Jan Pohribný – současná luminografie část 2.

Luminografie dává obrovský prostor kreativitě autorů. Nefotografujete pouze objekt v určitém prostředí, sami se účastníte uměleckého díla v podobě malby světlem na předměty, na které chcete upoutat pozornost. Doba jde kupředu a ani luminografie, ač je stará jako fotografie sama, nespí. Díky LED technologii se tento žánr vyvíjí dalším, novým směrem, a dává tak prostor ke vzniku neotřelých děl. Jaké novinky luminografie v poslední době zaznamenává? O tom již s Janem Pohribným. 

Jaké světelné zdroje nejraději využíváte na svých snímcích?

Nejradši mám příruční baterky. Používám v posledních letech poměrně silné baterky založené na LED technologii. Jsou velmi výkonné, mají malou spotřebu, mohu měnit barvu přímo na baterce, dříve jsem více používal barevné fóliové filtry.

Takže barvu světla na snímcích nedoděláváte postprodukcí?

Ne. Postprodukce je u mne minimální. Maximálně něco retušuji. V zásadě dělám vše už při focení, aby vznikl snímek takový, jaký chci.

Jak se žánr luminografie dál vyvíjí?

Technologicky se v luminografii objevují nové možnosti. Právě LED technologie přinesla nový vítr do plachet. Jsou zde nové možnosti nasvětlování nebo vytváření obrazu. Teď je hitem takzvaný Pixelstick, což je LEDková tyč, kde je řada LED světel na principu RGB a vy posíláte z miniaturního digitálního ovladače umístěného na tyči signál podobný tomu, který běží v LED obrazovce. Aby bylo možné vytvořit obraz, musíte však tyčí pohybovat, data jsou posíláná do LED světel “po řádcích”. Každý bod, každá lampička na tyči je jeden pixel, takže záleží na tom, kolik ta tyč má pixelů. První prototyp od Američanů má 200 pixelů. Číňani to hned okopírovali, ti tam mají 100 pixelů. Ten obraz má 100 pixelů na výšku a na délku může mít tolik pixelů, kolik chcete. Záleží, co si do paměti ovladače nahrajete. Od různých barevných přechodů, po složitější obrazce a grafiku až po normální barevné fotografie. K luminografii patří i takzvaná světelná projekce. Velkou roli zde hrají také dataprojektory (dříve diaprojektory, epidiskopy či dokonce obyčejné zvětšováky). Ze světelné projekce čerpá např. mapping, který je v dnešní době velmi populární. To je též druh luminografie, projekce na fasády domů, na těla modelek a tak dále. Technologie se posouvá, ale princip, jak to nafotografovat, je pořád stejný. Mění se pouze kvalita záznamu, protože digitální technologie je čím dál tím lepší.

Jak snímky následně upravujete?

Do svých fotografií zasahuji minimálně. Tvrdím, že fotografie má mnoho možností a přesahů do dalších médií, kterých je zajímavé využít. Není nutné vytvářet snímek uměle v postprodukci. Já rád vytvářím snímek reálně na místě, když fotografuji. Ta tvůrčí autentická energie se přenáší také do výsledného obrazu, tedy také na diváka. U mě je postprodukce čistě o tom, jak doladit barevné vyvážení. Občas vyretušuji nějaké chyby, které udělám. Ale někdy i ty chyby jsou to, co fotku posune dál. Tvrdím, že chyba je kořením fotografie.

Děláte i fotomontáže?

Někdy je mnohem snazší i levnější snímek dotvořit postprodukcí. A v reklamní tvorbě se tomu nijak nevyhýbám, ale ve své tvorbě jsou to výjimky, kdy jsem nenašel cestu, jak to udělat manuálně a dostupnými prostředky na místě, nebo by mne to stálo příliš úsilí a času.

Využíváte u luminografie i vícenásobnou expozici?

Velmi rád. Tahle metoda je zajímavá zejména u klasické analogové fotografie. Je možné vršit mnoho expozic na jedno políčko filmu. Záleží na typu fotoaparátu, nejlépe jsou k tomu uzpůsobené velkoformátové kamery, kde pouze manuálně natahujete závěrku fotoaparátu a exponujete kolikrát chcete. Dneska lepší digitální aparáty umožňují také dělat více expozic, ale výsledek je trošku jiný. Nebo spíše ta technologie více expozic je jiná. Protože jsou to separátní expozice, které se pak softwarově spojí jako vrstvy ve Photoshopu. Takže analogový přístup je maličko odlišný, ale dá se více méně dojít ke stejnému výsledku. Ale budeme-li přesní, tak ve své podstatě je skládání odlišných expozic tj. např. metoda HDR, také vícenásobnou expozicí. Stejně tak postprodukční skládání, např. různě nasvícených částí nějakého produktu v celek. Je to metoda, která je stále častějším tvůrčím nástrojem nejen reklamních fotografů, ale i umělců.

Spoustu informací o luminografii můžete najít v knize Jana Pohribného s názvem Kreativní světlo ve fotografii. Též se o luminografii dočtete v nejnovější knize Jana Pohribného s názvem Kreativní barva ve fotografii. 

Základy luminografie se můžete naučit na workshopu Tajem­ství krajiny s Janem Pohribným

   

Kreativní barva ve fotografii - Jan Pohribný lze pořídít v českých e-shopech za cenu od Kč do (Zdroj: Heureka.cz) Porovnat ceny >>
Kreativní světlo ve fotografii lze pořídít v českých e-shopech za cenu od Kč do (Zdroj: Heureka.cz) Porovnat ceny >>
     

Líbil se vám článek?

Komentáře

Tento článek nemá žádné komentáře

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (0)

Tisknout článek

Nejčtenější články:

Tento web používá k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a marketingovým účelům soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace