Test fotoaparátu Sony RX10

RX-10 sice patří do kompaktní řady Sony Cyber-Shot, ale už na první pohled zaujme svojí velikostí, která zase tak kompaktní není a velikostí se dá srovnat se zrcadlovkou, stejně tak i designem. Z poměrně masivního těla s dostatečně velkým gripem pro pravou ruku vystupuje veliký vysunovací objektiv (průměr pro filtr 62mm), díky kterému fotoaparát i v základní poloze měří přes 10cm na délku, a při nejdelším ohnisku se celková délka fotoaparátu natáhne až k 17cm. Design fotoaparátu vypadá velmi jednoduše až stroze, celkově zaoblený styl narušuje pouze horní strana přístroje, která je vyvedena až do téměř ostré hrany. Celkově působí velmi robustně, rozhodně to není žádné „tintítko“ či ploché „mýdlo“ do náprsní kapsy. Tím, že zepředu vypadá jako klasická zrcadlovka, se odlišuje od ostatních fotoaparátů řady RX. jako je RX1 a nebo RX100, i když s posledně jmenovaným má (pravděpodobně) shodný snímač o velikosti 1“ a rozlišení 20Mpix.

Je to tedy sice nový design, ale ovládání je naopak velmi podobné. Na horní straně kromě ovládacích prvků najdeme i stavový displej, což je u kompaktního fotoaparátu neobvyklé, a znamená to, že výrobce sám řadí tento fotoaparát do vyšší třídy (také cenou…:)). Nalevo se nachází kruhový volič programových režimů, výklopný blesk s paticí pro nové systémové blesky Sony, tlačítko vyklápění blesku a tlačítko podsvícení stavového LCD. Na pravé straně je pak kruhový volič korekce expozice, programové tlačítko C a spoušť s hlavním vypínačem a ovladačem zoomu. Ergonomie si zatím zaslouží pochvalu. Zadní straně dominuje 3“ výklopný LCD, na levé straně tlačítko MENU, uprostřed el. hledáček s masivní gumovou očnicí a senzorem přiložení oka. Samozřejmostí je i dioptrická korekce. Vedle něj je tlačítko záznamu videa a kruhový volič pro nastavování funkcí. Směrem dolů tu pak najdeme tlačítko AEL (zámek expozice) spojené se zoomem při prohlížení fotografií a přehrávání. Tlačítko Fn snad netřeba ani představovat, je to vstup do nabídky funkcí zobrazených na hlavním LCD. Stejně tak pod ním tradiční kruhový čtyřsměrný volič s potvrzovacím tlačítkem uprostřed a dalšími dvěma funkcemi ovládanými otáčivým pohybem vlevo nebo vpravo. Výčet ovládacích prvků zakončují tlačítka přepínání záznam/přehrávání a tlačítko koše. Na levé straně jsou dvě masivní gumová dvířka zakrývající 3,5mm konektorem mikro USB a mikro HDMI. Před nimi je vidět na přední straně pod objektivem umístěný volič ostření. Pravá strana přístroje už obsahuje pouze dvířka ukrývající slot pro paměťovou kartu SD nebo MS. Stativový kovový závit umístěný v ose objektivu na spodní straně fotopřístroje je samozřejmostí stejně jako dvířka ukrývající baterii. Potud chvála.

Přední straně dominuje vestavěný zoom objektiv s rozsahem ohniska (přepočteno na 35mm) 24–200mm se světelností 2,8 v celém rozsahu což dokládá svojí mohutností. Objektiv má dvě konstrukční vlastnosti, které někomu mohou a někomu nemusí vyhovovat. Já osobně se bohužel přiklonil k té druhé skupině. Ačkoliv je objektiv mohutný a s místem pro široký ovládací prstenec nemá problém, výrobce přesto (dle mého názoru naprosto zbytečně) zvolil místo ručního zoomu zoom motorový, který je poněkud pomalý a navíc (alespoň u testovaného kusu) reagoval pouze v okamžiku, kdy byl v režimu snímání – „připraven pro expozici“ což znamenalo, že jsem musel minimálně jednou namáčkou spoušť. Tím sám sebe degraduje pro rychlou a přesnou reakci a nastavení potřebného ohniska. Pokud se fotoaparát snaží být ve vyšší třídě kompaktů, na což svojí kvalitou výstupu rozhodně má, tak by nastavení zoomu mělo být rozhodně lepší. Druhou, řekněme novinkou, je, že clonu nastavujete tak, jako se kdysi nastavovala na starých objektivech a to samostatným prstencem na objektivu. Je to sice retro a možná i „cool“ ale zrovna praktické mi to dnes nepřipadá. Clonový kroužek je plynulý, bez zarážek, takže si clonu můžete v poslední chvíli „posunout“ jinam než jste chtěli. Navíc vroubkování pouze na bocích prstence je sice zajímavé, ale předpokládá to pouze jednu polohu pro úchop clonového kroužku a to rukou zespodu. Výrobce si ale neuvědomil, že kromě skupiny fotografů, která ovládá prstence na objektivu úchopem zespodu, je i skupina fotografů, která je zvyklá uchopit kroužky na objektivu zleva. Tak se prsty dostanou na horní část a spodní část prstence, kde vroubkování není, a je problém vůbec rozpoznat jestli držíte správný prstenec, protože je průměrem stejný jako ostatní. Jsem možná zbytečně kritický, ale jsou to mnohaleté zkušenosti s fotoaparáty od 80.let minulého století.