Focení ve vysokých horách

Himálaj, Alpy, Kamčatské vulkány….Na horách se nefotografuje jen horská krajina a příroda. Součástí horské krajiny se může stát horolezec, lyžař či krásná dívka. Snímky mohou mít nejrůznější charakter od popisné fotografie a sportovní reportáže až po umělecké emotivní snímky. Autor má zkušenosti z velehorských výstupů a skialpinismu. Vedle krásných fotografií v článku najdete tipy na fototechniku do velehor, ale i množství zajímavých námětů pro fotografování. Pro snímky z extrému musíte být nejenom dobrý fotograf, ale i horolezec a lyžař.

Jak ale fotit mimo „naše“ tradiční místa počínaje Krkonošemi přes Jizerské hory, Krušné hory na Šumavu, či naopak východně přes Orlické hory až do Jeseníků a Beskyd? Spousta lidí jezdí v letním období do slovenských Tater či Alp a mají s focením v těchto podmínkách bohaté zkušenosti. Mezi nimi je ale podstatně méně těch, kteří se zaměřují na zimní a jarní období. Velké množství sněhu a nízké teploty totiž málokomu vyhovují. Když se k tomu přidají velké nadmořské výšky a náročné sportovní aktivity, tak se focení stává stejně obtížným jako samotný provozovaný sport.

Z hlediska podmínek jako aklimatizace, dostupnost, časová náročnost… se dají výlety a focení při nich rozdělit do tří výškových kategorií:

  1. hory ve výškách 2 000 až 4000 m
  2. 5000–7000 m a
  3. nad 7000 metrů.
Ze zbývajících podmínek je možné uvažovat rozdělení na Evropu a ostatní světadíly.

FOTO TECHNIKA

Není třeba zdůrazňovat, že hlavním nepřítelem libovolné fototechniky jsou na horách nízké teploty, sněžení a déšť. Takové podmínky se mnohdy nelíbí lidem, natož pak fotoaparátům a objektivům. Vyžaduje se bezchybná práce i při teplotách –20°C a dobrá mechanická odolnost. Důležitá je také alespoň malá necitlivost vůči slabému dešti a sněžení, kterým se nedá vyhnout (tedy pokud se nepohybujete venku jenom za jasného slunečného počasí). Mezi klasickými fotoaparáty je vyhlášen pro svoji odolnost, téměř nerozbitnost a schopnost pracovat v libovolných teplotách Nikon FM-2. Dalšími doporučitelnými modely jsou Pentax KR-1000, Olympus OM-4 či Minolta X-700. Naopak, Praktika je kromě výborné optiky vyhlášená také tím, že při teplotách pod bodem mrazu rychle zamrzá, odmítá spolupracovat a nedá na přesvědčování. Mezi autofokusovými klasickými zrcadlovkami mají dobré jméno fotoaparáty řady Canon EOS (vlastní zkušenosti s modely EOS 1000FN, EOS 500, EOS 300 a EOS 5), které bez problémů pracují i hluboko pod bodem mrazu. Stejně jako u ostatních modelů je dobré, máte-li náhradní baterii umístěnou v teple co nejblíže k tělu. Můžete-li pod bundu dát i foťák, tím lépe. Vysoké hory jsou také zatím poslední oblastí, kde ještě plnohodnotně nepronikly digitální zrcadlovky a kompakty. Pokud je přece jenom používáte, musíte počítat s alespoň čtyřmi sadami akumulátorů a s možností občasného nabíjení. Nesmíte zapomenout na to, že všechny digitály se při nízkých teplotách chovají jako medvědi, tj. jsou malátné, pomalé a nejraději by někam zalezly a počkaly na teplé jarní a letní počasí. Projevuje se to zpomalením všech činností fotoaparátu.

Když jsem začínal jezdit do hor, udržoval jsem foťák s výjimkou krátké doby samotného focení v teple pod bundou. Proto jsem ani nebral brašnu na fotoaparát, ale dával jsem ho pod bundu jenom do sáčku. Od toho jsem kvůli zanedbatelné pohotovosti a schopnosti rychlého focení posléze upustil. Dnes mám foťák celou dobu na bundě, lyžuji s ním a lezu. Jediné, co mi dosud zůstalo (a i nadále zůstane), je to, že s foťákem spím ve spacáku, pokud se přebývá ve stanu. Také ho moc často neházím do sněhu :-)

Podrobněji rozebráno je focení sjezdových aktivit, pro ostatní obecně platí obdobné poznámky jako u lyžování.

NÁMĚTY

osmitisícovky sedmitisícovky 5–6 tisícovky nižší kopce

Na osmitisícovky se málokdo dostane, neboť na ně potřebujete hromadu peněz, technické schopnosti, dobrou fyzickou kondici a vyzkoušenou adaptovatelnost vašeho organismu na nejvyšší nadmořské výšky (tedy pokud nechcete jít ryze komerčně s pomocí umělého kyslíku). Musíte také mít značnou psychickou odolnost, neboť výstupy na osmitisícovky jsou o čekání na počasí v bejzu. Tak se vám může stát, že z šestitýdenní výpravy makáte naplno týden, a zbytek proležíte v BC.

Z výstupu na Shisha Pangmu (8046 m) v říjnu 2002 - úspěšné dosažení vrcholu a sjezd na lyžích z výšk Třetí výškový tábor (6100 m) umísěný pod sérakem částečně chránícím před lavinami v severní stěně Pi

Vynikající snímky z osmitisícovek má český fotograf Ladislav Kamarád. Je jedním z mála, jestli ne vůbec jediným fotografem na světě, který i na osmitisícovkách fotí na střední formát! Jeho stránka je http://www.horolezec.cz/ (odkaz zde). Ostatní fotí na kinofilm…

Sedmitisícovky jsou snadněji dostupné, lépe se na ně aklimatizujete. O nižších kopcích ani nemluvě. Nemá smysl zmiňovat způsob focení, výběr výřezu, použití filtrů, apod. neboť základní poučky jsou ve všech nadmořských výškách stejné. Snad s výjimkou filtrů, kdy je nutné se přizpůsobit výšce a s ní rostoucí intenzitě slunečního záření. Také počítejte s tím, že ve vyšších horách budete vše dělat v rukavicích, často i péřových, a je dobré si veškerou manipulaci s fotoaparátem natrénovat v teple, v nížině. Už mi tak jednou omrzly dva prsty pravé ruky na Pamíru.

LYŽOVÁNÍ, SKIALPINISMUS a SNOWBOARDING

Sjezd na telemarkových lyžích v dolní části severní stěny Piku Lenina - výška 4900 m (Pamiro-Alaj, K Sjezd pod největší trhlinou v dolní části severní stěny Piku Lenina<br>©Jan Pala, 2004

Moje nejoblíbenější aktivity k focení. Málokdy se ve vaší skupince výletníků potkáte s lidmi, kteří mají porozumění pro vašeho koníčka. A to je docela problém, neboť aby výsledek za něco stál, je třeba dobré souhry fotografa a fotografovaného. Což v případě výborných podmínek – slunečno, spousta prašanu – fotografovaní odmítají chápat, že kvůli fotkám nesmí bezhlavě rozjezdit svah, musí projet zrovna tady, a ještě přesně v tomto místě oblouk vlevo, aby vynikla technika jízdy na dokonalém pozadí.

Focení na širokých svazích – přes různé sklony není v případě malého lavinového nebezpečí žádný problém. Fotograf jede vlastní stopu, a kus od něj sjíždí fotografovaný. Ve správný okamžik stačí zmáčknout spoušť a je to. Ehmm, to bylo řečeno velice zjednodušeně… v praxi je to těžší, ale každý si to může snadno vyzkoušet.

Focení ve žlabech – asi nejproblematič­tější. Sjíždíte jako první a na vhodném místě se snažíte zmizet ze spádnice mimo potenciální dráhu laviny. Pokud možno ke skalnímu výčnělku do žlabu, za/pod nímž byste se v případě laviny mohli schovat, tj. čím blíže, tím lépe. Na focení máte omezené možnosti. Nemá smysl fotit nikoho přímo nad vámi, neboť na fotkách bude vypadat, že jede po cvičné loučce. Můžete fotit jenom, když je těsně nad vámi, vedle vás či těsně pod vámi. Kromě velmi krátkého času je další nepříjemností správné udržení fotoaparátu ve vodorovné poloze. Když si představíte, že nestojíte úplně pevně, svah má sklon třeba 45 stupňů, je zledovatělý a ještě se otáčíte s fotoaparátem společně s lyžařem… není to jednoduché! Pokud se vám daří s tímto dobře vypořádat, můžete být následně kritičtí nejenom ke svým starším fotografiím, ale také k výsledkům ostatních, kteří na to ještě nepřišli. Patřím mezi ty druhé a ne vždycky to dokážu.

Skialpinistka Alice Korbová při aklimatizaci na Leninově ledovci.©Jan Pala, 2004 Výška 5500 metrů v pohoří Pamír.

Focení do žlabu – stativ, teleobjektiv a vysílačky nebo dalekohledy na obou „stranách“ jsou nepostradatelné. Počítejte s tím, že si v takový den moc nezalyžujete. Šťastnější (tj. ti, kteří budou lyžovat) pošlete nad příslušné žlaby, zatímco se s fotoaparátem a dalším vybavením vyškrábete na protilehlý kopec případně jenom vysoko na svah. Rozložíte si nádobíčko a domluvíte se s lyžařem, ať už vizuálně pomocí dalekohledů či zvukově vysílačkami. Poté sjíždí lyžaři jeden za druhým s příslušnými rozestupy žlabem a vy „jenom“ fotíte.

Focení při výstupu – platí o něm to samé jako při focení sjezdů po širokých svazích – jdete vlastní stopou, musíte na tom být fyzicky lépe než fotografovaní, neboť je v různě velkých vzdálenostech „obíháte“ a fotíte.

LEZENÍ VE SNĚHU A LEDU

Petr Novák a šerpa Lakhpa Dorjee na vrcholu Shisha Pangmy

Ve vysokých horách a velehorách do lezení zahrnují jak výstupy normálkami (obvykle nejbezpečnější a nejlehčí), tak náročné cesty a prvovýstupy. Častou chybou bývá, že se výprava vrátí po nějakém výstupu a jejich fotografie spočívají v tom, že se na vrcholu vystřídají s logy sponzorů v popředí. A během výstupu nefotí… Fotit by přitom měli při každé vhodné příležitosti. To ale může být problém, neboť prvolezec obvykle nemá náladu na to, aby zvěčňoval někoho pod sebou v nádherné expozici s obrovskou plochou údolí a hor o pár set až pár tisíc metrů níže. Pokud fotí druholezec přímo nad sebou, nebývá to často ono. Nejlepší tak je (pokud je to ovšem v terénu možné), když postupují dvě dvojky v přiměřené vzdálenosti souběžně. Nejlepším způsobem, jak proniknout do focení lezení, je prohlédnutí si fotografií ať už na webu či v časopisech, a přitom se snažit přijít na to, jak fotografie vznikala, co musel autor udělat pro to, aby takto dopadla.

Učitelé z italské skialpinistické školy Scuola di Sci Alpinismo Citta di Trieste ve výšce 5700 metrů

LAVINY

Lavina pod čelem ledovce v oblasti Grossvenedigeru v Rakousku.<br>©Jan Pala, 2004

Společně s ledovcovými séraky a trhlinami nejnebezpečnější součást pohybu ve vysokých horách. Je lépe se jim zdaleka vyhýbat, ale občas se nachomýtnete k tomu, že lavina padá z nějaké nedaleké stěny, pokud už s ní nejedete dolů žlabem s lyžemi na nohou. Dobré snímky padajících lavin se vám mohou podařit jenom s velkým štěstím. Obvykle se tak fotografuje následné laviniště a důsledky činnosti laviny – vyvrácené stromy, sesuté kamenné bloky, v případě základových lavin potrhaný a sesunutý podklad. Při focení je dobré mít na snímku nějaké měřítko – nejlépe člověka – tak, aby byla na první pohled jasná mohutnost laviny a jejího čela. Bez měřítka můžete někdy balamutit, když nafotíte sesunutý kubický metr sněhu tak, že vypadá jako středně velká lavina. Inspiraci můžete najít na www.avalanche.org (odkaz zde), kde je picturepage mapující laviny převážně na severoamerickém kontinentu.

