V dnešním testu se podíváme na tak trochu jiný kompakt, řekl bych kompakt pro náročné. Sony není jediný výrobce, který podobný kompaktní fotoaparát představil, nedávno jsem testoval podobný model od Olympusu - Stylus 1, kompakt s pevnou světelností 2,8 v celém rozsahu, kterou má i dnešní testovaný fotoaparát od Sony s názvem RX-10. Z názvu je patrné, že patří do vyšší třídy Sony kompaktů, jako RX1 a RX100. Podívejme se na něj podrobněji.
RX-10 sice patří do kompaktní řady Sony Cyber-Shot, ale už na první pohled zaujme svojí velikostí, která zase tak kompaktní není a velikostí se dá srovnat se zrcadlovkou, stejně tak i designem. Z poměrně masivního těla s dostatečně velkým gripem pro pravou ruku vystupuje veliký vysunovací objektiv (průměr pro filtr 62mm), díky kterému fotoaparát i v základní poloze měří přes 10cm na délku, a při nejdelším ohnisku se celková délka fotoaparátu natáhne až k 17cm. Design fotoaparátu vypadá velmi jednoduše až stroze, celkově zaoblený styl narušuje pouze horní strana přístroje, která je vyvedena až do téměř ostré hrany. Celkově působí velmi robustně, rozhodně to není žádné „tintítko“ či ploché „mýdlo“ do náprsní kapsy. Tím, že zepředu vypadá jako klasická zrcadlovka, se odlišuje od ostatních fotoaparátů řady RX. jako je RX1 a nebo RX100, i když s posledně jmenovaným má (pravděpodobně) shodný snímač o velikosti 1“ a rozlišení 20Mpix.
 |
Je to tedy sice nový design, ale ovládání je naopak velmi podobné. Na horní straně kromě ovládacích prvků najdeme i stavový displej, což je u kompaktního fotoaparátu neobvyklé, a znamená to, že výrobce sám řadí tento fotoaparát do vyšší třídy (také cenou…:)). Nalevo se nachází kruhový volič programových režimů, výklopný blesk s paticí pro nové systémové blesky Sony, tlačítko vyklápění blesku a tlačítko podsvícení stavového LCD. Na pravé straně je pak kruhový volič korekce expozice, programové tlačítko C a spoušť s hlavním vypínačem a ovladačem zoomu. Ergonomie si zatím zaslouží pochvalu. Zadní straně dominuje 3“ výklopný LCD, na levé straně tlačítko MENU, uprostřed el. hledáček s masivní gumovou očnicí a senzorem přiložení oka. Samozřejmostí je i dioptrická korekce. Vedle něj je tlačítko záznamu videa a kruhový volič pro nastavování funkcí. Směrem dolů tu pak najdeme tlačítko AEL (zámek expozice) spojené se zoomem při prohlížení fotografií a přehrávání. Tlačítko Fn snad netřeba ani představovat, je to vstup do nabídky funkcí zobrazených na hlavním LCD. Stejně tak pod ním tradiční kruhový čtyřsměrný volič s potvrzovacím tlačítkem uprostřed a dalšími dvěma funkcemi ovládanými otáčivým pohybem vlevo nebo vpravo. Výčet ovládacích prvků zakončují tlačítka přepínání záznam/přehrávání a tlačítko koše. Na levé straně jsou dvě masivní gumová dvířka zakrývající 3,5mm konektorem mikro USB a mikro HDMI. Před nimi je vidět na přední straně pod objektivem umístěný volič ostření. Pravá strana přístroje už obsahuje pouze dvířka ukrývající slot pro paměťovou kartu SD nebo MS. Stativový kovový závit umístěný v ose objektivu na spodní straně fotopřístroje je samozřejmostí stejně jako dvířka ukrývající baterii. Potud chvála.
 |
Přední straně dominuje vestavěný zoom objektiv s rozsahem ohniska (přepočteno na 35mm) 24–200mm se světelností 2,8 v celém rozsahu což dokládá svojí mohutností. Objektiv má dvě konstrukční vlastnosti, které někomu mohou a někomu nemusí vyhovovat. Já osobně se bohužel přiklonil k té druhé skupině. Ačkoliv je objektiv mohutný a s místem pro široký ovládací prstenec nemá problém, výrobce přesto (dle mého názoru naprosto zbytečně) zvolil místo ručního zoomu zoom motorový, který je poněkud pomalý a navíc (alespoň u testovaného kusu) reagoval pouze v okamžiku, kdy byl v režimu snímání – „připraven pro expozici“ což znamenalo, že jsem musel minimálně jednou namáčkou spoušť. Tím sám sebe degraduje pro rychlou a přesnou reakci a nastavení potřebného ohniska. Pokud se fotoaparát snaží být ve vyšší třídě kompaktů, na což svojí kvalitou výstupu rozhodně má, tak by nastavení zoomu mělo být rozhodně lepší. Druhou, řekněme novinkou, je, že clonu nastavujete tak, jako se kdysi nastavovala na starých objektivech a to samostatným prstencem na objektivu. Je to sice retro a možná i „cool“ ale zrovna praktické mi to dnes nepřipadá. Clonový kroužek je plynulý, bez zarážek, takže si clonu můžete v poslední chvíli „posunout“ jinam než jste chtěli. Navíc vroubkování pouze na bocích prstence je sice zajímavé, ale předpokládá to pouze jednu polohu pro úchop clonového kroužku a to rukou zespodu. Výrobce si ale neuvědomil, že kromě skupiny fotografů, která ovládá prstence na objektivu úchopem zespodu, je i skupina fotografů, která je zvyklá uchopit kroužky na objektivu zleva. Tak se prsty dostanou na horní část a spodní část prstence, kde vroubkování není, a je problém vůbec rozpoznat jestli držíte správný prstenec, protože je průměrem stejný jako ostatní. Jsem možná zbytečně kritický, ale jsou to mnohaleté zkušenosti s fotoaparáty od 80.let minulého století.
Hledáček a LCD
 |
Hledáček je již standardně elektronický typu XGA OLED Tru-Finder™, s vysokým rozlišením 1,44mil. bodů a zvětšením 0,7× se zobrazením 100%, s dioptrickou korekcí. Je velmi příjemný. Velký, přehledný, jasný a velmi jemný. Tím že je hledáček elektronický, vidíte, jak výsledný snímek bude vypadat, stejně tak případnou korekci expozice a hloubku ostrosti. Je tu i možnost zvětšit si kterékoliv místo až 17× pro přesné MF doplněné barevnou detekcí ostrých hran. A navíc máte možnost si v Menu nastavit, co vše chcete, aby se v hledáčku zobrazovalo. Vše, co se objevuje na LCD, je možné zobrazit i v hledáčku – grafický displej, zobrazení všech informací, prázdný displej, digitální vyrovnání, histogram, vodováha, zobrazení čtvercové nebo třetinové mřížky. V základním nastavení je zapnuté automatické přepínání mezi hledáčkem a LCD.
 |
LCD je širokoúhlé, 3“ s vysokým rozlišením 1,228 mil. bodů. Opět je možné zobrazení barev a jasu upravit manuálně. Tak jako u hledáčku je možné zobrazení ve stylu: Grafický displej, Zobrazení všech informací, Prázdný displej, Úroveň, Histogram, Pro hledáček, vodováha a zobrazení mřížek. Výklopný systém vám umožňuje vyklápět LCD nahoru o 90° a dolů o cca 45°. LCD by si zcela jistě zasloužilo pořádnou antireflexní úpravu, jeho lesklý povrch není až tak vhodný. To je bohužel typické pro skoro všechny LCD od Sony. Jeho zobrazení a velikost je však dostatečné a kvalitně zobrazuje potřebné informace i fotografovaný předmět. Zobrazení informací je možné v mnoha režimech. Pokud máte nastaveno zobrazení informací „pro hledáček“, je základní zobrazení podobné jako na jiných předchozích DSLR. Další možná zobrazení jsou již spojena s živým náhledem.
