Recenze širokoúhlého konvertoru Mitakon Lens Turbo (Mk. I a Mk. II)

Testování:

K testování adaptéru bylo použito tělo Sony NEX-3. Dále vyla využita také „holá“ redukce PK-NEX. Objektivy použité pro testy a srovnání byly tyto: Samyang 35mm F1.4, současný manuální objektiv moderní optické konstrukce, dobře korigovaný na všechny myslitelné vady a s rovnoměrnou ostrostí až do rohů snímku, dále Tamron Adaptall 28mm F2.5, objektiv starší optické konstrukce s ostrou kresbou po zaclonění ve středu, k rohům se však zhoršující, ale umožňující výměnu bajonetu a tak snadné srovnání na různých systémech, Revuenon 55mm F1.2, „superrychlý“ manuální objektiv, RMC Tokina 25–50mm F4, manuální zoom umožňující srovnat kresbu přes stejné „sklo“ na dvou různých ohniscích, OM Zuiko 50 F1.4 sloužící jako referenční 50mm objektiv na fullframe a nakonec SMC Pentax 50mm F1,7, další klasickou „padesátku“ z filmových dob, ostrou a kompaktní.

Metoda je následující: První typ srovnání je stejný objektiv na holém i optickém adaptéru pro posouzení změny úhlu záběru a případné degradace kresby a bokehu (Revuenon, Tokina). Druhý test je ekvivalentní objektivy na holém a na optickém adaptéru (Samyang a Pentax). Třetí test je stejný objektiv na optickém adaptéru a na skutečném full-frame senzoru (Tamron) a ekvivalentní objektiv na full-frame a Lens Turbu (Pentax a Zuiko). Dále přijdou fotky „z terénu“ za použití těchto i dalších objektivů, vždy specifikovaných u každého snímku zvlášť.

Edit: Dalším testem je srovnání nové a staré generace. K tomu byly použity objektivy Pentax M 50mm F1.7 a Revuenon 55 F1.2. Dále srovnáme druhou generaci s fullframem za použití objektivu Chinon MCM 55 F1.7 Macro. K několika fotkám byl využit i přístroj Sony A6000.

Výsledky Lens Turba 1. generace můžete posoudit níže:

(Verze II. je pak na další straně)

Vlevo: rozdíl mezi crop factorem cca 1,5× a 1,1× při použití běžného adaptéru a Lens Turba (LT). Vpravo: Ekvivalentní objektivy (50 a 35 mm) na ekvivalentní cloně (F2 a 1.4), první na Turbu, druhé přes „holou“ redukci Zde jsem použil na stejném stativu Sony s Lens Turbem a 50mm objektivem při F2 (nahoře) a (jiný) 50mm F2 objektiv na FF přístroji. Je vidět, že úhel FF je stále o něco širší (crop factor kombinace APS-C a LT je cca 1.1×). Rozdíl není tak dramatický – navíc může být dán i tím, že dva 50mm objektivy nemají ve skutečnosti ohniskovou vzdálenost na milimetr stejnou a že ani dva fotopřístroje nesedí na stativu ve stejné vzdálenosti od objektu.

První test prokázal značné rozšíření úhlu záběru – odpovídá to výrobcem inzerované hodnotě 0,72×. Podíváme se teď na detaily bokehu na ekvivalentních výřezech dvou snímků z prvního testu:

Testovaný objektiv (Revuenon) je velice vhodný pro test změny bokehu, protože disponuje extrémně tvrdým podáním rozostřených partií. Jak je vidět, Lens Turbo toto podání změkčilo. Je-li to dobře, hodnotit nebudu, protože vzhled bokehu je věc individuální.

Nyní se podíváme na srovnání kresby na 100% výřezech scény. Začneme opěr stejným objektivem (Revuenon a Tokina) na obou adaptérech (holém a LT). Stativ byl umístěn vždy tak, aby zkoumaný výřez po změně ohniska vyplňoval stejnou část scény (Revuenon), respektive v případě Tokiny bylo přezoomováno:

Ve středu obrazu, za použití dobrého objektivu, k degradaci v podstatě nedochází – ostrý objektiv bude ostrý i na Lens Turbu. V případě druhého testu jsem však zaměřil svou pozornost i na rohy obrazu – střed obrazu je i zde stejně dobrý, ale o okrajových částech se to říci nedá. Extrémní rohy ztrácejí ostrost výrazně.

Nyní se vybereme jeden objektiv a podíváme se na jeho kresbu na Lens Turbu při všech nastavitelných clonách. Zvolen byl opět Revuenon 55mm. Scéna je vybrána s ohledem na rovnoměrnost textury, a aby byla jistota, že je střed i roh v rovině ostrosti, bylo na střed (pro jednu expozici) a na roh (pro druhou) zvlášť zaostřeno přes 14× zvětšení náhledu s fotoaparátem na stativu, ISO 200, WB „Daylight“, režim A:

Kresba na všech clonách, Revuenon 55mm F1.2. Všiměte si i změn v barevnosti a vinětaci se změnou clony. Nepřesnost v měření expozice, kdy jsou snímky drobet jinak světlé, je typická při používání moderních digitálů v režimu „stop-down“ měření.

Ještě se můžeme podívat na rozdíl v kresbě na snímku „z terénu“, tentokrát byl nasazen Pentax 50mm:

Při přímém srovnání je vidět velice ostrý střed, rohy však při srovnání vypadají tragicky. Na celém snímku to tolik za oči netahá, ale vidět to je.

Teď se podíváme na to, co se stane, když dáme stejný objektiv (Tamron 28mm) na Lens Turbo a na skutečný full-frame. Také se podíváme, jak to vypadá, když použijeme objektiv sice jiný, ale stejné ohniskové vzdálenosti (Zuiko 50mm vs Pentax 50mm na LT, navíc pak ještě Nikkor 50mm vs Pentax 50mm na LT).

Výsledek je stejný, jako ke kterému jsme došli při testování Tokiny na LT a APS-C: i zde je střed obrazu srovnatelný, výkon v rozích snímku nikoliv. Výřezy ze snímků „z terénu“. Druhý test má bohužel změněné světelné podmínky pro oba snímky, což se projevilo barvami, stíny i změnou expozičního času, kdy bylo Sony použito z ruky při 1/200s a Nikon při 1/80s. Možný subpixelový pohyb při expozici na 1/80s mohl teoreticky kresbu trochu změkčit, ale i tak je vidět velká výhoda skutečného FF v kresbě v rozích snímku.

Když máme za sebou kresbu, je třeba se blíže podívat ještě na jedno tvrzení výrobce: zlepšení světelnosti. Vyfotil jsem tedy šedou plochu s Lens Turbem i bez něj v následujícím nastavení: ISO 200, clona F4 a režim M. Pro první fotografii jsme zvolili LT a expoziční čas 1/10, pro druhou jsem čas stáhl na poloviční (rozdíl 1EV). Potom jsem vyfotil fotografii bez LT při stejných exp. hodnotách, jako tu první. Pokud je pravda, co výrobce tvrdí, měly by být druhá a třetí fotografie stejně světlé (tmavé) a první fotografie s LT o 1EV světlejší než obě. Výsledek vidíte níže.

V podstatě se předpoklad splnil, clonové číslo F se opravdu zlepší o cca 1EV. Malý rozdíl ve světlosti mezi dvěma spodními fotografiemi (ve prospěch fotografie pořízené na běžném adaptéru) lze vysvětlit horší světelnou transmisí Lens Turba (víc skla propustí světla méně). Hodnota T (beroucí v úvahu hodnotu F + propustnost) se tedy zlepší o necelý 1 expoziční krok.

Jednou z věcí, na kterou si stěžovalo už více uživatelů, jsou modré odlesky, které optika adaptéru může vytvářet při výskytu silného zdroje světla v obraze. Nepříjemnou vlastností je, že se to údajně zhoršuje s větším zacloněním. Zkusil jsem to i já:

Jak vidíte i podle hloubky ostrosti, na první fotografii je clona vyšší (tuším, že F11). Modrý odlesk se skutečně ukázal. Přitom na fotografii na cloně F1.7 se tento problém nevyskytl.

Další vlastností, kterou je záhodno zmínit je fakt, že LT mírně mění barevné podání do žlutozelena. Může za to asi zabarvení MC vrstev. Pokud fotíte do RAWu jako já (všechny testovací fotky jsou foceny do RAWu a převáděny buď pomocí ACR nebo RawTherapee), může vám to být jedno, protože si můžete snadno vyvážit bílou v počítači, ale při focení do JPEGu, zvlášť na nějaký z preset WB režimů, je třeba počítat s podáním snímků více do žluta. AWB nebo předzměření bílé barvy to ale řeší.

Nyní se podíváme, jaké změny oproti klasické verzi přináší verze Mk. II.

(pokračování na další stránce)