FotoAparát.cz

Dostal jsem dotaz, kde se pisatel ptal na pár tipů, jak fotografovat krajinu dlouhými teleobjektivy. S odpovědí jsem se nečekaně rozepsal, proto jsem téma zpracoval do článečku, třeba to bude užitečné i pro někoho dalšího. Krajinu fotografuji dlouhými skly poměrně často, baví mě to i proto, že mám k dlouhým teleobjektivů blízko.

V Evropě není mnoho míst, kde můžete poměrně pohodlně, bez nutnosti velkých příprav, pořídit snímky nejznámějších evropských šelem - medvěda, vlka a rysa. Navíc tak, že běžný divák z fotografie nepozná, že není z volné přírody. Asi jediným známějším je zvířecí park Bavorský les (Tierpark Bayerischer Wald), který se nachází na německé straně Šumavy, nedaleko hranic s Českem. V příspěvku o něm napíši více.

Klečím v mělké vodě s bradou a objektivem těsně nad hladinou. Volavka v časně ranním slunci prochází klidnou hladinu a já čekám, až uloví nějakou rybičku. Přestože svým dlouhým zobákem rozřízne hladinu několikrát, stále nejsem s kompozicí a s prostředím spokojen. Je teplo a čekání v mělkém bahně je celkem příjemné, užívám si krásné chvíle ve společnosti ptačí krasavice...

Byl to pro mě svátek, fotografovat na nejmilejším místě s formátem čipu, ke kterému bych se v případě druhého těla rád vrátil. A protože si myslím, že získané poznatky budou užitečné i pro ostatní, napsal jsem článek o intenzivním používání fotoaparátu Canon EOS 5D v Kostarice. Určitě se nejedná o klasický test fotoaparátu s výpisem všech funkcí (ten už tady byl), ale o subjektivní pocity při fotografování přírody, často v extrémních podmínkách.

Pravděpodobně každý, kdo používá digitální zrcadlovku, chce mít svoje fotografie po technické stránce dokonalé. Není to jen obsah a moment zaznamenaný fotografem, ale i kouzlo barev a zpracování kontrastu, které často na první pohled zaujme. Protože plně využívám možností fotografování do nekomprimovaného formátu a jelikož mi v poslední době přibývá dotazů na požívání RAW a já se v odpovědích často opakuji, pokusím se problematiku shrnout v tomto článku.

V době, kdy se všichni radují z každé na zem čerstvě dopadlé sněhové vločky, jezdím prstem po mapě s myšlenkou, kde může být lépe. Protože však do hry vstupuje i finanční stránka věci, je zřejmé, že dál něž pět hodin letu to nebude. Před letošní výjimečně mrazivou zimou volím ostrov Gran Canaria. V ceně týdenního lyžování v Krkonoších pak fotím ve sluncem prohřátých horách či na pobřeží oceánu.

Kostarika je v tropické střední Americe rájem zvířat a láká zoology i amatérské přírodovědce. Koncentrace živočišných druhů je tak vysoká, že přivábí i mnoho fotografů ze všech koutů světa. Protože mám k latinské Americe blízko, příliš jsem se nerozmýšlel a lovit zvířátka na paměťovou kartu fotoaparátu jsem vyrazil i já.

…je časně ráno, slunce vychází ve střední Americe velmi brzy, a já už hodinu sedím v podřepu ve vysoké trávě a pevně svírám monopod s teleobjektivem. Ačkoli jsem se nepřesunul ani o metr, vyfotil jsem za tu dobu několik druhů zvířat. Od barevných pěvců v koruně stromu přes volavky rusohlavé v trávě, až po kondora havranovitého na nedaleké cestě. Do Kostariky jsem se vydal za přírodou a fotografováním zvířat a její krásu se pokusím přiblížit v tomto článku.

S kolibříky jsem se poprvé setkal na ostrově Martinik a jejich fotografování jsem poté trénoval v prosinci 2004 v Kostarice. V článku bych se rád podělil o zkušenosti. Předpokládám, že většina fotoamatérů kolibříka nikdy nespatří, avšak popisované postupy lze stejně dobře využít při fotografování jiných drobných ptáků nebo většího hmyzu. Článek je doplněn množstvím fotografií. Při zobrazení velké fotografie najdete navíc expoziční hodnoty a informace o pořízení snímku.

Protože je neustále ohrožován sopkou Soufriére Hills, je Montserrat z ostrovů Malých Antil nejméně navštěvovaným. Z ostrova se vystěhovala téměř polovina obyvatel a infrastruktura této karibské země poněkud strádá. Při plavbě Karibikem jsem jej však nechtěl vynechat, již z Prahy jsme domlouvali návštěvu Montserrat Volcano Observatory, kde, jak jsme se přesvědčili, mají geologové s hlídáním sopky hodně napilno.

Existují dva francouzské departementy, kde i v zimních měsících, když u nás rtuť teploměru klesá pod bod mrazu, naleznete stále příjemných více jak 28°C. O jednom z nich, Martiniku, jsem psal minule. Nyní se podíváme na severně položený ostrov Guadeloupe. Stejně jako jeho ostrovní sousedé je vulkanického původu a v jeho centrálním pohoří najdete aktivní sopku.

Není to tak dlouho, co se naše země stala součástí Evropské unie, proto je zajímavé vědět, že území EU nekončí s hranicemi Evropy, ale že ostrovy patřící pod modrou vlajku se žlutými hvězdičkami nalezneme i daleko za oceánem. Jedním z nich je tropický Martinik, ležící v pásu ostrovů Malých Antil, omýván Karibským mořem, jenž je zámořským departmentem Francie (stejně jako např. Guadeloupe a Francouzká Guayana). Některé jeho zajímavosti se pokusím na dalších řádkách přiblížit.

Je obtížné v době, kdy cestovní kanceláře mají ve svých katalozích téměř každou destinaci, najít ve světě místo, které je relativně dostupné, ale i tak připravuje pro cestovatele spoustu nečekaných překvapení. Právě ostrov Dominika, vystupující z Karibského moře uprostřed souostroví Malých Antil, tímto místem je. Tvrdí se, že je v Karibiku ostrovem jediným, který by Kryštof Kolumbus poznal, kdyby se na něj vrátil.

S přibývajícím počtem digitálních fotoaparátů z rozlišením 6, 8 a více Mpx si stále více majitelů klade otázku, kam s pořízenými obrázky, když už není na co ukládat. Že uložené množství dat není zanedbatelné, se jistě přesvědčil každý, kdo během pár hodin naplnil 256MB paměťovou kartu. Vhodnou alternativou, kam ukládat data, jsou databanky, kde můžete deponovat až 80GB dat. Jednou z těch vybavenějších je SmartDisk FlashTrax, kterou se pokusím po čtyřech měsících intenzivního používání představit. Přístroj dostal v zimních měsících v ČR i na třítýdenní cestě jachtou po ostrovech východního Karibiku zabrat a ne vše ustál bez úhony.