Test fotoaparátu Canon PowerShot Pro1
Canon PowerShot Pro1 je prvním osmimegovým kompaktním digitální aparátem tohoto výrobce. Jaké jsou jeho hlavní přednosti? Především je to zcela nový zoom objektiv nejvyšší třídy, u Canonu označovaný známým červeným velkým “L“. Nejvyšší kategorii kompaktů odpovídá i nabídka funkcí a kvalitní, mechanicky velmi odolné tělo. Více detailů najdete v našem podrobném redakčním testu.
Objektiv a čip
Hlavní zbraní Canonu PowerShot Pro1 je jeho objektiv. Je jím sedminásobný optický zoom s téměř legendárním označením “L“ a s optickým rozsahem ohnisek ekvivalentním ke kinofilmu 28 až 200 mm, při velmi slušné světelnosti f 2,4 až 3,5. Je složen ze 14 čoček v 10 skupinách, přičemž jeden prvek je z fluoritového skla, jeden z UD skla (Ultra-low Dispersion s extrémně nízkým rozptylem) a dvě čočky mají asférický tvar pro minimalizaci sférického zkreslení. Všechny čočky jsou opatřeny antireflexními vrstvami, ale vzhledem ke složitosti optické soustavy se na testovacím snímku se sluncem v přímém záběru přesto objevuje celá řada odlesků – viz testovací snímek č.4. Jsou však poměrně malé, nijak dramaticky výrazné, takže si s jejich přítomností není nutné lámat hlavu – snímky se sluncem v přímém záběru se většinou nedělají často a navíc to stejně ani žádný z výrobců digitálních aparátů příliš nedoporučuje s ohledem na možnost poškození čipu. To platí dvojnásob při použití IR filtru.
Objektiv je opatřen jediným prstencem, který implicitně slouží pro
zoomování, ale je možno jej využít i pro manuální ostření. Prstenec je
kovový a velmi dobře vytěsněný, nevykazuje ani minimální vůli. Bohužel
se ale nejedná o klasický manuální zoom, ale jen o jinou variantu
elektronického ovládání tlačítky. Manuální ostření funguje celkem
dobře, i když jen po jednotlivých skocích, které jsou ale celkem jemné.
Zoomování chodí o trošku hůře a při potřebě přesnějšího výřezu
je nutno postupovat až přehnaně jemně. Na druhou stranu je ale v ceně
aparátu tvarovaná bajonetová sluneční clona a redukční kroužek
potřebný pro instalaci fotografických filtrů. Krytka objektivu bohužel
není uzpůsobena pro manipulaci s nasazenou sluneční clonou.
Zaostřování je realizováno sice pouze jednobodovým autofokusem, ale tento
jediný zaostřovací senzor je možno v celé ploše snímku umístit kamkoli.
Jinak systém je hybridní a kombinuje klasický TTL s detekcí kontrastu a
externí triangulační systém. Fyzicky je ostření realizováno
ultrazvukovým motorkem se známým označením USM (Ultra Sonic Motor) a jak je
u tohoto systému zvykem, funguje přesně a bezhlučně. Rychlost je ale pouze
průměrná a systém ostření bohužel ne zcela dokonale spolupracuje s LCD
monitorem a zobrazení scény tak v okamžiku ostření “zamrzá“. To není
nijak na škodu při fotografování statických scén ale velmi komplikuje
práci s pohyblivými objekty a to i v případě, že je pohyb relativně
pomalý. Opakuje se tak vada známá z mnoha dalších digitálních aparátů
Canon. Toto zjištění je u kompaktu nejvyšší třídy o to
překvapivější, že například u podstatně levnějšího modelu Canon
PowerShot S60 se tento negativní jev neobjevuje, přičemž S60 ani nedisponuje
ultrazvukovým ostřením. Také sériové snímání je na dnešní dobu
pomalé, pouhý 1 snímek za vteřinu. Lze jej sice zrychlit na 2,5 za
vteřinu ale pouze s vypnutým monitorem, kdy se musíte spolehnout jen na
hledáček. Připočítáme-li k tomu ještě poměrně pomalý náběh
aparátu po zapnutí, který dělá cca 3 vteřiny, je jasné, že PowerShot
Pro1 je spíše pomalý a pro akčnější fotografii nepříliš vhodný.
Optická kvalita objektivu je velmi dobrá a ve spojení s osmimegovým čipem
podává vskutku špičkový výkon. Kresba je vynikající a sférické
zkreslení minimální, jen na přechodech světla a stínu se objevuje slabá
aberace. Praktickou ukázku si můžete prohlédnout na testovacích snímcích
č.5 a 6. První z této dvojice snímků je jen zmenšený a lehce
doostřený, ale jinak bez úprav. Na druhém je již výřez v plném
rozlišení a bez jakýchkoli úprav. Z tohoto výřezu je zřejmé, že kresba
i rozlišení jsou výborné. V pravé části snímku je na přechodu tmavé
a velmi světlé části viditelná barevná aberace. Vzhledem k intenzitě
kontrastu přechodu a vzhledem k rozlišení, je však její úroveň
únosná.
U aparátu a objektivu této kategorie samozřejmě nesmí chybět ani kvalitní makrorežim. Tady je ale trošku nešikovně rozdělen do tří částí. V normálním běžném režimu je možno ostřit na vzdálenost cca 30 až 40 cm. V režimu makro, který je zvolitelný samostatným tlačítkem, je možno ostřit už na 10 cm. No a nakonec, na opravdové detaily je tu režim super makro, ve kterém je možno zaostřit již na 3 cm, ale pro jeho aktivaci je již nutný vstup do menu. Funguje ale bezchybně a díky velkému rozlišení snímacího čipu, je možno provést ještě další zvýraznění motivu ořezem. Praktickou ukázkou je snímek č.7.
Jádrem aparátu je 2/3“ CCD čip s rozlišením 8 megapixelů. To je v praxi 3264×2448 obrazových bodů. Výsledný obraz je možno uložit jak v obvyklém komprimovaném formátu JPEG, tak i ve formátu RAW. Citlivost čipu lze nastavit v rozmezí ekvivalentu citlivosti filmu ISO 50 až 400, v krocích 50, 100, 200 a 400 nebo v automatickém režimu, kdy citlivost nastavuje aparát podle potřeby. Práci čipu řídí nový obrazový procesor DIGIC s technologií iSAPS, který je v současné době implementován do všech digitálních aparátů vyšších tříd této značky. Jedním z nejdůležitějších kritérií při hodnocení čipu je úroveň obrazového šumu, při fotografování jednotlivými citlivostmi ISO. Na obrázcích č.9 a 10 je celková testovací noční scéna a následně pak výřezy v plném rozlišení z jednotlivých snímků pořízených při různých citlivostech.
Z výsledků na obrázku č.10 je zřejmé, že úroveň šumu je do hodnoty ISO 200 obvyklá a standardní. Při ISO 400 je již stejně jako u ostatních osmimegových aparátů vysoká a snímky vykazují značný, až rušivý šum. Na opravdu kvalitní čip pro digitální kompaktní aparáty s možností nastavení vyšších hodnot ISO si tak ještě asi budeme muset nějaký ten čas počkat.
Komentáře
Tento článek nemá žádné komentáře
Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.