Test Canon EOS 5D Mark III - pokračování
Jako majitel jeho předchůdce Canon EOS Mark II jsem u 5D Mark III srovnával obrazovou kvalitu. Zásadní rozdíl ve prospěch 5D Mark III je ve formátu JPEG, v RAW to naštěstí nedopadlo pro 5D Mark II tak špatně. Také jsem zajel do Bavorského lesa vyzkoušet autofokus při fotografování šumavské zvířeny
Zkušenosti s Canon 5D Mark III při fotografování zvířat
Režim tiché spouště
Tuhle inovaci uplatníte určitě nejenom při fotografování zvířat, ale kdekoliv, kde jako fotograf musíte být co nejméně nápadný. Tohle prostě 5DMark II neumí. Zpoždění je zanedbatelné. Zároveň musím říci, že normální režim je u Marka III tvrdší než u Marka II a oba jsou hlučné. Jediným řešením jak ztišit spoušť u Marka II je fotografování v režimu živého náhledu a to je možné pouze ze stativu, pro reportáž je to nepoužitelné. Režim tiché spouště u Marka III sníží rychlost sekvence ze 6fps na polovinu. 6fps je již velmi slušná rychlost pro sport a wildlife. I když tenhle způsob fotografování nenávidím, je to realita, jinak ztrácíte záběry, neboť s rychlejší střelbou roste pravděpodobnost špičkové fotky u super rychlých dějů.
Ostření přes živý náhled
Asi o 10% větší úhlopříčka a rozlišení nového LCD monitoru je znát. Nový LCD je jasnější. Hlavní výhodu vidím především při zaostřování v režimu live view.
Z tohoto snímku jsem měl radost. Je to na hraně maxima, co tohle vybavení dokáže a není to vůbec špatné. Přestože byl objektiv i konvertor koupen z druhé ruky trochu obouchaný, fungují…
Výr si udělal hnízdo pod skalou a pozoroval mne. Pro něj a ostatní sovy je typické otáčení hlavy do stran, aniž by měnil místo, na kterém sedí. Tohle je ideální situace, pro přesné zaostření v režimu živého náhledu. Zaostřil jsem oko, které jsem pak v maximálním zvětšení sledoval v režimu živého náhledu. Exponoval jsem kabelovou spouští.
Z expozičních parametrů je jasné, že v tomto případě je klíčový pevný stativ (zkoušel jsem zde poprvé karbonové nohy Benro C-458 (koupeno ve slevě). U hlav pro focení rychle pohybujících se zvířat ze stativu podle mne nemáte moc na výběr – Wimberley Gimbal I nebo II. LCD u Mark III se mi zdál lepší o víc než o 10%, jak říkají technické parametry tj. úhlopříčka a počet bodů (1040M vs. 920M a 3,2 inch vs. 3inch ve prospěch Mark III). U 5D Mark II i III je přesnost ostření v režimu živého náhledu možné zlepšit použitím monitorové gumové lupy. V tomto případě jsem ji však vůbec nepotřeboval díky kvalitě LCD a také proto, že místo bylo ve stínu, takže jsem viděl obraz dostatečně kontrastně.
Ještě jedna fotka, jak maminka pečlivě čistí chmýří svého potomka.
Automatické ostření
Technický rozdíl mezi oběma systémy autofokusu je samozřejmě dramatický. Canon EOS 5D Mark III má 61 senzorů a z toho 41 tzv. křížových (prostorových), jeho předchůdce má jen 9 a jeden křížový. Tohle vedlo k tomu, že většina vlastníků 5D Mark II používala pouze svůj jediný opravdu citlivý senzor ve středu hledáčku a pak překomponovávala. Tedy pokud jste si mysleli, že to stihnete. S novým autofokusem se nejprve musíte naučit. Jisté je, že jednotlivé senzory lze jednoduše přepínat a jsou všechny stejně citlivé. Tam, kde jsme schopni předpovědět, co zvíře udělá, je to samozřejmě obrovská výhoda, neboť nemusíte jít na středovou kompozici a ztrácet tak cenné rozlišení v ořezech.
