Test profi bezzrcadlovky Fujifilm X-Pro 2

(Aktualizace článku: v březnu 2017 vychází velká softwarová aktualizace, více informací zde)

Rok 2012, jak všichni víme, nepřinesl konec světa, ale přinesl aspoň  Fujifilm X-Pro 1, fotoaparát, který nepředvídali ani staří Mayové. Ani o 4 roky později neztratil nic ze své unikátnosti – naopak, v nové verzi X-Pro 2 v r. 2016 přináší opět několik „poprvé“ mezi bezzrcadlovkami.

X-Pro 1 byla vlastně vůbec první bezzrcadlovka dnes košatého systému Fuji X a šlo rovnou o vlajkovou loď. Tou byl vlastně až dosud, byť ho mladší modely stačily v lecčems dohnat a předehnat. X-Pro 2 tak vcelku předvídatelně přináší spoustu nových věcí, kterou zatím žádné ostatní fotoaparáty Fuji nemají.

Co je tedy nového?

• nový APS-C senzor X-Trans III s 24MPx (všechny bezzrcadlovky X mají jinak 16MPx)
• Nový procesor X-Processor Pro
• hybridní autofocus
• joystick, jaký známe z profi DSLR
• dva sloty na kartu
• přední roller
• vlastní ovladač pro ISO
• odolnější konstrukce (+ utěsnění)
• vyšší kvalita Full HD videa (i vyšší snímková frekvence)
• vylepšený hybridní hledáček (s korekcí oční vady)
• nový jemný displej
• nový systém menu
• možnost komprimovaného RAWu
• rovnou 6 programovatelných tlačítek

…a vlastně spousta dalších drobných změn. X-Pro 2 je úplně nový foťák, který ale vypadá skoro stejně, jako předchůdce. Není divu, snaží se oslovit totožné publikum. Kdo jím je, se pokusíme určit v závěru recenze.

Dvě novinky bych „vypíchl“ jako nejdůležitější – a to dva sloty na kartu a „knipl“ na zadní straně přístroje. Proč? Protože nejde o novinky jen pro Fujifilm, ale pro segment bezzrcadlovek vůbec. Obě dvě funkce byly dosud vyhrazeny jen poloprofi a profi zrcadlovkám.

Co naopak X-Pro 2 proti vrcholným modelům jiných značek chybí je výklopný displej, dotyková technologie či 4K video. Neřekl bych, že je to tím, že u Fuji šetřili – filozofie přístroje je zkrátka někde jinde.

To musí být každému jasné ihned po prvním seznámení s přístrojem naživo. První, co člověka napadne je „Leica“ a druhé je „cihla“. Skutečně, na kompaktnost se nehraje, celokovový přístroj váží bez pěti gramů půl kila a má tvar briketky o rozměrech 141 × 83 × 56 mm. To sice nejsou enormní rozměry – půl kila je váha běžné amatérské zrcadlovky a rozměry jsou o pár mm větší, než třeba u Leica M Typ 240. Pouze na to u bezzrcadlovek není člověk zvyklý a většina z nich to hraje na malé rozměry. X-Pro 2 nikoliv.

Design, jak už bylo řečeno, evokuje historické dálkoměry jako je systém Leica M, stejně tak ovládání. X-Pro 2 samozřejmě žádný dálkoměr není – je to moderní AF fotoaparát s elektronickým (92%, 0.6×, 2 360 0­00 b.) nebo optickým tunelovým hledáčkem s projekcí fotografických informací.

Pro ty z vás, kteří by nějakou náhodou o hybridním hledáčku X-Pro (nebo X100) neslyšeli, přiblížím:

Hledáček umožňuje přepínat mezi klasickým optickým průhledovým hledáčkem (tedy nekoukáme skrz objektiv) a elektronickým (EVF). Na přání se průhled zacpe roletkou a promítne se obraz OLED displeje tak, jak to známe z ostatních bezzrcadlovek. Díky tomuto systému lze ovšem promítat obraz i do optického hledáčku, čehož se využívá například zobrazením expozičních a jiných údajů, vybraného ostřícího bodu či rámování úhlu záběru, které se se zoomováním či výměnou objektivu mění. Z modelu X100T si novinka půjčila i možnost malé lamely v rohu OVF, na kterou lze promítat výřez z EVF například pro asistenci ručního ostření atd.

