Test fotoaparátu Nikon Coolpix 8700

V dnešním testu Vám představíme vlajkovou loď společnosti Nikon v oblasti kompaktních digitálních fotoaparátů. Jedná se o osmimegový Nikon Coolpix 8700, který je dalším zástupcem v řadě 8 Mpx fotoaparátů (Canon, Minolta, Sony, Olympus). Nikon Coolpix 8700 vyniká solidní mechanickou konstrukcí, kvalitní optikou, velkou vybaveností funkcemi a zajímavým makrorežimem. Více v našem redakčním testu.

Úvod

Kompaktní fotoaparát Nikon Coolpix 8700 je dalším aparátem na našem trhu, který se může pochlubit snímačem s rozlišením 8 megapixelů a objektivem s velkým rozsahem optického zoomu. Vzhled i funkce jsou téměř totožné s předchozím velmi osvědčeným modelem Coolpix 5700, který střídá na postu vlajkové lodi firmy Nikon na poli takzvaných kompaktních zrcadlovek.

Tělo – provedení a ovládání

Tělo aparátu je již tradičně zhotoveno z masivního hořčíkového odlitku a působí tak velmi masivním a odolným dojmem. Jeho velikost je v reálu překvapivě menší, než jak se může na první pohled jevit podle obrázků v prospektech. To je samozřejmě plus s ohledem na transport aparátu a jeho hmotnost, ale zase spíše mínus pro uživatele s větší rukou, pro které je možná už příliš malé. Pokud by to ale někomu opravdu vadilo, tak je možné tuto situaci řešit dokoupením přídavného bateriového zdroje MB-E 5700 (jak označení napovídá, je tento zdroj společný pro aparáty Coolpix 5700 i 8700), kterým se celkový objem aparátu značně zvětší a úchop je pak velmi pohodlný i pro tyto uživatele. Přídavný zdroj je opatřen samostatnou vertikální spouští a tlačítky pro ovládání zoomu. K napájení využívá 6 klasických tužkových AA baterií. Jinak je ale ergonomie velmi propracovaná. Vadou je pouze dost nešťastné umístění úchytky pro popruh na pravé straně, která trochu vadí při držení a tlačí do dlaně. Všechny ovládací prvky jsou velmi dobře a logicky rozmístěné, srozumitelně označené a mají jasně rozeznatelné dorazy domáčknutí. Pouze umístění čtveřice tlačítek na levé straně objektivu je trošku nezvyklé a jejich ovládání chce trošku cviku a v začátcích může občas dojít k nechtěnému stisku některého z nich. Všechny důležité fotografické funkce mají vlastní tlačítko a nastavení pomocí kombinace jeho stisku a otáčení hlavního otočného voliče je velmi jednoduché a přehledné. Tato nastavení jsou pak viditelná jak na LCD monitoru na těle či v hledáčku, tak na LCD displeji (s možností podsvícení) na horní straně aparátu. Změny jsou tak velmi rychlé, pohodlné a hlavně není třeba složitě listovat v menu.

Velmi zdařilé je provedení výklopného a otočného monitoru, který lze nastavit téměř do jakékoli polohy a lze jej tak bez problémů sledovat i při fotografování ve velmi krkolomných polohách. Jeho velikost je 1,8“, má rozlišení 134 000 pixelů, je opatřen účinnou antireflexní vrstvou a možností nastavení jasu a barevného podání. Praktická je také možnost otočení panelu směrem k aparátu, čímž se obraz automaticky přepne do hledáčku a například při náročnější turistice nehrozí jeho poškození. Hledáček má displej o velikosti 0,44“ s rozlišením 235000 pixelů a dioptrickou korekci v rozsahu –4 až +1 m-1. V případě potřeby je pak snadno dostupné tlačítko pro přepínání mezi hledáčkem a LCD monitorem – i když u aparátu této kategorie by asi bylo vhodnější automatické přepínání podle přiložení oka, jak je známe například u konkurenčního osmimegového modelu Konica Minolta A-2.

Objektiv a čip

Na ukázkových snímcích č.6 a č.7 je ukázka kresebnosti objektivu. Na prvním snímku je celkový pohled na scénu upravený do velikosti obvyklé webové prezentace. Na druhém je již jeho 100% výřez bez jakýchkoli úprav. Z něj je patrná velmi slušná kresba i přes značné množství velmi jemných detailů.

Obrázek č. 6 – viz odkaz zde.></div

Jak je u aparátů Nikon Coolpix zvykem, tak i u modelu 8700 umožňuje optika fotografovat vynikající makrosnímky a to již na vzdálenost pouhých 3 cm. I na tuto vzdálenost spolehlivě funguje autofokus a pokud jsou alespoň trošku příznivé světelné podmínky, tak lze v kombinaci s funkcí BSS fotografovat dokonce i bez stativu. (Best shot selector – po stisknutí spouště se provádí série expozic dokud je stisknutá spoušť nebo až po maximální počet 10 snímků, z nasnímaných záběrů pak software automaticky vybere ten s největším množstvím detailů, který uloží a ostatní smaže) Na ukázkových snímcích č.8 a č.9 je právě ukázka makrosnímku fotografovaného na vzdálenost cca 10 cm. Na prvním je opět celý záběr zmenšený do velikosti webové prezentace a na druhém je jeho 100% výřez, kde je znatelná výborná ostrost i na nejjemnějších částech květu, přestože byl snímek pořízen bez použití stativu a to v nepříliš vhodných světelných podmínkách časem 1/75s.

