Úvaha o klasické černobílé fotografii

Již od začátku devadesátých let jsem toužil mít temnou komoru pro fotografické čarování. Jenže mne chytila barva a pohled barevné tonality diapozitivů na světelném stole. Přestože řada lidí v mém okolí chodila do minilabů a nadávala na operátory, jak jim kazí jejich výtvory, mě barevný proces E6 perfektně vyhovoval. V Thalia Picta mi je vždy vyvolali perfektně. Investoval jsem do středoformátového Pentaxu 645, takže jsem pak ani nepotřeboval na prohlížení lupu. Doma jsem si pak skenoval diáky. Rozlišení stačilo to pro velké tisky až do 1m. Takhle jsem si spokojeně žil a sledoval digitální revoluci.

Postupně se u nás doma objevovala řada digitálních hraček. Jenže pak si manželka pořídila Canon 5D a k tomu dvě kvalitní L-ková skla. A pak přišla rána. Objevila se zdánlivě drobná závada skeneru Minolta ProScan, která zcela vyřadila můj workflow. Díky pádu své fotografické divize Minolta přestala vyrábět náhradní díly a Sony s tím nechtělo mít nic společného, i když při převzetí Minolty tvrdilo něco jiného. Říkali mi, že fototechnika je jen spotřební zboží, i když občas trochu drahé. V Prostějově tenhle skener nikdy neopravovali a Němci mi vždy přes český servis vzkázali, že vše funguje, přestože v Prostějově mi vždy dosvědčili, že lžou. Daleko hůře prý dopadli vlastníci Dynaxu 9.

Manželce jsem začal brát foťák. Asi tady víme, že s fotoaparátem je to jako s kartáčkem na zuby. Nakonec jsem dostal Canon 5D Mark II. Byl to revoluční foťák. Proti středoformátu se najednou fotografování zdálo i o tolik jednodušší. ISO 6400, živý náhled na doostření. Digitální mačkání nic nestojí. Pentax od prosince 2009 zůstal v batohu. Vstoupil jsem do světa digitální smrště s hardisky a kartami plnými fotografií. Také jsem začal pozorovat, že se začíná zvyšovat i průměrné množství fotek na expedici.

Asi jen v málokteré zemi byste našli tolik zvětšováků a v domácích podmínkách vytvořených temných komor jako v Českoskovensku v sedmdesátých a osmdesátých letech. Jsme zemí, kde se zrodila dvouoká zrcadlovka Flexaret, a tatáž firma vám k ní dodala i zvětšovák včetně objektivů – Meopta Přerov zaplňovala celkem úspěšně domácí trh a levně vyvážela i dále. Po bazarech dodnes doznívá tahle doba. Meopta již dávno ukončila výrobu zvětšováků. Evropská unie zase nemá ráda žárovky nad 100 W a proto jejich cena hodně podražila. Přesto dnes vstup do černobílé klasiky stojí mnohem méně, než tomu bylo před 10–15 roky. Opemus 6 tehdy stával kolem 9000 Kč, dnes se dá sehnat kolem 1500 Kč. Kvalitnější Magnifaxy byly kolem 15000 Kč, dnes kolem 3000 Kč. Výhodou je, že Foma stále funguje, a tak se dají v Čechách v pohodě sehnat i speciality jako černobílé fotografické emulze i plan filmy různých rozměrů. Svitek 120 nebo kinofilm 36 obrázků stojí kolem 80 Kč. Foma dokonce koupila recepturu vývojky Rodinal od bankrotující divize německé Agfy. A pak je tu pořád Ilford, když chcete vyzkoušet ještě něco lepšího.

Černobílá fotografie byla vždy spojena s vlastním voláním a zvětšováním. Důvod je jednoduchý. Profesionální laby používají univerzální vývojky. Každá emulze však potřebuje speciální postup vyvolání a to nikdo nezaplatí. Dvakrát jsem takto vyvolal Ilford FP 4 a byl jsem překvapen, jak velký je rozdíl ve srovnání s vlastním voláním, kdy si vývojnicí poctivě otáčíte a klepete o stůl kvůli bublinkám. U pozitivního procesu, kde si potřebujete občas něco přisvítit navíc, aby vylezla kresba je jasné, že žádný profilab vám tohle nemůže udělat. Musíte se prostě naučit tyhle věci sami a nedá se zde nic odfláknout.

