„Retro“ je dnes zkrátka in. Všimli si toho i u Nikonu a na trh se tak dostal fotoaparát, který je mezi dnešními přístroji tak trochu jako zjevení. A to hned ve více směrech. Vzhledem evokuje přístroje 70. – 80. let, ale přitom přináší „vnitřnosti“ i výkon moderní profesionální AF full-frame zrcadlovky. Zároveň se však v několika směrech vymyká, a to i funkčně.

Pokud znáte staré manuální zrcadlovky typu Nikon FM nebo F3, budete hned vědět, kam Nikon svým přístrojem designově mířil. A pokud patříte k jejich obdivovatelům, budete Nikon Df buď milovat, nebo …naopak. Proč? Řekněme si to hned na úvod.

Povídání o designu se zkrátka nelze vyhnout, a protože je to v případě testovaného přístroje vskutku kontroverzní záležitost, pojďme to mít za sebou. Forma je totiž, co se týče tohoto přístroje, nadřazená obsahu. Ne, že by ten obsah byl špatný! V ruce máme přístroj spadající do kategorie „dělo“ se vším všudy. Ten je však zavřený do schránky, která má hlavně nějak vypadat, a až pak být praktická. Tak předně rozměry. Byť není přístroj na FF zrcadlovku ani příliš velký, ani extra těžký, použitá ergonomie vychází z ovládání, vyvinutého kdysi pro filmové přístroje o nižší hmotnosti a daleko menších rozměrech. Grip je tak doslova maličký a spolu s dosti tlustým tělem (do „digitálu“ se toho holt musí namačkat více) nepřispívá k pohodlnému držení přístroje. I vzhledově člověk cítí, že filmová zrcadlovka zkrátka není tak velká, což nepůsobí hodnověrně – je to jako vzít FM a nafouknout ji do všech stran. Na digitál je toho také potřeba namačkat více, co se ovladačů týče, takže přední i horní panel, které mají působit nejvíce retro, překypují množstvím „retro“ i „neretro“ ovladačů zamíchaných dohromady. A když se na fotoaparát podíváme zezadu, starobylý dojem je ten tam, protože z tohoto pohledu se výrobce o žádnou stylizaci nepokusil. Nicméně v testované černé barvě nevypadá po té, co si na něj člověk zvykne, nakonec tak špatně. Stříbrná však působí až trochu lacině, což by přístroj této (cenové) kategorie neměl.

Suma sumárum, není retro jako retro. Některé přístroje to zkrátka „trefily“ lépe (Fuji X100, Olympus E-M5…) a jiné hůře (Olympus EM-1, tento Nikon…). Než mi ale budete spílat, že tomu nerozumím, předestírám, že je to pouze můj osobní pohled, který má do objektivně platného faktu daleko, a že jsem se u obou posledně zmíněných přístrojů setkal i s nadšenými reakcemi na jejich design. Takže jak jsem řekl na začátku – kontroverzní. Ale to nakonec není špatná věc, byla by nuda, kdyby byly všechny přístroje stejně obyčejné:-)

Srovnání rozměrů s profesionální manuální filmovou SLR Olympus OM-2SP (Nikon zrovna nebyl po ruce). K retro foťáku patří samozřejmě i retro futrál!
Tělo je částečně kovové, částečně plastové. Utěsnení proti povětrnostním vlivům