Obrovská prachová lavina Samovolné laviny ve švýcarském údolí Valsorey.

AKTY

Výšvih (5500-5550 m) .©Jan Pala, 2004 Severní svahy Piku Razdělnaja (6200 m)...©Jan Pala, 2004

Dalším zajímavým námětem pro focení na horách jsou akty. Je to poměrně náročná činnost, neboť nejprve je nutné se vyskytovat ve vhodně modelovaném pohoří za výborného počasí. Potom musí být ve vaši skupince výletníků dívky, které nemají nic proti focení nejenom portrétů, ale také aktů. V létě by asi dívky nijak výrazně neprotestovaly, ale co na sněhu a ledu? Nejvíce času se obvykle ztratí jejich přemlouváním. Pokud se to už výjimečně podaří, je třeba dát pozor na několik věcí:

Nachlazení – fotit rychle a mezi focením fotografovanou oblékat, pokud vyžadujete i ležení na sněhu, tak tím spíše.

Vítr – dost podstatný problém, čas na fotografování se omezuje na několik sekund. Během nich je navíc obvykle zimomřivá dívka ještě ochotna drkotat zuby ve větru. Poté rychle zabalit, zahřívat, a po rozmrznutí zkusit další snímek..

Ostré slunce – čím vyšší hory, tím více je slunce nepříjemnější, obvyklou nutností se stávají vhodné sluneční brýle. Těžko někoho přesvědčíte třeba jenom ve výšce 4000 metrů, aby se bez brýlí tvářil na přímém ostrém slunci příjemně.

Další lidi a z toho pramenící stydlivost fotografované – v odlehlých oblastech to problém není, v evropských končinách ano.

Přeji mnoho úspěchů při focení :-)

Foto a text: Jan Pala

     

Líbil se vám článek?

Komentáře

Zobrazit diskusi ke článku ve fóru
  • Martin Bradáč mabra
    Martin Bradáč mabra
    24.03.2004 12:27

    Super clanek. Je mi trochu lito kvality scanu tech fotek...

  • Jiří Rošický
    Jiří Rošický
    24.03.2004 18:47

    Souhlasím s autorem, že focení na horách je náročné:-) Je to podobné, jako při focení jakékoli jiné události - oslava, svatba, přehlídka - plus náročný terén. Událost si moc neužijete, protože se staráte o focení. Přičemž "obíhaní a předbíhaní" na horách je opravdu fuška:-)

  • iu
    iu
    25.03.2004 04:13

    Drobnym problemikom je, ked clovek ledva zije a je rad ze si pri toalete (v tej chvili sa to vola inak) je schopny rozopnut sedacku a dat dole gate.
    Potom ked zo zmrlymi rukami konecne vylovim fotak, samozrejme som zadychany a v tom momente si zarosim hladacik, potom mi este nieco spradne do snehu a ostatni uz nadavaju, ze treba ist dalej lebo vychladneme a ze sa mam na to umenie vys... a podobne.
    Toto ohromne zavidim L. Kamaradovi to je fakt sila, trepat 6x6 tak vysoko a urobit take zabery.

  • Jan Pala
    Jan Pala
    Autor
    25.03.2004 08:35

    To: mabra - skutecne bohuzel doslo pri skenu a zmenseni na pozadovany rozmer (delsi strana 600pxl) k degradaci nekterych fotek, ktere jsem si nevsimnul :-(

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (4)

Tisknout článek

Tip na článek

Jak funguje režim vysokého rozlišení
Jak funguje režim vysokého rozlišení

40 mo­delů fo­to­a­pa­rátů dnes ge­ne­ruje fo­to­gra­fie s vy­so­kým roz­li­še­ním (high re­so­lu­tion mode) ty­picky 4× vět­ším, než je roz­li­šení vlast­ního sen­soru. Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II tak zvýší množ­ství pi­xelů z 24Mpix na 96Mpix. Re­žim vy­so­kého roz­li­šení u Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II jsem vy­zkou­šel na Šu­mavě při fo­to­gra­fo­vání hor­ského po­toka dlou­hými časy, kra­jiny krát­kým te­le­ob­jek­ti­vem a rysa os­t­ro­vida krát­kou ex­po­zicí.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

FotoAparát.cz - Instagram