FotoVýstava 27/1 - Ján Škop

FotoGalerie – Ján Škop

Ahoj, na úvod, řekni nám jak jsi se k fotografování dostal a jaké byly Tvé začátky s foťákem.

Ahoj, začínal jsem před pěti lety, kdy jsem si od kamaráda koupil za tisíc korun použitý digitální fotoaparát Konica Minolta Z3 a sním jsem snímal svět kolem sebe. Konica Minolta byla výborná firma, než ji koupilo Sony, a slavná značka se už teď bohužel vyjímá jen na multifunkčních kopírkách.

Fotoaparát měl málo Mpix a já už v té době potřeboval větší rozlišení, tak jsem musel nějaké obrazy nafotit například na čtyři části a poté si je v počítači složit vedle sebe a vytvořit tím jednu fotku. Byla to sranda :-).

Jaký byl tvůj další vývoj ve fotce? Máš fotografické vzdělání? Nebo jsi samouk?

Studoval jsem kameru na FAMO pod vedením F. A. Brabce a Martina Bennoniho. Filmy, videoklipy nebo reklamy mají své podvědomé fungovaní na člověka a je dobré tyto postupy znát. Jsou vzorce natáčení, které v člověku simulují pocity lásky, štěstí nebo úzkosti a ty pak člověk při tvorbě audiovizuálního díla používá. To už se ale nepohybujeme v umění, nýbrž v tvorbě konzumního produktu.

Přímo ve fotografii žádné odborné vzdělání nemám. Vše jsem se učil od píky sám, je to podle mě nejlepší způsob, jak najít svůj vlastní styl a osobní cestu, která člověka naplňuje. Zastávám názor, že pokud člověk v uměleckém oboru studuje školu, tak ta ho ať už vědomě nebo nevědomě ovlivní. Umění má být individuální, k čemu nám je, pokud máme tisíc nachlup stejných reprodukcí Picassa?

Tvůj styl, jak naši čtenáři a návštěvníci galerie vědí, je (mírně řečeno) kontroverzní. Jak jsi se ke svému stylu a tématům dostal, a kde bereš inspiraci?

Já sám se někdy divím, co všechno je možné v prostoru kolem nás spatřit. Stačí párkrát ťuknout na tlačítko myši a člověk na internetu vidí videa s necenzurovanými popravami, sexuální násilí, smrtelné dopravní nehody atd. Proto si myslím, že až tak kontroverzní má tvorba není.

Svými fotkami se snažím zachytit emotivní momenty, které se často odehrávají na úrovni psychické v našem vědomí. Ty nemůžeme zachytit pouhým stiskem tlačítka, protože nejsou viditelné běžným okem, ale je třeba je nakreslit fotoaparátem jako obraz.

Inspirací je pro mě každodenní život. Inspiruje mě naše planeta stejně jako všichni její obyvatelé, z čehož nejvíce druh Homo sapiens. To, jak se u nás vyvinulo vnímání světa kolem sebe, je inspirující i strašidelné zároveň.

Myslíš, že by ve vizuálním umění měly být mantinely, nebo je umění volným prostorem, kde jsou konvence pouze na škodu?

Pokud mluvíme o vizuálním „umění“, tak jsou mantinely rozhodně na škodu. Jakékoliv bariéry vždy brzdí naši kreativitu. Samozřejmě musíme brát ohled na etické a lidské mantinely, ale nic víc. Umění by mělo mít vždy navrch nad ostatními vyjadřovacími prostředky. Mělo by si moct dovolit více než ostatní, mělo by být nekonvenční, inovativní a koukat na věc z jiné perspektivy. Umění není matematika, nemá jeden výsledek ani množinu správných výsledků. Pokud se budou lidé v umění držet mantinelů, povede je to k průměrnosti.

Samozřejmě ale najdeme i ve vizuálním světě disciplíny, které by se bez mantinelů neobešly. Pokud zůstaneme ve fotografii, tak je to třeba reportážní nebo dokumentární tvorba – tyto disciplíny jsou vytvořené za nějakým praktickým účelem, a proto je třeba nějak obecně usměrňovat.

Fotografuješ jako hobby, nebo je to pro Tebe i významný zdroj příjmů?

Fotografovaní je moje hobby, které dotuji z jiných svých činností. Snažím se zprostředkovat skrze díla své myšlenky, které jsou podle mě správné a otvírají diskuzi. Dělám to také pro českou kulturu a společnost, jsem hrdým Čechem a myslím, že je třeba v rámci naší krásné země tvořit díla a jít se svým názorem mezi lidi. Nestačí jen o něčem mluvit, je třeba hodnoty také reálně vytvářet.

Momentálně vydáváš svou první knihu fotografií, řekni nám k ní pár (i více:) slov.

Samozřejmě moc rád. Jde o sbírku fotografií, která zachycuje mou čtyřletou cestu. Zajímavostí je, že jsem ke knize přizval 13 básníků, mezi nimiž jsou přední čeští spisovatelé jako je Jan Těsnohlídek, Marta Veselá Jirousová, Vratislav Maňák a další, a ti přímo na fotky napsali básně. Jde o jakousi textovou odpověď na vizuální vjem. Myslím si totiž, že poezie a výtvarná fotografie se v hodně ohledech protínají a jsou si z vyjadřovacích prostředků nejblíže.

Když člověk čte báseň, většinou se mu v hlavě vybaví konkrétní vizuální obraz a každý má v hlavě ten obraz jiný. Stejně se snažím, aby působili mé fotografie. Chci, aby když se na jednu fotografii podívá tisíc lidí, aby tím vzniklo tisíc fotografií.

Kniha nese název „0“, tedy stejné označení jako má první výstava, která proběhla v roce 2010. „0“ je jednotící prvek značící nekonečnost lidské kreativity stejně jako nikdy nedostihnutelnou dokonalost, kterou lidé hledají.

Více o knize je na www.janskop.cz, kde si lze knihu také objednat. nebo je ke koupi v kamenné prodejně Rekomando od Polí5 (Trojanova 9, Praha 2). Křest probíhá zrovna dnes 20. června v (A)void Café na náplavce :-)

Využíváš pro focení profesionální modelky, nebo spíše „dobrovolnice“ z řad amatérek?

Všichni, kdo jsou na fotkách, jsou moji kamarádi nebo kamarádky. Někdo se třeba trochu modelingu věnuje, ale většina s tím zkušenosti nemá. Já nefotím jako většina fotografů, já ani nevím, jak s modelkou pracovat. Když něco fotím s kamarády, většinou pocit nebo moment, který potřebuji do fotografie vnést, vyplyne přirozeně. Snažím se, aby z fotek byly cítit reálné emoce a ne jen „hraní“.Když se podívám na nějakou fotku s modelkou, tak žádné emoce necítím, vidím jen nějakou nacvičenou pózu vyfocenou na Mark III. Ano, je to esteticky pěkné, ale je to dle mě načančaná nuda.

Používáš nějaké speciální techniky fotografování, svícení nebo postprocessingu? Čím fotografuješ?

Fotografii většinou skládám z více fotek dohromady, asi žádná moje fotka není vytvořená jen jedním stisknutím tlačítka. K fotografii přistupuji jako k bílému plátnu. Nejdříve si v hlavě připravím výsledný obraz a ten se pak snažím pomocí hromady fotek dát dohromady. Funguje to trochu jako skládání puzzle.

Jak jsem psal pár odstavců výše, je dobré si nikdy nedávat žádné hranice a fotoaparát používat jako nástroj, ne jako svého pána. Jinak samozřejmě pracuji ve Photoshopu a svícení používám dle toho, jakou scénu je potřeba připravit, to je vždy individuální.

V současnosti žádný fotoaparát nevlastním:-) Já ho nepotřebuji. Jednou za měsíc si ho od někoho půjčím a jdu nafotit předem připravené malé puzzle, které pak následující měsíc i déle skládám dohromady.

Fotil jsem na různé zrcadlovky a nevidím v tom příliš rozdíl…

Kdybys měl jmenovat některé fotografy, kteří tě ovlivnili, kdo by to byl?

Nemám moc tendence se nechávat ovlivňovat okolními lidmi. Například Jan Saudek tvořil ale ve svých začátcích krásné fine-artové fotografie a to dle mě nyní v Čechách chybí. Abych nekřivdil, tak třeba Martin Stránka v současnosti tvoří kouzelná výtvarná díla, také Ivan Pinkava je skvělý, ale je to vždy jeden z tisíce.

Když chodím na vernisáže českých fotografických škol, tak mi přijde, že je velká část věcí kopie kopií a invence se většinou ztrácí v dlouhém popisu, co fotka znázorňuje. Samozřejmě je filozofický přesah důležitý, ale myslím si, že by dílo mělo fungovat i samostatně.

Vlastně jsem si vzpomněl na manžele Parke-Harisson, na ně se určitě podívejte, ty tvoří nádherné díla! :-)

Děkujeme za rozhovor a přejeme dobré světlo!

I já děkuji a přeji hodně inspirace a nových fotek Vašim čtenářům.

(pokračování na další stránce)