Fotografické sdělení I – otázky a příklady

   

Poznámka čtenáře Andreje Macenauera:

Pyreneje

Pyreneje

Asi před deseti lety jsem v Pyrenejích pořídil tento snímek. Vzhledem k tomu, že jsem stál sotva na nohou v prudkém svahu, neprojevil jsem žádnou snahu dodržovat technická či kompoziční pravidla. Na objektivu mé tehdejší Praktiky nebyla žádná sluneční clona. Díky tomu také vznikl velmi silný reflex od clony objektivu, který se považuje za závadu. Hodil jsem si batoh na prsa, vyndal fotoaparát a zmáčknul spoušť, aniž bych udělal krok z místa a hledal nejvhodnější kompozici. Fotografie pak ještě bez povšimnutí ležela založená v albu. Až po nějakém čase jsem ji při prohlížení objevil a začala se mi líbit. Nalezl jsem v ní dokonce i kompoziční zákonitosti a symboliku. Zástup lidí, kteří se plahočí do sedla vytváří linii. Z vyšlapané cesty můžete odbočit a vydat se po reflexech k horkému Slunci… Mezičasem jsem hodně fotografoval a občas navštívil i nějakou fotografickou výstavu. Možná, že jsem tuhle fotografii objevil, protože jsem se stal připravenějším divákem.

Otázky a pravidla
Každý fotograf a leckterý vnímavý divák si patrně často klade otázku, proč právě ta či ona fotografie je vydařená, působivá, hezká, efektní, nápaditá atp., zatímco u nějaké jiné fotografie tomu tak není, nezaujme a nebo se dokonce zdá být naprosto špatná a nepovedená. Jistě si každý čtenář hned odpoví, že to souvisí s tím, jaký motiv nebo námět autor zvolil, jak jej fotograficky zpracoval, jaké metody a postupy zvolil, jaká obecně uznávaná teoretická a i praxí potvrzená pravidla a principy přitom použil. Na mysli mu vytane celá plejáda pojmů, principů a osvědčených „dobrých rad“, známých z článků a z odborné fotografické literatury, a to vše konfrontuje s vlastními zkušenostmi. Také na našem serveru vyšlo několik takových článků, obsahujících i konkrétní příklady „výukových“ fotografií. Jsou to např. články A. Macenauera s názvy Kompozice, Jak udělat ze zajímavého námětu dobrou fotku, Jak udělat dobrý výřez, Fotografické vidění a další články, nebo rozsáhlý článek J. Jedličky Žánrová fotografie I– realistická krajina, obsahující také mnohé fotografické ukázky. Doporučujeme čtenáři, aby si je připomněl, protože v nich jsou vysvětleny a demonstrovány některé principy a zákonitosti, o nichž bude zmínka i v tomto seriálu.

Každého napadnou v této souvislosti pojmy jako jsou: pravidla kompozice, zlatý řez, volba a umístění hlavního a vedlejšího motivu, práce s perspektivou, liniemi, rytmem ploch a čar, tonalitou, barvou, formát snímku, vhodný výřez a v neposlední řadě i jeho pojmenování či označení a jeho způsob prezentace, adjustace atd. Vybaví se i ony časté „základní dobré pokyny a návody“, jako např. že nesmí (či raději nemá) být objekt uprostřed, že nemá být okrajem snímku „uříznuta“ nebo „přeříznuta“ důležitá část zobrazeného objektu (půlka hlavy, zákrut cesty nebo řeky), nebo že osoba má mít ve směru svého pohledu více prostoru než za svými zády, že nemá být příliš u okraje atd. Nebo že v reportážní fotografii se máme snažit zachytit „rozhodující okamžik“ (vrcholný moment děje), v dokumentu zase charakteristické rysy prostředí a hlavních aktérů. A to vše přitom nejlépe způsobem novým, neobvyklým, „neokoukaným“. Tyto své četné (mnohdy však jen mozaikovité) znalosti konfrontujeme pak se svými zkušenostmi, a to ať už zkušenostmi jako fotografa, nebo i jako pozorného a kritického diváka – konzumenta fotografické tvorby mnohých více či méně úspěšných a renomovaných fotografů.

