Fotografování světových velehor - 2. díl

Fotografování světových velehor – 1. díl
Fotografování světových velehor – 3. díl – lidé

Musím říci, že částečně soustředěním se na cestovatelskou fotografii v horských oblastech různě po světě a fotografování krajiny, jsem zhruba do roku 2009 byl ortodoxním zastáncem filmu, a to specificky diapozitivu Fujichrome Provie. Ten jsem kupoval v citlivostech ISO 100 na krajinu a ISO 400 pro místa, kde jsem čekal pohyb a akci (život v horských klášterech, vesnické slavnosti a podobně). Pentax 645N, neúnavný středoformátový žentour (závěrka je pořádně hlučná takže víte, že zmačknutí spouště je opravdu událost), funguje dodnes. Používám ho výhradně pro klasickou černobílou fotografii.

Poslední mou expedicí fotografovanou výhradně na film byl Pákistán v roce 2008: trek ledovcem Baltoro do základních táborů K2, Gašerbrum I a II, a poté noční přechod sedla Gondogoro La k magickému Laila peaku. V batohu jsem nesl 80 svitkových filmů (16 snímků/kus) a dvě sady tužkových baterií typu AA po 6 kusech/sadu. Ty však zůstaly nevyužity. Poslední elektrickou zásuvku jsme viděli ve Skardu. Diesel agregáty v táborech pákistánské armády na ledovci ani v horolezeckých base campech jsme nepotřebovali a nevím, zda bych se k nim dostal. I všude kolem v Pákistanu v roce 2008 ještě vládl film.

Snímek byl fotografován z tábora Goro II na ledovci Baltoro asi v patnáctistupňovém mrazu. I zde jsem nejprve postavil stativ, připravil kompozici, a pak teprve vsunul do přístroje baterie. Klasické alkalické články jsou na mráz mnohem citlivější než lithiové používané v akumulátorech zrcadlovek.

Na ledovci se večer začíná prudce ochlazovat, ale teploty nejsou tak nízké jako ráno. Navíc máte fotoaparát pořád v pouzdře, které funguje jako tepelný izolant. Baterie vyndavám do tepla až na noc. Na ledovci v této chvíli již mrzlo, ale maximálně do –5°C.

Helena si v roce 2006 pořídila full frame Canon 5D a postupně se doma objevilo i několik pěkných objektivů. Tenhle foťák funguje spolehlivě dodnes. Jen ho nesmíte vždy po fotografování ihned vypnout, jinak vám přes noc vybije baterii. Kontrola stavu baterie je zde dost nepřesná. U Canonu 5D Mark II, na kterém fotografuji od roku 2009, byla vyřešena lépe. Máte k dispozici poměrně přesnou informaci o stavu baterie v procentech a něco o životě baterie. Asi po roce užívání se dobíjecí cyklus baterie změní ze stavu tři čárky na dvě čárky. Tam se pak baterie drží. Používám výhradně drahé značkové články. Pokud jste v situaci, že musíte maximálně šetřit energii, má pro vás přesný údaj o jejím stavu cenu zlata. Přiznám se, že s neznačkovými akumulátory nemám zkušenosti. Zdá se mi, že jejich hlavním problémem je dlouhodobá životnost a proměnlivá kvalita. Nemám však pro to data.

Kolik baterií potřebujete s Canon 5D Mark II na velehorský trek bez elektřiny?

V roce 2004 jsem na cestě k vysokohorskému jezeru Tilicho v oblasti Annapuren potkal fotografa se solárním článkem na batohu, ze kterého trčel drát, kterým dobíjel baterii fotoaparátu Sony 707. Batoh stále natáčel tak, aby na něj svítilo Slunce. Toto je hlavní problém. Solární článek samozřejmě funguje, ale nabití jedné baterie z takto nízkoenergetického zdroje (na cestě jste omezeni plochou) vyžaduje příliš mnoho času. Kapacita baterie v zrcadlovkách je mnohem větší, než máte například v mobilním telefonu, u kterého se solární řešení na cestách používá.

Pokud zrovna nevyrazíte pod Mount Everest nebo k Annapurnám, kde lze dobít baterie ve většině vesnic s pravděpodobností blížící se jistotě, je hlavním problémem Himálaje nebo Afriky obrovská nespolehlivost zdrojů elektřiny. Toto platí například pro hlavní město Ladaku Leh v Indii. V noci si naplánujete dobít baterie před cestou, na kterou vyrážíte následující den, a zrovna celou noc nejde proud. V horských vesnicích zejména v Nepálu a Indii byly postaveny spousty improvizovaných elektrárniček, ty ale často nefungují. Energii uloženou do baterií ze solárního panelu na střeše místní často používají výhradně jen na svícení. Situace se celkově zlepšuje. Majitel investuje a situaci s dobíjením elektroniky vyřeší. 200 rupiií za dobití baterie od turisty je přeci fantastický obchod. Ten funguje zejména v Nepálu, kde je národ mnohem podnikavější než například v Ladaku či Zanskaru v Indii. Tady se může hodit invertor pro připojení se k autobaterii. Nejlepší je proto mít dispozici dostatečný počet vlastních akumulátorů.