Test fotoaparátu Fujifilm X-T2

(Aktualizace článku: v březnu 2017 vychází velká softwarová aktualizace, více informací zde)

Vedle nedávno testovaného modelu X-Pro 2, který evokuje dálkoměrné přístroje, sedí na vrcholu portfolia Fujifilmu ještě model X-T2, který naopak hraje na city těch, kdo preferují spíše „zrcadlovkový“ způsob používání fotoaparátu. Tím myslím hlavně vystouplý hledáček v ose objektivu, výraznější grip, dva rollery či třeba u zrcadlovek dnes oblíbený výklopný displej.

Zároveň se fotoaparát zaměřuje právě na ty vlastnosti, které má má většina fotografů právě se zrcadlovkami spojené – vysokou rychlost AF a sériového snímání a perfektní ergonomii. Dále třeba i podporu vertikálního bateriového gripu.

Oproti řadě X-Pro přijdete zejména o pře­pínatelný optický/elektro­nický hledáček. Ten je výborný například pro pouliční focení, pokud používáte rozumně širokoúhlý objektiv (rozumně znamená tak, aby bylo v hledáčku kolem rámování záběru ještě vidět, co se děje kolem, tedy mimo záběr). Fotoaparáty X-T mají pouze hledáček elektronický. Ten u X-T2 je však velký, ostrý (2.36 mil. bodů), má vylepšenou odezvu a kratší blackouty. Umí se také překlápět spolu s fotoaparátem a má mnoho volitelných módů zobrazení.

Osobně mi však řada X-T vyhovuje více, než řada X-Pro, nejspíš proto, že jsem zvyklý na „zrcadlovkovou logiku“ fotografování. Musím se však přiznat, že s přepínacím hledáčkem X-Pro a X100 jsem si vydržel hrát poměrně dlouho:-).

Co je nového oproti X-T1?

(test X-T1 najdete zde)

Senzor - je nově 24MPx, stejně jako u X-Pro 2.

Autofokus – ve spolupráci s novým procesorem je mnohem výkonnější (více PDAF bodů, lepší algoritmy) a má mnohem více uživatelských nastavení (tracking, priority…)

Sériové snímání – je stále 8 sn./s, ale s volitelným gripem/boosterem to může být až 11 s mechanickou a 14 s elektronickou závěrkou. Ztmavení je kratší a do 5 sn./s je mezi okénka vkládán i živý náhled, takže to vypadá přirozeněji, žádné zmrazené obrázky (podobně jako u Sony a6300, která to umí až do 8 sn./s).

4K video – do videa s vysokým rozlišením (3840 × 2160 30p) se pustil i Fujifilm.

Joystick – návyková věc známá z profesionálních DSLR. Slouží pro výběr AF bodu nebo prohlížení vyfocených snímků (a další věci) – hlavně je osmi-směrný a ovládá se lépe, než směrové klávesy.

Dva sloty pro kartu – do X-T2 strčíte dvě SD karty, na jednu můžete dávat třeba JPEG a na druhou RAW. Opět záležitost známá spíše z DSLR vyšších tříd.

Vyšší rozsah citlivostí – X-T2 umí nastavit ISO 200–12800 nativně, softwarově až 51200.

Lepší hledáček – na první pohled stejný (100%, 0.77× ekv., 2360000 bodů), ale s vyšší obnovovací frekvencí a větší očnicí.

Výklopnější displej - displej (3", 1040000 bodů) se vyklápěl nahoru a dolů již u X-T1, ale u X-T2 se vyklápí i do strany – z pohledu fotografa doprava.

Kratší časy závěrky - až 1/8000s pro mechanickou a 1/32000s pro elektronickou.

Kratší synchročas – blýskat můžete až do 1/250s (místo 1/180s).

Drobné změny v ovládání – například video se zařadilo mezi režimy snímání, nahoře je místo tlačítka „Wi-fi Fn“ tlačítko poueze „Fn“ (ale Wi-Fi si tam můžete dát) a místo tlačítka „Focus Assist“ je zde již zmíněný joystick. Kruhové ovladače jsou větší, volič kompenzace expozice má polohu „C“ pro kompenzaci nad –3/+3 (až –5/+5).

Konektory – 3.5mm Jack pro mikrofon (místo 2.5mm), port pro sluchátka, USB 3.0.

Rozměry a váha – X-T2 je o něco hmotnější přístroj (507g vs. 470g), narostl také o pár mm (nyní 133 × 92 × 4­9mm místo 129 × 89­.8 × 46.7mm).

Více simulací filmů – jedna z funkcí, která je pro Fujifilm typická, jsou simulace různých filmů (většinou Fujifilmů). Oproti X-T1 je zde navíc černobílý Acros.

Specifikace

• 24MPx X-Trans APS-C CMOS
• EVF hledáčeka výklopné LCD
• 4K video
• Wi-Fi
• 8 sn/s. snímání, 11 s battery gripem
• ostření detekcí fázového posunu
• až 1/8000s mechanicky, 1/32000s elektronicky
• utěsnění proti vodě aprachu
• dva sloty na kartu, joystick
• Kompletní specifikace  najdete na webu výrobce.

Menu

Systém menu prošel kosmetickými úpravami, ale jeho logika zůstává stejná. Přibylo zejména hodně nastavení, umožňujících si uživatelsky vyladit chování AF. Menu si můžete projít na video-prohlídce zde:

Co jsem ocenil, a co na videu není vidět, je zvětšování vyfoceného snímku – Fuji X-T2 respektuje místo zaostření a zvětšuje na něj, ne hloupě doprostřed.

Menu se hodnotí těžko – je tam vše, je to logicky uspořádané, ale je toho až dost. Vše je ale o zvyku… ještě abych si já stěžoval na množství nastavení:-)

Design a konstrukce, ovládání

Fotoaparát si můžete prohlédnout na snímcích ze všech stran:

Osobně nejsem kdovíjaký fanda retrodesignu, ale ani mě nijak neuráží. X-T2 to zvládl decentně, podobně jako třeba OM-D od Olympusu. Hlavním funkčním důsledkem tohoto přístupu jsou mechanické voliče – času, citlivosti a kompenzace expozice. V případě použitých objektivů i clony. Osobně mám za to, že je to cesta nazpět fotografickou evolucí, která vyústila spíše v dvojhmaty a univerzální voliče v kombinaci s tlačítky. Na druhou stranu vidíte, jak je fotoaparát nastaven hned na první pohled a to i když je vypnutý. Co kdo preferuje je individuální, tak hodnotit nebudu.

Kde si hodnocení neodpustím je určitá nejednotnost ovládání. X-T2 má kromě mechanických voličů právě i rollery, na které přijde řada třeba při používání objektivů bez vlastního clonového kroužku. Snadno se vám stane, že se u každého vašeho objektivu bude nastavovat clona jinak – něktré objektivy (základní řada XC + XF 27) vyžadují její ovládání z těla rollerem, jiné (většina XF) pomocí „nekonečného“ prstence na těle objektivu a jiné (řada XF R) pomocí tradičního clonového prstence s vyznačenými kroky clony. K X-T2 se samozřejmě nejvíce hodí objektivy vyšších řad, které mívají prstenec s vyznačenými kroky (hodnotu vidíte i v hledáčku).

Drobnou kritiku si zaslouží volič korekce oční vady. Je umístěn na kapličce hledáčku ze strany a poměrně vysoko, takže se mi během používání několikrát otočil, kam neměl. U ostatních voličů se to nestane – mají buď aretaci (ISO, čas), nebo jdou dostatečně ztuha (komp. exp.).

Konstrukce fotoaparátu je skálopevná, jediné „křehké místo“ tak může výt poměrně složitá kunstrukce dvojitě výklopného displeje.

Ten je užitečný při fotografování „od země“ na výšku. Jeho konstrukce není tak mimozemská, jako u Pentaxu K-1, ale rozhodně unikátní.

Simulace filmů

Na fotoaparátu nehledejte klasické režimy „standard/živé/ne­utrální“, ale přímo imitace tradičních filmů (saturací a kontrastem). Konkrétně je to PROVIA (jako standard), VELVIA (místo živý) a ASTIA (jako neutrální). Kromě nich zde máme imitaci Classic (Koda)Chro­me a od modelu X-Pro 2 nově černobílý ACROS (+různé digitální barevné filtry), vedle klasického „Monochrome“. Je zde i sépiový režim. Ukázka všech níže (stejné jako u X-Pro 2):

Fotka v plném rozlišení v režimu ACROS + digitální červený filtr:

X-trans matice

Inspirace filmem (a jeho náhodným rozmístěním krystalů halogenidů stříbra) lze s s trochou nadsázky najít i u snímačů FujiFilm s tzv. X-Trans maticí. Rozmístění barevných masek (R, G, B) je zde v matici 6×6, namísto klasických 2×2. To způsobuje menší pravidelnost v jejich rozmístění, což má podle Fujifilmu potlačovat vznik digitálních artefaktů, především moaré. Díky tomu není tolik třeba low-pass filtr (Fujifilm ho nepoužívá) a snímky jsou ostřejší. Nevýhodou je, že to přidělává práci vývojářům RAW konvertorů a kvalita převodu je tak různá. Tradičně s ní mělo problémy Adobe (zlepšilo se). Sám Fujifilm dodává konvertor na bázi SilkyPix.

RAW File Converter

Tak se jmenuje dodávaný konvertor. Jeho výsledky jsou dobré – věrně emulují barevnost snímku v JPEG a umožňují detailnější nastavení odšumování a doostřování. Jelikož jde o firemní konvertor (který si můžete  stáhnout zdarma), pozná i všechna dílčí nastavení snímku (simulace filmu, korekce objektivu atd.) a zreplikuje je, aniž byste museli vše nastavovat znovu sami.

Při stejném nastavení udělá o něco detailnější snímky, než JPEG z fotoaparátu, jak jsme si už ověřili v testu X-pro 2:

Nevýhodou je pak méně detailních nastavení, než třeba v Lightroom nebo Capture One (mnoho věcí se nastavuje z výběru přednastavených poloh, spíše než uživatelsky šoupatelnými šou­pátky atd.).

Rychlost programu není nic moc (převod více fotek tak dost trvá) a uživatelské rozhraní vás naplní pocity nostalgie.

Znáte to přísloví s darovaným koněm, ne? Nicméně, pokud hledáte jednoduchý konvertor, který zachová vaše nastavení fotoaparátu, zkuste ho.

Rychlost a přesnost ostření

Za dobrého světla bez stížností. Tak, jako ostatní fotoaparáty a bezzrcadlovky zvláště, trpí X-T2 na zhoršení výkonu ve špatných světelných podmínkách. Je to dáno nejspíše tím, že když není dost světla pro detektory fázového posunu, musí přístroj pracovat s detekcí kontrastu, která je pomalejší. Hlavně při kontinuálním ostření.  Více k tématu v tomto článku.

Ostřící body pokrývají větší plochu a je jich více, než v předchozí inkarnaci. Vyznačené jsou body PDAF:

X-T2 patří k těm lepším bezzrcadlovkám, co se ostření týče a rozhodně je to nejlepší Fujifilm.

Osobně bych stále pro nějaké programové fotografování sportu a wildlife stále sáhl po zrcadlovce vyšší třídy, byť přístroje jako X-T2 nebo konkurenční Sony a6300 dávají minimálně běžným zrcadlovkám poměrně zabrat.