 |
 |
 |
 |
Základní výběr expozičního programu je pomocí kruhového voliče na levé straně, stejně tak i korekce expozice, která je umístěna na opačné straně přístroje. Nastavení vybraného expozičního režimu se provádí kruhovým voličem vedle tlačítka záznamu videa. Všechny další hlavní funkce jsou skryta pod tlačítkem Fn, kdy se následně přepínáte mezi nimi pomocí spodního čtyřsměrného kruhového voliče. Vyberete funkci, potvrdíte středovým tlačítkem a opět vybíráte dílčí nastavení vybrané funkce, buď 4 směry nebo kruhovým pohybem vpravo nebo vlevo. Zní to možná složitě, ale celkem je to jednoduché a rychle návykové. K tomu je tu ještě – i když jen jedno – programovatelné tlačítko C na horní straně, kterému můžete přiřadit vámi zvolenou funkci. Pro vše ostatní je tu Menu, rozdělené do 5 skupin až po 7 stranách,kdy na každé straně může být až 6 řádků s funkcemi, a některé i víceúrovňové. Což už je docela dost a fotoaparáty se tak čím dál více podobají počítačům. V následující ukázce je několik pohledů do Menu.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
V minulém testu Sony A7 jsem psal o novince, a to Wifi s možností komunikace s vaším „chytrým“ telefonem, ze kterého si můžete udělat „chytré“ dálkové ovládání pro fotoaparát a další zobrazovací zařízení, jako třeba TV. V souvislosti s tím mě také napadla otázka, jak to je s kapacitou baterie a její výdrží při zapnutém Wifi… A opět několik ukázek z Menu k Wifi.
 |
 |
Stejné, tradiční, je i zobrazení pro prohlížení naexponovaných snímků a videí. Zde nečekejme žádné převratné novinky, ale dosavadní klasiku: zobrazení čistého snímku, s informacemi, nebo případně s histogramem spojené s možností až 17× zvětšení. To vše je plně postačující proto, abychom zhodnotili zda je snímek povedený, či ne. Při „oddálení“ snímku se zapne zobrazení náhledů s možností nastavení více snímků. Dalším oddálením se dostaneme do kalendáře, takže máme okamžitý přehled kdy které snímky vznikly. Poměrně přehledné a jednoduché.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Čip, ISO a objektiv
 |
Snímacím prvkem je senzor CMOS Exmor® R typu 1“ s rozlišením 20,2MPix (5472×3648 pixelů). Velikost čipu je 13,2×8,8 mm. Poměr stran je 3:2, ale lze přepnout na 16:9 (rozlišení 5472×3080 pixelů), a 4:3 (rozlišení 4864×3648 pixelů) případně využít funkce panorama, kde nejširší snímek má 12416×1856 pixelů. Přístroj používá Steady Shot optickou stabilizaci. Procesor pro zpracování je nový Bionz X o kterém výrobce píše: “Obrazový procesor BIONZ X fotoaparátu umožňuje vysokorychlostní a vysoce přesné zpracování informací přicházejících ze snímače CMOS. Obrazový procesor umožňuje fotoaparátu poskytnout vysoký rozsah ISO – až ISO 25600, takže dokážete zachytit neuvěřitelné detaily i při nejvyšším nastavení citlivosti.“. Tak mu budeme věřit :). Citlivost čipu lze nastavit v rozsahu 80 až 12800 ISO (v režimu rozšíření s nastavením na vícenásobné ISO až do 25600 ISO). V následujících ukázkách vidíte, jak se hodnota ISO projeví na šumu.
 |
 |
 |
 |
Co k tomu říci. Prostě fajn. Šum narůstá pomalu a i v nejvyšších ISO je fotka fotkou a ne směsicí fleků. Ani barevnost nijak výrazně neubývá i když fotky z nejvyššího ISO budou hlavně asi použitelné víceméně pro web, výsledek mne příjemně překvapil. U RAWu je situace stejná, možná o chlup lepší protože nedochází k slévání drobných detailů jako u nejvyšších ISO z JPG formátu. Obdobná situace je i u nočního snímku. V následující ukázce vidíte porovnání ISO 80 a ISO 10000 u fotografie o rozměru 1500×1000, která stačí pro všechny potřeby webové prezentace, a plně by stačila i pro malé fotky 10×15cm. Myslím že rozdíl je minimální, zvláště u noční fotografie. Fotografie zároveň slouží jako porovnání k předcházejícím výřezům, aby bylo patrné, že šum ve velikosti 1:1 není opravdu potřeba řešit. Poslední ukázka je z redukovaného ISO, vzniklé z rychlé sekvence 4–6 snímků a sečtené dohromady a uložené jako jeden soubor. Výsledný snímek je vždy ostrý a snímek netrpí „víceobrazem“ u pohybujících se předmětů. Funkce u fotoaparátů Sony již známá, netřeba více popisovat. Snad jen opětovné povzdychnutí, že tato funkce pracuje pouze s JPG a ne s RAW formátem.
 |
 |
 |
Protože má fotoaparát vestavěný zoom objektiv Carl Zeiss®Vario-Sonnar® T* s rozsahem 24–200mm ( pro megalomany tu máme ještě 4× digitální zoom) a minimální clonou 2,8 v celém rozsahu, podíváme se krátce na jeho schopnosti. Objektiv obsahuje 4 asférické členy, jeden z ED skla a jeho pohon zajišťuje SSM ultrazvukový motor. Začneme základními pohledy na rozsah zoomu + digitální zoom
 |
 |
 |
 |
Jak je vidět ještě i 2× digitální zoom má řekněme své možnosti použití, kdežto 4× je již o degradaci kvalitní kresby. Následují tabulka ukazuje jak se mění bokeh při různém nastavené clony ze stejného místa.
 |
 |
 |
 |
A poslední ukázka je pro porovnání, jaký vliv má velikost clony na kvalitu kresby. Výřezy jsou z levého rohu a středu fotografie. První z ohniska 24mm a druhý z ohniska 200mm.
 |
 |
U ohniska 24mm je při plné otevřené cloně 2,8 patrné lehké změkčení kresby v rohu, které zmizí u clony 3,5. U středu snímku rozdíl není. Osobně si myslím že ani na velké fotografii formátu 30×45cm by nebyl patrný rozdíl mezi 2,8 a třeba clony 8. Od clony 10 je však patrná degradace, která u clony 14 a 16 již vykazuje výrazné slévání detailů. Tato degradace je stejná i u středu snímku. Při nejdelším ohnisku 200mm a nejmenší cloně 2,8 je pocitově možná nižší kontrast, ale jen velmi jemně. Od clony 3,2 je kontrast již stejný a k degradaci a slévání kresby dochází opět od clony 10, kdy u posledních dvou clon 14 a 16 je již poměrně výrazná. To však vidíme u výřezů 1:1, osobně si myslím že rozdíl není patrný u fotografií do formátu 20×30cm. V plném rozlišení má RAW i JPG snímek 5472×3648px, což stačí na fotografii 45×30 cm v rozlišení 300dpi, či 70×50 cm při 200 dpi. To je samozřejmě teoretický výpočet, a z takového rozlišení se dají udělat fotky daleko větších rozměrů. Kvalita JPG je rozdělena na 3 úrovně komprese a barevný prostor lze volit mezi sRGB a AdobeRGB. Kromě JPG lze ještě použít RAW nebo kombinaci.
Režimy expozice a vyvážení bílé
 |
Systém měření expozice a výběr expozičních programů se nezměnil ani u nové řady ILCE fotoaparátů a tak tu najdeme základní zelenou automatiku, P – programová automatika, A – preference clony, S – preference času a M – manuál. Scénické režimy: portrét, krajina, makro, sport-akční, západ slunce, noční záběr/portrét.
Expozimetr pracuje ve 3 režimech, maticové měření, se zvýrazněným středem a bodové. Korekci expozice lze nastavit v rozsahu +/-3 EV v krocích po 1/3 EV. Případně je tu možnost Bracketingu. Možnosti vyvážení bílé jsou pak stejné jako u dalších typů Sony.
Nerozlučnou dvojici funkcí DRO (pro JPG i RAW) a HDR (pouze pro JPG) zde najdeme také. Tato funkce je velmi zajímavá. Omezení je snímání pouze do JPG, a také nemožnost použití pro snímky s pohybem. A jako vždy upozornění, že tyto funkce, zvláště HDR, nejsou 100% řešením na velký rozdíl světla a stínu a jejich použití je třeba si vyzkoušet a najít optimální variantu, která vám vyhovuje.
Na výběr je velké množství kreativních stylů: Portrét, Ochrana před rozmazáním pohybem, Sportovní akce, Makro, Krajina, Západ slunce, Noční scéna, Fotografování z ruky za šera, Noční portrét.
