Test fotoaparátu Nikon Df
„Retro“ je dnes zkrátka in. Všimli si toho i u Nikonu a na trh se tak dostal fotoaparát, který je mezi dnešními přístroji tak trochu jako zjevení. A to hned ve více směrech. Vzhledem evokuje přístroje 70. – 80. let, ale přitom přináší „vnitřnosti“ i výkon moderní profesionální AF full-frame zrcadlovky. Zároveň se však v několika směrech vymyká, a to i funkčně.
Nyní si pojďme říci, jak se přístroj ovládá.
I přes úvodní kritiku ergonomie se sluší uznat, že Nikon Df má množství ovládacích prvků vyvedených na tělo plně odpovídající profesionální zrcadlovce. Pokud mám výtky vůči dostupnosti jednotlivých prvků nebo jejich ovládání, neznamená to, že by si na něj nešlo zvyknout a naučit se s fotoaparátem naučit pracovat plynule a „na oku“. Jen to bude těžší než u některých jiných přístrojů.
 |
Začneme zadní stranou, která je asi „nejobyčejnější“. Na čestném místě sedí docela velký diplej, který ale na krabicovitém těle nechává i dost místa pro množství tlačítek a páček. V pravo od něj se nachází čtyřsměrný (dobře, přesněji osmisměrný, funguje i šikmo) volič, sloužící u Nikonů kromě navigace v menu také na okamžité přepínání ostřících bodů. Kolem něj je páčka značená „L“, která může přepínání bodů zamknout. Pod ním je tlačítko pro zapnutí živého náhledu a tlačítko pro vyvolání informačního displeje, nachází se tu i informační dioda. Nad vícesměrným voličem se pak nachází páčka, která přepíná režim měření (bodový, maticový a středový). Je trochu titěrná a tuhá, občas jsem ji měl problém „zaparkovat“ ve výchozí, střední poloze. Úplně nahoře pak najdeme společné tlačítko zámku expozice a zámku autofocusu a tlačítko spuštění autofocusu. Samozřejmě také zadní roller. Na opačné straně displeje úplně vlevo najdeme tradiční pětici tlačítek se sympatickými rozměry a odstupem – menu, WB/zámek snímku/nápověda, kvalita snímku/lupa +, blesk/lupa – a tlačítko „i“ (zapíná rychlé menu atd.). nahoře nad touto pěticí jsou ještě tlačítka playbacku a mazání.
Výrazným prvkem zadní strany je také rozměrný hledáček s voličem korekce oční vady.
 |
Přesuňme se teď na neméně plnou horní stranu přístroje. Té dominují hlavně dva analogové voliče, z každé strany hranolové kapličky jeden. Ten (z našeho pohledu) nalevo je dvojitý a nastavuje citlivost (větší spodní kolečko) a korekci expozice (vrchní kolečko). Na stejném místě se u analogových přístrojů citlivost často nastavovala také, podobně to řeší i podobný retro model X-T1 od FujiFilmu. V obou případech má volič aretaci – ale tady dochází k jedné věci, kterou nepovažuji zrovna za šťastnou. U filmových přístrojů nevadilo, když se volič ASA aretoval po třetině EV. Naopak, citlivost se nastavila pro každou roli jednou a pak bylo žádoucí aby se nám nepřednastavila např. omylem. Ale u digitálních fotoaparátů, kde ISO měníme klidně s každým záběrem, je po třetinách EV aretovaný volič, navíc špatně dosažitelný s fotoaparátem u oka a trochu ztuha jdoucí, ne zrovna ideální volbou. To neplatí jen pro Df, i zmíněný FujiFilm mi tímto nevyhovoval. Ale to se zase dostáváme do hodně subjektivní roviny.
Aretovaný je i volič kompenzace EV, ten je aretovaný středovým knoflíkem (spodní volič má aretaci mimo, na těle). U něj je však manipulace pocitově snazší. Na pravé straně od hledáčku je volič časů (4s – 1/4000 + B, T, X a poloha pro automatické/rollerové nastavení času „1/3step“). I ten má středovou aretaci (ale tady skutečně nevadí). Kolem něj je prstenec nastavující režim snímání (single, continuous Lo a Hi, tichý mód, samospoušť a předzdvihnutí zrcátka). Poslední dvě funkce tím pádem bohužel nejdou nastavit dohromady.
Pak tu máme samozřejmě spoušť, kvůli mohutnému tělu trochu špatně dostupnou, a kolem ní tradiční nikonovský prstenec ON/OFF. Zde však v podobě upomínající na zámek spouště na analogových přístrojích. Úplně v pravo se pak trochu krčí nenápadný volič PSAM režimů. Je opravdu maličký, zvlášť ve srovnání s ostatními mohutnými voliči na horní přístrojové desce (což ale vlastně ničemu nevadí). Co je zvláštnější je způsob aretace, který je jiný než u zbytku voličů – je stylem „zdvihni a otoč“. Kdo jste měli doma třeba starého Zorkiho nebo FEDa, budete jako doma:-)
Stejně maličký je i stavový displej, bez kterého by profi zrcadlovka nebyla profi zrcadlovkou. V rámci retro designu byl redukován na asi 2×1cm obdélníček, který umí zobrazit pouze čas, clonu, stav baterie a počet zbývajících snímků (ale co vlastně chtít víc?). Jde však podsvítit pomocí dedikovaného tlačítka.
 |
Když vidíme přístroj z přední strany, uvidíme zejména přední volič, který má podobu vnějšího otočného kolečka pokrytého koženkou, aby do designu přední strany zapadal. Jde trochu ztuha. Pod ním najdeme tlačítko náhledu hloubky ostrosti a tlačítko Fn. Obě tlačítka jsou programovatelná. Na opačné straně od bajonetu pak máme tlačítko aretace objektivu, konektor pro blesk a informační diodu. Ne však už tu ostřící, tou Df nedisponuje.
 |
Strany fotoaparátu jsou pak relativně „prázdné“. Na levé straně (bráno zpředu, strana u gripu) nenajdeme nic, na pravé pak sadu konektorů (USB, mini-HDMI, dálková spoušť). na zrcadlovém boxu je z této strany též tlačítko bracketingu a přepínač AF/MF se středovým knoflíkem pro nastavení režimu AF. Ze spoda už najdeme jen vstup do prostoru baterie a SD karty, který je společný (bohužel) a stativový závit, který je v ose objektivu a je kolem něj vzorkovaná gumová ploška.
Zajímavostí vyplývající z výše popsané filozofie ovládání je možnost výběru, zda používat k nastavení času a clony analogové voliče (na těle + clonový kroužek objektivu, má-li ho), nebo rollery. To musím pochválit.
 |
Hledáček
Hledáček Nikonu Df má tyto hodnoty: pokrytí 100%, zvětšení 0,7×. protože se jedná o FF hledáček, je i při této spíše nižší hodnotě zvětšení na poměry dnešních zrcadlovek velký. Pochválit je třeba celkem přesnou matnici a tradiční nikonovské promítání mřížky a ostřících bodů pomocí průhledné LCD vrstvy přímo přes matnici.
 |
Co ale nepotěší je nevýměnnost matnice. Jistě, vychází to z principu fungování nikoních matnic a mají to tak všechny jejich DSLR, ale zrovna u této je to škoda. Ultrajemná matnice či matnice s klínem nebo rastrem by byla fajn pro používání starých manuálních Nikkorů. Ale ani ta vestavěná není špatná a kde nestačí, pomůže live-view se zvětšením náhledu.
Menu
Menu je rozděleno do šesti sekcí přístupných pomocí stále přítomného sloupečku v levé části displeje. Jedná se o tyto záložky (shora dolů): Menu přehrávání, Menu fotografování, Menu uživatel. funkcí, Menu nastavení, Menu retušování a Poslední nastavení. pod každou záložkou může být směrem dolů menu přes několik obrazovek, což nám v takovém případě naznačí posuvník vpravo. Celý systém první úrovně menu, informační obrazovku, obrazovku liveview a přehrávání snímků si můžete prohlédnout na následujících animovaných ukázkách:
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Komentáře
Zobrazit diskusi ke článku ve fóruVadí mi, že je na SD, že nemá video (bohužel, občas jej využívám) a že nejkratší čas má 1/4000. Jinak bych do něj šel hned.
