Okem profesionála: Zpracování tématu "Jiskra v očích"

Lednovým tématem seriálu Okem profesionála bylo "Jiskra v očích". Vaše fotky zhodnotil profesionální fotograf Kamil Varga. Kdo zvítězil? Dočtete se v článku.

Připomínáme, že únorovým tématem je "Hráč-hráči".

než přistoupíme k hodnocení lednového tématu, chtěli bychom připomenout, že únorovým tématem seriálu „Okem profesionála“ je „Hráč-hráči“. Fotografie můžete posílat do 28. února 2015, 23:59 na adresu: fotoaparat@fo­toaparat.cz
Max. 2 fotografie, max. 500kB, max. 800Px delší strana
Vyhlášení tématu najdete ve FotoBlogu.

Vážení fotografové,
portrétní fotografie se považuje za „královskou disciplinu“. Je mimořádně oblíbená a téměř každý ji fotí. Její výjimečnost a popularita tkví v pohledu do tváře jiného člověka, z kterého už historicky jsme schopni vyčíst velké množství informaci. Z prehistorických dob hlavně tu základní: kamarádit se, nebo utíkat? V široké paletě dokonale vyvinuté lidské mimiky se ukrývají různé, často jemné, nuance emocí, které nás mimořádně lákají. Přímý pohled do objektivu fotoaparátu má taky svůj zásadní význam. Z každé takové fotografie se totiž fotografovaný kouká přímo na nás. A žádá o náš oční kontakt. Toho se bohatě využívá pro titulní stránky časopisů nebo v reklamní fotografii. Oční kontakt prodává. Naopak sklopený zrak značí ostych, defenzivu fotografovaného. Pohled do dálek, takže nad rovinu fotoaparátu a do strany je charakteristický pro zasněné a romantické portréty. Oči jsou u portrétu nejdůležitější, proto se téměř vždy zaostřuje přímo na ně – důležité hlavně při použití malé hloubky ostrosti. Pokud je fotografován poloprofil a oči jsou tedy v různých rovinách, pro ostření se preferuje oko blíže fotoaparátu. Oko je pro portrétní fotografii až tak důležité, že se řeší i reflexy v nich. Odrazy světelných zdrojů v oku by mely mít svůj systém. Ideální je, pokud je v oku pouze jeden reflex. V určitých situacích jsou přípustné dva, ideálně s jasnou hierarchií. Jeden je silnější, druhý slabší. Více než dva odrazy v oku jsou velice nevhodné, protože zrak diváka „pendluje“ mezi nimi a tím ho rozptylují a ruší. Pokud jde o tvary reflexů, vychází se z přirozenosti v životě. V našich příbytcích se nacházejí okna obdélníkového tvaru. Slunce má zase tvar kruhu. Takže kruhové a obdélníkové reflexy se považují za vhodné. Za nepřirozený se považuje odraz deštníku v oku.

Jako již tradičně od Vás přišla k tématu poměrně široká škála přístupů. Od dvou zvířecích, přes velkou skupinu dětských portrétů (tentokrát i některých povedených:-), až po po reportážní a ateliérové.

Hodnocení začnu nejstarším „modelem“. Bohužel, fotografie má množství výrazných chyb. Pokud dochází k míchání barevných teplot, od okna denní světlo a z interiéru žárovkové světlo, vyvážení bílé se nastavuje podle toho, které dopadá na portrétovaného. V našem případě je to žárovka. Přímo komicky působí pan přidržovač, z kterého kromě ruky vidíme ještě košili a kalhoty. Jednoznačný rušivý prvek. Snad by ten obrázek starý pán zvládl vlastními silami. Podle entuziazmu v tváři asi ano. V té mimochodem chybí téma tohoto Okem profesionála v- jiskra v oku. Ta by pomohla k ještě výraznějšímu výrazu optimizmu u portrétovaného.

Budu pokračovat v reportážním přístupu. V tomto případě z podskupiny cestovatelská fotografie. U první fotografie by se dala akceptovat levá polovina fotografie se zajímavým výrazem prodávající. Pravá však představuje totální zmatek tvořený fragmenty tří lidí. Bohužel ani ořezání této části by snímku nepomohlo, protože pohled prodávající směruje tím směrem a byl by tak nekompletní. Druhá fotografie je už lepší. Dominuje jí bezprostřední úsměv hlavního protagonisty. Kompozičně by fotografii pomohlo ořezání pravé prázdné části. Hlavní prvek by se tím dostal mimo střed fotografie, což není ideální místo pro jeho umístění.

O mnoho zajímavěji působí tato fotografie, která svou divokostí hezky ilustruje život matky se třemi neposednými dětmi. Dramatičnost je podpořena ostrým bočním světlem a výraznějším zrnem. Kompozičně složitější konstrukce se zajímavými a přirozenými výrazy. Atypický úhel snímání i pohybová neostrost jednoho dítěte zvyšuje dynamiku snímku.

Dívky a dámy jsou velmi častým motivem v portrétní fotografii. Tady bohužel fotograf vážně selhal. Což je škoda, protože modelka sama i její výraz jsou výborné. Ruku není možné řezat tak, že ve vlasech zůstane amputovaná dlaňová část. I druhá ruka je bohužel špatně. Póza loktem proti fotoaparátu je nevhodná protože tvar ruky deformuje. Výrazná červená linka v pozadí působí rušivě, protože odpoutává pozornost od portrétované.

