Test fotoaparátu Pentax K-3

Další důležité vlasnosti

Rozsah časů závěrky je 1/8000 – 30s + B. Drobným zklamáním je synchročas 1/180s, pro Pentax už nějakou dobu standard, který však trochu zaostává za nejlepší konkurencí. Zmíněny již byly charakteristické vlastnosti jako utěsnění proti vlivům počasí – mráz, prach, voda (ne ale ve smyslu ponorné vodotěsnosti), přítomnost USB 3.0, či dva sloty na kartu.

Zmínit je potřeba výdrž na baterii – 560 snímků (CIPA), která se může zvýšit při použití vertikálního battery gripu.

¨

Co se týče třeba režimů snímání, byly už nakousnuty různé rychlosti snímání: 8,3 – 4,6 – 3sn./s. Více je i režimů dalších: samospoušť je 2 nebo 12s. (2s jsou s předsklopením zrcátka), lze dělat i více expozic po samospoušti, mirror lock-up lze zvolit i samostatně, máme tu několik režimů pro dálkové ovládání, bracketing i HDR.

Přístroj má procesor PRIME III.

JPEG má tři úrovně komprese, k dispozici je i asi 8 kreativních filtrů, což ale nepovažuji u přístroje tohoto formátu za důležité.

Přednastavených vyvážení bílé máme k dispozici 9, samozřejmostí je automatika i manuální nastavení či předzměření. Je tu i funkce „multi-pattern WB“, kdy by měl systém rozpoznat i více barevných světelných zdrojů naráz.

V přístroji lze dělat i softwarové korekce snímků – vinětce, zkreslení atd., lze vyvolávat RAWy i dodatečně odstraňovat moaré.

Pokud vás zajímají režimy blesku, jsou to tyto: Auto, vypnut, zapnut, redukce č. očí, slow sync, slow sync + redukce č. očí, trailing curtain sync, high speed, bezdrátový, manuální.

Již dvakrát byla zmíněna stabilizace senzorem – výhody takového přístupu jsou zřejmé, stabilizovaný je každý objektiv, který člověk nasadí, navíc tato nová generace umí kompenzovat i náklonem.

Rozměry a váha: 131 × 100 × 77 mm, 800g i s baterií.

To by bylo bez ladu a skladu to důležité, ale nudné a teď hurá na:

Obrazová kvalita

Výborná. 24mpx bez AA filtru je maximum, kterého jsou dnes APS-C fotoaparáty schopny. Limitující je v takovém případě objektiv. Zkrátka běžné zoomy mají co dělat takové rozlišení nakrmit.

Citlivost snímače je max. 51200 ISO, což už je ale hodnota softwarová (hardwarová je max. 12800) a nepoužitelná, pokud neděláte malé černobílé fotky do novin. Minimálně jde nastavit ISO 100 a je tu samozřejmě i plná automatika s volitelným omezením seshora i zdola. K jejímu zapnutí se používá dvojhmat tlačítek ISO a zeleného.

Výkon přístroje v tomto směru si můžete posoudit sami z přiložených ukázek (RAW: DNG, ACR default, JPEG: OOC, NR off).

Já osobně považuji situaci do ISO 6400 za použitelnou, nevadí mi zrnitější snímky. Dál už bych byl ale i já opatrný. Mnoho uživatelů, kteří měli možnost porovnat přístroj ve srovnání přímo proti předchozí generaci, hlásí v šumu mírný nárůst. To jsme sice při recenzi přímo nesrovnávali, ale odpovídalo by to nárůstu počtu pixelů. Vzestup by ale neměl být výrazný a ve vyšším rozlišení se snadněji schová. Rozseknout toto dilema by bylo asi možné jen pomocí tisku stejně velkých zvětšenin, ale i tak bychom, myslím, hledali lupou. Takže buďme rádi za nárůst rozlišení i za fakt, že nám schopnost fotit v nižším osvětlení nijak výrazně neutrpěla.

Dynamický rozsah je „okometricky“ dobrý, navíc zde najdeme korekci světel a stínů, což jsou nastavení pro optimalizaci DR. Pokud by nás zajímala přesná čísla, DXOmark uvádí dynamický rozsah 13.4EV. Pokud to tak je, odpovídá to výše napsanému tvrzení, že je DR dobrý, na druhou stranu je to o chloupek méně, než u předchozího modelu. Že by byly na vině i tady menší fotodiody?

Vyvážení bílé barvy lze také pochválit, ačkoliv se přiznám, že AWB jinak používám nerad.

Měření expozice se také zdálo spolehlivé, ale co očekávat od přístroje této třídy jiného? Co mě však zajímalo je měření s manuálními objektivy – uživatelé Pentaxu je používají rádi a výrobce se může chlubit dobrou kompatibilitou se všemi objektivy od představení K-bajonetu v roce 1975. Tím, že se ve své době jednalo o otevřený standard navíc znamená, že je takových objektivů požehnaně. DSLR Pentax však na rozdíl od původních K-mount těl postrádají mechanický odečítač clony, takže u holých objektivů bez elektrického přenosu je měření nutno řešit jinak. V režimu Av tak fotíme na „plnou díru“ a přístroj měří průběžně, v režimu M můžeme i clonit, ale přístroj neměří. Musíme před expozicí použít zelené tlačítko – přístroj zavře clonu, předzměří a my můžeme exponovat „načito“. Problém ale je, že je takovéto měření drobet nespolehlivé. Podle mého testu je to lepší, než u některých starších přístrojů, ale přístroj na nízkých clonách přeexponovává a na vysokých podexponovává. K testu byl použit oblíbený objektiv SMC Pentax M 50mm F1,7.

Nyní ještě další srovnání, podrobnější popis najdete pod každým zvlášť:

Také se podíváme na test moaré. Na začátek musím říct, že moaré není většinou problém ani s vypnutým filtrem. Musel jsem se hodně snažit nějaké udělat. Na druhou stranu, přístroj byl testován s objektivem 18–135mm F3.5–5.6 a popravdě, chodit na lov moaré s širokorozsahovým setovým zoomem je jako jezdit po lese v džípu a pak prohlásit, že tam nežijí jeleni. Ale nakonec se zadařilo, pomohla hlavně záclona, ta nezklame nikdy. Pár moaré efektů jsem tedy udělal, zvažte sami:

Redukce moaré opravdu funguje! Řekl bych, že třetí režim odpovídá tomu, co bych čekal od fotoaparátu s optickým AA filtrem. Super.

Video

Pentax K-3 přinesl vylepšení i v oblasti videa. Máte k dispozici záznam Full HD (1920×1080, 60i/50i/30p/2­5p/24p) nebo HD (1280×720, 60p/50p/30p/2­5p/24p). Fotoaparát podporuje formáty MPEG-4 a také H.264.

Chybí však kontinuální autofocus, ostřit je nutno jednorázově nebo ručně.

Mikrofon je mono, ale je podporován externí.

Ukázku videa můžete sami zhodnotit zde:

Pentax K-3 video