1.1.1 Proč fotit černobíle

Tento článek je prvním z rozsáhlejší série zabývající se černobílou fotografií. Jedná se o články určené především těm, co s tímto odvětvím fotografie nemají žádné zkušenosti, ale láká je vyzkoušet si udělat fotku od A do Z vlastníma rukama.

Proč fotit černobíle, formáty, odhad finanční náročnosti vybavení, kolik nás vlastně bude stát čb zvětšenina.

Proč fotit černobíle? Není to v dnešní době anachronismus a nekvalitní technologie? Není to drahé, složité? Zvládnu to i já? … Tohle jsou asi první otázky které vás napadnou pokud vás někdo naláká vyzkoušet si klasickou stříbrnou emulzi. Pokud Vám moje články pomohou v rozhodování a získají pro domácí zpracování černobílých fotografií další adepty pak splní svůj účel.

Text: Pokud vás v mládí nebavila chemie tak při domácím zpracování filmů určitě začne.

Jak říkat člověku, který se v dnešní době nespokojí s konzumní vlnou digitální fotografie a je ochoten si máchat ruce v chemikálích, vdechovat výpary bůhvíčeho, vztekat se nad všudypřítomným prachem v komoře a nadšeně pozorovat první kontury zvětšeniny objevující se ve vývojce? Navrhuji pojem „temnokomorník“, který poměrně zvukomalebně vystihuje, co se z vás stane, pokud se necháte zlákat.

Takže, co potřebujete k tomu, abyste se stali temnokomorníky? V první řadě – nadšení a chuť. Dokud to nezkusíte, těžko odhadnout, jestli vás to chytí za srdce (temnokomornictví je srdeční záležitost). V druhé řadě – prostor pro zřízení temné komory. Bez té budete odkázáni na zpracování vašich negativů cizími lidmi s nejistými výsledky. Třetí na řadě je technické vybavení – foťák, zvětšovák, misky, vývojnice a spousta drobných propriet.

Zařízení temné komory v bytě nebo sklepě bude věnován samostatný díl seriálu. Pro první odhad, jestli lze vaše koupelna předělat na dočasnou temnou komoru, stačí jen si uvědomit, jestli půjde zatemnit okno, jestli se najde prostor na pračce nebo na vaně pro umístění zvětšováku a jestli se vaše polovička dokáže vyrovnat s ledničkou plnou chemie a filmů místo vajec… Komora by měla mít větrání, výpary z chemie nejsou zrovna zdraví prospěšné. Vůbec při práci s chemikáliemi je potřeba dodržovat pravidla bezpečnosti práce, nejen proto, že kapky od ustalovače či vývojky zanechávají velmi odolné fleky na všem.

Text: Film patří do lednice, ať barevný nebo černobílý. Naexponovaný se snažte co nejrychleji vyvolat. Pokud máte děti tak se raději vyhněte skladování vývojek v lednici, přestože i jim je tam nejlépe.

Text: V mrazáku při –18 st. Celsia uskladněné filmy vydrží i několik let bez změny vlastností

Další logickou otázkou je, jestli lze doma zpracovat i barevné fotografie. Ano, je to možné, ale problematika barevných fotografií je technologicky složitější. Klíčovým prvkem je teplota lázní – přes 37 stupňů a to, že musíme pracovat v naprosté tmě (černobílé papíry snášejí červené světlo). Také ceny „barevné“ chemie jsou znatelně vyšší. I když časem možná zkusíte i barvu, je rozhodně nutné začít černobílým procesem pro osvojení si základních návyků. Proto se dále budu zabývat pouze černobílou komorou. Jen poznámka na okraj – i barevný negativ lze zvětšit na klasický černobílý papír. Je potřeba delších osvitových časů a tvrdší gradace papíru, fotka bude mít větší zrno, ale rozhodně to stojí za vyzkoušení.

Je dobré si uvědomit, že není nutné fotit jen na kinofilm s rozměrem políčka 24×36 mm, ale že je zde i svitkový film umožňující formáty negativu 6×4,5, 6×6, 6×7, a 6×9 cm. Větší políčko má podstatnou výhodu při zvětšování, snímky mají lepší tonalitu. Přesto asi jako první krok většina zvolí kinofilm. Samozřejmě nesmím zapomenout ani na přístroje na plochý film a jejich šťastné majitele – málopočetnou, ale o to zajímavější podmnožinu temnokomorníků, nazývající se velkoformátníci.