Nyní si ale pojďme říci, co najdeme „pod kapotou“. Nelze nezačít snímačem. Tam Nikon sáhl asi po tom nejlepším, co má k dispozici. Je to 16Mpx full-frame (FX) CMOS snímač. Pokud vám to přijde povědomé, pak vězte, že jde o senzor z topmodelu D4. Nikon má sice ve svém arzenálu k dispozici snímače s vyšším rozlišením (24Mpx z D600 a 36Mpx z D800), ale ty nedosahují stejné citlivosti na světlo jako tento. V rozšířeném režimu (softwarové ISO) dosahuje závratného rozsahu 50 – 204 800 ISO. Hardwarově pak „jen“ 100 – 12 800 ISO. Pokud tedy budete zůstávat v „lidských“ citlivostech řekněme do ISO 3200, dá se předpokládat, že o šum nezavadíte. Jestli je to skutečně tak si řekneme v kapitolce „Obrazová kvalita“. Snímač doplňuje procesor Expeed 3 (tedy ne nejnovější 4. generace) a 39 bodový AF modul z D610. Rychlost snímání dosahuje dostatečných 555fps, časy závěrky se pohybují v rozsahu 30s – 1/4000 + B (1/6000 nebo dokonce 1/8000 by ale přístroji slušely lépe). Synchročas je hezkých (a u Nikonu tradičních) 1/250s. Máme tu 100% hledáček s 0,7× zvětšením, který doplňuje pevný a nedotykový 3,2“ TFT displej o rozlišení 920 000 „bodů“. Přístroj samozřejmě umí live-view is contrast-detect autofocusem. Co ale poněkud překvapivě neumí, je video. Ano, čtete dobře. Přístroj je „retro“ i v tomto. Přitom snímač i procesor video zvládat mohou, jak víme z přístroje D4. Jedná se tedy čistě o marketingové rozhodnutí. Nikon přístroj od počátku inzeroval jako čistě fotografický, takže se s tím případný zájemce musí smířit. Osobně video příliš nenatáčím, takže „u mě dobrý“, ale mnoho lidí to jistě zamrzí.

Hodí se zmínit, že přístroj také nedisponuje bleskem (ostatní současné FX zrcadlovky kromě D4/D4s ho nabízejí, je to pravděpodobně opět daň retro stylu). Pochválit je však třeba Nikonem inzerované utěsnění těla proti rozmarům počasí (s objektivy je to však horší).

Co chybí, je možnost připojení battery gripu. Vzhledem k relativně malé 1030 mAh baterii je to škoda. Na druhou stranu číslo na baterii je jedna věc, skutečná výdrž druhá a Nikon udává výdrž na baterii až 1400 fotek (bez blesku, který ale na přístroji ani není).

Líbil se vám článek?

Komentáře

Zobrazit diskusi ke článku ve fóru
  • Martin Holik
    Martin Holik
    05.05.2014 10:58

    Vadí mi, že je na SD, že nemá video (bohužel, občas jej využívám) a že nejkratší čas má 1/4000. Jinak bych do něj šel hned.

  • Taky..
    Taky..
    05.05.2014 11:15

    "Co ale nepotěší je nevýměnnost matnice. Jistě, vychází to z principu fungování nikoních matnic a mají to tak všechny jejich DSLR, ale zrovna u této je to škoda. Ultrajemná matnice či matnice s klínem nebo rastrem by byla fajn pro používání starých manuálních Nikkorů."

    Pokud vím, tak matnice jdou s pinzetou a trochou šikovnosti vyměnit u všech zrcadlovek Nikon včetně Df. Už teď je na trhu k mání 7 různých neoriginálních typů matnic pro Df a je otázkou času, kdy je bude mít v nabídce i Katzeye.

    "AF má na poměry FF i dobré pokrytí scény"

    Opak je pravdou. Na poměry FF i všech zrcadlovek je má hodně blízko středu (stejně jako D600 nebo D610), což znesnadňuje metodu "zakomponuj-vyber bod-zaostři-foť-zaostři-foť-...". Profesionální zrcadlovky (D3, D4, D700, D800) mají pole roztažené o něco více až ke 1/4 záběru, což už většnou stačí.

  • Andrej Macenauer
    Andrej Macenauer
    07.05.2014 07:27

    Priznejme si, ze jsme si na digitaly zvykli. Treba jeste i kontrola prepalu v nahledu, podle ktere se da presne odhadnout nasazeni pulenych sedych filtru.Cesta zpet v tomhle formatu neni, pokud je clovek pragmatik. Presto si myslim, ze retro jako takove tu bude. Digitaly jsou uz moc dokonale. Pak to chce treba poridit si pristroj na 13x17cm. Ziskate tak jinou obrazovou kvalitu a bude to opravdove retro.Je to pak drina a zazitek dohromady.

  • Jakub Súkeník
    Jakub Súkeník
    Autor
    07.05.2014 09:48

    TakyHonza: Dobrý den, díky za komentář:) Přiznám se, že takové "pirátské" řešení jsem nehledal, jestli to jde sehnat od číňanů a přehodit, pak je to fajn:) nicméně platí, že oficiálně Nikon nic podobného nenabízí. Canon má třeba oficiální EE-S matnici pro manuální ostření atd.

    Co se pokrytí AF týče je pravda, že jsem neměl současně po ruce jiný Nikon vyšších řad pro porovnání, ale co se týče zase některých Canonů (myslím teď třeba 5DII, 6D), tam co jsem napsal platí - šířka rozptylu AF bodů je podobná, ale Df (a D600 atd.) jich má zkrátka víc a pokryje s nimi větší plochu. Nicméně co jste napsal je také pravda a asi to chtělo v článku šťastněji formulovat.

  • Jiří Březina 1
    Jiří Březina 1
    10.05.2014 22:27

    Recenzi chválím, neboť na rozdíl od jiných připouští, že se s tím dá fotit. S částí komentářů naopak nemohu souhlasit, neboť jsou v nich vyzdvihovány podružností a zanedbáván hlavní fakt, že tenhle strojek (na němž přívlastek "retro" je nejméně důležitý) nejspíš fotí daleko nejlíp ze všeho, co se dá koupit pod 100K.

    Za sebe tvrdím, že kdyby ten čtyřkový čip dávali do kokosového ořechu, půjdu s tím ořechem zkusit fotit. A vůbec představa, že by nikon dal do oběhu neovladatelnou zrcadlovku, mi přijde po detailních zušenostech s řadou osmi typů počínaje od prvního F po D700 prostě komická. Jiná věc je, že návyky ze systému čudlík-kolečko bude nutné nahradit jinými, ale jsem si jist, že to leckomu (vzhledem k těm výsledkům) bude stát za to.

    Podle mých sice nehlubokých, ale vlastních zkušeností jsou starosti s matnicí zbytečné, ostří se na ní dobře po celé ploše a to i v momentě, kdy už af nebere (a to už je hodně velká tma). Všechny voliče jsou včetně zámků ovladatelné v poloze u oka a samozřejmě jednou rukou (v tomto směru kolují jinde neuvěřitelné bludy).

    Poněkud vachrlatě vypadají akorát dvířka na baterku, ale optimista by se odvážil předpokladu, že úsporné dimenování je snad kompenzováno lepším materiálem. Což se uvidí a kalhoty bych zatím nestahoval.

    Za sebe jsem především rád, že stroj produkující tak kvalitní fotky spatřil světlo světa a filosofii radši nahradil praxí.

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (6)

Tisknout článek

Tip na článek

David Weinhauer - fotograf aktů
David Weinhauer - fotograf aktů

Da­vid Weinhauer je br­něn­ský fo­to­graf aktů, známý pře­de­vším svou in­stagra­mo­vou sé­rií por­trétů „Sprosté kafe“. Něj­čas­těji fotí s ama­tér­skými kli­ent­kami. Ně­které z nich chtějí fotky pro sebe, ji­ným po­má­hají v psy­cho­te­ra­pii. Na­jdou se i ta­kové, které za fo­cení ne­chtějí za­pla­tit a vy­u­ží­vají k tomu různé tak­tiky.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

FotoAparát.cz - Instagram

Tento web používá k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a marketingovým účelům soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace