Černobílá fotografie s Robertem Vano

Galerie měsíce v únoru 2016 byla 'Černobílé foto'. Jejím patronem byl světoznámý fotograf Robert Vano. Při té příležitosti vám přinášíme rozhovor s mistrem od Soni Lechnerové právě o černobílé fotografii.

Setkani fotografu

Černobílá fotografie je prostě klasika. Má nostalgické kouzlo, je melancholická a vypovídající. Dává vyniknout liniím, emocím i výrazům. Ve fotografii je královnou a stálicí a má zde nezastupitelné místo. Je prostě krásná, elegantní a mysteriózní, a právě o černobílé fotografii jsem si povídala s mistrem Robertem Vano.

(foto: Kateřina Šantorová)

Roberte, máš raději černobílou nebo barevnou fotografii?

Mám radši černobílou.

A proč černobílou?

Protože černobílou umím udělat, zvětšit a konec u fotografie si myslím musí být vždy ruční práce. Proto mám asi rád černobílou fotografii, barevnou ručně zpracovat neumím, to je složitější. Navíc já moc nefandím vytisknutým fotografiím. Černobílou fotku dáš jenom do zvětšováku a osvítíš a máš hotovo, ale ta barevná potřebuje spoustu filtrů. Jednou jsem viděl jak jedna paní zvětšovala barevnou fotku, nejdříve použila zelený filtr a žlutý filtr a červený a já nevim co všechno, s tím bych já praštil. Prostě černobílou fotku umím udělat a barevnou ne, tak do toho radši ani nemluvím, ještě něco řeknu a ono se to tak vůbec třeba nedělá.

Když pomineme to, že máš raději černobílou fotografii proto že ji umíš zpracovat a nazvětšovat, hraje zde roli i vizuální vnímání fotografie? U černobílé a barevné fotografie je vizuální vjem rozdílný, co se ti více líbí na černobílém obrazu?

Líbí se mi že na černobílé fotce každý vypadá lépe. Holkám nejsou vidět beďary které vymačkaly když jim bylo patnáct. I proto mám raději černobílou fotku. Já i když fotím na digitál do rawu, tak vidím tu fotku barevně ale vždy mám ve foťáku malý náhled černobílé, abych viděl jak ta fotka vypadá v černobílém. Černobílá mi připomíná fotky z dětství nebo italské filmy neorealismu, prostě mám rád černobílou, nevím proč. Taky mám rád svíčkovou, protože mi chutná a černobílá se mi prostě líbí.

Já si myslím že na černobílé fotografii diváka neruší barva a může lépe vnímat emoce, tvář, linie na fotce, co myslíš?

Ano možná, o tom jsem nepřemýšlel. Já nejsem akademik abych to takhle mohl říct. To je se vším, nejenom s fotkou ale i s malbou, jdu někam na výstavu a buď se mi to líbí nebo nelíbí, ale proč se mi to líbí to nevim. Každý máme jiné otisky prstů a jiné myšlení v hlavě a proto se každému líbí něco jiného.

Ty Roberte neděláš vůbec barevnou fotografii?

Ne! Nedělám! Když klient chce tak ho barevně nafotím, ale dělat barevnou fotku znamená že ji nazvětšuju. Myslím že ten konec autorovy práce vždy musí být ruční práce, tak jako si myslím že chleba musí být z kvásku a buď chleba upeču z kvásku nebo ho neupeču vůbec. A takhle to mám i s tou fotkou, když modelka chce barevnou fotku tak jí vytisknu na tiskárně, ale co pak dělá mistra mistrem, když i tříleté dítě dneska má zkalibrované Eizo a tiskárnu a dělá to co děláš ty? Když se chce člověk odlišovat musí dělat něco jiného než to co dělají ostatní. Proto dělám moje fotky ručně, dělám je v platině a barevné neumím.

Roberte, když se fotograf prezentuje na internetu na svém webu a má namíchané portfolio barevných a černobílých fotek, vadí ti to? Měl by se prezentovat buď pouze barevnou nebo černobílou fotkou?

Já nevím, já se na druhé lidi nekoukám, mě druzí fotografové nezajímají, mě zajímám já a já se prezentuju jenom černobílou fotkou. Myslím si že když má fotograf v portfoliu všechno možné, Gucci Pucci, tak je to pak velký guláš a když to vidí člověk na internetu, tak se poblije. Někteří lidé mají na webu barevnou a černobílou, pak mají černobílou kde je barevné jenom oko, pak tam mají portrét kde je jenom červená pusa a zbytek je černobílý, pak tam mají krajinku, mrtvoly, zvířata a svatby a jídlo. Ať si každý dělá co chce, ale já to takhle nedělám a já se na takový lidi ani nekoukám. Já ty lidi ani neznám, že bych šel na internet a kliknul na někoho, to ne. Já se na internetu dívám na lidi které jsem měl rád, a ti mají vždy jeden styl. Avedon má černobílé fotky, Erming má černobílé, Sarah Moon má černobílé. A když bych tam chtěl mít barevné, tak v nějaké jiné složce, ale ne namíchané s černobílou dohromady.

Ty děláš Roberte pouze filmové černobílé fotky, nebo je zpracováváš i digitálně?

To je jedno, konec musí být vždy ruční práce. Jestli fotky zpracovávám digitálně tak z toho musím vždy dostat film, takže stejně to vždy skončí na filmu. Je jedno na co člověk fotí, já fotím i na mobil, ale musíš z toho mobilu pak dostat film a mít papírovou fotku, nemůže ta fotka zůstat v mobilu. Když budeš dělat výstavu v Paříži, nemůžeš jim tam poslat mobil. Takže ať fotky fotíš nebo zpracováváš jakkoliv, potřebuješ z toho dostat negativ a fotku udělat na papír. Jak to z toho mobilu či počítače dostaneš, to je každého věc. Každý chce vystavovat v Paříži, ale když fotku fotograf vytiskne doma na tiskárně, tak může vystavovat maximálně v Trutnově. Je každého rozhodnutí kde chce, aby ta jeho fotka skončila.

Máš nějaký oblíbený program na zpracování černobílé fotografie?

Ne, já fotky zpracovávám ve Photoshopu. Že bych měl program kde bych ťuknul a udělal holku vysokou, mladou, zamilovanou, zdravou a úspěšnou a ještě v barvě, tak to ne. Já dělám černobílou fotku ručně, nemám na to žádný speciální program. Ale vím, že existuje spousta programů. Vždy mi ti mladí chtějí stáhnout nějaký skvělý program do mobilu, ale to já nepotřebuju, já to vše zpracovávám ručně a podle toho jak se mi to líbí a jak si myslím, že to je nejlepší. Nevím jestli to dělám dobře nebo špatně, ale dělám to tak jak jsem se to naučil. Možná že mi to trvá trošku déle, možná že v nějakém speciálním programu by to bylo rychlejší, ale pak by tu fotku dělal program a ne já.

Takže nemáš ani žádný plug-in ve Photoshopu, díky kterému můžeš zpracovávat černobílé fotky?

Ne, ani nevím co to je (směje se Robert). Ty máš? (ptá se).

Já mám program ve kterém zpracovávám černobílé fotky, Silver Effex Pro 2. Dá se koupit na internetu a nainstalovat do Photoshopu, v tomhle programu s fotkou pracuji také ručně a tak jak se mi to líbí.

A vypadá to líp než když tu fotku děláš sama?

Já to neumím sama, já fotky zpracovávám v tomhle programu.

A já to zase neumím v tomhle programu, ale důležitý je vždy ten výsledek, musí se ti to prostě líbit.

Ode mne je to tedy vše Roberte, máš ještě něco co bys řekl k černobílé fotografii?

Nemám (smích). To je dobře že tenhle rozhovor nebyla litanie na celý den (libuje si Robert).

(Soňa Lechnerová, Robert Vano)


***

V našem diskusním fóru jste se Roberta Vano zeptali také vy, naši čtenáři:

„Jak se díváte na černobílou fotografii? Myslíte, že přežije dalších 30, 50, 60 let?“ (Pavel_P)

Robert Vano: Ano, přežije navěky, protože je to klasika. Jako ten chleba z kvásku. Občas odejde a budou jiné trendy, ale lidi se vždy budou k tomu vracet. Nejenom k černobílé fotografii, ale ke všemu, co bylo na začátcích. Hlavně když to bude udělané ručně. V mozku lidem bude převládat počítač a bude jim chybět ta duše. Jako když někdo vyházel nábytek a pak běhá a shání starou židli, protože ty skleněné a kovové tu duši nemají. Třeba stará Masarykova židle se nedávno vydražila za víc než milion korun. S fotkou to bude podobné. 

„Nepatří černobílá spíše do doby analogu? Má v digitální fotografii (době) své místo? A jak se obecně díváte na fotografování analogem v současnosti? Má to ještě smysl? Proč myslíte, že spousta lidí v současnosti fotí na film? Ze zvyku, z nostalgie (k filmovému „looku“ fotek), „z nudy“ nebo z potřeby zpomalit tempo a utéct do klidnějších vod?“ (Pavel_P)

Robert Vano: Nemyslím, že by černobílá fotka patřila jen do analogu. Hodně lidí fotí černobíle na digitál. Vždy bude mít svoje místo, jako v malbě mají své místo třeba ruské ikony, staré tisíc let. Bude asi stále vzácnější, bude jí míň, ale nemyslím si, že zanikne. Lidi rádi říkají, že něco zanikne, když přijde nové médium, když přišla fotka, říkali, že zaniknou malíři. No, zanikli ti špatní malíři, ti dobří pořád malujou. Ti špatní přešli k fotografii. Když vznikl film, říkali, že zanikne divadlo. Když byla televize, říkalo se že zanikne film, teď když je tohle, říká se že zanikne tamto… a přitom Spielberg podpořil Kodak, protože sám chce dál dělat na film. A třeba pan Miroslav Tichý fotil na mýdlovou krabičku a permanentně je na výstavě v Pompidou. Ti co fotí na digitál mají permanentně výstavy v Trutnově. Technika je sice důležitá ale není to to nejvíc podstatné. Podstatné jsou emoce. Pak už je jedno, čím je vytvoříš. Na workshopech vidím, že mají všichni ti mladí to samé, každý má zkalibrované Eizo, tisknou na stejné tiskárně… pak někdo se rozhodne že chce být jiný, tak si řekne „můj děda má zvětšovák“ a vytáhne ho. Nebo Fuji dělá pro mladé, co už se narodili do digitální doby, takové ty polaroid fotoaparáty, akorát jsou růžové nebo žluté… a pro ně je to to nej, protože vycvaknout fotku mobilem umí každý.

„Leica Gallery prodává v rámci Edice 100 autorské signované digitální tisky za velmi přijatelné ceny. Před pár lety jsem si tam prohlížel Vaši květinu a byl jsem velmi překvapen. Znám Vás jako milovníka starých technik, čekal jsem tedy věrnou digitální kopii. Tento snímek však, ač na první pohled černobílý, vykazoval podivný barevný šum a neostrost, jako kdyby byl vytištěn z JPG o velikosti 500px staženého z webu. Chtěl bych se tedy zeptat, zda to byl umělecký záměr nebo nastala někde chyba? Předem děkuji za odpověď.“ (Ta­ky..)

Robert Vano: Hele, to já nevím. Já tam mám originály – platinové tisky. Myslím, že z každého autora, který tam vystavuje, vyberou několik fotek, ze kterých udělají pohlednice a několik, ze kterých udělají limitovanou edici. Každý si pak může koupit podle své peněženky. Buď pohlednice kytek za dvacku, kdo dá víc, může mít kopii za pár tisíc a nebo platinovou kopii za třicet. Myslím, že je to marketing – vyberou, co myslí, že se bude nejvíc prodávat, pošlou mi náhledy, zda můžou vybrat třeba těchhle deset na limitovanou edici a pak to dají někomu, kdo to vyrobí. Já se jim podepíšu na štítky a oni to tam nalepí.

Robert Vano - Memories lze pořídít v českých e-shopech za cenu od Kč do (Zdroj: Heureka.cz) Porovnat ceny >>
     

Líbil se vám článek?

Pokračovat v sérii

Komentáře

Zobrazit diskusi ke článku ve fóru
  • Pavel_P
    Pavel_P
    10.03.2016 13:57

    fajn rozhovor...

  • JardaBen
    JardaBen
    11.03.2016 22:15

    Rád čtu Robertovi články a úvahy, i knížku mám, má skoro ve všem pravdu. Robert má asi dobré vzpomínky na Trutnov, kde žiju, proto ho dost publikuje, cha cha...

  • Jakub Súkeník
    Jakub Súkeník
    14.03.2016 09:47
    Reaguje na JardaBen 11.03.2016 22:15:

    "Rád čtu Robertovi články a úvahy, i knížku mám, má skoro ve všem pravdu...." - zobrazit celý komentář

    Kdo by neměl rád Trutnov:-)

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (3)

Tisknout článek

Kurz rekvalifikace fotoreportér

Tip na článek

Rozhovor: Praktické tipy na fotografování
Rozhovor: Praktické tipy na fotografování

V tomto článku si před­sta­víme trošku ne­tra­diční fo­to­gra­fické rady, pro­tože To­máš Gá­lik ze Zo­ner Photo Stu­dia po­radí, jak nej­lépe na­sta­vit fo­ťák a fo­tit, aby se fotky co nej­jed­no­du­šeji upra­vo­valy v po­čí­tači a aby vý­sledky byly co nej­lepší.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

Články v sérii:

Další články ze série
FotoAparát.cz - Instagram
Setkani fotografu

Tento web používá k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a marketingovým účelům soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace