Fotografování světových velehor - 1. díl

Himálaj: fotografování na treku

Při fotografování krajin vždy platí, že si je musíte prochodit po svých. To platí samozřejmě i v Himálaji. Už jsem se sice setkal v oblasti Annapurny s fotografickým workshopem typu doletět na letiště do Jomsomu a pak vyrazit po cestě, která kdysi patřila jen karavanám, jeepem. Tohle jsou novinky, ze kterých moc radost nemáme. Z kdysi zajímavých a magických míst totiž masová turistika vytlačila jejich ducha. Naštěstí je Himálaj natolik rozsáhlá, že to zase až tak velká tragédie není. Specificky v Nepálu, ještě do nedávna království, dnes nový režim zpřístupnil řadu ještě před pěti roky prakticky nepřístupných oblastí, které stojí za to začít objevovat. Výhodou pro fotografy je, že v řadě těžko přístupných míst lze dobít akumulátory pomocí solárů nebo zde byly v posledních letech vybudovány miniaturní vodní elektrárny. Za dobití jedné baterky jako kusu se pak platí přibližně 150 – 250 rupiií (40–60Kč).

Na druhé straně se částečně zhoršila situace v Tibetu, kam se před olympiádou v Pekingu dalo dostat přes Sichuan i jako individuální turisté. V Indii se moc nezměnilo. Situace se uklidnila v Kašmíru a Drassu, kde se začínají objevovat turisté. Pákistan se svými treky v oblasti Nanga Parbatu a v Karakorumu mi připomíná situaci v Nepálu v době občanské války s maoisty. V horách je klid. Z hlediska bezpečnosti však považuji za nutnost mít místního průvodce.

Za patnáct let, co jezdím do této oblasti, bych mohl napsat knihu o aklimatizaci a životosprávě na treku včetně diletantství průvodců českých i jiných cestovek, kteří často potřebují pomoc sami. Životospráva a dostatečná aklimatizace je klíčová. Fyzická kondice a váha, kterou na treku nesete na zádech, jsou spojené nádoby. Nosiči či oslíci s donkey-manem vždy něco stojí a pro cestovky, se kterými do Nepálu jezdí od nás většina lidí, je to vždy komplikace. Není nosič jako nosič… My Češi neradi někomu sloužíme, a proto u nás s podobnými profesemi jako nosič či pomocnice v domácnosti máme potíže. Pro Šerpy ze Sola nebo Gurungy od Manaslu či Annapuren je to však příležitost, jak si vydělat nějaký peníz a pomoci tak své rodině. Jsme u nich v horách hosté a oni jsou tu doma. Vůbec se necítí jako sluhové a vy můžete mít dobrý pocit, že jste někomu, kdo pro vás něco udělal, pomohli. Člověk si musí říci, zda mu jde o sportovní výkon, aby mohl říci, že překonal pětitisícové sedlo s 20kg na zádech, anebo si chce hory užít a nafotografovat. S věkem se filozofie určitě mění. Svoje první expedice jsem také absolvoval v plné polní…

Canon EOS 5D Mark II, objektiv Canon 24–70mm/f 2,8 L, ohnisková vzdálenost 24mm, ISO 320, f11, 1/125s

V horstvech tzv. vyspělých zemí však nosiči příliš nejsou a proto je fotografování a trekking mnohem náročnější. Sem patří Rusko a jeho bývalé součásti. Nosit těžké náklady na zádech není v Rusku zvykem a navíc jsou tam dnes platy většinou vyšší než v Čechách. Kamčatka je nádherná, ale svými cenami je to především oblíbená destinace ruských oligarchů. Ti zrovna po horách nechodí. Jezdí sem lovit ryby a medvědy. Cena 125000RBL (80000Kč) za hodinu letu je příliš netíží. V nejvyšších oblastech Kamčatky se pohybujete divokou tundrou bez cest a musíte vedle fototechniky nést i potraviny a stan.  Proto se musí váha fototechniky mnohem více optimalizovat. Někdy zde však mohou pomoci speciální ruské terénní automobily s pohonem na 6 kol, které jsou průjezdností o řád dále než těžké Landcruisery. Ty v jiných zemích zase nejsou…

O fototechnice na treku ve velehorách v druhém díle.

Fotocestopisné přednášky Andreje Macenauera můžete navštívit na Setkání fotografů tuto sobotu 24.11.2012 v KC Zahrada, Praha 4. Zde je možné rovněž zakoupit za speciální cenu 290 Kč autorovu zcela novou knihu: Andrej Macenauer: Naučte se fotografovat krajinu. Šumava. Na Setkání fotografů proběhne její křest i autogramiáda.