Helgoland - ostrov tuleňů a terejů

Před touto cestou jsem tereje viděl dvakrát, poprvé v Norsku na ostrově Runde, na skále z loďky asi 15 minut a podruhé na Islandu, ale bohužel přelétávali asi 200 metrů od nás pod skálou. A tak jsem na poslední chvíli využil volné místo na workshopu s Fotoinstitut.cz na ostrov Helgoland.

Helgoland leží v severním moři, asi 70 km severně od Hamburku, do kterého jsme se po noční jízdě dostali brzy ráno, tak, abychom se mohli v klidu nalodit na katamarán – jednu ze dvou lodí, které každý den vozí návštěvníky na ostrov. Cesta trvala 4 hodiny, z části po Labi a zbytek po moři, počasí nám přálo a tak cesta byla klidná.

Samotný ostrov Helgoland je docela malý, rozlohu má přibližně 1 km2 a asi 1 650 obyvatel. Dříve ostrov patřil Dánsku, poté Anglii a od roku 1890 podle Helgoland-zanzibarské smlouvy přešel na Německo výměnou za Zanzibar. V sousedství je menší ostrov Duna. Oba ostrovy jsou chráněnou přírodní rezervací, na ostrově nesmí jezdit motorová vozidla a nesmí se tady ani jezdit na kole, pouze vozidla na elektrický pohon. Na ostrově jsou duty-free shopy, řemeslné výrobny a vědecké instituce.

Po příjezdu na ostrov jsme se ubytovali v místním školském komplexu a ihned vyrazili na náhorní plošinu hledat tereje. Na ptáky jsme měli štěstí, bylo jich tady hodně, počasí nám moc nepřálo, ale i tak jsme fotili ostošest, co kdyby příště bylo ještě hůř. Druhý den jsme vyrazili na ostrůvek Duna, kde se na jedné pláži vyhřívali tuleni obecní a na druhé tuleni kuželozubí. Vyhřívající se tuleni nás nechali přiblížit se tak na 20–30 metrů. Pokud jsme se dostali blíže, tak zpozorněli a svůj klid by řešili útěkem do moře. Jejich pohodu před dotěrnými zvědavci hlídá místní ochranka, která upozorňuje, když jste příliš blízko.

Na Helgoland jsem jel ale hlavně kvůli terejům. To, co jsme zažili poslední den, se nedá dost dobře na papíře vyjádřit, to byly fotografické orgie. V prvé řadě na hnízdní skále bylo takové množství terejů, že byl docela problém vybrat záběry, na kterých byli samostatně a nepřekáželi si. Nahrával nám prudký vítr, který foukal souběžně se skálou, a tak létající terejové proti větru doslova plavali ve vzduchu skoro na dosah našich rukou. Už dlouho jsem takové podmínky na letovky nezažil. A jako třešnička na dortu toho dne bylo super světlo. Slunce právě zapadalo. To, co vykouzlilo společně s krásnými bílými tereji… odrazy od červené skály, ptáci v protisvětle, no paráda. Dokonce jsme oželeli připravenou večeři v ubytovacím areálu a fotili a fotili. Když jsem si nasadil čtyřstovku (400mm/f2,8), měl jsem nakonec problém dostat do záběru tak blízko létající ptáky. U každého tereje mi kus chyběl. Naštěstí jsem měl po ruce ještě druhý foťák s kratším ohniskem.

Večeři jsme nakonec díky Helče stihli v místní hospodě, byla výborná. Poslední den jsme si prohlédli obchůdky, něco nakoupili domů a vydali se k domovům. Díky dobré partě účastníků zájezdu, díky Helče a Honzovi z FotoInstitutu, díky krásným ptákům terejům a tuleňům,… jsem zažil pár dní překrásného focení a přivezl si strašně moc fotek… tolik, že ještě do dneška jsem je všechny neprobral.