Nový autofokus jsem vyzkoušel v akci při fotografování vydry říční, která dováděla v jezírku. Byla jako raketa a předváděla se. Potápěla se a zase vynořovala. Kde se zase vynoří samozřejmě netušíte. Při fotografování zvířat častá situace. Režimy s aktivací více senzorů jsem po dvou sériích raději vypustil z důvodu přesnosti zaostření. Protože jsem nechtěl přijít o krásné záběry, raději jsem pak zvolil osvědčený středový senzor, jak to mám nacvičeno z 5D Marka II. Má výhodu, že ořez směrem ke zlatému řezu můžete většinu udělat na obě strany podle toho, kde je lepší pozadí. Přesnost ostření s Markem III byla výborná. Canon tvrdí, že senzor má o dvě clony lepší citlivost než u 5D Mark II, takže věřím. Na druhou stranu v tomto případě byly výborné světelné podmínky s vysokým kontrastem, na který se skvěle ostří. Snažil jsem se fotografovat časy kolem 1/1000s, abych zmrazil pohyb.
A do třetice ještě jeden zážitek s tokajícím tetřívkem. Naložil jsem opět maximum, co mám tj. objektiv 300mm f/2,8 a konvertor 2×. Tetřívek seděl v trávě pod malým smrčkem. Slepice se potulovala kolem a hledala potravu. Jenže pak to do samečka vjelo. Začal svůj divoký námluvní tanec a to je fofr. Rozběhl se směrem ke mně. Litoval jsem, že jsem nasadil konvertor, který zpomaluje ostření i jeho přesnost. Trefit oko je takhle skoro nemožné. Nejlepší taktika je sekvence s více aktivními segmenty. Něco se pak trefí.
Jeden z mála na oko přesně zaostřených snímků. Podobné snímky nepotřebují žádné lokální doostřování.
Tetřívek obecný (Tetrao tetrix) – typické situace, kdy nejčastěji zaostříte do těla, ale oko a hlava jsou již neostré. Lokálně se pak doostří ve Photoshopu, ale stejně pro větší zvětšeninu nemáte šanci. S přesným zaostřením na oko poletujícího tetřívka nepomůže ani nejdokonalejší autofokus. Je to o pravděpodobnosti. Bohužel zobák takhle na mne otevřel jen jednou. U druhého snímku jsem záměrně zaostřil na kontrastní přechod bílého a černého peří.
Konzultoval jsem práci autofokusu s kolegou, který s Canonem 5D Mark III fotografoval dva týdny v Botswaně na expedici. V rozhodujících momentech měl také hodně promarněných příležitostí a pálil vše sekvencemi a ve vícebodových režimech. Není však diskuze o tom, že nový autofokus v porovnání se svým předchůdcem dává fotografovi lepší šanci při akčních snímcích zvířat. Den intenzivního fotografování je však málo na to, jak dobře nový autofokus 5D Mark III zvládnout.
Při praktickém fotografování rychle zjistíte, že 5D Mark III je lepší přístroj. Vše je svižnější. Porovnával jsem například expozice 2 minuty s infračerveným filtrem R72. Mark III počítal snímek asi 10 vteřin, Mark II nekonečné dvě minuty. Na mnohem lepší úrovni je i kontrola ostrosti snímků. Ta se samozřejmě hodí v případech, že sedíte někde v blízkosti zásuvky a nemusíte šetřit baterie. Díky povrchové úpravě gripu se lépe drží. Lepší je i zatěsnění těla. Jen pozor, pokud nemáte odpovídající i objektiv, bude se vlhkost dostávat dovnitř přes bajonet.
Pokud vlastníte Canon 5D Mark III, budu rád za další poznatky. Musím říci, že se mi ho nechtělo vracet. Děkuji za zapůjčení společnosti Canon.
- Předchozí strana
- 1
- 2
- Další strana
Komentáře
Zobrazit diskusi ke článku ve fóruPrechazel jsem z MkII na MkIII. Fotim temer vyhradne do RAW. Nevim cim to je, detailni srovnani stejneho zaberu jsem nedelal, ale MkIII i na RAW je podle mne MkIII minimalne o expozicni stupen pouzitelnejsi. S MkII jsem bezne pouzival ISO3200, a 6400 byla mez. Ted je to do 6400 bez problemu, 12800 porad velmi pouzitelne, prakticky limit je na 25600. Myslim ze to je dano charakterem sumu, ktery tak nevadi. Zkousel jsem ISO 100000 - po prevodu do CB je vysledek velmi podobny Delte 3200, coz neni tak spatna varianta.
Docela by me zajimalo kolik lidi foti na iso 12800 ono i tech 6400 je sila
Typicka situace je ve vecernich hodinach u ohne, v hospode a podobne. Tyto hodnoty umozni velmi rozume zachovat puvodni svetelnou atmosferu. Neni to uplne bezne, ale otevira to nove moznosti. Dalsi aplikace je foceni rychle se pohybujicich predmetu nebo lidi napriklad pri sportu v hale. Opet to umoznuje lepe zvladnout svetlo a soucasne mit rozumny cas.
Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.