Rozhovor s makrofotografem Milanem Blšťákem

Známý makrofotograf Milan Blšťák bude jedním z vzácných hostů 22. Setkání fotografů v sobotu 7. 3.
Milan Blšťák už v roce 1997 objevil svět makrofotografie, který jej zcela uchvátil. Jeho fotografie se dnes pravidelně objevují na výstavách v České republice i v zahraničí. Více vám Milan řekne sám v našem rozhovoru, který jsme zaměřili jak jinak než na makrofotografii...

Milan Blšťák je známý makrofotograf, se kterým se budete moci osobně setkat naSetkání fotografů v sobotu 7. 3.. Specializuje se zejména na makrozáběry vody ve všech skupenstvích (rosa, kapky deště, ale i ledové krystaly nebo námraza) ve velkém zvětšení – až 6:1. Všechny záběry pořizuje ve volné přírodě a jsou zpracovávány a prezentovány bez zásadních úprav a retuší. Jeho makrozáběry jsou netradiční a hravé, jak budete moci posoudit v našem rozhovoru, který jsme zaměřili právě na macro.

_____________­________________________­________________________­______________________
1  Žluté schovanky (2001, jižní Morava)

Dobrý den pane Blšťáku, řekněte nám, jak jste se vlastně dostal k makrofotografii?

Fotil jsem jako každý od mládí jako každý – všechno. Nejdřív starou Flexaretou (dodnes mám v archivu krásné diáky 6×6 cm :-), potom Prakticou a pak vším, na co jsem dosáhl. Nejvíc mě bavili lidé, děti, hory. V roce 1996 a 1997 se sešly dva důležité momenty, které to ovlivnily. 1996 jsem si koupil svého prvního Nikona F90× (a jeden objektiv měl už moderní režim MAKRO) a 1997 jsem na Silvestra pod Královou Holou na zamrzlé pláni objevil a překvapivě i nafotil první ledové krystaly, ve kterých se třpytilo slunce. Když jsem si vyvolané diáky poprvé prohlédl pod lupou úplně mě to nadchlo! Další skoro dva roky experimentování mi trvalo, než se mi opravdu začalo dařit makrofotografii na diapozitivy zachytit s rozumnou úspěšností. Zkoušel jsem různé metody, testoval další vybavení, sháněl příslušenství a hlavně už začal cíleně hledat motivy v tom neuvěřitelném světě, který se mi pootevřel. V roce 1998 jsem zrealizoval svojí první autorskou výstavu velkoplošných makrofotografií v Praze na Staroměstském náměstí a odezva byla parádní …no a to už jsem věděl, že makro je můj svět, protože dalších 58 výstav to potvrdilo – a tak mě to drží dodnes.

2  Esíčko (2008, Karlštejnsko) 3  Těžítko (2010, Sloup v Čechách)

Co je podle Vás na makrofotografii nejlepší? Co pro Vás znamená a co přináší?

Pro mě osobně je na makrofotografii nejlepší úžasná bohatost a fantazie motivů, čistota přírody a hlavně to, že se z každého focení vracím sice utahaný, ale obrovsky nabitý energií a pohodou. Můžete vyjet na týden kamkoli do přírody a každý den budete nacházet desítky krásných a nápaditých motivů, které vám vlastně servíruje příroda sama. Chce to hodně trpělivosti, umět se dívat a umět vypnout okolní svět. Chodím fotit hodně brzo ráno nebo v extrémním počasí – mráz, mlha, mrholení, chladno a oroseno (…že by psa nevyhnal :-) Prostě v době, kdy je příroda nedotčená a hlavně liduprázdná! Je to svět, který vám nedá nic zadarmo, a já věřím v nějakou základní životní rovnováhu. Za to ranní vstávání, stovky hodin v mokru, mrazu, někdy i dešti mě příroda čas od času odmění makrozáběry, které jsou skoro zázraky, které se už nikdy nebudou opakovat, a já jsem měl to štěstí, že jsem byl při tom. Proto mě tenhle svět pořád tolik láká – je nádherný a díky téhle rovnici mi připadá i spravedlivý …

4  Plachta s démantem (1999, střední Čechy) 5  Křižovatky (2002, Krušné hory)

Jakou používáte techniku?

Fotím od roku 2010 Nikonem D3X s full framem 24 Mpx, což byla pro mě základní podmínka přechodu na digitál. Základním vybavením jsou pro mě dobré Nikkor makroobjektivy a mezikroužky nebo makroměch. Touhle kombinací nafotím od zvětšení 1:1 až do 8:1 na malou vzdálenost (1–2 cm) až třeba po ledové krystaly na zimním potoce (30–50 cm bez namočení :-). Používám hodně makroblesky + další přídavné blesky a spoustu drobností od filtrů přes redukce atd. Dále dva malé stativy a spoustu i vlastnoručně vyrobených „udělátek“ a pomůcek, které se za ty roky osvědčily. No a k tomu všemu patří samozřejmě kvalitní nepromokavé a teplé oblečení, dobré boty, karimatka, pláštěnka a další drobné, ale nezbytné maličkosti, které se po čtyřhodinovém focení v mokré trávě nebo ve sněhu projeví jako naprosto nezbytné. A to nejdůležitější nakonec … člověk by se měl “unést“! Batoh s brašnou mívá od 10 do 15 kg a záleží jak daleko a vysoko budu šplhat. Na horách v zimě to může být i o trochu větší váha.

