Vietnamská překvapení

Expedice byla pod taktovkou CK FO­TOATLAS a Jirky Zajíce (Vietnam Travel), který nám spolu s manželkou Huang připravil rozmanitý program zaměřený na poznání vybraných lokalit a zajímavostí v oblasti na sever od Hanoje.

Začali jsme v okolí provinčního města Thai Nguyen, kde Jirka se svou rodinou bydlí. Je to kraj čaje a proto nás neminula prohlídka starých čajových plantáží ani návštěva přilehlého provozu na zpracování čerstvě nasbíraných čajových lístků.

Sběr čajových lístků

Na další tři dny jsme se pak přesunuli k jezeru Ba Be, které leží severozápadně od Thai Nguyen v přírodní rezervaci. Místy je velmi hluboké, dávají to tušit i strmé svahy kolem jezera, i příjemně teplé. Kdo chtěl, ráno si přivstal a číhal na východ slunce, případně scenérie s ranní mlhou a divokou přírodou kolem. Na jezeru jsme absolvovali výlet na řeku, dojeli jsme lodí do obrovské jeskyně, došli k vodním kaskádám a obědvali jsme v opuštěné zátoce rybu na ohni. Pro méně romantické duše dodávám, že všude byl mobilní signál.

Svítání u jezera Ba Be

Po třech dnech, kdy jsme ještě navštívili ranní tržiště, prolezli krápníkovou jeskyni velkou jako fotbalové hřiště, přijali pohoštění u místních v tradičním domě, fotograficky zpracovali vodopád a několik okolních vesnic mezi rýžovými poli, jsme se vydali na sever. Naším cílem byl nejsevernější bod Vietnamu, obklopený čínským územím a bohatý zejména na úchvatné hory a hluboká údolí. Cestovat hornatým severem Vietnamu však není jako výlet do Benešova. Cesty jsou většinou úzké a poměrně rozbité, zejména v osadách se vám pletou pod kola všudypřítomní motocyklisté, a tak cesta ubíhá pomalu a za častých zastávek pro uspokojení našich fotografických potřeb. Kolem poledního se pak zastaví, rozbije se tábor někde na poli nebo ve stínu tradičního domu – samozřejmě po domluvě s majiteli – a Huang připraví skvělý oběd z ráno nakoupených čerstvých ingrediencí. A aby ke spokojenosti nic nechybělo, z chladicího boxu se vytáhne studené hanojské pivo.

Příležitostí pro fotografování bylo více než dost. Kromě zajímavé krajiny (bohužel často křižované dráty elektrických rozvodů) jsou vděčným motivem především místní lidé. Vyhledávali jsme místa, kde se pracovalo na poli při sklizni rýže, měli jsme možnost fotit celý postup výroby látky z vláken nějaké blíže neurčené traviny. Technické typy zaujal při této činnosti zejména tkalcovský stav vyrobený z bambusu a závěrečné válcování látky pomocí kamenné desky a dřevěného válce. Při návštěvách místních lidí jsme ochutnávali čaj připravený na ohni nebo sledovali cvrkot na tržištích, ne nepodobných těm, co známe z domova. Vděčné jsou návštěvy škol, tradiční součást expedic s CK FOTOATLAS. Na následujícím snímku je evidentní nadšení školáků, které jsme překvapili na dvoře během přestávky.

Školní dvůr

Čím více na sever, tím více jsme pronikali do autonomní oblasti, kde žijí různá etnika, v některých případech i kočujících mezi Vietnamem, Čínou, Laosem a Barmou. Etnika se liší svými zvyky, kroji i jazykem. Jazykově nadaný Jirka Zajíc často tlumočil i své ženě, rodilé Vietnamce, která se v těchto končinách také nedomluvila. Čím blíže Číně, tím více ostražitosti a zjevných znamení, že jsme v oblasti, kde se ještě před pár desítkami let bojovalo. Nelze fotit státní budovy, vojenská a policejní vozidla s červenými a modrými čísly a podobné objekty. Na jedné zastávce jsme byli i kontrolováni, zda máme patřičná povolení ke vstupu do této pohraniční oblasti.

Nosička rýže (etnikum Červený Dao- čti Zao)

Žádná omezení jsme ale nepociťovali při focení místních lidí. V mnoha případech jsme byli přímo vyzýváni, abychom udělali snímek a díky tomuto pózování byl téměř problém zachytit autentický výraz nebo přirozenou polohu při práci či jiné činnosti. Naopak, u následujícího snímku nebyla žena s nákladem námi fotografy dvakrát nadšená, ale na druhou stranu, kdo by odolal.

Nosička trávy

Z nejsevernějšího bodu Vietnamu, kde je na vrcholu Lung Cu vztyčena obrovská vietnamská vlajka (zřejmě, aby si severní soused nemyslel, že je to tady už zase jeho), jsme se začali přesouvat na jih, směrem k cíli našeho putování. Naše cesta vedla přes provinční město Ha Giang, kde jsme nocovali, tentokrát v turistickém resortu plném zahraničních turistů, do Hanoje. Ta se nám otevřela přejezdem Rudé řeky a současným splynutím s nekonečným proudem motocyklů. Ještě večer, hned po příjezdu, jsme navštívili noční trh květin, nicméně hlavním úkolem bylo najít hotel a dostat se k němu auty co nejblíže. Vzhledem k tomu, že večer se ulice v centru Hanoje změní v restaurace a neskutečný lidský mumraj, to nebylo snadné. Ale podařilo se a brzo ráno jsme tak mohli vyrazit k jezeru Hoan Kiem, kolem kterého každé ráno před zahájením pracovní doby cvičí stovky a stovky lidí, mužů a hlavně žen nejrůznějšího věku. Samotná Hanoj by byla na samostatný článek, takže jen zmíním návštěvu prvního (a tím i historického) mostu Long Bien přes Rudou řeku, který postavili kolem roku 1900 francouzští kolonizátoři. Nevynechali jsme ani velké tržiště, krátce jsme navštívili vládní čtvrť s válečným muzeem a velkou pagodou (a sochou Lenina…) a kulturně se vyžili ve vodním divadle, které je údajně jediné na světě. Večer jsme využili na fotografování dopravního chaosu anebo naopak klidných scenérií kolem jezera.

Noční jezero Hoan Kiem.

Před námi byl poslední den a cesta do Ha Long Bay, známého turistického lákadla severního Vietnamu. Obrázky této lokality jsou všeobecně známé, plní katalogy turistických kanceláří, a to nepochybně právem. Cca 3000 ostrůvků, z větší části zcela nepřístupných, tvoří nezapomenutelnou scenérii, která se objevila i v mnoha filmech. Turistická kancelář vás naloží do velké lodi, ta projede předem danou trasou a podle jízdního rádu se vrátí zpět do přístavu. Naše skupina se nalodila na malou rybářskou bárku a s cílem vidět západ slunce na Ha Long Bay vyrazila na moře svou vlastní cestou. Romantika podvečerní plavby mezi ostrůvky byla bezchybně doplněna večeří z čerstvých obřích krevet a dalšími dobrotami. I toho západu slunce jsme se nakonec dočkali.

Západ slunce v Ha Long Bay

Všechno má svůj konec a tak i tato cesta skončila. Účast v první expedici CK FOTOATLAS do Vietnamu mě skutečně potěšila a jsem rád, že mohu dalším potenciálním zájemcům podat toto stručné svědectví a zejména doporučit Vietnam jako fotograficky zajímavou lokalitu. Řada informací, které jsme v průběhu cesty získali, mě překvapila a donutila mě změnit názor i na naše vietnamské spoluobčany. Tato překvapení považuji za největší přínos mé účasti na fotoexpedici.

***

V tomto odkazu také najdete k nahlédnutí fotoknihu Vladimíra Bruny z FotoExpedice severní Vietnam

Více informací o FotoExpedici Severní Vietnam