fotografii, kde náboj z pistole proletí jablkem a jablko se rozprskne.  

Web Kamila Vargy: http://kamil.profitux.cz/

    

Kamila Vargu můžete také vidět už 17.6. na 5. Pražském FotoMaratonu, připravil si pro Vás zajímavé přednášky:

16:30 – 17:30 Jak fotografovat portrét

18:30 – 19:30 Fotoexpedice Indie s promítáním fotografií

Kde: KC ZAHRADA, Malenická 1784, Praha 4

Více na www.fotomaratony.cz

     

Líbil se vám článek?

Komentáře

Zobrazit diskusi ke článku ve fóru

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (3)

Tisknout článek

Tip na článek

Doporučujeme: Nejlepší širokáče pro zrcadlovky
Doporučujeme: Nejlepší širokáče pro zrcadlovky

Ši­ro­ko­úhlé ob­jek­tivy ne­boli ši­ro­káče jsou mezi fo­to­grafy ob­lí­bené, ale ne vždy je snadné se mezi nimi vy­znat. Proto při­ná­šíme pře­hled nej­lep­ších ši­ro­ko­úh­lých ob­jek­tivů pro Ni­kon a Ca­non.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

FotoAparát.cz - Instagram
Setkani fotografu

Tento web používá k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a marketingovým účelům soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace