PhotoKina 2002 - Svatba klasiky s digitálem?

K jedné takové svatbě už došlo a to dokonce v nebesích, jak hlásá firemní materiál filmy Hasselblad. Jediný háček pro českého nebo slovenského fotoamatéra je cena vstupenky. Tou je 199.990,– Kč včetně DPH za set se základním objektivem a výměnou kazetou na svitkový film. Jedná se o Hasselblad H1. O kvalitě tohoto řešení, které vyvinula švédská firma s Göteborgu spolu s japonskou Fuji určitě nepochybujeme.
H1 je středoformátová zrcadlovka formátu 6×4,5 cm s výměnou zadní kazetou na svitkový film nebo digitální stěnu (v současné době již dodá Phase One nebo Kodak).
Systém automatického zaostřování je velmi rychlý a přesný. Přístroj má množství uživatelských funkcí umožňujících nastavení na míru. To je zásadní rozdíl proti tradičně strohým Hasselbladům. Vzhledem k tomu, že objektivy jsou konstruovány s vestavěnou centrální závěrkou, je možné použít synchronizačních časů blesku až do 1/800 s. Zajímavostí je třeba možnost nastavení samospouště od 1 s do 24 h. Kvalita mechanického zpracování je samozřejmě bez kompromisů.
K přístroji je v současné době k dispozici 7 objektivů 35/f 3,5, 50/f 3,5, základní objektiv 80/f 2,8, 120/f 4, 150/f 3,2, 210/ f 4 a zoom 50–110/3,5 – 4,5, kterému se Hasselblad vyhýbal. Pozor ohnisko 35 mm u 6×4,5 odpovídá přibližně 20 mm u kinofilmu! Výrobce zdůrazňuje, že konstrukci objektivů optimalizoval tak, aby byly stejně vhodné jak pro film, tak i pro digitální čidlo.

Tohle je jedna velmi důležitá věc. Záznam na klasický film je velmi tolerantní na úhel dopadu světla. U světlocitlivých čidel tomu tak není. Mnozí majitelé Canonů a Nikonů mají uložené nemalé finanční prostředky v kvalitních objektivech. Proto jsou pro ně nová digitální těla velice lákavá. Má to však jeden háček. V okamžiku, kdy se začínají objevovat těla s rozlišením 11 Mpix, nemusejí mít všechny stávající objektivy v kombinaci s digitálním čipem stejnou optickou kvalitu po promítnutí na senzor. Problémy lze očekávat zejména u krátkých ohniskových vzdáleností. Hlavně starší objektivy byly jednoznačně konstruovány pro použití na klasickém těle. U CMOS čidel se například používá technologie vrstvy mikročoček, které soustřeďují světlo na světlocitlivé části elementární buňky. V závislosti na různém úhlu dopadu z různých objektivů může docházet ke ztrátě kvality zobrazení (barevná vada, ztráta ostrosti, vinětace v rozích..). Určitě je důležité vždy vyzkoušet digitální tělo s konkrétním objektivem. Všeobecně se však tvrdí, že do 6 Mpix je to stále vynikající řešení, takže vás rozhodně nechci odrazovat.
Fakt, že pro digitální čidla jsou nejvhodnější pro ně speciálně konstruované objektivy otevírá prostor výrobcům, kteří v analogové profitřídě již v minulosti ztratili dech. Tím je Olympus, který se v této oblasti “spojil“ s Kodakem. Své členství zvažuje v zahraničí v digitálech silný Fujifilm. Na Photokině představili nový standard Four Thirds System (Systém 4/3). Je určený pro nové digitální zrcadlovky těchto firem. Je pojmenován podle čipu s úhlopříčkou 4/3 palce. Zároveň to znamená stejný bajonet, které budou tyto firmy používat. Nejedná se sice o výše uváděnou svatbu digitálního fotoaparátu s analogovým, ale opět jde o další zajímavý trend. Pokud se přesvědčí dostatečný počet zákazníků, aby se zaplatil další vývoj, máme dalšího silného hráče v digitálních zrcadlovkách. Šanci tenhle systém určitě má. Velmi výhodné u 4/3 palcových čipů je při stejné konstrukční délce zdvojnásobení ohniskové vzdálenosti objektivů. To je velké lákadlo pro fotografy zvířat v přírodě.

Na Photokině představil Sinar digitální stěnu s CCD senzorem Kodak KAF 22000 CE s rozlišením 22 Mpix a rozměrem čipu 38,8×50 mm. U takovýchto rozměrů již nemusíte prakticky přepočítávat ohniskovou vzdálenost středoformátového objektivu 645. Vzhledem k tomu, že na Hasselblad se vyrábělo nejvíce digitálních stěn, určitě asi záhy dojde k další “svatbě v nebesích“.

Co dalšího jsme viděli v tom velkém digitálním tlaku na letošní Photokině? Jasným trendem je růst rozlišení čipů, kde asi zatím nelze předpovědět, kde se zastaví. Špička u zrcadlovek je nyní 11 Mpix (Canon EOS 1Ds) a 14 Mpix (Kodak DCS 14n) u čipů s mozaikovými filtry. Oba jsou vyrobeny technologií CMOS, což u Kodaku překvapuje. Zajímavá je cena Kodaku DCS 14n, která se v ČR očekává na úrovni 5700,– EUR bez DPH (Kodak očekává dodávky pro ČR asi až v březnu 2003, ale již na konec roku 2002 máme přislíben DCS 14n pro redakční test FotoAparátu.cz). Kodak je alternativou pro movité majitele objektivů Nikon.
Nabídnout model s rozlišením 5 Mpix již patří ve vyšší fotoamatérské třídě k důležitému bontónu každého důležitého hráče. Znovu připomínám technologii Foveon (více o této technologii se dozvíte zde), která nepoužívá ke snímání barevného obrazu barevnou filtrovou mozaiku. Ta může výrazně zlevnit i fotoaparáty pohybující se v současné době kolem rozlišení 5 Mpix. Myslí se i na zdánlivě nepodstatné věci. Známý výrobce rychlých flash pamětí Lexar třeba nabízí software, který v případě, že dojde k chybě při ukládání dat na kartu (zrovna se vyčerpal zdroj, omylem jste vytahovali paměť v průběhu nahrávání apod.), a pokud nedošlo k mechanickému poškození, dokáže vytáhnout z paměti uložená data. Pokud tam budete mít nějaké jedinečné snímky, asi nakonec rádi zaplatíte 40 USD.

Pro pokročilé fotoamatéry a profesionály je důležitý vývoj ve skenerech, digitálním zpracování obrazu a tiskových technologiích pro domácí použití. Dětské nemoci jako nízká stabilita inkoustů při dlouhodobé expozici na světle se úspěšně řeší. Velcí hráči jako Hewlett-Packard a Epson hovoří o 75 letech. Stále roste výběr papírů pro tisk. Zde se nám líbila přehledná expozice Tetenalu, který dnes musí držet pozice jak v klasické chemii, tak i v digitálním tisku. Pro náročného fotografa bude rozhodující výhoda domácího zpracování daného snímku na míru. To totiž žádný super digilab s nejlepším analyzátorem obrazu za vás neudělá. Pak již bude zbývat vytisknout na ten správný papír. To může být např. papír archivační kvality s vysokou gramáží a porézním povrchem nebo třeba papír s povrchem obrazového plátna. Tohle asi bude u velkozpracovatelů problém. Jak Hewlett-Packard, tak v USA silný Epson, nahlásili další zlepšení rozlišení a kvality. Ceny tiskáren nízké, ceny papírů a inkoustů stále dost vysoké.

Pokud to s domácím tiskem budete myslet vážně, budete potřebovat tiskárnu, ke které js možné připojit specielní zásobníky na tiskové barvy. To jsme viděli např. u Tetenalu. Ve filmových stolních skenerech se na Photokině nic podstatného nestalo. To nejlepší, co se fotografům klasikům s velkými archivy se svitkovými filmy nabízí pro vstup do digitálního světa, je nadále Minolta Dimage Scan Multi Pro s rozlišením 4800 dpi a Dmax 4,8 nebo Nikon LS – 8000 se 4000 dpi a Dmax 4,2. Oba bohužel přes 100000 Kč. Nemluvím samozřejmě o bubnových a plošných profi skenerech, které jsou cenově zcela jinde.

Přestože klasika na letošní Photokině byla chudou popelkou digitální techniky, zajímavé novinky se objevily i zde. Na Canon EOS 300 V již byl na Fotoaparátu test (odkaz zde). Leica předvedla novou analogovou zrcadlovku Leica R9. Zlí jazykové však tvrdí, že se měla spíše jmenovat R 8.2 vůči svému předchůdci R 8. Největší inovací je zavedení vysokofrekvenční synchronizace přes adaptér SCA 3502 s blesky Metz (např. 54 MZ-3) do času závěrky 1/8000 s a inovace konstrukce těla, která snížila jeho váhu o 100 g na celkových 750 g.

Velmi zajímavou novinkou může být představení stabilizáturu obrazu na objektivu Sigma 80 – 400/f 4,5–5.6 EX OS. To byla do současnosti pouze doména Canonu a Nikonu. Minolta uvede na trh nové objektivy své nejlepší G řady, které budou mít ultrazvukové motorky SSM pro zlepšení práce systému automatického zaostřování. Za zmínku stojí i nový objektiv od Canonu 24–70/2.8 L USM, který nahradí klasický 28–70/2.8 L USM. Řadu zajímavých objektivů představili i Tokina a Tamron. Pokračuje trend a rostoucí nabídka v oblasti širokorozsahových univerzálních zoomů. Větší zvětšeninu než 10×15 cm na dlouhém ohnisku nám však u Tamronu neukázali. Tam mívají tyto jinak lákavé objektivy slabinu.

Michal Kupsa mi pod vlivem té digitální smršti na letošní Photokině napsal: možná, že už se žádná opravdu nová analogová zrcadlovka ani neobjeví. Tak pesimisticky bych to asi zase neviděl. Ano pokud jste profesionál nebo realitní kancelář a jde o rychlost, je to dnes již jednoznačně digitální fotoaparát. Jisté je, že při pohledu na Canon EOS 1n už asi není mnoho co zlepšovat. Překotný rozvoj digitální techniky však žádá obrovské prostředky do vývoje. Proto i firma jako Olympus, v poslední době téměř výhradně zahleděná do digitálních fotoaparátů, najednou opět vytáhla vylepšené hybridní zrcadlovky řady Olympus IS. Zjistili, že je to zahledění asi stálo dost peněz. Zákazníci, kteří budou dále kupovat analogovou techniku prostě jsou a stále budou. Cenová matematika je zatím jasná. 5 Mpix hybridní zrcadlovka je kolem čtyřiceti tisíc korun, zatímco klasická zrcadlovka se slušným objektivem je za polovinu, navíc můžete měnit objektivy. Opravdové digitální v řádu sto tisíc korun. A to nemluvím o středním formátu ve srovnání s cenami digitálních stěn. Pokud nebudete skladovat své šanony s diapozitivy zrovna ve vlhkém sklepě, určitě bez podstatné změny minimálně 10–15 let vydrží. Pak se prostě uvidí. Zároveň lze očekávat i dobré zprávy pro levnější modely analogových zrcadlovek, do kterých budou výrobci nuceni dávat technologie, které jsou v současné době záležitostí střední či profitřídy. Člověk je pohodlný a zapomnětlivý. Musím říci, že ten věčný boj o elektrickou energii u digitálů, zejména pokud cestujete a nesedíte zrovna pořád u zásuvky, mě někdy pořádně rozčiluje.
Když jsem si četl chat o temné komoře na našem Fotofóru, bylo vidět, že klasici dostali po letošní Photokině tak trochu pohřební náladu. Temná komora je dnes hodně citová záležitost, ale o ten cit právě ve fotografii jde. Mezi analogem a digitálem nedojde k rozvodu, ale ke svatbě! Dobrá fotka bude naštěstí vždy více o vidění, nápadu a představivosti, než o super technice.

Pro ty, kteří ještě nečetli první díl reportáže z veletrhu PhotoKina 2002, odkaz zde.