Sony a7S II je druhou generací fullframe bezzrcadlovky zaměřené na video a fotografování ve špatných světelných podmínkách. Zůstává původní (výborný) 12MPx senzor a navíc dostal fotoaparát zejména vestavěnou stabilizaci a možnost ukládat 4K video rovnou na paměťovou kartu. Cena ale není nízká.

Úvod

Perex jsme ukončili zmínkou o ceně, tak s ní můžeme rovnou začít. Za tělo fotoaparátu dáte i přes 93 tisíc (červen 2016). Ne, číslovky se nám nepřehodily. Kdo zná tuto řadu od Sony, ví že cena je vysoká, ale ne přemrštěná. Tyto fullframe bezzrcadlovky (a7 II, a7R II a a7S II) míří na základní a vyšší třídu fullframe DSLR a tomu zkrátka musí odpovídat i cena. Nejlevnější a7 II se starším 24MPx senzorem a Full HD videem stojí pod 50 tisíc a míří tak na zrcadlovky typu Nikon D610 a Canon 6D, nejdražší a7R II se zbrusu novým BSI snímačem o 42MPx a 4K videem si bere na mušku zrcadlovky s vysokým rozlišením, jako je Nikon D810 a Canon 5DS / R. Také stojí téměř stejně jako druhý jmenovaný - kolem 96 tisíc.

Sony a7S II si žádný konkrétní přístroj z řad DSLR na mušku nebere. Zaměřuje se na video a fotografování za špatných světelných podmínek. Zrcadlovek s 4K videem zatím tolik není a těch na video přímo zaměřených ještě méně. Napadá mě Canon 1D C a ten s a7S II není srovnatelný ani rozměry, ani cenou (obojí je daleko vyšší) a ani dalšími vlastnostmi (AF, sériové snímání, výdrž na baterie…).

Alpha a7S II tak najde konkurenty spíše mezi bezzrcadlovkami, kde je na video zaměřených modelů více. Například Panasonic Lumix GH-4. Ten je ale o generaci starším modelem a navíc se s a7S II namůže rovnat obrazovým výstupem z jeho 4× menšího senzoru (který je jinak stále skvělý, ale nemá cenu ho srovnávat s fullframe). Však také stojí třetinu, takže se o nějaké velké konkurenci obou modelů hovořit nedá.

Sony Alpha a7s II je tedy spíše solitér – specifické zboží pro specifickou klientelu a jako takové není levné. Po zasazení do tržního rámce však ani přehnaně drahé.

Jaké jsou tedy klíčové vlastnosti modelu?

  • 12MPx fullframe senzor
  • Citlivost ISO 100–102400 (v rozšířeném režimu 50–409600)
  • Pěti-osá stabilizace senzoru schopná spolupracovat s optickou stabilizací objektivu
  • 4K video s plným odečtem pixelů (tedy bez přeskakování řádek či slučování), kodek XAVC S
  • Více AF bodů (169 vs 25, všechny ale stále pouze pro detekci kontrastu), citlivý do –4EV
  • Celokovový bajonet (E-mount – Alpha/NEX)
  • Možnost komprimovaného i nekomprimovaného RAW formátu
  • sériové snímání 5sn./s
  • Expoziční časy 30s-1/8000s + B
  • Možnost plně elektronické, zcela bezhlučné závěrky

Lákadel je tedy hodně, ale jsou zde i věci, které mohou někoho odradit – zejména nízké rozlišení a absence pokročilého hybridního AF systému známého z ostatních modelů výrobce. To je v pořádku, tento přístroj se ani nesnaží zavděčit se všem a pokud již nyní víte, že potřebujete víc než 12MPx a že chcete rychlý AF zejména v režimu AF-C, nemá smysl investovat do něj přes 90 tisíc. Spíše se podívejte na a7R II s 42MPx a hybridním AF.

Pro koho tedy je?

Pro ty, kteří chtějí fotografovat za jakýchkoliv podmínek – ISO až 409600, stabilizace s udávaným výkonem 4.5EV a citlivost AF až –4EV dělá z tohoto modelu ideálního kandidáta na noční či interiérovou fotografii.

Ti z vás, kteří chcete téměř profesionální videokameru co umí k tomu skvěle fotit, také neudělají chybu.

Filmaři ocení a7S II i pro fotografování „na place“. Díky volitelné, naprosto bezhlučné závěrce můžete fotografovat, i když klapka klapla a kamera běží. Vysoká citlivost a široký dynamický rozsah si pak poradí i s komplikovaným nasvícením scény.

Alpha a7S II může být i dobré alternativní tělo pro fotografy s kolekcí M-mount objektivů (Leica a spol.). Ty mají obvykle problém na senzorech, které pro ně nejsou koncipované (posun mikročoček atd.). Díky nižšímu rozlišení A7S II však posun mikročoček není tolik potřeba – alespoň dle zkušeností uživatelů. Vzhledem k tomu, že v redakci M skla nemáme, nezkoušeli jsme.

Vzhled, konstrukce, ovládání

Základní design zůstal od minulé generace podobný, přesto se leccos změnilo.


Nejvýraznější změnou v designu je větší grip a rozdílné umístění spouště. Grip má na jednu stranu skutečně pevnější úchop, na druhou stranu už je držení bližší zrcadlovce (a7S mark I má uvolněnější držení „jako dálkoměr“ či spíše mechanická SLR). Zda je to dobře nebo špatně nechám na vašich preferencích. Za sebe to vidím jako plus s většími a těžšími objektivy, mínus pro krátké a lehké objektivy, u kterých mi uvolněné držení přístroje a spoušť na horní straně těla vyhovují.

Změna souvisí i s navýšením rozměrů a váhy (127×96×60 mm / 627g), pro které je daný způsob držení už asi vhodnější.

Změnily se i rollery, nyní jsou tradičního „ozubeného“ typu místo původních kovových válečků. Přední se přestěhoval na špičku gripu. Jdou trochu více ztuha a hůře se nahmatají. Spoušť videa je také umístěna méně prakticky – na jednu stranu ji nezmáčknete omylem, na druhou stranu ji často nezmáčknete ani schválně:-)

Dále však už je třeba jen chválit. Z programovatelného tlačítka na horní straně přístroje jsou teď tlačítka dvě a navíc daleko větší. Tlačítko „C2“ na původní a7S na zadní straně přístroje se tak nyní posunulo v číslování na „C3“ a ze zcela nepraktické poloze za ostrou hranou hned u hledáčku se posunulo níže a hrana je zešikmená, takže už není problém ho nahmatat. To je dobře, protože slouží k přibližování fo­tek.

Podobně se posunulo i tlačítko „menu“.

Novinkou je pak tlačítko aretace voliče režimů.

Jinak je na zadní straně vše při starém. Jen pravé směrové tlačítko není „WB“ ale „ISO“. Je to proto, že WB je nyní ve výchozím stavu nastaveno na novém tlačítku nahoře a přesunutím ISO na jeho pozici se uvolnilo ovládací kolečko, na kterém bylo ISO u minulého modelu (což bylo trochu nepraktické, protože se moc snadno otáčelo).

Tohle vše je ovšem jen stav po vytažení z krabice. Všechny tlačítka „C“ jsou programovatelná, stejně jako čtyřsměrný volič i s prstencem a potvrzovacím středem.

Z pohledu úrovně uživatelské nastavitelnosti je to na jedna s hvězdičkou.

Co se týče pocitu z přístroje, je dost odlišný od minulé verze. Za prvé tloušťka a váha je znát. Ne, že by byl přístroj vyloženě těžký, navíc někdo má těžší přístroje dokonce raději. Pouze musím konstatovat, že u takto kompaktních přístrojů je poznat podobný rozdíl více, než mezi dvěma DSLR. K jinému úchopu už jsem se rovněž vyjadřoval.

Co se hodně změnilo je pocit solidnosti. Máte pocit, že přístroj je z kamene. Nic se nehýbe, nepruží, není volné. Minulá generace a7S měla konstrukci sice dobrou, ale zde je ještě lepší. Možná k celkovému pocitu solidnosti přispívá i nová povrchová úprava – matný, zdrsněný povrch prostě tak nějak patří k profesionálnímu přístroji více, než hladký a lesklý.

Oproti „obyčejné“ a7 II má verze „S“ (a „R“) jediný fyzický rozdíl, a to je již zmíněná aretace voliče expozičních režimů, která „obyčejné“ a7 II chybí. A samozřejmě nápis „4K“, protože a7 II 4K netočí.

Co dál nového

Výraznou novinkou oproti a7S je stabilizace. Stejně jako u a7II a a7R II jde o stabilizovaný senzor, který dokáže spolupracovat se stabilizací v objektivu. Ta zabudovaná by měla být pětiosá s efektivitou 4.5EV. Systém je jednoduchý – pokud použijeme stabilizovaný objektiv, má senzor na starosti 3 osy a objektiv 2. Pokud použijeme systémový nestabilizovaný objektiv, má systém v těle na starosti všech 5. V případě nesystémového objektivu stabilizace funguje také, ale je třeba jí manuálně nastavit ohnisko a systém pracuje se sníženou účinností, jen ve 3 osách.

4K video už uložíte přímo na kartu (nepotřebujete připojovat externí úložiště). Ne však na ledajakou. Chce to aspoň SDXC UHS-I. Přitom není rozhodující jen rychlost zápisu. Přístroj prostě chce SDXC kartu a basta. Po zasunutí SDHC 32GB 4K video odmítl nahrávat, i když rychlost karty byla shodná.

Nekomprimovaný RAW – druhá generace přístrojů a7 přináší konečně nekomprimovaný RAW (volitelně). Do RAWu zkrátka ztrátová komprese nepatří i přes to, že nebyla při běžném fotografování partrá. Vylézala však na extrémně kontrastních hranách zejména při zesvětlování snímků v editoru.

Automatické ISO. Tak, jako část konkurence již po léta umožňuje i v těch nejnižších modelech, i a7S II konečně umí natavit limitní čas závěrky při ISO „Auto“. Tedy už vám nebude neustále cpát 1/60s, ale můžete si optimální čas závěrky při práci v A a P zvolit sami.

Další zbytečně chybějící funkcí u starších modelů byla nemožnost vyzvětšovat si při prohlížení hotovou fotku přesně do bodu zaostření. Vždy se přiblížila na střed (kam však ne vždy skutečně zaostřujeme). V případě druhé generace je to napraveno a po stisknutí tlačítka lupy se fotka přiblíží do místa, kde byl skutečně vybrán ostřící bod.

Co zůstalo při starém:

Přecitlivělý senzor oka. Přepíná na hledáček už při přiblížení čehokoliv k senzoru na 6cm. Pro focení od pasu nepraktické, pokud nedržíte foťák dostatečně daleko od těla, přepne se na hledáček a na displeji nevidíte nic.

Zmatené menu. Příbuzná nastavení jsou často rozházena přes celé menu. Je neuvěřitelné, že fotoaparátu zaměřenému na video CHYBÍ ZÁLOŽKA VIDEO v menu.

Baterie. NP-FW50 je podle mého poddimenzovaná pro podobný přístroj. Naštěstí existuje battery grip, kam se NP-FW50 vejdou dvě.

Ostření detekcí kontrastu. Byť se zvětšil počet zón ostření, samotný systém zůstává stále jen na bázi detekce kontrastu. Je pomalejší než konkurenční hybridní systémy a zcela nepoužitelný na vážně myšlené průběžné ostření (AF-C nebo tracking). Jeho citlivost v nízkém osvětlení je ale velmi dobrá (-4EV).

Nemožnost převádět RAW ve fotoaparátu. Pardon, ale to už umí zrcadlovky přes deset let, a to i některé amatérské. Proč to neumí přístroj za devadesát tisíc moc dobře nechápu.

Pouze jeden slot na kartu. Daň za malé rozměry, ale je potřeba to zmínit. Dva sloty má mezi bezzrcadlovkami pouze Fujifilm X-Pro 2.

Specifikace

Sony Alpha a7S II
Typ přístroje: Full-frame ILC („bezzrcadlovka“)
Bajonet: Sony FE
Senzor: 12MPx FF CMOS
Low-pass filtr: Ano
Citlivost: 100 – 102400 (rozšířeně 409800)
AF: Detekce kontrastu
Kontinuální snímání: 5 sn./s
Rozsah časů závěrky: 30s – 1/8000s + B
Video: 4K (3840×2160) 30p/24p (60–100Mbps) FullHD 120p (60–100Mbps)
Formáty: RAW (ARW), JPEG (foto) / MPEG-4, AVCHD, XAVC S (video)
Wi-fi, NFC: Ano, Ano
GPS: Ne
Konektory: USB (2.0), microHDMI, mikrofon, sluchátka
Médium: SD/HC/XC
Displej: LCD, výklopný, nedotykový, 3“, 1 228 800 bodů
Hledáček: elektronický, OLED, 2 359 296 bodů, 100%, 0,78×
Blesk: Ne
Externí blesk: Ano, hot-shoe
Baterie: NP-FW50 (1080mAh), stačí na 370 snímků (CIPA)
Rozměry: 127×96×60 mm
Váha: 627g včetně baterie
Environmentální utěsnění: Ano*

*Poznámka k environmentálnímu utěsnění: Řada Alpha a7 má sice zvýšenou odolnost proti nepřízni počasí, ale plnohodnotné utěsnění nemá. Dvířka na fotoaparátu nemají gumové těsnění, stejně jako nemají většinou těsnící kroužek objektivy. V těchto místech tedy vniknutí vlhkosti reálně hrozí. Do průtrže mračen nebo písečné bouře bych tedy tyto aparáty nebral či jen v ochranném pouzdru. Chybějící těsnící kroužek na objektivu už mě jednu zrcadlovku stál – nápor poletujícího písku je schopen procpat jemnou frakci i přes nasazený objektiv do fotoaparátu. Fakt.

Použité objektivy

K fotoaparátu jsem měl půjčené objektivy 55mm F1.8 a 24–70mm F4. Oba dva jsou na 12MPx kresbou bez výhrad. Konkrétně FE 55mm F1.8 patří k nejostřejším „padesátkám“ a bylo to vidět, i když jsme ho měli k a7R II. V případě 24–70mm to už tak slavné není, ale na 12MPx senzor objektiv s přehledem stačí.

Spíš je trochu zbytečné dávat na fotoaparát, chlubící se nejlepší citlivostí na světlo, objektiv se světelností F4.

Naštěstí již existuje i varianta s F2.8, samozřejmě větší a dražší.

FE 55mm je se svými kompaktními rozměry a dobrou světelností vhodný partner pro a7S II.

Ještě vhodnější jsou objektivy se světelností F1.4, které pro bajonet FE Sony vyrábí zatím dva: 35mm F1.4 a 85mm F1.4.

Naštěstí ale existuje pro FE bajonet rekordní množství použitelných objektivů dalších výrobců, ať už nativně, nebo (častěji) přes adaptéry.

Namátkou třeba Mitakon Speedmaster 50mm F0.95, který jsme testovali nedávno. Na a7S II pak už k fotografování snad ani žádné světlo nepotřebujete:-)))

Zapůjčené objektivy jsme na a7S II kvůli jejímu nízkému rozlišení a pomalejšímu AF systému nějakým přísnějším testům nepodrobovali. Snad jen jeden postřeh z praxe k jinak špičkovému FE 55mm F1.8: V protisvětle občas dělá odlesky nebo závoj (jako vlastně každý objektiv:), ale díky konkávní ploše přední čočky (jde o rozptylku) vznikají při šikmém světle shora odlesky na spodní části snímku, což může působit zvláštně:

                                                                                          

(další strana – testy obrazové kvality)

Líbil se vám článek?

Komentáře

Tento článek nemá žádné komentáře

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Obsah článku

Komentáře k článku (0)

Tisknout článek

Tip na článek

Jak funguje režim vysokého rozlišení
Jak funguje režim vysokého rozlišení

40 mo­delů fo­to­a­pa­rátů dnes ge­ne­ruje fo­to­gra­fie s vy­so­kým roz­li­še­ním (high re­so­lu­tion mode) ty­picky 4× vět­ším, než je roz­li­šení vlast­ního sen­soru. Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II tak zvýší množ­ství pi­xelů z 24Mpix na 96Mpix. Re­žim vy­so­kého roz­li­šení u Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II jsem vy­zkou­šel na Šu­mavě při fo­to­gra­fo­vání hor­ského po­toka dlou­hými časy, kra­jiny krát­kým te­le­ob­jek­ti­vem a rysa os­t­ro­vida krát­kou ex­po­zicí.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

FotoAparát.cz - Instagram