Skládané makro - 1. část

V poslední době se začínají na internetu čím dál častěji objevovat tzv. skládané fotografie. Tato technika umožňuje nový pohled na fotografované objekty a přináší téměř neomezenou hloubku ostrosti. Někteří mladí fotografové dotáhli tuto techniku téměř k dokonalosti. Já jsem zatím používal tuto techniku především při fotografování stovek druhů blanokřídlých a brouků, především preparovaných a to pro publikační účely. Nutno však říci, že k dosažení dokonalé fotografie je potřeba velmi slušná znalost práce s grafickými editory.

Když hovoříme o makrofotografii, často zmiňovanou otázkou je hloubka ostrosti. Někdy nám velké hloubka ostrosti chybí, v jiných případech bychom ji chtěli zase menší. Pokud však fotografujeme drobné tvory (například menší než 1 cm) hloubka ostrosti je velmi malá a při nárůstu zvětšení se nám stále zmenšuje. Když fotím například chvostoskoka o velikosti 3 mm objektivem Canon MP-E 65 při cloně 8, je hloubka ostrosti jen několik desetin milimetru. Trefit se s ostrostí přesně tam kam si přejete není vždy snadné. Existuje však možnost jak hloubku ostrosti zvětšit. Velmi zajímavou možností je skládaná fotografie. Princip je takový, že se objekt fotografuje a proostřuje postupně a výsledná fotografie se skládá z různého počtu fotografií s různou ostrostí. Jednoduše řečeno, speciální program porovnává jednotlivé fotografie mezi sebou a z každé použije ke složení výsledného obrazu jen ostrou část. Velmi důležité je aby se ostrost v jedné fotografii překrývala s ostrostí v té následující atd. Čím větší překryv tím lépe.

Velmi důležitým předpokladem je, že se objekt nesmí hýbat. To ale někdy samozřejmě nejde!

Skládaná fotografie ze 30 snímků. Fotografováno venku.

V tomto článku bych Vás chtěl s touto technikou pouze seznámit, protože stále své poznatky zdokonaluji. Nyní se však dostáváme k tomu jak vhodné fotografie pro skládání pořídit. V první řadě je nutné říci, že tato technika není příliš jednoduchá a někdy vyžaduje speciální technické vybavení, které je často poměrně nákladné, nebo vyžaduje dlouhé a promyšlené přípravy. Nutno však říci, že můžete skládat fotografie i s použitím běžného vybavení. První možností jak pořídit fotografie pro skládání je fotografovat objekt z ruky a posouvat ostrost pouhým posunem celého fotoaparátu, nebo přeostřováním. Nemáte však zcela přesnou kontrolu nad ostrostí a tak dochází ve výsledném obrázku k častým chybám. Jednoduchou pomocí je stativ. Pohyb fotoaparátu omezíte a máte mnohem větší kontrolu. Ale…zde nastává další problém a to je ten, že musíte s aparátem pohybovat, pokud samozřejmě nevyužijete možnost přeostřovat objektivem. To však jen v případě, že používáte normální objektiv. Mluvím o tom proto, že pokud chceme fotografovat velmi malé objekty, často musíme použít speciální sestavy, které ostření umožňují jen posunem celého fotoaparátu. A právě tyto speciální sestavy nám umožňují fotografovat velmi malé objekty a můžeme hovořit již o mikrofotografii. V poslední době poměrně často používaným způsobem je, že se pro fotografování využívají speciální objektivy pro mikroskopy, které nabízejí velké zvětšení, výbornou kresbu, ale na druhé straně velmi malou hloubku ostrosti (například clona 0,3 apod.). Jsou to například velmi kvalitní objektivy firmy NIKON, například Nikon CF N 10/0.30 Plan Achromat, Nikon M-Plan 20/0.40 ELWD ad. Tyto objektivy vynikají tím, že můžete fotografovanými objekty pohybovat a nejste omezeni jen na fotografování preparátu mezi sklíčky. Zkratka ELWD u těchto objektivů znamená extra long working distance, tedy extra velká pracovní vzdálenost. Existuje ještě SLDW což znamená super long working distance a méně pracovního prostoru nabízejí objektivy s označením LWD – long working distance. Dalším úskalím je, že tyto objektivy nekomunikují s fotoaparátem. Při použití objektivů z mikroskopů je však nutné pořídit si další, často drahé vybavení…a to je například makroměch. Samozřejmě si můžete pomoci i jinak, například si vyrobit „tubus“ sami, ale makroměch je určitě nejlepší. S použitím měchu se dá fotografovat například i přes mikroskop, pak jde již o opravdovou mikrofotografii ve které je mistrem Charles Krebs. Jeho fotografie opravdu stojí za shlédnutí. Přesvědčit se můžete zde.

Zkušební skládaná fotografie. Bez větších sw úprav, na které bohužel nemám čas.

Velkého zvětšení také můžete dosáhnout tím, že budete používat objektiv nasazený opačně na tělo fotoaparátu. K tomuto účelu se prodávají redukce díky nimž můžete objektiv připevnit k tělu aparátu obráceně, tedy pomocí závitu pro filtr. Výborný způsob jak docílit velkého zvětšení je použítí například objektivu s ohniskem 200mm a proti němu připevnit nějaký kratší objektiv, např. 50 mm. Zkoušel jsem i kratší ohniska a nejlépe se mi osvědčil dokonce širokoúhlý objektiv. Tedy spojit oba objektivy čočkami k sobě a fotografovat směrem k bajonetu objektivu s kratším ohniskem. Výsledky jsou překvapivě dobré. Důležité však je objektivy spojovat velmi přesně, bez vůlí a mít je vždy v rovině. Sebemenší odchylky způsobují neostrost a další vady. A právě při velkých zvětšeních je ostrost velmi důležitá. Lepší výsledky jsem dosahoval pokud jsem před dlouhý objektiv přidal mezikroužky.

Fotografováno objektivem MP-E 65, složeno ze 60 snímků.

Zde jsou na ukázku výřezy z většího formátu.

Již vyfotografovanou řadu fotografií můžete složit v několika programech z nichž jeden je dokonce volně stažitelný zde. Jde o program CombineZM, který je velmi složitý a jeho plné využití vyžaduje poměrně dlouhé studium. Výrobci toho programu však mysleli i na příležitostné uživatele a tak máte možnost využít tzv. automatický režim, kdy zadáte pouze cestu k obrázkům, a příkazem Do stack dojde ke spojení fotografií. Na tomto místě je však nutné poznamenat, že fotografie, které do programu pošlete musí splňovat několik základních podmínek. Fotografie musí být řazeny tak jak jste je fotografovali, nepovedené fotografie musí být z celé série fotografií vyřazeny, stejně tak jako fotografie zcela stejné. Dejte také pozor na jinou fotografii, která by se mohla do série fotografií dostat, program to neví a tak se jí bude snažit složit s ostatními a může tak celý výsledek pokazit. Důležité je také dbát na stejné osvětlení na všech fotografiích, resp. dokonce i na jeho směr. Když dojde na fotografiích například k odlišným odleskům způsobených posunem objektu a změnou úhlu dopadu světla, může to mít negativní vliv na výslednou fotografii. Dalšími programy pro spojování fotografií jsou například Helicon Focus a Zerene Stacker. Tyto programy vznikly primárně pro laboratorní účely, resp. pro skládání obrazů pořízených laboratorními mikroskopy pro dosažení větší hloubky ostrosti. Při značných zvětšeních, mluvíme například o zvětšení 100× a více, je hloubka ostrosti tak malá, že je nutné celkové obrazy skládat abychom měli vůbec představu o studovaném objektu.

Detail oka tropického mravence. Fotografováno dvěmo objektivy proti sobě. Složeno ze 35 snímků.
Štít zlatěnky. Na složeném snímku je část o velikosti 1,5 mm.
Složená fotografie střevlíka pro publikační účely.

Pokračování příště…

Článek byl převzat z www.macrophotography.cz

     

Líbil se vám článek?

Komentáře

Zobrazit diskusi ke článku ve fóru
  • Marek Velechovský
    Marek Velechovský
    07.06.2012 09:12

    za mě super .... tohle téma by bylo fajn rozebrat podrobněji plus praktické zkušenosti ... ZAUJALO

  • Jakub Čech
    Jakub Čech
    07.06.2012 22:18

    Velmi zajímavý článek. Zkoušel jsem teď 2 objektivy proti sobě (300 + 18), perfektní zvětšení, ale strašně tmavé.

  • Tibor Popela
    Tibor Popela
    09.06.2012 16:22

    Dokonalá znalost photoshopu už je dnes nutností.jakmile trochu zaspíte,máte problém.já si pamatuji,jak jsem koukal jako vyvoraná myš,kyž mi kamarád představoval úpravu ve vrstvách.A skládání fotky ze šedesáti dalších je úprava ,kterou jsem opět zaspal :-) Článek je fajn,fotky parádní.

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (3)

Tisknout článek

Tip na článek

Jak funguje režim vysokého rozlišení
Jak funguje režim vysokého rozlišení

40 mo­delů fo­to­a­pa­rátů dnes ge­ne­ruje fo­to­gra­fie s vy­so­kým roz­li­še­ním (high re­so­lu­tion mode) ty­picky 4× vět­ším, než je roz­li­šení vlast­ního sen­soru. Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II tak zvýší množ­ství pi­xelů z 24Mpix na 96Mpix. Re­žim vy­so­kého roz­li­šení u Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II jsem vy­zkou­šel na Šu­mavě při fo­to­gra­fo­vání hor­ského po­toka dlou­hými časy, kra­jiny krát­kým te­le­ob­jek­ti­vem a rysa os­t­ro­vida krát­kou ex­po­zicí.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

FotoAparát.cz - Instagram