Základ technického vybavení tvoří fotoaparát. Pokud vlastníte jednookou kinofilmovou zrcadlovku máte skvělý základ pro práci. Pokud jste majiteli kompaktního kinofilmového přístroje, tak na první pokusy to stačí, ale počítejte s tím, že vás investice do zrcadlovky asi nemine. Dnes naštěstí značně klesají ceny bazarových přístrojů, a tak prvotní odhad může být takový, že za cca 5000 Kč lze pořídit kvalitní aparát s průměrným objektivem. Pokud zatím fotíte jen digitálně, tak je nákup dalšího aparátu věcí důkladného zvážení. Pro ty, co chtějí nejdřív „jen tak něco“ na vyzkoušení, je dobrou volbou dvouoká zrcadlovka. Bazary jsou plné přerovských flexaret a do 1000 Kč lze sehnat aparát, který vám bude dobře sloužit a výsledky nezklamou.

Při rozhodnutí pro střední formát se dobře seznamte s cenami techniky. Nejenom, že budete s sebou tahat více kilogramů vybavení, ale budete určitě muset sáhnout hlouběji do kapsy než u vybavení pro kinofilm. Větší formát přináší vyšší ceny. Je to tím, že kvalitní objektivy a přístroje na střední formát jen málo morálně zastarávají a je jich v bazarech relativní nedostatek. Nárůst kvality při použití středního formátu s kvalitní optikou je znatelný, obzvlášť pokud plánujete zvětšeniny nad 30×40 cm.

K nákupům použité techniky bych dodal, že je potřeba mít se na pozoru a uvažovat, kdy použitá věc splní svůj účel stejně dobře jako nová. Určitě nekupujte nikdy zlevněnou prošlou chemii nebo filmy. Při koupi z druhé ruky lze ušetřit spoustu peněz (rozdíl mezi novým kvalitním zvětšovákem a second handem je veliký), ale dá se i snadno napálit. Zvlášť koupě zvětšovacích objektivů nebo dokonce kompletního vybavení pro střední formát přes eBay je loterie sice většinou se šťastným koncem, ale pouze pro silné povahy.

Kvalitních a široce zásobených bazarů je v republice velmi málo, není žádným tajemstvím, že největší z nich je ve Foto Škoda v Praze ve Vodičkově ulici. Kousek od něj je Fotobazar Pazdera. Pokud se budu zmiňovat o cenách bazarové techniky beru tyto dva bazary jako určující etalony. Vřele doporučuji jejich návštěvu a vlastní průzkum aktuálních cenových hladin. Mezi regály se dá chodit i několik hodin.

Zvětšovák, spínací hodiny a bezpečné osvětlení komory jsou další věci, bez kterých se neobejdeme. Naštěstí jsou sklepy a půdy českých domácností obývány spoustou axomatů, opemusů a magnifaxů, které jen čekají na své nové majitele. Bližší popis starých i nových zvětšováků z Meopty bude součástí některé z příštích kapitol FotoŠkoly. Nyní stačí, abyste věděli, že základním rozdílem mezi jednotlivými řadami je max. velikost políčka. Axomat je určen pouze na kinofilm, Opemus umí max. 6×6 (nová verze Opemus 7 i 6×7) a Magnifax 6×9 cm. Rozdíl je i v bytelnosti a zpracování. Rozhodně není zbytečné koupit si Magnifax i na kinofilm.

Text: Na zřízení stálé fotokomory stačí i prostor 1,5×1,2 metru. Podmínkou je elektřina a možnost zatemnění. Všimněte si sklepního okna zaslepeného na míru slepenou „zátkou“ z materiálu, který se používá v čalounictví. Velkou úsporu místa představuje „akvárium“ s vertikálními sloty místo klasických misek. Zde je moje sklepní království – zvětšovák Magnifax 3a s EL-Nikkor 2,8/50. Obojí koupeno velmi výhodně z druhé ruky. Snad i vy budete mít podobné štěstí jako já. Inzeráty je třeba sledovat pravidelně a nákup neuspěchat. V tom správném okamžiku je potřeba jít do akce s veškerou rozhodností, jinak nás někdo předběhne.

Není žádnou zvláštností sehnat solidní zvětšovák do začátku za flašku a ani koupě např. deset let starého Magnifaxu 3a by nás z druhé ruky neměla vyjít na víc jak 2500 Kč. Nejzákladnější spínací hodiny i osvětlení (červená žárovka) jsou k mání zhruba za 100 Kč. Velmi se přimlouvám za hodiny s osvitovými čísly (princip bude vysvětlen v jednom z dalších dílů) – např. zhruba deset let staré VIPO Combi se dají sehnat za 300 Kč, nové stojí více než 1300 Kč.

Orientační tabulka cen nových zvětšováků (červen 2004). V bazarech se setkáte většinou se staršími typy (popisu bude věnován samostatný díl):

Zvětšováky:

Teploměry