Na výstavách a ve fotografických publikacích lze vskutku vidět nejrůznější, mnohdy velmi odlišně pojaté fotografie, z nichž některé vás osloví, ale jiné ani ne. Jejich vnímání je samozřejmě do jisté míry individuální záležitost, přesto nelze popřít, že některé principy mají (v daném společensko-kulturním okruhu) obecnější platnost. Dosti často se přitom setkáme s tím, že mnohá ona „učebnicová“ pravidla jsou vlastně hrubě porušována a přesto výsledný efekt fotografie tím netrpí, ba naopak, rovněž však s případy, kdy se sice zdají být všechna doporučovaná pravidla respektována a přesto fotografie nijak zvlášť nezaujme a působí na nás všedním a nebo třeba kýčovitým dojmem. Jak vidno, sdělovací problematika fotografie není věc jednoduchá (podobně je tomu samozřejmě i u malířství, sochařství atd.) a stavba a skladba fotografického obrazu je celá rozsáhlá disciplína, která je vysvětlována podrobně jak ve specializovaných školách, tak v příslušné odborné literatuře, podobně jako i celá problematika sdělování vůbec.

Cíl seriálu
Mnohý může namítnout, že jako divák se přece nemusí o tyto věci vůbec zajímat, že chce na sebe nechat působit fotografické (výtvarné) dílo jako celek a nerozptylovat se podobnými teoretickými úvahami a analýzami. To je sice pravda, ale k lepšímu (snazšímu a přitom bohatšímu) konzumování uměleckých výtvorů mohou jisté, třeba i jen teoretické vědomosti prospět. Nevím, jak koho z čtenářů oslovuje moderní výtvarné umění nebo vážná hudba – ale leckdo má s „akceptací“ některých těchto „sdělení“ značné obtíže. Že by nás, diváky, autoři tak značně předstihovali, že jim přestáváme rozumět?

Uveďme však příměr z oblasti hudby, abychom ukázali, že lze leckdy teorií a praxí dost zlepšit. Poslech určitého druhu vážné hudby bývá pro někoho mnohdy zážitkem náročným až nesnesitelným – přesto lze v této „dovednosti“ získat určitou „kvalifikaci“. Když nás totiž někdo blíže seznámí s autorem, jeho dobou, s jeho tvůrčími aspiracemi, s jeho dalšími díly (méně „náročnými“) a nejlépe na komentovaných ukázkách nám vysvětlí obecnější nebo klíčové a opakující se fragmenty jeho tvorby. A to pokud možno s poukázáním na základní souvislosti s hudební naukou a teorií té doby a s upozorněním i na odlišnosti v přístupu a postupech jiných skladatelů. Pak se z nás mohou stát (pokud ovšem máme aspoň trochu zájem) posluchači častější a nalézající v poslechu této hudby i uspokojení (i když možná jen občas, když jsme na ni „naladěni“). Je zkrátka fakt, že i vnímat umění je jisté „umění“ nebo přinejmenším „schopnost“.

Pokud nejsme jen diváci – konzumenti fotografií, ale i sami fotografujeme a máme ambice tvořit fotky, které si budou se zájmem a pochvalou prohlížet i jiní, pak by nás ovšem leckteré věci z teorie zajímat mohly (a asi měly). Obvykle tomu tak je, určitou potíž však spatřuji v tom, že odborná i popularizující fotografická (a související) literatura zpravidla není studována z nejrůznějších důvodů běžným amatérským fotografem natolik systematicky a důkladně (pokud zrovna současně není např. studentem fotografie), aby v tom všem postupně nezačal mít tak trochu chaos. Šetrněji řečeno, má často dost jednotlivých útržkovitých poznatků z teorie i z praxe, ale chybí mu jakési systematičtější „zarámování“ do vzájemných (a širších) souvislostí. Navíc bohužel většina fotografické literatury se zaměřuje především na technické aspekty fotografování a tvorby fotografií (včetně prostředků jejich následných úprav, dnes zejména digitálních), literatury věnující se primárně problematice působení a vnímání fotografií je k dispozici méně.

A jak už to tak bývá v řadě oblastí lidského konání, rozvoj techniky, tj. včetně té fotografické, jde vpřed neuvěřitelným tempem, ale rozvoj tvůrčích sil a nových postupů směřujících k jejímu cílenému využití zůstává o krok zpět. Vynasnažme se proto alespoň náležitě využít všech těch poznatků, zkušeností a znalostí, které mnozí vynikající fotografové a teoretici již vtělili do své tvorby a do svých knih a odborných pojednání.

Pokusme se pomoci především divákům, návštěvníkům fotografických výstav a příznivcům fotografických publikací a všem opravdovým milovníkům fotografie (ale vlastně i fotografům) překonat – řečeno slovy profesora FAMU Jána Šmoka – „rozpor mezi nedostatečně připraveným divákem a vyspělejším autorem“ (s tímto rozporem se často dodnes potýká moderní malířství a výtvarné umění vůbec). A koneckonců i případný opačný rozpor, tj. mezi poučeným, zkušeným a dobře se orientujícím divákem a méně vyspělým fotografem (a jeho fotografiemi).

Přitom však mějme na paměti (jako diváci i jako fotografové) i to, co napsal již v roce 1961 americký fotograf (emigroval z Německa na počátku 2. svět. války) Andreas Feininger: „Dobří fotografové neustále hledají nové výtvarné výrazové prostředky a zlepšují svou připravenost nápaditým využíváním všech možností, které mají k dispozici. Špatní fotografové jsou ti, kteří jsou v práci pasivní a úzkostliví, kteří místo vynalézání napodobují a jsou otroky zastaralých pravidel“.

V našem nepříliš rozsáhlém seriálu si pochopitelně nebudeme klást za cíl komplexně, naprosto systematicky a podrobně pojednat o všech aspektech fotografického sdělování, nicméně se pokusíme na několika hlavních nebo zajímavějších okruzích této problematiky stručně popsat (i za cenu jistého zjednodušení nebo drobných nepřesností) především některé vzájemné souvislosti a pomoci tím k snazší orientaci v této oblasti. Na tomto základě budou pak snad moci ti čtenáři, kteří by se o tuto problematiku začali hlouběji zajímat, snadněji navázat vlastním studiem specializované literatury. V ní lze nalézt dostatek dalších teoretických i praktických podrobností a příkladů, jakož i komentovaných obrazových ukázek.

V našem seriálu se samozřejmě nebude možné vyhnout nezbytně nutnému rozsahu teorie a definicím několika základních pojmů, které k pochopení a vysvětlení problematiky nelze pominout. Budeme se však snažit a maximální srozumitelnost a přitom pokud možno i o přiměřenou stručnost. Doufejme, že členění a struktura textu a jeho grafická úprava tomu bude úspěšně napomáhat.

     

Líbil se vám článek?

Komentáře

Tento článek nemá žádné komentáře

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (0)

Tisknout článek

Tip na článek

Posviťte si na to aneb co zmůže i jedna lampa. Škola světla Jana Pohribného MQEP 9. díl
Posviťte si na to aneb co zmůže i jedna lampa. Škola světla Jana Pohribného MQEP 9. díl

De­vátý díl ob­lí­bené „Školy světla od Mi­s­tra Jana Po­hrib­ného“ se vě­nuje umě­lému světlu. Do­zvíte se, jak pra­co­vat s umě­lým svět­lem, jaké jsou jeho druhy a jak je uplat­nit a kom­bi­no­vat. Vy­svět­líme si tyto typy osvět­lení: *Hlavní světlo *Do­plň­kové světlo *Pro­tisvětlo *Světlo na po­zadí *Am­bi­entní světlo *Efek­tové světlo.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

FotoAparát.cz - Instagram

Tento web používá k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a marketingovým účelům soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace