Test fotoaparátu Sony Alpha a6300

Sony Alpha a6300 je APS-C bezzrcadlovka „pro zapálené“. Jde o nástupce modelu a6000.

Podle Sony byl model a6000 nejprodávanější bezzrcadlovkou na trhu. Jelikož jde o informaci výrobce (tedy ne z nezávislého zdroje), můžeme jí věřit, nebo nemusíme.

Něco pravdy na tom ale bude asi už jen z toho důvodu, jak dlouho na trhu model a6000 pobyl. Za dva roky, co tvořil nejvyšší APS-C model výrobce, se jich pravděpodobně podařilo prodat poměrně dost, zvlášť když ke konci životního cyklu klesla cena na skutečně zajímavá čísla.

Dva roky je totiž v prostředí spotřební elektroniky – a bezzrcadlovek zvlášť – docela dlouhá doba.

Dalo se tedy čekat, že nástupnický model přinese hodně výrazných novinek.

Stalo se tak?

Na první pohled zdánlivě ne, protože se nenaplnily divoké spekulace, které se šířily internetem, jako 30+MPx senzor, technologie BSI či vestavěná stabilizace.

Fotoaparát dokonce vypadá téměř totožně, jako předchůdce. V podstatě se liší jen jedním tlačítkem (přepínací páka AF-MF/AE-L místo původního tlačítka AE-L) a několika milimetry v rozměrech. Tyto změny patří do kategorie „povinných“ změn. Za a) musí být nový model „nějak“ poznat, za b) přece není možné, aby např. uživatelé podvodních pouzder upgradovali jenom tělo a pouzdro ne:-)

Změn je ovšem ve skutečnosti dost a jsou zásadní, jen možná ne tak bombastické na první pohled. Povíme si o nich více dále.

Jinak, co se týče vzhledu a ovládání, platí to samé, co pro předchůdce a6000 (takže se nezlobte když někde použiji totožný odstavec:-)

Zepředu na přístroji nenajdeme nic, než tlačítko aretace objektivu a přisvětlovací diodu. Ta je velmi blízko objektivu a navíc na místě, kde ji snadno zakryjete prstem. Na pogumovaném gripu pak ještě najdeme příjmač pro IR dálkovou spoušť.

Více toho nacházíme na horní straně: kromě sáněk na blesk (již od a6000 standardní patice) také zabudovaný blesk interní (vyskakovací), spoušť, kolem ní prstenec ON/OFF a vedle ní uživatelsky nastavitelné tlačítko C1. Dále zde máme vedle sebe volič režimů a roller. Také je zde číselné značení modelu, nápis „4K“ a značka roviny snímače.

Po stranách přístroje se toho opět mnoho nenachází – na gripové straně nic kromě značení NFC. Na pravé pak dvířka kryjící microUSB konektor (slouží i pro nabíjení), microHDMI a konektor pro mikrofon. Je zde také dioda nabíjení.

Na spodu přístroje najdeme pouze závit stativu (v ose objektivu) a společná dvířka baterie (NP-FW50 o kapacitě 1020 mAh) a karty (typ SD/SDHC/SDXC). Zůstává trochu nepohodlný vstup ke kartě (je u pantů dvířek a vaše prsty nemají moc místa, jak jí uchopit). Sony a6300 nepodporuje battery grip (přesněji Sony žádný nevyrábí a neoriginální gripy jsou skutečně jen držáky na baterie bez duplikovaných ovládacích prvků).

Zbytek ovladacích prvků je na zadní straně přístroje – zde je toho opravdu poměrně dost. Nejvíc místa zabírá samozřejmě displej (výklopný nahoru a dolu, nedotykový, úhlopříčka 3“, technologie TFT, 921 000 „bodů“). V levém horním rohu se pak krčí okulár hledáčku se zabudovaným čidlem přiblížení obličeje. To je velmi citlivé a stačí se k němu přiblížit na vzdálenost cca 6cm a už přepíná do hledáčku. To může být někdy i otravné, když chcete např. fotit „nenápadně“ od pasu s vyklopeným displejem, musíte fotoaparát držet dostatečně daleko od těla, nebo automatické přepínání vypnout.

Hned vedle máme kolečko dioptrické korekce, na které dobře dosáhnete, jste-li pravooký fotograf, ale dost složitě, jste-li levooký. Dále nad displejem máme tlačítko vyklopení blesku (s dosti hlubokým domáčknutím proti nechtěnému vyklopení) a tlačítko vstupu do menu. Vedle nich pak páčku přepínající funkcionalitu AF-MF/AE-L s tlačítkem uprostřed (zkrátka jako u a7), které funguje i jako tlačítko „lupy“ při prohlížení. Pod ním máme tlačítko „Fn“ spouštějící rychlé menu s parametry fotografování a sloužící při prohlížení jako „sharovací“ tlačítko. Níže pak čtyřcestný volič s potvrzovacím středem (volitelná funkce v režimu fotografování, při prohlížení fotek pak slouží pro návrat z režimu přiblížení) a rollerem kolem dokola (přístroj má tedy rollery dva, zadní slouží pro kompenzaci expozice či v M, lze jím listovat ve fotkách či oddalovat/při­bližovat v režimu zvětšení fotky, posouvat ostřící bod…). Čtyři polohy stisknutí pak vedou ke čtyřem zkratkám: nahoru režim zobrazení, dolů kompenzace expozice/nastavení parametrů v režimu automatiky/zo­brazení thumbnailů fotek, doleva režim snímání, doprava ISO.

Níže pak máme tlačítko přehrávání a nastavitelné tlačítko C2, zaskakující i pro mazání snímků v režimu náhledu.

Stranou ostatních tlačítek, ze strany na zadním gripu pak najdeme zapuštěnou spoušť videa.

Co je nového

Hledáček. Jedna z výtek směrem k a6000 bylo zhoršení některých specifikací hledáčku oproti NEX 6. To je minulostí a a6300 přináší krásné rozlišení 2 359 296 bodů a zvětšní 0.7× v ekvivalentu kinofilmu. To je jako ve fullframe zrcadlovce. Pokrytí je samozřejmě 100% a obnovovací frekvence je 60 až 120fps. Pouze při 120fps se o něco sníží ono krásné rozlišení – ale rychlostí a plynulostí pak už je to skutečně skoro jako koukat do optiky.

Sériové snímání. Asi nejrevolučnější změna, byť málo nápadná. Maximální rychlost 11sn./s zůstala stejná, ale přibyla možnost režimu 8sn./s s nepře­rušeným live-view. Dosud byl největším rozdílem mezi zrcadlovkou a bezzrcadlovkou při sériovém snímání ten, že optický hledáček umožňoval vidět, co se děle mezi záběry a živý náhled ne – zobrazovala se jen „zastavená“ série fotek a mezi nimi tma. Tak to je prosím minulost. Sony a6300 dokáže „nacpat“ feed ze senzoru i mezi snímky rychlostí 8sn./s. Pocit ze sériového snímání i možnosti, které nabízí, se tak zase o kus přiblížily zrcadlovkám.

4K video. Tato změna mluví sama za sebe. Alpha a6300 umí 4K (3840 × 2160) rozlišení oproti Full HD (1920×1080) u a6000. Bitrate je až 100 Mbps ve formátu XAVC S a snímací frekvence až 30p. Můžete nastavit i 24p. Full HD samozřejmě zůstává také, stejně jako možnost staršího kodeku AVCHD. Hodit se může, že ve Full HD jde dělat slow-motion video až 120p. Novinkou je i již zmíněná zdířka pro mikrofon. Vestavěné mikrofony nahrávají stereozvuk.

Autofocus. Už a6000 patřila mezi bezzrcadlovkami k špičce, když šlo o ostření. Alpha a6300 AF ještě vylepšuje. Nabídne 425 PDAF bodů pokrývajících téměř celou plochu záběru a které v kombinaci s CDAF ostřením tvoří hybridní systém který výrobce zve „4D Focus“.

Senzor. Senzor je specifikacemi stejný, jako ten starší, ale měla by to být nová verze s čistším výstupem.

Nové funkce. Potěšila mě možnost nastavení nejdelšího času závěrky v auto ISO (k čemu je to dobré zde). Fajn je i možnost plně tiché (elektronické) závěrky. Zpátky je i vodováha.

Utěsněná konstrukce. Tělo je nyní celokovové a lépe utěsněné proti vodě a prachu.

Výdrž na baterii. Byť stále není závratná (400 snímků dle CIPA) je lepší než u a6000 (360 sn.).

Co chybí

Žádný fotoaparát neumí všechno, ale přesto – je zde několik funkcí, které již některé fotoaparáty Sony umí ale na a6300 se nedostalo:

Dotykový displej. Má ho třeba blízce příbuzný model Alpha a5100.

Nekomprimovaný RAW. Sony své RAWy tradičně ztrátově komprimuje. Nevšimnete si toho, pokud neděláte brutální prosvětlování podexponovaných stínů kolem kontrastních hran, ale přesto… nové Alphy řady a7 již umožňují RAW přepnout na nekomprimovaný.

Stabilizace senzoru. Druhá generace a7 má komplet stabilizované senzory, stejně tak všechny modely SLT zrcadlovek. Do APS-C bezzrcadlovek se však stabilizace zatím nedostala.

…jistě bychom při troše snahy vymysleli další chybějící užitečnosti, ale je třeba mít na paměti, že jde o fotoaparát za cca 40 000,– (květen 2016). Čekat od něj výkony EOS 1DX Mark II by bylo naivní. Výše zmíněné tři funkce ale mít mohl. Ale to by asi nezbylo nic napříště:-)

Objektivy

Sony a6300 pojme všechny objektivy pro bajonet E, tedy jak APS-C, tak fullframe. Těch sice neustále přibývá, ale stále to není srovnatelné s žádným systémem zrcadlovek.

Výrobce se navíc momentálně zaměřuje na rozšíření portfolia FE (tedy fullframe) objektivů a na nové dedikované APS-C objektivy nezbývají kapacity. Ne že by fullframe objektivy nebyly pro a6300 vhodné, ale to platí spíše pro dlouhá skla. 24–70 a podobně se k a6300 tolik nehodí.

Na druhou stranu – „zanedbávání“ APS-C řady objektivů je rozšířený nešvar i u výrobců zrcadlovek (snad s výjimkou Pentaxu).

My jsme fotoaparát dostali se základním objektivem Sony E 16–50mm F3.5–5.6 PZ OSS.

Jedná se o powerzoomový objektiv typu „pancake“ neboli palačinka. Čouhá z fotoaparátu asi 3cm vpřed. Po zapnutí přístroje se ovšem vysune na délku větší. Je plastový, ale bajonet má kovový. Disponuje také optickou stabilizací. Má prstenec spřažený s mechanismem zoomu elektronicky a ještě posuvník, obstarávající zoomování při videu nebo v režimu MF, kdy se prstenec přepne do režimu ostření. Je malý a lehký – k fotoaparátu je – alespoň proporčně – velmi vhodný. Opticky je to typický základní zoom, tzn. z 24MPx maximum nedostanete. Na to si pořiďte ideálně nějaké pevné sklo (třeba Sony-Zeiss 24mm F1.8, který dělá na a6300 univerzální „pětatřicítku“).

Sony E PZ 16–50mm F3.5–5.6 OSS
Rozsah ohnisek	16–50mm
Rozsah clony:	3.5–22/5.6–36
Optická konstrukce:	9 členů v 8 skupinách, 4× asph., 1× ED
Počet lamel clony:	7
Rozsah ostřících vzdáleností:	0.25m – ∞
Filtrový závit:	40.5mm
Stabilizace:	ano
Rozměry/váha:	30×65mm/116g

I tento objektiv je (pro bezzrcadlovkové zoomy) typický tím, že silně spoléhá na softwarové korekce zkreslení a vinětace přímo ve fotoaparátu. V JPEG se vše srovná ještě dříve, než se vůbec fotka uloží na kartu, do RAWu se vloží korekční profil. Pokud ho však vypnete, dostanete se na skutečný vzhled fotky a to není hezké pokoukání (takže to nedělejte):

Pro další informace o výkonech objektivu doporučuji 3. stránku mé minulé recenze a6000, kde jsem se objektivem více zabýval.

Na další straně: Testy obrazové kvality.