(dole vlevo: příklad zobrazení v EVF, dole vpravo: OVF s projekční lamelou)

Celá tahle legrace vyžaduje poměrně komplikovanou opticko-elektronickou soustavu, což je asi důvod, proč ji nenalezneme v menších a lacinějších tělech.

Má to tedy nějakou výhodu? Ano, má – EVF u bezzrcadlovek všichni známe a rádi máme, ale optický hledáček je něco úplně jiného a má své opodstatnění. Nežere tolik baterii, nesvítí do oka a hlavně umožňuje jeden trik, známý uživatelům Leica a spol.: vidíme, co se děje „mimo záběr“. Představte si situaci, kdy fotíte na ekv. 35mm, ale Váš hledáček pokryje ekv. 24mm. Pak máte kolem vyznačeného rámečku záběru poměrně dost místa a víte, kdo a co kdy do záběru vleze a co se děje mimo něj. Něco takového elektronický ani TTL optický hledáček zrcadlovek nenabídne.

Pokud jste milovníci optických hledáčků a nechcete zrcadlovku nebo Leicu, pak je X-Pro 2 pro vás jako stvořený.

Konstrukce a ovládání

Jak již jsme zmínili, tělo X-Pro 2 je velké 141×83×56mm a váží 495g i s baterií. Jeho konstrukce je celokovová s plastovými doplňky, viz níže:

Dílenské zpracování je výborné, snad s výjimkou plastových dvířek dvojitého slotu na kartu, které mají relativně komplikovaný mechanismus typu „vysuň-vyklop-zaklop-zasuň“ a ten má v zavřeném stavu určitou vůli. Všimnete si toho, protože se nachází pod vaší dlaní. Nic tragického, spíše je to poznat díky kontrastu se zbytkem skálopevné konstrukce přístroje.

Zepředu byste možná ani netipovali, že máte před sebou digitální fotoaparát – to zjistíte až po otočení na zadní stranu, kde najdete LCD (3", 1 620 00­0 bodů). To má vcelku standardní rozměry, ale je na poměrně rozložitém přístroji umístěno zcela na kraj, takže nechává na úchopové straně nezvykle velkou plochu prázdnou. Na jednu stranu tak displej působí malým dojmem (což je opravdu jen dojem), na druhou nechává spoustu prostoru pro pohodlné držení a odlišení sady tlačítek od sebe.

Přibylo několik tlačítek, některá změnila polohu… Nejpatrnější je rozdělení tlačítka AE-L/AF-L na dvě, přesunutí tlačítek z levé strany od displeje nad něj a přidání již zmíněného joysticku. Na přední straně je pak nenápadné funkční tlačítko na páce ovládání displeje. Ta má teď navíc, podobně jako X100T, možnost pohybem vpravo ovládat projekční lamelu v hledáčku. Nově je masivnější i opěrka pro palec na zadní straně.

Další změny se udály na horní straně. Za prvé si všimnete, že volič časů jde nově až do 1/8000 (od 1s, byť přístroj umí až 30s, + B a T). 1/8000s je nejrychlejší čas s mechanickou závěrkou. Jde to však ještě rychleji – elektronická závěrka umí až 1/32000s. Na voliči časů je také nové okénko – pod ním je vidět hodnota ISO. Pro nastavení je volič potřeba přizvednout a otočit do žádané polohy („auto“ nebo hodnota). Rozmezí hodnot pro „auto“ se pak nastavuje na jednom z tlačítek čtyřsměrného voliče vzadu. Osobně tento přístup nepovažuji za zcela praktický (s okem na hledáčku to jde hůř), ale vím, že jiní to mají naopak. Nutno vyzkoušet.

Volič kompenzace expozice dostal větší rozsah hodnot; místo nedostatečných +2/-2 zde nyní najdeme rozsah +3/-3 a polohu „C“, která umožní jít ještě dál, až k +5/-5.

Další důležitá změna se udála na boku přístroje na straně hledáčku. Ano, přibyla korekce oční vady! S modelem X-pro1 to vzal s retro designem Fujifilm až příliš zhurta a neumožnil dioptrickou korekci hledáčku – sázel po vzoru dálkoměrů na korekční čočky k hledáčku. Že to nebyl ten nejlepší způsob se asi shodneme. Fujifilm to přidáním klasické možnosti korekce vlastně sám potvrdil.

Senzor

Senzor fotoaparátu Fuji X-Pro 2 je tradičně formátu APS-C (crop 1.5×, 23.6 × 15.6mm) a u Fuji rovněž tradičně typu X-Trans. Tzn. používá sice klasickou Bayerovu matici, ale s jiným rozložením barevných filtrů. Místo obvyklého rozložení 2×2px používá komplikovanější skladbu v blocích 6×6px:

Je to dobré k tomu, že komplikovanější interpolací dochází k méně obrazovým artefaktům (jako je moaré apod.) a není tak zapotřebí antialiasing fltr, což má za následek ostřejší fotky. Senzory X-Trans jsou známé také nízkou mírou barevného šumu, ale je otázkou, do jaké míry za to může X-Trans matice a do jaké míry softwarové zásahy do RAWů.

Na senzoru se nově (pro řadu X-Pro) nacházejí i zdvojené fotodiody pro  ostření detekcí fázového posunu. Vybrané fotodiody jsou pod jedním filtrem dvě místo jedné, a fungují jako PDAF senzory. V kombinaci s klasickou detekcí kontrastu tak tvoří (dnes moderní) hybridní ostření. Takových bodů je na senzoru 169:

1) Mikročočky 2) X-Trans barevná maska 3) L/R Light Interception Filtr 4) Senzor detekce fázového posunu / zelený pixel 5) Fotodioda

Na snímku níže vidíte rozložení ostřících bodů na senzoru (a tedy i v hledáčku/na displeji). Větší čtverečky v matici 13×13 uprostřed jsou hybridní PDAF/CDAF body, zbytek (2 bloky po 13×4 menších čtverečcích po stranách záběru) jsou body pouze kontrastního ostření, budou tedy ostřit pomaleji zejména při kontinuálním AF:

Dohromady tedy vidíme 273 volitelných AF bodů. Samozřejmostí je možnost měnit velikost plochy AF od jednoho bodu až po více. Díky tomu, že jde o bezzrcadlovku, chová se AF stejně jak při používání LCD, tak použití EVF i optického hledáčku.

Aktualizace: Nový firmware 2.0 vydaný 6.10.2016 zvyšuje počet volitelných AF bodů na 325.

Z mojí zkušenosti musím AF pochválit. Při focení běžných věcí jsem nenarazil na problém, kdy by mě brzdil, i za poměrně špatného světla se většinou úspěšně zamkl. Pravda, nezkoušel jsem fotit sport atd., ale na to nepovažuji tento fotoaparát za kdovíjak vhodný.

Aktualizace: Nový firmware 2.0 vydaný 6.10.2016 rovněž zpřesňuje AF a zrychluje ostření zejména při průběžném autofokusu. Informace a stažení najdete zde: http://www.fujifilm.com/…l_cameras/so…

Rozlišení a citlivost

Rozlišení je 24MPx, citlivost je nastavitelná v rozsahu ISO 200 – 12800, v rozšíření (softwarově, i v RAW) 100 – 51200 („L“ a „H“). Zde si musím trochu zakritizovat – proč ne nativní ISO 100? ISO 200 v podání X-Pro 2 je sice krásně čisté, ale 200 je jako základ prostě zbytečně moc – 100 by bylo ještě čistější (oceníme třeba při vytahování stínů z RAWu) a hodilo by se v situacích, jako je fotografování s clonou F1.2 ve slunném dni či dlouhé expozice na stativu. Softwarově sice přítomno je, ale jeho použití vám ukrajuje z dynamického rozsahu ve světlech. Lépe uděláte focením do RAW s kompenzací +1EV a ztmavením snímku v konvertoru.

Nutno podotknout, že Fujifilm v tom není sám; stejně to mají třeba fotoaparáty systému m4/3 (Panasonic, Olympus). 

Příslušenství

Přístroj sice nemá vestavěný blesk, ale může používat klasické blesky skrze hot-shoe sáňky. Ty nabízí Fuji tři: EF-X20, EF-20 a EF-42:

Co se k přístroji nenabízí je vertikální/battery grip. Existuje pouze přídavný grip obyčejný (vhodný třeba pro práci s teleobjektivy), který má bonus v podobě báze kompatibilní se systémem stativových hlav Arca Swiss: