Test fotoaparátu Olympus PEN E-P5

Bezzrcadlovky pomalu ale jistě zabírají svou část na trhu fotoaparátů. Dalším modelem, který prošel naší redakcí, je Olympus E-P5. Test si přečtěte v tomto článku.

Mezi bezzrcadlovky se zařadil další model Olympus. Je jím Olympus PEN E-P5.

Olympus E-P5 Olympus E-P5

Základní vlastnosti

velikost /hmotnost 122.3×68.9×37.2 mm (bez výčnělků), 420 g (včetně baterie)
velikost čipu/rozlišení 4/3" Live MOS/16,1 Mpx (efektivně)
systém ostření detekce kontrastu
rozsah citlivosti ISO 200–25 600
bajonet objektivu Micro Four Thirds
LCD 3“, 1 037 kpx, výklopný/dotykový
formát dat RAW(12bit)/jp­g/AVI/MOV
další WiFi
cena (srpen 2013) 32 990,– (včetně objektivu 14–42 II R a hledáčku VF-4)

Těžko v posledních letech jakkoliv hodnotit něco, co už nemůže být výrazně jiné. Ale osobní postřehy, které bez přímého vlastnictví nelze získat, jsou tím, oč tu jde. PEN je velmi přizpůsobivý, relativně malý a lehký. Právě pro tyto dvě vlastnosti jsem si jej v době testování velmi oblíbil a na čas tak plně nahradil mnohem těžší zrcadlovku.

Olympus E-P5

Pár postřehů k předchozím technickým informacím. Obrazové výsledky především při mírně vyšším ISO jsou u tohoto čipu a následném zpracování velmi slušné. Použitelná citlivost je bez problémů ISO1600 (viz. ukázkové snímky), snad až od ISO 6400 je ztráta detailů zřejmá. Aparát ostří skutečně velmi dobře. Navíc, a to je v první chvíli příjemně překvapující, lze ostřit a exponovat poklepem na displej. Skvěle použitelný především na „blbnutí“ a tím myslím i autoportrét, je výklopný LCD, který lze překlopit tak, že je na něj vidět při pohledu do objektivu. Nedá se otáčet.

LCD v režimu snímání

PEN E-P5 disponuje všemi běžnými režimy snímání – P, A, S, M. A k nim ještě několika dalšími (scénické, Art, video… viz. specifikace). Je třeba uvést, že informace na displeji hodně pomohou s kompletním nastavením.

Ovládání je u Olympusu tradiční. Někomu „sedne“, někomu ne. Přizpůsobit se dá skoro vše – některé funkce lze naprogramovat hned několika tlačítkům – výborná věc. Celkově lze ovládání hodnotit výborně.

Možnosti nastavení Možnosti nastavení

Kompletní specifikaci najdete na stránkách Olympus.cz.

Velmi mile potěší přesnost ostření a především manuální ostření (obecně jsem si oblíbil živý náhled v kombinaci s možností manuálně ostřit na jakoukoliv část pole). Tak je vyfocen na testových snímcích křižák. Na to, že foukal vítr, jsem se docela trefil.

Nepříjemně působil zvuk stabilizátoru. Byl velmi, ale opravdu velmi hlasitý. V tiché místnosti jej uslyšíte na vzdálenost několika metrů. Najdeme tři druhy stabilizace – dvoudimenzionální (tedy „klasickou“, označenou jako Auto), vertikální a horizontální (evidentně kvůli panoramatickým fotografiím nebo švenkování). Mírně zarážející pro mě je fakt, že v režimu Auto se na stativu zapne. Budiž, měl jsem ji vypnout ručně, jak je i psáno v manuálu (str. 53). Ale proč je zapnutá i při probíhající redukci šumu při dlouhých expozicích, to považuji za tip pro vylepšení dalšího firmware. Kvůli perseidám (srpnové „padající hvězdy“) jsem exponoval na maximální čas 30 minut – a dalších třicet minut v době zavření závěrky a provádění „černé“ expozice kvůli následné redukci šumu stabilizace hlučela a hlučela. Během ní jsem zasunul objektiv a druhé překvapení – zpracovávání se přerušilo a snímek nebyl. Zde je však možné, že technické upořádání vnitřku neumožňuje současně zatažený objektiv a současnou expozici byť „černého“ snímku. Je třeba dodat, že na str. 28 manuálu se píše, že při dlouhých expozicích není stabilizace dostupná. Já snímal v M „časem“ TIME LIVE, tedy mezi dvěma stisky spouště a to je evidentní výjimka, protože délku expozice nelze předem znát. Zkráceně – stabilizace překvapí hlasitostí. Jinak je dobré se k ní chovat zcela standardně a na stativu ji vypínat. Pro fotografování a jeho výsledky nic negativního.

LCD

O LCD jsem se zmínil v úvodu. Zdůrazním, že je dotykový. Mezi dotykové funkce patří: Zvětšení AF zóny, Volba AF zóny, Zvětšení, Zvětšené přehrávání, O snímek dopředu/dozadu, Live Guide, Scénické režimy, Fotografický režim, Spoušť, Stavový displej, Wifi konektivita. Především expozice dotykem může ve specifických případech urychlit vytvoření snímku.

Video

Použití FullHD videa se stalo nedílnou součástí fotoaparátů. Zde tomu není jinak. Podle nastavení lze snímat MOV nebo AVI. Detaily najdete v odkazu na technické specifikace výše. Vzhledem k tomu, že zoomovat je třeba otáčením kroužku na objektivu, tak i zde je třeba jistý cvik.

Líbil se vám článek?

Komentáře

Tento článek nemá žádné komentáře

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (0)

Tisknout článek

Tip na článek

Jak funguje režim vysokého rozlišení
Jak funguje režim vysokého rozlišení

40 mo­delů fo­to­a­pa­rátů dnes ge­ne­ruje fo­to­gra­fie s vy­so­kým roz­li­še­ním (high re­so­lu­tion mode) ty­picky 4× vět­ším, než je roz­li­šení vlast­ního sen­soru. Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II tak zvýší množ­ství pi­xelů z 24Mpix na 96Mpix. Re­žim vy­so­kého roz­li­šení u Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II jsem vy­zkou­šel na Šu­mavě při fo­to­gra­fo­vání hor­ského po­toka dlou­hými časy, kra­jiny krát­kým te­le­ob­jek­ti­vem a rysa os­t­ro­vida krát­kou ex­po­zicí.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

FotoAparát.cz - Instagram