Kde jsou možnosti černobílé klasické fotografie dnes

digitální tisk vs. klasická fotka na papíru

Můžeme se donekonečna hádat o rozdílech mezi digitálním černobílým tiskem a černobílou fotografií vzniklou chemickou cestou. Rozdíl určitě pozná každý. Je to v papíru a povrchových úpravách. Digitální tisky, které se snaží napodobit barytové papíry, se vyrábějí, ale zaplatíte zde v porovnání s originálem mnohem více.

archivace

Archivační kvalita daná vyloučeným kovovým stříbrem je ověřena 150 lety praxe. Pokud si dobře zaarchivujete negativy a kvalitně ustálené a vymyté fotky, troufám si tvrdit, že to bude asi jediné, co po vás jako fotografovi jednou možná zbude. Harddiskům, i když třeba zazrcadleným, moc nevěřím.

cena

Pokud se bavíme o stejné kvalitě, cena klasické fotografie, pokud nepočítáte vlastní práci, vás vyjde o trochu levněji než tisky. Laboratorní vybavení, pokud se poohlédnete po bazarech, by se mělo vejít mezi 2000 až 3000 Kč. Ceny filmů a papírů najdete na www.foma.cz.

Orientační ceny:

• Kinofilm Fomapan ISO 100 – 80 Kč
• Svitkový film Fomapan ISO 100 – 75 Kč (nyní v akci za 51 Kč)
• Papír Fomalux 111 SP 24×30,5cm balení 25ks – 17 Kč/ks
• Negativní vývojka 250 mm Fomadon LQN (ředění 1:14, ve vývojnici cca 600ml, jeden film) – 83Kč
• Pozitivní vývojka 250 mm Fomaton LQN (ředění 1:7, v misce cca 1,5 litru do vyčerpání podle velikosti papírů) – 55Kč
• Ustalovač Fomafix 5 litrů (opakované použití) – 115 Kč

Ceny fotoaparátů a objektivů na film již asi dosáhli svého minima. Jsou možná na čtvrtině původní ceny, za kterou se prodávali před 10 roky.

velké a střední formáty

Z dobře vyvolaného a kvalitně nafoceného kinofilmu určitě uděláte výborné fotografie klidně 60×40cm. Nadřete se však mnohem více, než když na to půjdete čistě digitální cestou. Je to však nejlevnější cesta, jak se naučit správně exponovat a zpracovávat v temné komoře. Střední a velký formát však nabídne mnohem více i v obrazové kvalitě. Je to příležitost pro kreativní fotografy. Photoshop je mocný, ale hloubku obrazu vytvářeného na svitek nebo planfilm jen tak nahradit neumí.

sedět pořád u monitoru je nuda

Práce v tichu a barevném světle temné komory je v dnešní uspěchané době je relax. Stačí vám třeba dvě nebo tři kvalitní zvětšeniny za odpoledne jako výstup. Vzniknou doslova vašima rukama, neboť si občas musíte v některé částí prodloužit dobu osvitu nebo více promnout papír v průběhu vyvolávání, aby se více objevila kresba. O to více si jich budete vážit.

Pár slov k workshopu na Šumavě

Pátek
Workshop je postaven na maximální počet účastníků, který je dán počtem zvětšovacích přístrojů. V pátek večer jsme si popsali notesy hlavně praktickými radami a tipy jak nejlépe vyvolat negativy a nazvětšovat. Zároveň proběhl suchý trénink zakládání filmů do vývojnic, což je vždy kámen úrazu. Druhý den totiž již všichni budeme stát v naprosté tmě…

Sobota
Po snídani vyrážíme z Domu fotografů nafotit. Kašperské Hory jsou chráněnou památkovou rezervací ležící jen kilometr od první zóny národního parku Šumava. Motivy nám proto leží u nosu. Za dvě hodiny máme nafoceno a jde se vyvolávat. Lektoři Milan Šusta i Pavel Bokr s filmem vyrostli. Přestože mnozí nevěřili, všichni účastníci dokázali negativ Ilford FP4 vyvolat na standard, jak slibovali školitelé. Prostě žádné záchranné práce při zvětšování. Pak zvětšování až do zemdlení.

Neděle
Pokračujeme v komoře a zkoušíme obřad: fotografování velkoformátovou kamerou. Exponometrii porovnáváme s tím, co měří digitály. Mimo jiné můj syn Pavel na dotaz jaký fotoaparát si na workshop klasiky přivezl odpověděl, že má Canon 5D. Pak mu Pavel Bokr půjčil Nikon F100. Komentoval jsem to, že je to opravdu důstojný foťák.

Díky všem účastníkům za výbornou partu.

Na workshop Klasická fotografie – portrét a krajina na Šumavě se můžete přihlásit na FotoInstitut.cz