A pokud má někdo pocit že mu ještě něco ke kreativitě chybí a navíc nechce tvořit různé efekty následně u počítače, je tu nabídka mnoha obrazových efektů: Fotoaparát pro děti, Populární barvy, Posterizace, Retro, Měkký efekt High-key, Částečná dekolorizace, Monochromatický záběr s vysokým kontrastem, Měkké zaostření, HDR malování, Sytý monochromatický záběr, Miniatura, Akvarel, Ilustrace. Myslím že si každý přijde na své :). Závěrka pracuje v rozsahu 1/3200s až 30s + B. Ovšem pozor při nastavené cloně 2,8 je nejkratší čas omezen na pouhých 1/1600s.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Zaostřování a režimy snímání
Základní přepínání AF/MF/DMF je na přední straně fotoaparátu. Standardní je výběr z širokého zaostřovacího pole, se zvýrazněným středem, a bodové. Standardní je i výběr z AF-S, AF-C a DMF (přímé manuální ostření po AF). V případě slabého osvětlení lze použít vestavěný blesk pro přisvětlení. Rychlost AF je přiměřená. Kromě jednotlivých snímků a stupňované expozice lze v režimu snímání exponovat i série. Další možnosti nastavení snímání si lze zjistit v technické specifikaci. Funkce DMF již byla zmíněna, kromě ní můžete použít plný a budete ostřit ručně, k čemuž vám pomáhá až 17× násobné zvětšení na LCD i v hledáčku spolu s detekcí zaostřených hran.
 |
 |
 |
 |
Tak jako u předchozích typů je možné využít funkci panorama, kdy fotoaparát snímá v rychlém sledu snímky a ve výsledku vytvoří jeden snímek. Velikost snímku: běžný na šířku: 8192×1856, na výšku: 3872×2160, širokoúhlý na šířku: 12 416×1856, na výšku: 5536×2160. Výsledné fotografie se zdály dobře spojené.
Bleska a externí blesky
Vestavěný blesk pracuje v režimech: Vypnutý blesk / Automatický blesk / Doplňkový blesk / Synchronizace na 1. lamelu a na 2. lamelu / Bezdrátový. Max. dosah při nejvyšším ISO 12800: až 20,4 m. Je přítomna i možnost redukce červených očí. Také můžete použít externí blesky z nabídky Sony. Synchronizace pro blesk je 1/160s, nebo v režimu vysokorychlostní synchronizace až do 1/3200 ( s odpovídajícím bleskem). V nabídce nechybí ani bezdrátové ovládání. V tuto chvíli jsou v nabídkách obchodů 3 originální externí blesky se směrným číslem 20, 43 a 60. U ostatních případných blesků je nutné si nejprve zkontrolovat kompatibilitu s novou bleskovou paticí, případně zda je možné starší blesky připojit pomocí malé redukce.
 |
 |
 |
Záznam videa
Snímat video lze v režimu auto i režimech PASM. Záznam lze provádět ve dvou formátech a to mp4 v rozlišení 1440×1080 s 30sn./s., nebo AVCHD. Formát AVCHD lze nastavit v 5 typech a v rozlišení full HD (1920×1080) s 25sn/s prokládané až po 60sn/s progresivní. Zkušební video si může stáhnout zde:
Energie a příslušenství
Výdrž baterie (CIPA, fotografie): přibl. 340 / přibl. 170 min. (hledáček), přibl. 420 / přibl. 210 min. (LCD). Baterii není nutné pro nabíjení vyndávat, stačí pomocí USB kabelu připojit fotoaparát k přiložené nabíječce, a nebo také třeba k PC, případně jinému zdroji, který je však použitelný pro fotoaparát.
Závěr
Sony RX10 je určitě pozoruhodný fotoaparát, jeho výstupní kvalita je výborná a to spolu se špičkovým zoom objektivem Carl Zeiss s rozsahem 24–200mm a minimální clonou 2,8 v celém rozsahu je výborná kombinace. Navíc kvalita a množství šumu při vyšších ISO je také perfektní a to až do nejvyšších hodnot. Potud není co vytknout. Za toto vše se ale platí poněkud větší velikostí, srovnatelnou se střední zrcadlovkou, tudíž do kapsy ho rozhodně nestrčíte. Co si osobně myslím, že není moc povedené, je motorový zoom a jeho pomalejší rychlost. Zde by ruční zoom daleko lépe vyniknul. Stejně tak jakýsi návrat k nastavování clon kroužkem na objektivu možná nedopadl nejlépe a chtěl by trochu předělat. Poslední, tak trochu ne příjemnou věcí je současná cena, která je nastavena na 29990 Kč, což mi na kompaktní fotoaparát přijde již dost. Je mi ale také jasné, že cena u nás je vnímána jinak, než například cena v Japonsku a RX-10 rozhodně nepatří díky svým parametrům a kvalitě výstupu do základní třídy kompaktů, ale do vyšší třídy.
Testovací snímky
 |
 |
 |
 |
 |