Obrázek č. 8 – viz odkaz zde.></div

Pokud by některému uživateli nestačil ani značný rozsah optického zoomu, tak je možno jej dále rozšířit oběma směry pomocí trojice kvalitních předsádek. První a nejširokoúhlejší z nich je rybí oko FC-E9 s násobkem ohniska 0,2 x, kterou lze dosáhnout úhlu záběru 180° a to jak v kruhovém, tak v plnoformátovém zobrazení. Další předsádkou je širokoúhlá WC-E80 s násobkem ohniska 0,8 x, pomocí které se nejširší ohnisko rozšíří na ekvivalent 28 mm. K dispozici je ale i kvalitní telepředsádka TC-E15ED osazená i ED sklem, která násobí nejdelší ohnisko koeficientem 1,5 x na ekvivalent 420 mm, což už odpovídá velmi slušnému teleobjektivu. Celou trojici předsádek si můžete prohlédnout na ukázkovém snímku č.10.

Aparát je osazen 2/3“ CCD RGB čipem s úhlopříčkou 11mm a rozlišením 8,0 megapixelu. Maximální velikost obrazu je 3264×2448 obrazových bodů. Nasnímaný obraz lze ukládat s hlavičkou Exif 2.2 ve třech formátech – obvyklý komprimovaný formát JPEG nebo nekomprimovaný NEF (RAW) či TIFF-RGB s podporou standardů DCF, DPOF a QuickTime Motion JPEG pro videosekvence a zvuk. Ukládat je možno na paměťové karty CompactFlash typu I. a II. nebo na pevné minidisky Microdrive. Citlivost čipu se v automatickém režimu nastavuje v rozmezí ekvivalentu 50 až 200 ISO a manuálně lze nastavit maximálně 400 ISO, což bohužel není příliš mnoho. Nejeden uživatel by jistě ocenil rozsah rozšířený alespoň na 800 ISO. Zřejmě jde o úmyslné SW zablokování vyšší citlivosti vzhledem k většímu sklonu k šumu u čipů s vysokým rozlišením. Úrovně šumu můžete posoudit na testovacích snímcích č.11 a 12. Použil jsem standardní noční scénu, jejíž celková kompozice je na snímku č.11 – pouze zmenšení ve dvou krocích a doostření po zmenšení. Veškerá nastavení aparátu včetně vyvážení bílé barvy jsem ponechal na automatice. Na snímku č.12 jsou 100%, neupravené výřezy ze čtveřice záběrů pořízených postupně při ISO 50, 100, 200 a 400 bez použití funkce redukce šumu. Z testu je zřejmé, že při nastavení na 50 a 100 ISO je úroveň šumu velmi dobrá. Při 200 ISO je již znát lehký nárůst ale snímek je v pohodě použitelný. Při 400 ISO je již nárůst šumu znatelný a na větších zvětšeninách by byl jistě viditelný. Praktické použití této citlivosti by bylo asi v praxi předem rozvážit vzhledem k charakteru scény a požadovaném formátu výsledné fotografie.

Vybavení funkcemi

Pomocí aparátu lze samozřejmě zaznamenávat i videosekvence a to ve dvou rozlišeních. Menší má 320×240 obrazových bodů a větší klasické televizní rozlišení 640×480 obrazových bodů. Záznam je samozřejmě možné opatřit i zvukovým doprovodem. Velmi zajímavou perličkou je možnost takzvaného časosběrného snímání. To spočívá v tom, že aparát umístěný na stativu automaticky pořizuje snímky v pravidelných, předem nastavených intervalech v rozsahu 30 vteřin až 1 hodina. Uložit je lze buď jen jako sérii snímků a nebo jako videosekvenci. To je mnohem zajímavější a lze tak pořídit velmi působivé záběry pomalých dějů. Do efektního klipu lze takto třeba zkrátit vykvetení a odkvetení kytky, západ slunce nebo otáčení noční oblohy. Nápadů by se samozřejmě dalo najít mnohem víc. Já jsem si pro ukázku možností vybral právě západ slunce a přechod do noci s viditelným otáčením hvězd. Výsledný klip si můžete stáhnout na následujícím odkazu. Majitele pomalejšího připojení ale raději předem upozorňuji, že soubor s klipem je poměrně velký a má cca 10MB. Při stahování pomocí telefonního modemu to může trvat docela dlouho.

Video odkaz zde


Mnohem důležitější jsou ale systémy měření expozice a vyvážení bílé barvy. Nabídku a funkčnost těchto dvou systémů dnes mnoho uživatelů bohužel velmi podceňuje. Aparátu Nikon Coolpix 8700 ale v tomto ohledu není co vytknout. Měření expozice je na velmi vysoké úrovni a tak jako u klasických zrcadlovek vyšších tříd jej lze provádět dokonce ve čtyřech zcela nezávislých režimech. Nejčastěji využitelný je zřejmě režim multisegmentového systému Matrix s 256 zónami. Dále je k dispozici klasické měření se zvýhodněným středem. Samozřejmostí u aparátů Coolpix je i velmi přesné bodové měření. V tomto případě dokonce pracuje ve dvou režimech, buď probíhá napevno uprostřed obrazového pole a nebo se měřící body přepínají současně s ostřícími a měření tak probíhá pouze v bodě, na který je zároveň zaostřeno. Aparát umožňuje také korekce expozice v rozsahu ±2 EV v krocích po 1/3 EV. Separátně lze také korigovat zábleskovou expozici a pořídit lze i expoziční řadu 3 nebo 5 snímků s nastavitelným rozptylem ±2 EV. Zajímavá je i funkce AE-BSS, která pracuje podobně jako BSS ale ne s ohledem na zaostření ale na ideální expozici v režimech Highlight, Shadow a Histogram. V praxi to představuje exponování “na světla“ nebo “na stíny“ a nebo s ohledem na ideální rozložení histogramu. Exponovat lze v rozmezí 1/4000s až 8s nebo časem B až do 10 minut.