Po nedávno testované novince NX mini jsme se tentokrát sáhli do „klasické“ řady NX pro jinou letošní novinku: model NX3000. Přináší 20Mpx APS-C senzor v kompaktním těle, nový setový powerzoom objektiv 16-50mm a hlavně přívětivou cenu. Jak si tento přístroj korejského výrobce povede?

Ovládání:

Samsung byl v případě modelu NX3000 poměrně skoupý na ovládací prvky, u této třídy mirrorless fotoaparátu nelze čekat stejně propracovanou ergonomii jako u DSLR.

Zepředu byste tak na fotoaparátu našli pouze bludičku pomocného svícení AF a knoflík aretace objektivu.

Podíváte-li se na horní stranu, najdete tam krom spouště ještě dvě další tlačítka: tlačítko konektivity pro bezdrátové spojení a tlačítko on/off. Mimo toho se zde také nachází klasický volič režimů, nabízející režimy PASM, automatiku, panorama, Wi-Fi režim a „smart“ automatiku (vlastně nabídka scénických režimů).

Zbytek ovládacích prvků máme pak vzadu: máme zde vpravo od displeje spoušť videa, pod ní informační diodu, ještě níže tlačítka pro plnohodnotné menu (MENU) a rychlé menu (Fn), máme zde plochý roller stisknutelný ve čtyřech polohách (režim zobrazení, režim AF, přepínač nastavovaných parametrů a režim snímání) a potvrzovací střed (slouží i pro výběr oblasti AF). Dole pak dvojici tlačítek „play“ a mazací tlačítko, na které je možné nastavit si ještě nějakou šikovnou funkci v režimu focení (třeba předzměření bílé barvy…).

Zespoda už je pak jenom stativový závit (v ose objektivu) a společná dvířka baterie a microSD karty (ano, je micro). Baterie je stejná, jako ve smartphonech Samsung (vlastně i karta:-)

Strany přístroje jsou pak téměř nevyužité, kromě pravé (gripové) strany, kde se nám skrývá pod dvířky microUSB (2.0) a MicroHDMI konektor a také informační dioda nabíjení.

Menu:

Systém menu přístroje Samsung NX3000 můžete vidět níže. Menu je rozděleno do čtyř hlavních záložek, reprezentujících nastavení fotografování, nastavení videa, osobní nastavení a nastavení přístroje. Každá pak obsahuje podmenu s různým počtem dalších nastavení, ve formě nahoru a dolu rolující obrazovky. Zpracování menu je kontrastní, logika rozmístění některých nastavení pak už méně. Třeba režim AF lze nastavit v první hlavní záložce, přisvětlení AF pak v třetí. Podobně tak v první lze přepínat mezi citlivostmi ISO či zapnout automatiku, pro nastavení horní hranice automatiky či stupňování opět ve třetí. Nepovedl se ani český překlad některých položek – holt ne každý v překladatelské branži rozumí fotoaparátům, ale že si to výrobce neohlídá je škoda. Na druhou stranu díky tomu vznikají humorné položky jako „dlouhodobá redukce šumu“ (místo redukce šumu při dlouhých časech) či pak paralelně „vyskoká redukce šumu“ ta má pak nastavení mimo jiné „hlasitě“ a „potichu“:)

Screenshoty

1-menu fotografování, 2-menu videa, 3-uživatelské nastavení, 4-nastavení přístroje, 5-přehledové menu, 6-snímací obrazovka, 7-snímací obrazovka s doplňkovými informacemi, 8-přepínání možností zobrazení snímku

Displej:

Rád bych se zastavil ještě u displeje. Jeho specifika už známe, nejsou sice hvězdná, ale v této třídě zapadají do průměru. Spíše jsem s ním měl jiný problém, související se zobrazováním fotek: přijde mi, že na displeji zvětšená fotka neodpovídá ostrostí a detailností tomu, co lze z 20Mpx výstupu spatřit později na počítači – po přiblížení je obrázek neostrý a rozpixelkovaný. Vypadá to, jako když je max. přiblížení omezeno a další zvětšování fotky už ukazuje pouze jeho interpolované zvětšení. Špatně se tak kontroluje ostrost snímků… Zajímavou funkcí spojenou s displejem je zapnutí fotoaparátu vyklopením displeje o 180° pro rychlejší snímání autoportrétu (neboli „selfie“).

Rychlost:

Svižnost přístroje je dobrá co se týče zapnutí, běžných operací i ostření (byť se jedná „jen“ o ostření detekcí kontrastu je za dobrého světla bezproblémově rychlé). Horší je to s celkovou rychlostí focení, kdy je nepříjemností stále mělký buffer (zvlášť v RAWu) a vlastnost přístroje zaseknout se při zapisování na kartu.

Objektiv:

Testovaný objektiv 16–50mm F3.5–5.6 Power Zoom ED OIS je vhodným doplňkem malého a lehkého těla. Při zapnutí se vysune a lze jej ovládat prstencem (dle režimu zoomuje/ostří) nebo tlačítky zoom + a – pro plynulejší transfokaci. Navíc zde máme tlačítko iFn umožňující rychlé nastavování fotografických parametrů (tradiční u řady NX).

Shrnutí:

Výše popsané výtky je potřeba brát s rezervou – netestujeme přístroj profi nebo poloprofi třídy, ale amatérský model, na který se tak vážou podstatě podobná omezení, jako je tomu u konkurence. V ruce a při běžném focení je NX3000 příjemný přístroj, který je navíc líbivě zpracovaný. Spolu s powerzoom „palačinkou“ se jedná o skvělý foťák na každodenní nošení, který v segmentu nijak nezaostává.

(pokračování na další stránce)

Líbil se vám článek?

Komentáře

Tento článek nemá žádné komentáře

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Obsah článku

Komentáře k článku (0)

Tisknout článek

Tip na článek

Jak funguje režim vysokého rozlišení
Jak funguje režim vysokého rozlišení

40 mo­delů fo­to­a­pa­rátů dnes ge­ne­ruje fo­to­gra­fie s vy­so­kým roz­li­še­ním (high re­so­lu­tion mode) ty­picky 4× vět­ším, než je roz­li­šení vlast­ního sen­soru. Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II tak zvýší množ­ství pi­xelů z 24Mpix na 96Mpix. Re­žim vy­so­kého roz­li­šení u Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II jsem vy­zkou­šel na Šu­mavě při fo­to­gra­fo­vání hor­ského po­toka dlou­hými časy, kra­jiny krát­kým te­le­ob­jek­ti­vem a rysa os­t­ro­vida krát­kou ex­po­zicí.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

FotoAparát.cz - Instagram