Recenze širokoúhlého konvertoru Mitakon Lens Turbo (Mk. I a Mk. II)

Před nedlouhou dobou se začaly na trhu objevovat speciální adaptéry pro full-frame objektivy na bezzrcadlovky s „malým“ čipem. Speed boostery, lens-turba, či focal reducery (používaná jména se různí dle výrobce). Tváří se, že dokáží udělat z APS-C senzoru full-frame – dohnat úhel záběru, hloubku ostrosti i schopnost fotit za zhoršených světelných podmínek. Jak by to mělo fungovat?

Setkani fotografu

Edit: článek byl napsán jako recenze jednoho takového adaptéru – v průběhu psaní se nám však dostala do ruky novější verze: bude to tedy recenze obou dvou, protože v prodeji zůstávají za rozdílnou cenu obě verze.

Zní to jako černá magie. Telekonvertory a jejich princip všichni známe – „oříznou“ nám úhel záběru, zhorší světelnost. Ale že by existoval nějaký konvertor, který nám úhel záběru rozšíří? A ještě k tomu světelnost zvýší? A přece to tak je. V podstatě stačí optickou formuli telekonvertoru funkčně obrátit. Rozruch způsobila konkrétně firma Metabones sídlící v Hongkongu, která tento produkt ve své současné podobě jako první uvedla na trh pod názvem „Speedbooster“.

Ale je tento princip skutečně nový? Pravdou je, že úplně ne. Nejprve tedy trochu teorie a historie.

Šířka úhlu záběru objektivu je dána jeho ohniskovou vzdáleností. Čím je kratší, tím je úhel širší. Světelnost objektivu je pak dána poměrem této ohniskové vzdálenosti k šířce vstupního otvoru, kterým světlo prochází. Zjednodušeně řečeno. Stejně velký otvor s krátkou ohniskovou vzdáleností znamená vyšší světelnost, stejně velký otvor s dlouhou znamená nižší světelnost. To je také důvod, proč běžné „zoomy“ svou světelnost při transfokaci mění. Hýbáme s ohniskovou vzdáleností, ale máme k dispozici stále stejný otvor pro světlo. Mění se nám poměr a tím i světelnost. Pokud chceme mít i světelnost konstantní, musíme mít otvor na „krátkém konci“ menší a na „dlouhém konci“ větší. Díky možnosti spřažení lamel clony s mechanismem transfokátoru je i toto možné – zkrátka nebudeme mít při kratší ohniskové vzdálenosti clonu zcela otevřenou, při „zoomování“ ji pak budeme pomalu otvírat, aby byl stále zachována stejná světelnost.

Dále je dobré vědět, že výsledná ohnisková vzdálenost objektivu je výslednicí různých ohniskových vzdáleností jeho jednotlivých členů (čoček a skupin). Je tedy možné přiřazením dalšího optického členu/členů ohniskovou vzdálenost upravit jedním, nebo druhým směrem.

Pokud toto víme, není už těžké domyslet, co se stane, když k existujícímu objektivu přidáme další soustavu čoček, tak, aby výsledná ohnisková vzdálenost zkrátila: otvor zůstane stejný, výsledná světelnost tedy bude vyšší. Zmenší se také vykreslená plocha kuželem světla.

Telekonvertor pak udělá opačný efekt.

Když nyní víme, jak celá věc ve zkratce funguje, je na čase se podívat, jestli byl tento princip už někde použit.

Dobře je znají astronomové, kteří podobné nástavce na své teleskopy používají běžně. Ve fotografii se tento princip objevil již také. A to již v začátcích současné digitální fotografie, v devadesátých letech.

(www.wikipedia.org)

V roce 1995 uvedly firmy Nikon a FujiFilm na trh společně vyvíjenou digitální zrcadlovku Nikon E2/E2s, respektive FujiFilm DS-505A/DS-515A. Měla tenkrát vysoké rozlišení 1,3mpx, byla obrovská, chovala se jako full-frame, ale měla relativně malý 2/3“ senzor. V jejích rozměrných útrobách se nacházela optická soustava, která dělala v podstatě to samé, co bylo výše popsáno jako princip telekompresoru. Výsledkem bylo, že uváděná citlivost přístroje byla odhadem asi o 4EV vyšší, než nominální citlivost snímače (přesněji světlost promítaného obrazu byla o 4EV vyšší, výsledek byl pro expozici stejný). Přístroj tak s čipem běžné, nízké, citlivosti pracoval s časy odpovídajícími 800 – 3200 ISO, což v té době bylo neuvěřitelné. Nicméně příliš složitá optika negativně ovlivňovala kvalitu obrazu, byla drahá a rozměrná. Proto byl v praktické fotografii tento princip opuštěn, až doteď.

Bezzrcadlovky (systémové kompakty) mají krátkou registrovou vzdálenost (bajonet – senzor). Objektivy (D)SLR naopak dlouhou (kvůli přítomnosti zrcadlového boxu). Pokud je chceme kombinovat (adaptovat objektivy a těla různých systémů), musíme rozdílnou délku něčím vyplnit – většinou prázdným adaptérem. Druhou možností je využít tento prostor výše popsaným způsobem, přičemž stačí použít jednodušší optiku než u Nikonu/FujiFilmu výše – z FF na APS-C (které je přibližně 2× menší – zvýšení světelnosti je pak cca o 1EV). Stejně tak se začínají objevovat podobné adaptéry pro micro4/3 formát, které opět fungují stejně, jen udělají z fotoaparátu „half-frame“.

Princip je tedy starý, firma Metabones ho pouze nově aplikovala. A protože v Číně nevydrží monopol nikomu dlouho (kromě vládnoucí strany), přidali se brzy i jiní, „značkoví“ i „no-name“ výrobci.

Nám se do ruky dostala verze od čínské firmy Zhongyi. Ta není žádným neznámým výrobcem nekvalitních napodobenin, jedná se o optickou společnost, která vyrábí například své vlastní (vcelku dobře recenzované) objektivy Mitakon pro různé bajonety – nově třeba Speedmaster 50mm F0,95 pro fullframe. Dá se tedy zařadit mezi ty „značkovější“ tamní výrobce.

Výrobek existuje v celé řadě bajonetů: samčí bajonet je buď Sony E, nebo Fuji X (bezzrcadlovky), či nově též m4/3, samičí pak některý z celé škály existujících systémů SLR, současných i opuštěných.

Testovaná verze byla v kombinaci Pentax K – Sony E.

Jedná se o „holý“ bajonet, a to oboustranně. Na rozdíl od některých jiných (a dražších) výrobků jiných značek (a pro jiné systémy) je tento výrobek firmy Zhongyi zaměřen na plně manuální práci s ostřením i clonou.

Adaptér by měl zkracovat ohniskovou vzdálenost 0,72× a zvyšovat světelnost o 1EV. Jednoduchým přepočtem zjistíme, že z původního crop faktoru 1,5×, kterým fotoaparáty Sony NEX (nově pouze „Alpha“) disponují, se rázem stane crop factor 1,08. Tedy skoro full-frame (při porovnání s filmem vlastně úplně full-frame, protože tam docházelo při zpracování fotografií prakticky vždy k mírnému ořezu).

Při pohledu do bajonetu nasazeného LT můžeme přímo vidět optické „zvětšení čipu“.

Reálně se nám z našeho 28–80mm objektivu stane cca 20–57mm a z padesátky bude najednou 36mm objektiv.

Co se týče světelnosti, 1EV v podstatě pokryje rozdíl v citlivosti ISO mezi APS-C a FF snímačem. Pro představu: Z F2.8 zoomu se stane F2.0 zoom a z pevné F1.4 padesátky se rázem stane F1.0 objektiv.

Jak tato tvrzení obstojí v našem testu, se dozvíte na další stránce.

Nejprve je ale na čase zhodnotit

Vzhled a konstrukci.

(www.zyopticslens.com)

Tělo adaptéru je celokovové, a to včetně obou bajonetů. Podle váhy bych klidně tipoval mosaz, ale nechci kvůli tomu rýpat černý lak, kterým je tělo natřeno. Samičí bajonet pak vypadá na pokovenou mosaz. Příjemné překvapení!

Aretační knoflík vypadá o něco méně luxusně, jedná se o obyčejnou kovovou „hřebíkovou hlavičku“. Trochu se kvedlá, ale snad bude držet na místě.

Uvnitř se nachází optika, hrající červeno-žlutými barvami antireflexních vrstev.

Edit: U druhé generace jsou antireflexní vrstvy spíše oranžovo-fialové.

Bajonety jsou oba funkční, žádný nebyl vyloženě volný. Samčí se na tělo Sony NEX zaaretoval stejně snadno, jako nativní objektiv, byť je cítit jistá vůle v rotačním pohybu. Bajonet Pentax jde trochu ztuha, ale s žádným objektivem nebyl problém v tom smyslu, že by nešel nasadit, vůle není žádná. Přesto však vznikl jeden problém, daný mírně odlišnými proporcemi bajonetu: Redukce na m42 (výrobce Pentax) byla v bajonetu volná – viklala se a o trochu protáčela. Po nasazení M42 objektivu se „utáhla“ a tento držel dobře. U druhé verze byla vůle cítit i poté.

Váha je poměrně vysoká: 148g.

Edit: Nová verze LT II přináší konstrukčně několik rozdílů – krom nové optiky. Pro kvalitu a zpracování platí vše, co bylo výše napsáno. Bajonety dokonce sedí ještě přesněji. Zadní čočka je ale tentokrát hranatá – pro odclonění odlesků a přiblížení čočky k senzoru, a místo klasického Sony E bajonetu je zde bajonet s otočným zámkem – podobně jako to mívaly objektivy Canon FD. Zkrátka neotáčíte celým adaptérem, ten do bajonetu nasadíte „rovně“ a pomocí zámku otočíte vnitřním mechanismem zoubky bajonetu. Pěkné! Důvod pro to je ten, že obdélný zadní člen se zasouvá hluboko do těla (těsně před závěrku) a při jeho otáčení by mohlo dojít k poškození – v šachtě sedí přesně a nemá kolem sebe místo. Pro jistotu je zde i patka zakrývající aretační tlačítko na těle fotoaparátu, aby nemohlo dojít k jeho stisknutí a otočení adaptérem.

K adaptéru byl dodán koženkový váček se zipem kolem dokola, který Lens Turbo pojme i s nasazeným objektivem menších rozměrů. Nechyběly ani krytky.

Edit: LT II bylo dodáno bez pouzdra. S krytkami ovšem ano.

Zajímavé je, že je tento adaptér kratší, než obyčený „hloupý“ adaptér. Kromě ohniskové vzdálenosti tak zjevně mění i registrovou vzdálenost. To je dobře – výsledná kombinace je skladnější, což na malých tělech NEXů uživatel ocení. S pancake objektivem je kombinace když ne kapesní, tak stále velmi kompaktní.

Celkově vzhled a mechanická stránka působí velmi dobře na to, že předmět přišel v obyčejné papírovo-lepenkové krabici s vloženou „vaničkou“ z nahrubo ořezané černé gumy.

Edit: LT II přišlo v pěkné značkové krabičce Zhongyi.

(pokračování na další stránce)

Líbil se vám článek?

Komentáře

Tento článek nemá žádné komentáře

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Obsah článku

Komentáře k článku (0)

Tisknout článek

FotoMaraton Sumava

Tip na článek

Rozhovor: Praktické tipy na fotografování
Rozhovor: Praktické tipy na fotografování

V tomto článku si před­sta­víme trošku ne­tra­diční fo­to­gra­fické rady, pro­tože To­máš Gá­lik ze Zo­ner Photo Stu­dia po­radí, jak nej­lépe na­sta­vit fo­ťák a fo­tit, aby se fotky co nej­jed­no­du­šeji upra­vo­valy v po­čí­tači a aby vý­sledky byly co nej­lepší.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

FotoAparát.cz - Instagram

Tento web používá k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a marketingovým účelům soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace