Test fotoaparátu Samsung NX3000

Po nedávno testované novince NX mini jsme se tentokrát sáhli do „klasické“ řady NX pro jinou letošní novinku: model NX3000. Přináší 20Mpx APS-C senzor v kompaktním těle, nový setový powerzoom objektiv 16-50mm a hlavně přívětivou cenu. Jak si tento přístroj korejského výrobce povede?

Obrazová kvalita:

V této části se podíváme na to, jaké obrázky nám přístroj umožní v praxi snímat. 20Mpx APS-C senzor není „žádné ořezávátko“ a odpovídá současným zrcadlovkám až do vyšší střední třídy. Maximální citlivost 25 600 ISO je papírově také výtečná.

Je li tomu tak se můžete podívat níže:

Šum přístroje je do ISO 800 nepatrný, do 1600 stále nerušivý a i při 3200 relativně „nízký“ a srovnatelný s konkurencí. 6400 vyžaduje dobré exponování a postprocessing, a kvalita snímku už trpí relativně dost. Dále bych se příliš nevydával. Hodnocení zašuměnosti snímků je subjektivní a někomu zašuměné snímky vadí více, jinému méně. Já jsem v tomto směru poměrně benevolentní, za mě je tedy použitelnost přístroje dána hranicemi 100 – 3200 ISO. Co mi osobně vadí více je fakt, že i když bylo odšumování nastaveno na „vypnuto“, děje se v JPEGu stále dosti silně a zdá se, že odšumovány jsou i RAWy (konvertováno přes DNG Converter a převedeno v ACR ve výchozím nastavení).

Vyvážení bílé:

Jak funguje vidíte zde:

WB Automatika funguje spolehlivě. V prvním případě je přednastavený režim „slunečno“ barevně přesnější, v druhém případě se nesešla barva použité žárovky a přednastaveného profilu. Automatika však zareagovala dobře.

Kresba objektivu:

Použitý zoom objektiv základního rozsahu by mohl mít, s přihlédnutím k obecné kvalitě „seťáků“, problém vykreslit takové vysoké rozlišení (pixelová hustota cca jako 48Mpx fullframe). Tak to zkusme:

Výsledek není špatný na základní zoom. Na širších ohniscích se připravte na slušnou kresbu ve středu, ale nedobré rohy, po zazoomování však kresba vypadá dobře v celé ploše. Ze srovnání výše vidíme, že nejostřeji dopadl snímek při cloně F8, kde podává k rozlišení snímače adekvátní výkon. Nižší clony nejsou dostatečně ostré a na vyšších nastupuje difrakce. (Fotky: JPEGy z fotoaparátu)

Jak se za „ideálních“ okolností objektiv chová, můžete vidět na výřezech níže (f=34mm, F8, ISO100, 1/40s, na stativu se samospouští, celá scéna zde):

Zároveň je zde vidět rozdíl mezi podáním JPEGu a RAWu. JPEGy jsou výrazně doostřené a saturované, i na nízké citlivosti je vidět vliv redukce šumu. Ta byla ve fotoaparátu přitom stažena na nejnižší možné nastavení. Scéna je potom celkem detailní, ale doostřování je zjevně nastaveno na vyšší hodnoty redukce šumu a při 100% náhledu tak scéna působí krapet přeostřeně. RAWy by naopak snesly trochu doostření, byť detailní jsou dost. Podání je určitě přirozenější.