Za klasický ateliérový portrét se dá považovat tento příspěvek. Portrétovaná má až moc vyhlazenou pleť, ale to je do značné míry otázka vkusu. Nezávisle na vyhlazení je ale fotografie špatně zaostřena. Někam na náhrdelník na krku a ne na oči, jak už jsem úvodu článku psal. Ořez těsně za uchem s náušnicí je až moc těsný.

Kompozičně i tonálně přímo vzorová je tato fotografie. Oko přesně zaostřené a téměř v zlatém řezu. Tonální kontrast mezi světlou tváří a tmavým pozadím ideálně zvýrazňuje tvář a přirozený úsměv modelu. Umístění hlavního světla směrem na lícní část tváře se říká broad lighting. Tvrdí se o něm, že rozšiřuje obličej. Této slečně to neškodí, ale u některých modelů bych byl s jeho využíváním poněkud opatrný.

„Mladá a naštvaná“ nebo „rebelka“ by mohl znít název této fotografie. Symetrická kompozice s příjemným a vhodným rozostřením obilí v pozadí. Na škodu je snad jen příloš horní, polední světlo. U portrétní fotografie velice nevhodné, protože v očích vytváří černé díry. Z toho samého důvodu v očích chybí i jiskra, téma tohoto dílu Okem profesionála.

Módní stylovku zastupuje tento příspěvek. V zásadě dobrá práce modelky, vizážisty i fotografa. A i když chápu důvod ořezu fotografie vlevo – rám v pozadí, přeci jenom bych osobně preferoval dodržení klasického pravidla: více prostoru ve směru pohledu fotografovaného. Pomohlo by to k lepší harmonii v působení fotografie.

Za asi nejnápaditější z Vámi zaslaných fotografií považuju tuto. Oko zvětšené lupou v kombinaci se zavřenou pusou působí až hypnoticky výbušně. Nápad je precizně zpracován. Uvažoval jsem o ní jako o vítězné, ale nakonec jsem se rozhodl pro jinou. Nejsem úplně přesvědčen o řezu v ruce ve spodní části fotografie. Možná verze bez ruky nebo s celou dlaňovou částí by byla vhodnější volba.

Portréty pánů nejsou už tak oblíbené, takže jich přišlo výrazně méně. Vlevo tradičně zakomponováno s klasickým plastickým svícením asi neurazí. Má však bohužel problém s pohybovou neostrostí. Vpravo atypický velký detail v hnědém tónování. Zaostřeno je sice už na nos a přední část obočí, takže trochu vedle, vážnějším problémem je ale ta obsahově nedešifrovatelná část dole, zakrývající spodní partie obličeje. Je nelogická a rušivá.

A na závěr několik portrétů dětí, protože tentokrát se mezi nimi několik zajímavých našlo. A nejen to. Vybral jsem z nich nakonec i fotografii vítěznou – ta bude ale až jako závěrečná.
Když už fotíme děti, chce to nějaký nápad. Nemusí to být nic velkolepého. I takovýto lehce poťouchlý průhled těsně ponad rovinu stolu fotografii dítěte občerství. Hravá fotografie hravého dítěte. Přímý pohled očí přímo do objektivu těsně ponad malé prstíky evokuje oblíbenou dětskou hru na schovávanou.

Hravá je i druhá prezentovaná fotografie. Je to i přirozenost dítěte, takže fotografiím dětí muže vhodně pomoct. Tvář dítěte odražena a zarámována v malém obdélníkovém zrcátku. Zaostření tváře je přesné a rozostření pozadí dostačující. Podpořeno i tonálním odstupem. Snad jen si autor mohl trochu víc pohrát s výrazy dítěte. Tento je až moc obyčejný a očekávaný.

Je to snad poprvé za dobu, kdy tato hodnocení píši, že bych jako vítěznou vybral fotografií dítěte. Ne že bych neměl děti rád, ale fotografování potomků, podobně jako domácích mazlíčků, málokdy přinese něco zneobyčejného nad rámec zájmu vlastní rodiny. Prostě soudnost při fotografování vlastních potomků obvykle výrazně klesá.
Tato fotografie je jiná. Má své kouzlo bezprostřednosti tkvící především ve výrazu chlapce. Svislice varhan v pozadí evokují monumentalitu. Ta je v zajímavém vztahu, ba přímo v kontrastu se zasněným výrazem chlapce. Strohé černobílé provedení jejímu působení také pomohlo. Takže u mě pro tentokrát vítěz.

Kamil Varga

***

Vítězem lednového kola se stala (a cenu od partnera Centrum FotoŠkoda tak dostává):
Jarmila Kacarová s fotografií „Zpěvák“
Gratulujeme!


Připomínáme, že únorovým tématem je "Hráč-hráči
Fotografie můžete posílat do 28. února 2015, 23:59 na adresu: fotoaparat@fo­toaparat.cz, max. 2 fotografie, až 500kB, max. 800Px delší strana

(seznam minulých témat seriálu „Okem profesionála“ naleznete na další stránce)

Líbil se vám článek?

Pokračovat v sérii

Komentáře

Zobrazit diskusi ke článku ve fóru
  • rulisa
    rulisa
    09.03.2015 17:46

    Ač proti vítězné Fistulčině fotce nic nemám, docela se mi líbí a zdá se mi dobrá (až na malinko kompoziční skřípnutí), tak fotka Ivana Dostála je pro mě úžasná, jedinečná a ze všech tu prezentovaných bezkonkurečně nejlepší.

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (1)

Tisknout článek

Nejčtenější články:

Články v sérii:

Další články ze série

Tento web používá k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a marketingovým účelům soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace