Test fotoaparátu Olympus OM-D E-M10

Čip a ISO

Snímacím prvkem je stabilizovaný 4/3 Live MOS snímač s rozlišením 16,05 MPix (4608× 3456 pixelů) s antiprachovým filtrem. Velikost čipu je 17,3 × 13 mm (cropfaktor 2×). Poměr stran 4:3, ale je možné nastavit i jiný ořez. Pokud si nastavíte poměr 3:2 a fotíte do RAWu (u Olympusu formát .ORF) výsledný snímek bude stejně 4:3 a potřebný ořez si můžete/musíte udělat sami. Procesor je typu TruePic VII a pracuje s barevným prostorem sRGB nebo Adobe RGB s možností 3 úrovňového nastavení kontrastu jasu a ostrosti. Citlivost lze nastavit v rozsahu ISO 200 až 25600, případně v AUTO režimu s možností nastavení rozsahu. V následující ukázce vidíte, jak vypadá šum na různých ISO snímků ukládaných do JPG a .ORF při denním a nočním snímku.

Jak je patrné, při JPG je vlivem odšumovacích algoritmů do ISO 1600 šum v podstatě neznatelný a poté začíná nepatrně narůstat až do ISO 10000 kdy je pořád ještě jen jemný. Od ISO 12800 až do konečných ISO 25600, kde již šum výraznější a od ISO 16000 se začínají objevovat degradace jemných čar a kontur. Ač se šum při ISO 25600 již může zdát výrazný, je stále možné tyto fotografie využít jako webové fotografie s nízkým rozlišením. U formátu .ORF je situace lepší – snímky jsou výrazně ostřejší a s jemnější kresbou i při vyšších ISO. U nočních snímků je to obdobně jako u denních, jen v tmavších plochách dochází k šumu viditelně dříve. Různá světlost testovacích snímků při vyšších ISO je způsobena tím, že jsem nepoužíval stativ a vše fotil z ruky, a tak všechny snímky nejsou úplně přesně z téhož místa, což viditelně ovlivnilo expozici. Pokud se vám dále zdají snímky v .ORF lehce upravené, pak je to tím že u RAWů provádím základní jednotnou úpravu, která je aplikována na všechny RAWy, aby bylo patrné, co se dá z RAW snímku minimálně dostat.

Následující ukázka je celkový pohled na noční snímek při různých citlivostech ISO a to 1600, 4000 a 8000 ISO. Na menším zvětšení (např. pro internet) není rozdílná citlivost patrná.

Další výhodou tohoto fotoaparátu, je optická stabilizace obrazu s možností vertikální, horizontální, nebo 3-směrové. Efektivní kompenzační rozsah je udáván 3EV. V jedné minulé recenzi o E-M1 jsem psal, že obraz v hledáčku doslova zamrzne. Zde tomu možná až tak není, ale přesto je stabilizace velmi účinná a je dobrým pomocníkem při delších časech.

Následující ukázky jsou právě fotografie s exp. časy, které bez stabilizace z ruky člověk ani nezkouší.

V plném rozlišení má .ORF a JPG snímek v poměru 4:3 rozlišení dostatečné pro fotku 40×30cm v rozlišení 300dpi, nebo na fotku 60×40cm v rozlišení 200dpi. To je samozřejmě teorie, z takového rozlišení se dají udělat fotky daleko větších rozměrů při výborné kvalitě. Komprimační poměr JPG je rozdělen na 4 typy a 3 velikosti + možnost snímat i 2 typy kombinace ORF + JPG. Ukládat snímky je možná na SD/SDHC/SDXC karty. Snímek ve formátu .ORF má cca 15MB a JPG v nejvyšší kvalitě cca 7–8MB.

Režimy expozice a vyvážení bílé

Nabídka expozičních programů je standardní, zde není nutné vymýšlet nic nového. P, A, S, M a iAUTO – plná automatika, kde si fotoaparát sám určuje, jaký program bude dle dané scény nejvhodnější. Dále tu máme nabídku scénických programů (SCN), kdy máte možnost si vybrat z 24 nastavení pro určitá témata. Jedná se o portrét, e-portrét, Krajina, Krajina+Portrét, Sport, Noční obloha, Noční scéna, Noční portrét, Děti, High Key, Low Key, Dig.stabil., Makro, Přírodní makro, Svíčka, Západ slunce, Dokumenty, Panorama, Ohňostroj, Pláž a sníh, Efekt rybího oka, Širokoúhlý (s konvertorem), makro (s předsádkou) a 3D snímky. Osobně si myslím, že by stačila tak třetina. Dále funkci panoráma bych od ostatních „scénických programů“ oddělil.

Každý tento program je možné ještě doplnit dalšími nastaveními. Jedná se o přidání různých rámečků, vinětace a dalších efektů.

Expozimetr pracuje ve 3+2 expozičních režimech: celkové ESP měření, měření s zvýrazněným středem, bodové a ještě HI – zvýšená expozice při bodovém měření a SH – snížená expozice při bodovém měření.

Další standartní možností je brecketing s možností 5 režimů. Pro expozici, pro vyvážení bílé, pro blesk, pro citlivost ISO a dokonce i pro umělecké filtry. Ty vám umožňují nasnímat fotogafie v mnoha nastaveních: POP Art, Jemná Kresba, Efekt bílých okrajů, Bledé a světlé barvy, Jemné světlo, Zrnitý Film, Camera Obscura, Diorama, Cross Proces, Sépie, Dramatický Tón, Komiks, Akvarel. Tak jako u scénických programů je možné i tyto doplnit dalším nastavením uměleckých filtrů. Ukázka několika z nich:

Jak už jsem zmínil i pro ART programy je možné použít backeting, tak jako u E-M1. To v praxi znamená, že nemusíte nastavovat jednotlivé ART programy a každý zvlášť exponovat, ale pouze si vyberete které chcete a jednou expozicí fotoaparát zapíše na kartu pro daný snímek tolik ART efektů (tolik snímků), kolik jste si jich nastavili a to v plném rozlišení. Jednou expozicí tak získáte až 24 různých snímků zapsaných okamžitě na kartu. A aby toho nebylo málo, je možné, pokud fotíte do .ORF, tyto ART filtry doplnit do již naexponovaných snímků a vytvořit tak nových 24 snímků až po expozici, v klidu domova. A společně ještě s funkcí HDR nastavitelnou v několika možnostech tak máme velkou spoustu možností, jak výsledná fotografie bude vypadat. Stejná je i nabídka funkce Photo Story pro jakousi koláž složenou z postupně exponovaných fotek.

Vyvážení bílé je možné kromě automatického režimu také v 6 přednastavených stupních, případně dle nastavení teplochy v Kelvinech. Poslední možností je si teplotu nastavit dle vlastního měření.

Zaostřování a režimy snímání

Olympus E-M10 používá obvyklé dva režimy automatického ostření a to S-AF (statický, pro jeden snímek) a nebo C-AF (kontinuální). Dále nabízí 8 uživatelských nabídek AF režimu. Samozřejmostí je manuální ostření s možností zvětšení obrazu až 14× a zvýrazněním obrysů pro přesné zaostření. Výběr ostřícího bodu, kterých je 81 (pro objektivy micro Four Thirds – řada M.Zuiko Digital) a nebo 37 (pro objektivy Four Thirds – „velká“ řada, Zuiko Digital), je možný přes zadní křížový volič. Další možností je volba AF – priorita obličeje s možností snímání na oko. Závěrka pracuje s časy 60s – 1/4000s, s možností trvale otevřené závěrky (B).

Volby sekvenčního snímání a samospouště se skrývají pod křížovým ovladačem. Na výběr máme z 6 typů, od jednotlivého snímku, přes sekvenční snímání s rychlostí 8 snímku /s. až po 12s samospoušť, nebo 2s samospoušť

Panorama

Funkce Panorama je možná s jakýmkoliv objektivem, není omezena počtem snímků, a princip je stále stejný. Postupně exponujete snímky s lehkým přesahem. Clona i čas je nastavená podle prvního snímku a nelze jí v průběhu fotografování měnit. Exponování snímků ukončíte tlačítkem OK. Výslednou fotografii Vám vytvoří program, přiložený na CD u fotoaparátu, Olympus Viewer 3. Musíte však fotografie mít vytvořené při zapnuté funkci panorama, jinak je příslušný program nerozpozná. Jak jsem již psal v minulé recenzi, možná by nebylo na škodu, kdyby program měl více nastavení a ne jen prosté automatické slepení, bez možnosti zásahu do průběhu, případně uložení do vrstev, kdy by bylo možné upravit případné odchylky expozice mezi jednotlivými snímky nebo nepovedené přechody.

(pokračování na další stránce)