6  Isolda (2006, Labské pískovce)

Dlouho jste fotografoval na diapozitivy… kdy jste „vzal na milost“ digitál a vracíte se ještě někdy ke klasice?

Na diapozitivy fotím celý život (konkrétně makro v letech 1996 – 2012) a musím říct, že občas se mi po nich zasteskne :-) Problém je, že vám už dnes málokde E6 profesionálně vyvolají. Kvalitně nafocený diák byl pro mě vždy etalon, u kterého vše začínalo i končilo. Kdokoli se třeba na výstavě zeptal z kolika záběrů je to smontované nebo barevně předělané stačilo říct …je to přesně jako na diáku a ten neošidíte!!! :-) Samozřejmě že přechod na kvalitní digitál přinesl spoustu výhod a zjednodušení, počínaje okamžitou kontrolou záběru až po další zpracování snímků. Mohu si při focení daleko víc hrát s úhlem záběru, korekcemi, světly, jejich polohou a nastavením atd. Mohu nafotit dvakrát víc záběrů a při tom netečou z peněženky drahá políčka filmu (jen pro názornost: film FUJI Velvia 50 -200 Kč, vyvolání –150 Kč, výtěžnost výstavních záběrů 2–3 na film, sken jednoho diapozitivu s úpravami a vyladěním 500–800 Kč).

Hledáte v makrosvětě spíše reálie, nebo jinotaje a analogie?

Pro mě je makrofotografie hra s fantazií, příběh, zážitek. Hledám a fotím detaily, které mě hned v první chvíli něčím osloví a vidím v nich něco víc. Také proto výstavní záběry dostávají svá jména hned při zrodu a mění se pak už jen výjimečně. Stejně tak ke každému vystavenému obrazu dávám popisek s příběhem nebo alespoň jednou, dvěma větami. Dávám tím prostor divákovi, aby nejen viděl to co já, ale aby si tam našel i tu svoji fantazii. A funguje to krásně. Už několikrát jsem na výstavě pozval návštěvníky, aby dali obrazů své vlastní názvy ….a nestačil jsem se divit co všechno v motivech našli …tedy v dobrém :-) Makrofotografie není dokument, pro mě je to hra na schovávanou …s krásným koncem :-)

Co byste vzkázal těm, kdo se chtějí do makra pustit? Máte pro ně nějakou radu?

Budou dvě a obě jednoduché… 1) úspěch nepřijde hned a nedejte se odradit tím, že cesta je dlouhá a občas náročná. Rychlofotografů je dnes plný svět, ale nikdo jim na workshopech neřekne, že je potřeba hodně práce a úsilí aby se člověk profotil ke kvalitním výsledkům.

  1. jděte klidně svou vlastní cestou a hledejte, ne všechny poučky a psané pravdy jsou samospasitelné. A pokud máte pocit, že ta vaše cesta je zajímavá – bojujte za ní a dejte do toho všechno úsilí a nadšení …třeba to vyjde?! :-)
  2. a ta třetí je navíc pro ty, kteří chtějí fotit makrosvět… přistupujte k němu s úctou. Raději se třikrát déle dívejte, než začnete mačkat spoušť. Spousta krásy a fantazie přírody je schovaná pod tou první viditelnou „vrstvou“, ale jen ten, kdo je trpělivý, dovede se dívat a učit, má nárok na odměnu …a to vám všem hodně přeji!!!

Děkujeme za rozhovor!

7  Šťastná želvička (2013, Krkonoše) 8  Parťáci (2011, Jizerské hory)

www.macro4you.cz

     

Líbil se vám článek?

Komentáře

Tento článek nemá žádné komentáře

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (0)

Tisknout článek

Tip na článek

Jak funguje režim vysokého rozlišení
Jak funguje režim vysokého rozlišení

40 mo­delů fo­to­a­pa­rátů dnes ge­ne­ruje fo­to­gra­fie s vy­so­kým roz­li­še­ním (high re­so­lu­tion mode) ty­picky 4× vět­ším, než je roz­li­šení vlast­ního sen­soru. Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II tak zvýší množ­ství pi­xelů z 24Mpix na 96Mpix. Re­žim vy­so­kého roz­li­šení u Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II jsem vy­zkou­šel na Šu­mavě při fo­to­gra­fo­vání hor­ského po­toka dlou­hými časy, kra­jiny krát­kým te­le­ob­jek­ti­vem a rysa os­t­ro­vida krát­kou ex­po­zicí.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

FotoAparát.cz - Instagram