Téma dne: Kancelářská potřeba

Jednou za dva měsíce probíhá na FotoAparátu soutěž "Téma dne", která vznikla spontánně za účelem umět se odreagovat v naší každodenní honičče. 27.května v 00:00 hodin jsme s napjetím očekávali, co všechno se tentokrát vyklube pod názvem "Kancelářská potřeba/Kancelářské potřeby". Soutěž trvala pouhé dva dny - skončila 28. května ve 24:00 hodin a výsledky jsou zde! Hrnek FotoAparátu získala již podruhé Stanislava Brůhová. V článku najdete se Stanislavou rozhovor a to nejen o její nedávné cestě do Etiopie. Velkou inspirací je pro nás všechny nadšení, které celou soutěž provázelo.

Zvítězila s jasnou převahou Stanislava Brůhová se svojí fotografií: „Šéfe, …kam se to zapojuje?“ (odkaz zde)></div

© 2004 Stanislava Brůhová<br>"Šéfe, ...kam se to zapojuje?"

Na druhém místě se umístil Henrik Filo se svojí fotografií: aúúúúúúú ! (odkaz zde)></div

A na třetím místě se umístila Jana alias KoKina se svou fotografií: Kancelářské kukátko… (odkaz zde)></div

Tentokrát nebyl souboj o první místo (díky skleróze některých…), ale o druhé místo kde bojovali Henrik Filo, Jana alias KoKina, a Veve Janotková (odkaz zde).></div

Bylo vloženo celkem 16 fotografií, z toho jedna byla smazána a jedna vložena po termínu.

Celkem tedy u 14 fotek bylo uděleno 3564 bodů, což představuje průměr 254,57 bodů na jednu fotku. Z celkového počtu bodů získala Stanislava Brůhová 22,51% bodů!

Všechny Kancelářské potřeby, které jejich autoři nesmazali, si můžete prohlédnout v samostatné kategorii (odkaz zde).></div

A nyní slíbený rozhovor s vítězkou Stanislavou Brůhovou, pro kterou Helena připravila jako tradičně otázky:

1. Prozraď čtenářům, jak jsi zase dostala tenhle perfektní nápad s myší? Jaké podobné příšernosti ještě vlastníš? ></div

Ani nevím, ono to vždycky přijde tak nějak samo…:)) Mezi myší normální a myší počítačovou přece už byly opakovaně nacházeny paralely a dělány různé vtípky a narážky – ten nápad se sekretářkou se mi tak nějak naprosto samozřejmě vyloupl v hlavě – čert ví, kde se vzal…

Co máte na mysli těmi příšernostmi? Jestli to má být ta myš, tak tu jsem kvůli soutěži schválně sháněla a obešla za tím účelem několik hračkářství – nemyslete si, že je jednoduché sehnat myšku, aby trochu vypadala a měla hezký ocásek …

2. Když vidím tvé originální schopnosti, měla jsi někdy chuť změnit výrazové prostředky a vytvořit si svou „ dírkovou komoru“? Jaký je tvůj názor na svět Pinhole, popř. máš v tomto oboru nějaké zkušenosti? ></div

O dírkové komoře jsem zatím jen četla a vlastní zkušenosti s ní nemám žádné. Mám ještě mnohé oblasti „klasické“ fotografie, po kterých zatím jen pošilhávám a nezkoušela jsem je – například makrofotografii nebo podvodní fotografii, velmi by mne bavilo fotit z ptačí perspektivy (k čemuž mi zatím chybí maličkost=vrtulník) – takže dírková komora mne zatím neláká. Krom toho jsem se z analogistky stala digitálistkou teprve zhruba před rokem a zatím stále ještě žiju v opojení z možností této technologie a po kinofilmech se mi příliš nestýská… možná až bude k dostání čip pro dírkovou komoru… :))

3. U tvé fotografie je napsáno Canon 10 D. Jaké jsou tvé dojmy z tohoto přístroje a co tě vedlo k této investici? ></div

Poslední kapkou radikálního přechodu od analogu k digitálu byla nemilá příhoda, kdy nám letištní rentgen v Tel Avivu poničil negativy. O negativy jsem na cestách vždy velmi pečovala a prosila zaměstnance letišť, aby mi je prohlédli jen „ručně“ a nerentgenovali je – někdy mi vyhověli, často ale byli nesmlouvaví.

Rozhodnutí proč určitě digitální zrcadlovku bylo nabíledni poté, co jsem se snažila se zapůjčeným digitálním kompaktem fotografovat momentky. Opakovaně se o mne pokoušel infarkt – spoušť jsem mačkala včas, ale než foťák exponoval, tak mi aktéři z obrazu utekli, nebo se otočili zády, nebo zapadlo slunce, nebo se zavřela vrata… (to už malinko přeháním, ale zpoždění závěrky je pro můj způsob focení naprostá katastrofa).

Značku Canon jsme s manželem zvolili proto, že jsme měli analogová těla od Canonu a k tomu příslušné objektivy, které se následně daly použít u digitálního těla. Bylo to v době, kdy D60 na trhu už nebyla a 300D ještě ne.

Mé dojmy z přístroje? Musím předeslat, že nemám s čím srovnávat, neměla jsem možnost déle fotit s podobným přístrojem od konkurence. Zprvu jsem z 10D byla malinko zklamaná, byly tam trochu problémy s ostřením. Posléze se to zlepšilo nahráním nového firmwaru. Nevím, jestli má očekávání byla přehnaná, nebo jestli jsem malinko doplatila na to, že jsme kupovali přístroj z první várky, která byla do Čech dovezená, a tudíž s sebou přinesla i „dětské nemoci“ nového výrobku. V zásadě ale mohu říci, že „na to moje focení to stačí“ … :)))

4. Vidíme, že ses z Etiopie vrátila živá a zdravá. Máš z cesty nějakou zajímavou fotografickou příhodu? Kam to bude příště? ></div

Cesta do Ethiopie pro nás s manželem byla úžasným a nezapomenutelným zážitkem. Díky databance jsme nemuseli šetřit záběry a přivezli jsme jich skutečně požehnaně (ve dvou bezmála tři tisíce). V této situaci je ale nutné umět nemilosrdně třídit a vyhazovat. Zaměřili jsme se hlavně na fotografování lidí, kteří zde byli krásní a zvláštní – snědé, štíhlé a možno říci ušlechtilé obličeje. Důležité bylo i jejich oblečení – krajově poněkud odlišné, ale v některých oblastech nádherně pestré. Reportáž o Ethiopii jsme již umístili na naše stránky „Cestovní horečka“ www.bruhovi.cz a připravujeme i navazující fotogalerii, protože těch krásných fotek (lépe řečeno fotek krásných a zajímavých lidí) je skutečně hodně.

Příští „exotickou“ cestu zatím vymyšlenou nemáme, stále jsme ještě v zajetí té Ethiopie.

5. Na závěr bych připojila jednu „fotomaličkost“, na kterou se mne sice nikdo neptal – určitě však jen proto, že o ní nevěděl.

Musím na tomto místě poděkovat FA že je a že je takový, jaký je… Fotografovala jsem vždycky ráda, ale FA je pro mne obrovským hnacím motorem v tom, že mi dává možnost se „producírovat“ a chlubit se svými výtvory. Netvrdím, že mé fotky jsou bůhvíjakým uměním, ale určitě jsem se díky připomínkám a radám ostatních zde na FA mnohému naučila a zlepšila se. To, že člověk nefotí „do šuplíku“, ale má možnost své fotky nabídnout široké obci pozorovatelů a kritiků k posouzení, je ohromnou motivací.></div

Jevem, který hovoří sám za sebe, je to, že v poslední době mívám tvrdošíjně se opakující živé sny. (A na tomto místě bych vznesla legitimní požadavek na vedení FA týkající se finančního příspěvku na léky na spaní.) Neustále se opakuje stejná, pro fotografa naprosto zdrcující situace. Většinou jsem někde v exotické zemi a prožívám neopakovatelnou chvíli – nádherné nasvícení, úžasná scenérie, geniální kompozice, foťák připraven, jen cvaknout … a cvak – nic, cvak – nic … loď odplouvá, lidé se pomalu rozcházejí, snažím se zachránit, co se dá, přeskupuju kompozici … cvak – nic… prostě spoušť nereaguje (musím citovat, jak to řvu v tom snu „sv.. jedna!“) – mačkám jak zuřivá a stále nic… nakonec se mi ukazovák úplně zaboří do nitra foťáku, úplně se ten čudlík propadne dovnitř a nic – slzy vzteku mi tečou po tváři a říkám si: „tohle se mi přeci už dřív zdálo ve snu, o tom vím, ale teď je to doopravdy, to přeci není možný!!!“ … no, a to bývá chvíle, kdy se probudím, a s nesmírnou úlevou zjistím, že to zase byl jen sen…

Stanislavě děkujeme za rozhovor a všem soutěžícím za nápadité fotografie.></div

PS. Nezapomeňte – sledujte FotoBlog a FotoForum, kde bude vyhlášeno nové Téma dne. Pro všechny příznivce srandy: zasílejte návrhy na téma dne, aby bylo z čeho losovat na adresu itomasek@centrum.cz.