Zpracování tématu: "Poezie obyčejné ulice"

Vážení přátelé, fotografové. S potěšením mohu konstatovat, že zadané téma se u vás tentokrát setkalo s poměrně kladným ohlasem. Na náš redakční stůl přišla slušná hromádka vašich příspěvků.

Autorské zpracování tohoto tématu dovoluje velice variabilní přístupy. To se také na vašich fotografiích potvrdilo a mohl jsem zaslané příspěvky rozdělit do několika skupin.

Chtěl bych úvodem také připomenout, že lednovým tématem seriálu „Okem profesionála“ je „Luminografie“. Fotografie můžete posílat do 31. ledna 2014, 24:00 na adresu: fotoaparat@fo­toaparat.cz
Max 2 fotografie, max. 500kB, max. 800 pxl delší strana
Vyhlášení tématu najdete ve FotoBlogu.

Za vaše snažení jsme ve spolupráci s Centrum FotoŠkoda připravili odměnu pro autora vybrané fotografie – poukázku na fotoslužby v ceně 500 Kč. Tentokrát ji za svou fotografii „Živé sochy“ získala Adéla Vomastková.

A nyní již přejděme k hodnocení. Poezie obyčejné ulice inspirovala některé z vás k vytvoření snímků z kategorie nalezeného zátiší, někdy až zátiší surrealistického. Právě surrealismus, tedy hledání různých nadrealit v realitě určené, vytváří zvláštní druh poezie, která je fotografickým přístrojem dobře zachytitelná.

Fotografie pracující s pocity a s atmosférou. Ve zcela reálném prostředí se objevuje artefakt, který tam za normálních okolností vůbec nepatří. Pro vyjádření pocitů, autorova myšlenkového pochodu, se stává novou realitou a novým prvkem k zamyšlení. Klidné barevné ladění snímku uklidňuje a zmírňuje provokativní autorův záměr.

S podobnými prvky pracuje i další fotografie.

Poetičnost tohoto snímku je nejen ve volbě námětu, ale také v přísné monochromatičnosti. Velice jemná barevnost evokuje určité tajemno. Luxusní svatební šaty na nezvyklém pozadí „ošuntělé“ ulice, to je kontrast dvou pocitů na jedné fotografii. Podle mého názoru působí trochu rušivě hrana zdi vyrůstající z horní části hlavního motivu. Posunutí šatů mimo by fotografii určitě pomohlo.

A ještě třetí ukázka, i když již trochu jiná.

Na čerstvě zasněžené ulici se objevují stopy, šlápoty. Opět snímek založený na pocitech, na tajemnu. Kdo a kam tudy šel. Jeden z často používaných základních stavebních prvků fotografie – princip rytmu – je zde plně aplikován. Fotografie bohužel obsahuje v horní části dosti rušivý prvek, tmavý kanalizační poklop. Tím se horní část zbavuje lehkosti, zbytečně upoutává oko diváka. Lidský mozek je zvyklý na to, že spodní část snímku by měla být tmavší, těžší, horní naopak lehká, světlá.

Do této skupiny bych ještě zařadil i aranžovanou a stylizovanou fotografii s názvem „Vernisáž“.

Výtečné rozvržení celé plochy, umístění hlavních prvků v třetinovém dělení snímku, zajímavá symetrie a kontrasty mezi jednotlivými prvky a zároveň i pozadím. To jsou přednosti tohoto snímku. Fotografie je kompozičně čistá, bez rušivých prvků.