Recenze Fujifilm FinePix X100s

Společnost Fujifilm má ráda film. Má slavnou historii v oblasti filmové fotografie a slovo „film“ koneckonců stále zůstává i v jejím názvu. Výrobou filmů se též i nadále zabývá. Její digitální řada X tak má na co navazovat a její design dává na dobu analogových přístrojů a filmových emulzí zcela jasně vzpomenout. První model této řady způsobil poměrně velký rozruch, i přes některé drobné chyby. Jeho nástupce je mu podobný jako vejce vejci, ale je to přesto nový svébytný model.

Spadá do kategorie kompaktních fotoaparátů s pevným objektivem, nabízí jak optický, tak elektronický hledáček a velký APS-C snímač.

Právě poslední dvě charakteristiky ho odlišují od veškeré konkurence, která dnes na trhu je. FujiFilm vytvořil v obou případech vlastní inovativní technologii, v případě hledáčku přepínatelný opticko-elektronický typ, kde si uživatel volí mezi průhledovým hledáčkem s promítáním digitálních informací a interaktivní kompenzací paralaxy a hledáčkem plně elektronickým. V případě čipu pak Fujifilm přišel s technologií X-Trans CMOS, která sice spočívá v použití principu Bayerovy masky, jak je dnes běžné, ale s vlastním, méně pravidelným rozmístěním barevných RGB filtrů, navíc absentuje low-pass filtr.

I v případě tohoto snímače FujiFilm přímo přiznává inspiraci filmem. Rozmístění barevných masek v matici 6×6, namísto klasických 2×2, způsobuje menší pravidelnost v jejich rozmístění, což má podle Fuji potlačovat vznik digitálních artefaktů, především moaré. Právě náhodné rozmístění zrna v emulzi je jednou z hlavních charakteristik filmové fotografie a důvod, proč moaré a další artefakty filmovou fotografii netrápí.

Na filmovou terminologii narazíte i při nastavování fotoaparátu v menu. Zapomeňte na barevný režim „standard“ nebo „vivid“, tady se režimy jmenují podle filmů – Provia (standardní), Velvia (živé), Astia (mírně potlačené barvy a kontrast), PRO neg. Hi (vyšší kontrast) a PRO neg. Std (měkká gradace). Jen černobílý režim je zván standardně B&W (+ volitelná imitace žlutého, červeného nebo zeleného filtru) a sépiový Sépie. Saturaci si však člověk může ještě podle svého doupravit v rozmezí +2 až –2.

Celkově má fotoaparát na uživatele působit dojmem analogového dálkoměru, což výrobce kromě použitých materiálů (kov) a celkového designu ještě umocňuje takovými detaily, jako je umístění blesku do místa, kde by člověk čekal druhé okénko optického dálkoměru, či (uživatelsky volitelná) imitace dálkoměrného ostření pomocí elektronického rozdělení středu obrazu při použití režimu MF

Spíše z filmových dob je také známá technologie centrální závěrky v objektivu, kterou tento model také využívá. Co z toho plyne, si řekneme později.

S trochou nadsázky se dá říci, že „retro“ je v dnešní době i úplná absence stabilizace – ať už optické, či na senzoru.