Fotografování ptáků má nejen spoustu podob…

Prohlížení a bodování všech těch nádherných fotografií ve FotoGalerii zvířat a ptáků mne navedlo k dalšímu článku určeného pro všechny milovníky těchto fotografií, ale i pro potencionální nové adepty této krásné, i když velmi náročné disciplíny. Článek je věnován těm méně příjemným stránkám věci, kterými jsou rizika pro Vás, Vaši techniku a zejména zvířata, která se chystáte fotografovat. Není nic horšího, než aby se Vám nebo Vašemu fotografovanému krasavci něco nepříjemného nebo dokonce hrozného stalo.

K nejrizikovějším pro Vás i pro opeřence patří fotografování v době hnízdní péče, to znamená v době stavby hnízda, sezení na vejcích a v období krmení mláďat.

Mnohé z Vás zcela určitě uchvátily fotografie Rostislava Stacha či ostatních prezentujících se fotografů a také toužíte pořídit stejný, nebo velmi podobný snímek. Já Vám to z celého srdce zcela upřímně přeji a věřte mi, že budu mít radost z každého Vašeho snímku, zachycujícího ten překrásný koloběh života v přírodě, ke kterému fotografie ptáků u svých hnízd neodmyslitelně patří, ale na druhou stranu mi věřte, že každá taková fotografie sebou nese celou řadu úskalí. Než se k ní člověk dopracuje, potřebujete často hodiny příprav. Neobejdete se bez podrobných znalostí biologie toho daného druhu, který hodláte zvěčnit na fotografický materiál. Každý, kdo uvažuje o fotografování ptáků ve volné přírodě, by si měl nastudovat co nejvíce o daném druhu ještě dlouho před tím, než někde v blízkosti hnízda postaví svůj fotografický kryt. Každý fotograf, který se tímto oborem zabývá Vám toto určitě potvrdí. Nejde tu totiž jen o Vás, ale i o ptáky samotné.

Drozd zpěvný s krmením pro mláďata<br>©Jan Veber, 2003 Hrdlička zahradní na hnízdě<br>©Jan Veber, 2003

Načerpáni novými vědomostmi o životě ptáků a jejich hnízdních podmínkách (bože, jak se k jejich studiu hodí dlouhé zimní večery…) konečně v den „D“ vyrážíte do terénu. Chtěl bych říci, že tomuto pro všechny určitě vytouženému dni by ale mělo předcházet ještě určitě několik dní, které strávíte pozorováním zvoleného hnízda z bezpečné vzdálenosti pomocí silného dalekohledu, aby jste se ujistili, že ptáci kupříkladu opravdu na hnízdě sedí, nebo krmí svá mláďata a navíc získáte nepostradatelné informace nejen o frekvenci příletů rodičů s potravou pro mláďata, ale také, kam ptáci před příletem ke hnízdu nejčastěji usedají, aby se ujistili, že je v okolí vše v pořádku, o tom, jak vůbec vypadá situace kolem hnízda, to znamená, jestli to náhodou není metr od chodníku, kudy ráno chodí tisíce lidí na tramvaj a Vaše přítomnost s krytem by jim zcela určitě neunikla, naopak, vzbudila by zcela určitě nežádoucí pozornost. Dále tím získáte nepostradatelné informace o světelných podmínkách na místě, kde hodláte fotografovat a to také v závislosti na denní hodině, kdy budete mít možnost trávit Váš čas sezením v krytu a pozorováním života těchto opeřenců a pomůže Vám to se rozhodnout, jak nejlépe svůj kryt postavit.

Lyska černá na hnízdě<br>©Jan Veber, 2003 Sýkora koňadra s krmením pro mláďata<br>©Jan Veber, 2003

Hodně fotografů zastává názor, že kryt je nejlépe postavit po částech, aby měli ptáci čas si na změny v okolí hnízda zvyknout, ale druhá skupina říká, že je možné kryt postavit celý a jen ho postupně posouvat (je-li to možné, samozřejmě) blíže k hnízdu. Myslím si, že obě skupiny mají v něčem pravdu a zcela určitě to bude individuální u každého daného hnízda a daného druhu. A to jsem ještě neřekl, že i jeden druh se může na různých místech chovat zcela odlišně! Nedávno jsem fotografoval lysky černé na jednom rybníce nedaleko mého bydliště a věřte mi, že jsem jejich pouhým pozorováním strávil spoustu času… Jeden pár si postavil hnízdo v hustém větvoví padlého stromu a přesto, že bylo hnízdo dobře chráněno před zraky zvědavců a nenechavců, lyska opustila hnízdo vždy rychle a nenápadně ještě v době, kdy jsem sotva opustil cestu na hrázi a zamířil ke hnízdu, a to k němu zbývalo ještě dobrých 20–30 metrů. Druhý pár si postavil hnízdo na otevřené hladině rybníka ve vzdálenosti asi 6–8 metrů od břehu a nechal mne přiblížit až na samý břeh a lyska sedící na hnízdě mne naprosto ignorovala a já jsem mohl bez krytu jen ze stativu pořídit několik snímků. Sedl jsem si tedy na břeh a pozoroval dění kolem hnízda. Vytrvale seděla na snůšce vajíček asi hodinu a když se během té doby jen několikrát nepatrně pootočila a v klidu podřimovala, zvedl jsem se a vydal se za dalším fotografickým dobrodružstvím… Tak to bylo jen pro ilustraci. Takových příkladů a příhod má každý fotograf ptáků v zásobě určitě plný pytel a já bych zde hrozně rád otevřel na tomto místě diskusi na toto téma.

Pohled do čapího hnízda<br>©Jan Veber, 2003 Hnízdo čejky chocholaté<br>©Jan Veber, 2003

Na druhou stranu musím říci, že řada ptačích druhů je na jakékoliv vyrušování během hnízdního období „háklivá“ a každé vyrušení může být velkým rizikem opuštění hnízda, zvláště v případech, potřebujeme-li v okolí hnízda provést nějaké úpravy, např. odříznutí větviček, které nám brání ve vytvoření dokonalé fotografie. Tímto řezem samozřejmě získáme ideální kompoziční prostředí pro náš snímek, ale škodné tím usnadníme cestu k hnízdu, které může a zcela pravidelně se tak i stává(!) být po našem odchodu zničeno predátory. Zcela určitě je vhodnějším řešením mít po ruce kousek provázku a překážející větvičky přivázat k sousedním a ty po ukončení fotografování opět rozvázat a vrátit je do původní polohy. Předejdeme tak možná jedné přírodní tragédii…

Že je na každou takovou výpravu nezbytné potřebné fotografické vybavení, dobré oblečení, přípravky proti hmyzu, ale i zásoba jídla a pití, protože každé zbytečné opuštění krytu je jen dalším rušícím prvkem v okolí hnízda, snad ani není třeba dodávat. Rovněž zásoba filmů není zanedbatelná, nikdy nevíme, jaké překvapení nám příroda připraví a okamžiky z ní nezachycené tímto zanedbáním jsou zcela ztraceny, opakují se totiž jen zcela vyjímečně. Určitě bychom měli věnovat pozornost i tomu, jak a na čem budeme ten dlouhý čas v krytu sedět, protože je to velmi důležité. Není nic nepříjemnějšího než sedět jen na bobku, nebo něčem naprosto nevhodném, protože po hodině už vám bude úplně jedno, jestli máte na stativu Canona nebo jiný aparát světové značky a v hledáčku orla skalního, protože Vás budou bolet nejen nohy, ale i zadek a to se s postupujícím časem, stráveným v krytu bude jen stupňovat a Vaším jediným přáním bude, aby to zbytečně zaviněné utrpení co nejdříve skončilo a pohoda, potřebná k fotografování bude nenávratně pryč.

Tím se také dostávám k v úvodu zmiňovaném nebezpečí pro Vás, kteří se rozhodnete fotografovat ptáky na hnízdech.

Jednak se může stát (i když to tady bude možná vypadat komicky), že se na nějakém nestabilním podloží na břehu rybníka či řeky poroučíte i s drahým vybavením do vody a věřte, že není nic nepříjemnějšího, než když s nasazením vlastního života zachraňujete ještě drahou výbavu jenom proto, že jste si v touze po co nejlepším záběru pořádně neprohlédli, na čem to vlastně stojíte nebo sedíte, někdy i ležíte (to podle momentální situace). V tragedii se snadno může změnit i Vaše touha po snímcích Výra velkého, jehož hnízdo je umístěno na skalní římse nejen 10 i více metrů nad zemí, ale třeba jen přes víkend zdánlivě opuštěného lomu! Bohužel nevím, kolik času zbývá na opuštění takového místa od zaznění zvukového signálu do okamžiku výbuchu…A tak bych mohl pokračovat a lidé, kteří v krytech za fotoaparáty prožili velký kus svého života, by Vám o tom mohli vyprávět…Znovu připomínám, že by to určitě bylo žádoucí a znovu vyzívám každého, kdo má nějakou takovou zkušenost, aby se s námi o ni podělil!

Posledním nebezpečím se pro lovce okamžiků (bezva název, co říkáte?) může stát zákon. A jak víte, neznalost zákona neomlouvá. A tak fotografování nejen ptáků, ale i rostlin nebo vlastně jakýkoliv pohyb např. v přírodní rezervaci podléhá příslušnému povolení a navíc, pokud se nemýlím, vyžaduje se toto povolení i pro fotografování některých vzácných a ohrožených druhů! Nerad bych, aby Vaše cesta z takové to výpravy směřovala nejdříve do bazaru s foto technikou a po vyplacení částky za Vaše perfektní vybavení pak na příslušný úřad k zaplacení nemalé pokuty. Situace může být o to vážnější, potká-li Vás to v zahraničí, kde krom několika násobně vyšší pokutě může přibýt ještě propadnutí techniky, takže na bazar ani nezbude místo.

Máte po přečtení mého dnešního příspěvku pocit, že jsem Vás chtěl od fotografování ptáků v této podobě odradit? Vůbec ne! Naopak, jen jsem Vás chtěl opravdu ve stručnosti připravit na nejpodstatnější. A máte-li z mého příspěvku husí kůži teď, věřte mi, že je to daleko lepší, než složenka s cifrou, která vypadá spíš jako telefonní číslo!

Dobré světlo přátelé!

Poděkování: Dovolte mi, abych na tomto místě poděkoval Petrovi Berkovi z Podivína na Břeclavsku za velmi cenné informace a Rostislavu Stachovi za korekturu mého článku.

     

Líbil se vám článek?

Komentáře

Zobrazit diskusi ke článku ve fóru
  • Jakub Těšitel
    Jakub Těšitel
    14.12.2003 21:30

    K ochraně přírody:
    U nás (tj. v ČR a myslí, že i v celé Evropě) můžeš fotit, jakýkoliv ohrožený druhy, prostě cokoliv, jen je při tom nesmíš poškozovat nebo rušit. Samozřejmě, když dojde na focení hnízd dravců může se stát, že si nějaký poblouzněný ochranář splete fotografa se zlodějem vajec či mláďat, ale myslím, že se to dá normálně lidsky uvést na pravou míru. Pohyb v rezervacích je problém, ale pokud člověk neleze do 1. zóny KRNAPu a dává si pozor aby něco nepoškodil, tak i když potká ochranáře, dá se s nimi většinou domluvit. Většinou se dají získat i oficiální povolení na správách CHKO.

  • Dušan Boucný
    Dušan Boucný
    22.09.2004 23:12

    Fernete, nemáš vůbec pravdu, u nás potřebuješ povolení k focení VŠECH ptáků na hnízdech. A pokud si myslíš, že to tak není, zkus to zkonzultovat s nějakým pracovníkem odboru životního prostředí krajského úřadu nebo Inspekce životního prostředí.

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (2)

Tisknout článek

Tip na článek

Jak funguje režim vysokého rozlišení
Jak funguje režim vysokého rozlišení

40 mo­delů fo­to­a­pa­rátů dnes ge­ne­ruje fo­to­gra­fie s vy­so­kým roz­li­še­ním (high re­so­lu­tion mode) ty­picky 4× vět­ším, než je roz­li­šení vlast­ního sen­soru. Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II tak zvýší množ­ství pi­xelů z 24Mpix na 96Mpix. Re­žim vy­so­kého roz­li­šení u Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II jsem vy­zkou­šel na Šu­mavě při fo­to­gra­fo­vání hor­ského po­toka dlou­hými časy, kra­jiny krát­kým te­le­ob­jek­ti­vem a rysa os­t­ro­vida krát­kou ex­po­zicí.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

FotoAparát.cz - Instagram