"Co ale nepotěší je nevýměnnost matnice. Jistě, vychází to z principu fungování nikoních matnic a mají to tak všechny jejich DSLR, ale zrovna u této je to škoda. Ultrajemná matnice či matnice s klínem nebo rastrem by byla fajn pro používání starých manuálních Nikkorů."
Pokud vím, tak matnice jdou s pinzetou a trochou šikovnosti vyměnit u všech zrcadlovek Nikon včetně Df. Už teď je na trhu k mání 7 různých neoriginálních typů matnic pro Df a je otázkou času, kdy je bude mít v nabídce i Katzeye.
"AF má na poměry FF i dobré pokrytí scény"
Opak je pravdou. Na poměry FF i všech zrcadlovek je má hodně blízko středu (stejně jako D600 nebo D610), což znesnadňuje metodu "zakomponuj-vyber bod-zaostři-foť-zaostři-foť-...". Profesionální zrcadlovky (D3, D4, D700, D800) mají pole roztažené o něco více až ke 1/4 záběru, což už většnou stačí.
Priznejme si, ze jsme si na digitaly zvykli. Treba jeste i kontrola prepalu v nahledu, podle ktere se da presne odhadnout nasazeni pulenych sedych filtru.Cesta zpet v tomhle formatu neni, pokud je clovek pragmatik. Presto si myslim, ze retro jako takove tu bude. Digitaly jsou uz moc dokonale. Pak to chce treba poridit si pristroj na 13x17cm. Ziskate tak jinou obrazovou kvalitu a bude to opravdove retro.Je to pak drina a zazitek dohromady.
TakyHonza: Dobrý den, díky za komentář:) Přiznám se, že takové "pirátské" řešení jsem nehledal, jestli to jde sehnat od číňanů a přehodit, pak je to fajn:) nicméně platí, že oficiálně Nikon nic podobného nenabízí. Canon má třeba oficiální EE-S matnici pro manuální ostření atd.
Co se pokrytí AF týče je pravda, že jsem neměl současně po ruce jiný Nikon vyšších řad pro porovnání, ale co se týče zase některých Canonů (myslím teď třeba 5DII, 6D), tam co jsem napsal platí - šířka rozptylu AF bodů je podobná, ale Df (a D600 atd.) jich má zkrátka víc a pokryje s nimi větší plochu. Nicméně co jste napsal je také pravda a asi to chtělo v článku šťastněji formulovat.
Recenzi chválím, neboť na rozdíl od jiných připouští, že se s tím dá fotit. S částí komentářů naopak nemohu souhlasit, neboť jsou v nich vyzdvihovány podružností a zanedbáván hlavní fakt, že tenhle strojek (na němž přívlastek "retro" je nejméně důležitý) nejspíš fotí daleko nejlíp ze všeho, co se dá koupit pod 100K.
Za sebe tvrdím, že kdyby ten čtyřkový čip dávali do kokosového ořechu, půjdu s tím ořechem zkusit fotit. A vůbec představa, že by nikon dal do oběhu neovladatelnou zrcadlovku, mi přijde po detailních zušenostech s řadou osmi typů počínaje od prvního F po D700 prostě komická. Jiná věc je, že návyky ze systému čudlík-kolečko bude nutné nahradit jinými, ale jsem si jist, že to leckomu (vzhledem k těm výsledkům) bude stát za to.
Podle mých sice nehlubokých, ale vlastních zkušeností jsou starosti s matnicí zbytečné, ostří se na ní dobře po celé ploše a to i v momentě, kdy už af nebere (a to už je hodně velká tma). Všechny voliče jsou včetně zámků ovladatelné v poloze u oka a samozřejmě jednou rukou (v tomto směru kolují jinde neuvěřitelné bludy).
Poněkud vachrlatě vypadají akorát dvířka na baterku, ale optimista by se odvážil předpokladu, že úsporné dimenování je snad kompenzováno lepším materiálem. Což se uvidí a kalhoty bych zatím nestahoval.
Za sebe jsem především rád, že stroj produkující tak kvalitní fotky spatřil světlo světa a filosofii radši nahradil praxí.
Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.