Fotoaparát Sony Alpha a7R II je již druhým modelem druhé generace fullframe bezzrcadlovek od Sony. Prvním je konstrukčně podobný přístroj Alpha a7 II.
a7R II se však odlišuje, a to zejména novým senzorem – 42MPx BSI CMOS. Navíc má také možnost nahrávání 4K videa a v neposlední řadě vylepšený AF. Mají se zrcadlovky bát?

Fotografické testy:

Testy jsou vyhotoveny na základě JPEG v nejvyšší kvalitě a RAWů převedených v RawTherapee při použití výchozího nastavení.

Šum a citlivost

Tradičně se nejprve podíváme na šum při všech citlivostech. Zopakuji, že a7R II má předpoklad být v tomto směru dobrá díky technologii BSI.

Ač se revoluce nekoná, fotoaparát je v tomto směru skutečně velmi dobrý. Směle se může srovnávat s nejlepšími ve své třídě. Oproti dnes běžným senzorům má však vyšší rozlišení. Jinými slovy – zvýšení rozlišení šum nezvýšilo, ale technologie BSI také neznamená výrazné zvýšení laťky. Pokud bych měl úroveň šumu srovnat s nedávno testovaným 50MPx EOSem 5DS, musím konstatovat, že je u Sony o něco nižší. Na druhou stranu je o něco nižší i rozlišení.

Do ISO 3200 je šum zcela zvladatelný, ISO 6400 vyžaduje péči a teprve ISO 12800 bych nedoporučoval pro důležité snímky. ISO 25600 je poslední citlivost, při které je na fotce viditelná nějaká úroveň detailů. Jedná se podle všeho o poslední hardwarovou citlivost, další dvě – ISO 51200 a 102400 jsou už softwarové spíše na parádu.

Srovnání jsme dělali s vypnutým odšumováním v JPEG. Jak nastavení této funkce do výsledku zasáhne, vidíte zde:

Pokud vás zajímá, jak si stojí a7R II proti „obyčejné“ a7 II, podívejte se níže. Bohužel jsme neměli oba přístroje zároveň, ale to nevadí. Měli jsme a7 první generace, která s a7 II sdílí snímač i procesor.

Detaily, kresba

Co se u 42MPx přístroje nachází další v pořadí naší zvědavosti je jistě úroveň detailů. Fotoaparát jsme měli zapůjčen s objektivem Zeiss 55mm F1.8, který by měl patřit k nejostřejším sklům systému.

Kresba je znamenitá, úroveň detailů parádní.
42MPx bez low-pass filtru umožňuje zaznamenat skutečně velmi jemné detaily, objektiv je dodává v dostatečném množství. Oproti 36MPx je však rozdíl v množství detailů malý – ostatně ale i oproti 50Mpx:-)

RAW vs JPEG

Testy výše jsme posuzovali podle RAWů. Jek je na tom JPEG vidíte níže:

Odšumování i doostřování je poměrně „humpolácké“. Detailů není vyloženě méně, ale nejsou podány tak jemně, jak by mohly být. Po šumu zůstávají hranaté hrudky. Uvidíte to však až po značném přiblížení.

Vyvážení bílé

Tady by měli u Sony trochu zapracovat. Už jsem viděl fotoaparáty s daleko lepší funkcí AWB. Sony a7R II se nechá snadno zmást jednobarevnou scénou (les), na druhou stranu nesrovná správně barvy pod žárovkovým osvětlením. WB tak doporučuji hlídat a naučit se pracovat aspoň s přednastavenými režimy. Funkce vlastního nastavení (v Kelvinech i změřením) však nechybí.

Dynamický rozsah

Dynamický rozsah je podle nezávislého měření DxO 13.9EV. Minulá generace měla naměřeno 14.1 EV, což není rozdíl (otázka je, zda nejde jen o odchylku při měření).

Kontinuální ostření

Zde došlo k viditelnému zlepšení. Nejlepší DSLR mají pořád ještě náskok, ale běžné přístroje pocitově už ne. Exaktní měření jsem neprováděl, ale podívejte se na ukázku z běžné scény – rychlejší chůze proti fotoaparátu:

Objektiv – optické klady a vady

Objektiv je skutečně velmi dobrý, ale neznamená to, že je prost všech vad.

Nejvíce patrné jsou asi chromatické aberace – na otevřené cloně dost patrné, objevující se i v bokehu. Mizí po zaclonění, ale skutečně se jich zbavíte až někde při F5.6.

Na plnou díru si můžete všimnout i mírné vinětace.

Jinak jsem byl ale s objektivem nad míru spokojen. Chybějící stabilizace obrazu přestala být po uvedení druhé generace a7 problém a zbývá tak jediný – cena.

Fotografové nejsou zvyklí dávat za 50mm objektiv 25 000,–. A už vůbec ne za objektiv se světelností F1.8. Pokud se podíváte na všechny DSLR systémy, objektiv 50mm F1.8 patří k nejlevnějším a dostanete ho do 5 000,–. Dokonce objektivy o světelnosti 1.4 bývají levnější.

To je ale chybná úvaha – tohle není obyčejná padesátka. Na DSLR se obvykle opticky jedná o nesymetrický dvojitý Gaussův objektiv. To je prastarý, byť osvědčený recepis na opticky dobrý a výrobně laciný objektiv. Ale i ve světě DSLR už tento typ objektivů zřejmě naráží na své limity a výrobci ho nahrazují komplexnějšími – a dražšími – konstrukcemi. Pokud se podíváte na Sigmu 50mm F1.4 Art, s cenou 20 000,– také nenaplňuje představu „laciné padesátky“. Pokud půjdeme dál k Zeissovu Otusu 55mm F1.4, dáme za manuální (!) padesátimilimetrový objektiv 86 000,–. Sony Zeiss ZA 55mm F1.8 se řadí do stejné rodiny pokročilých, opticky komplexních padesátek, jen o něco horší světelnost je zde daní za kompaktní rozměry (Sigma i Otus jsou velké objektivy pro velké foťáky).

Celkově však považuji cenu objektivů Sony FE za jednu z největších vad systému. Co se týče počtu, situace se zlepšuje, ale chybí zde třeba právě levné objektivy. Výrobce láká např. u těla a7 první generace sloganem „fullframe pro každého“, což s cenou lehce přes 30 000,– ve výprodeji může být s trochou nadsázky pravda… ale tak nějak zapomněl uvést, že kromě 28–70mm F3.5–5.6 a 28mm F2 jsou všechny objektivy dražší, než DSLR alternativy. A upřímně, pokud neplánuji nic kromě základní 28–70 pořizovat, je fullframe fotoaparát jen vyhozenými penězmi.

U a7R II však tento argument ztrácí na relevanci – a7R II už není „fullframe pro každého“, ale nástroj pro profíky, který stojí nemalé peníze. Kdo dá 90 000,– za tělo, na objektivech šetřit nebude (či přesněji – neměl by). A je nutno uznat, že objektivy Sony FE stojí za to a neudělají 42MPx senzoru ostudu. Snad jen s výjimkou Sony 28–70, kterou k tělu nedoporučuji. V galerii na konci článku máte v galerii jednu fotku z této kombinace.

Pokud chcete základní zoom, vezměte spíše 24–70 F4. Kresba je malinko lepší. Ale a7R II je i tak spíše tělo pro pevná skla. Dobře hodnocený je ale třeba i zoom 16–35mm F4.

Video:

Video je možné točit v rozlišeních 3840 × 2160 (30p, 25p, 24p), 1920 × 1080 (60p, 60i, 24p), 1440 × 1080 (30p), 640 × 480 (30p). Fotoaparát natáčí volitelně buď z celé šířky čipu, nebo ze Super-35mm cropu.

Fotoaparát podporuje nový XAVC S formát a přístroj zvládá bitrate až 100Mbps.

Záznam ve všech rozlišeních lze (oproti a7S) ukládat přímo na kartu. Potřebujete však standard UHS-III, pokud chcete zapnout nejvyšší kvalitu.

Musím se přiznat, že jsem vyrazil testovat fotoaparát do plenéru kapku nepřipraven – maje u sebe pouze karty rychlostní třídy UHS-I. Testovací video je tedy „pouze“ FullHD v AVCHD.

Uvidíte na něm, jak fotoaparát v záznamu přeostřuje (rychlost nastavena na „pomalu“). Hybridní autofokus opravdu pomáhá.

Sony však situaci s ukázkovým videem zachránilo tím, že 4K záznam samo nabízí ve svém kanálu na YouTube. Můžete si ho pustit níže. Pokud nemáte 4K monitor (jako já), ještě níže přikládám framegrab v plném rozlišení.

Dodejme také, že přibyla možnost slow motion videa (120fps při 720p).

Sony Alpha A7 II ILCE-7M2 lze pořídít v českých e-shopech za cenu od Kč do (Zdroj: Heureka.cz) Porovnat ceny >>

Líbil se vám článek?

Komentáře

Zobrazit diskusi ke článku ve fóru

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Obsah článku

Komentáře k článku (2)

Tisknout článek

Tip na článek

Podzimní aktualizace Zoner Photo Studio X: Více lokálních úprav, nová Luma křivka a varianty souborů
Podzimní aktualizace Zoner Photo Studio X: Více lokálních úprav, nová Luma křivka a varianty souborů

Pro­gram pro správu a úpravu fo­tek Zo­ner Photo Stu­dio X se v pod­zimní ak­tu­a­li­zaci za­mě­řuje zejména na mo­dul Vy­vo­lat a při­náší lo­kální úpravy ba­rev, no­vou Luma křivku a více va­ri­ant úprav u jedné fotky.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

FotoAparát.cz - Instagram