FotoAparát.cz

Při posledním čtení na tema "Pinhole" jsme si přiblížili pojem dírková kamera. Nyní si popovídáme s někým, kdo to s ní opravdu umí. Helena pro Vás připravila rozhovor s americkou fotografkou Dianou Hooper Bloomfield. Diana nás bude učit dívat se na svět trochu jinak. Kromě zajímavých návodů si můžete přečíst, proč se na fotografii z Winter Garden objevili duchové?

Kdo je Diana Hooper Bloomfield?

Diana fotografuje již 20 let. Žije a pracuje v Severní Karolíně (USA). Vystavuje své fotografie na různých místech ve Spojených Státech, ale i v Brazílii (Rio de Janeiro). Za svoji práci získala četná ocenění, včetně státní ceny v New Jersey za rok 1985/86. Její fotografie jsou ve stálých expozicích včetně North Carolina State University Galery of Art a North Carolina State Fair.
Diana se zabývá černobílou i barevnou fotografií, specializuje se na alternativní techniky zpracování: jako platinotisk a ruční kolorování. Vyučuje fotografii na North Carolina State University.
V poslední době se intenzivně věnuje fotografování dírkovými kamerami.

Diano, proč jste se začala zabývat dírkovými kamerami ?

Miluji fotografii, ale často cítím, že fotografování klasickým přístrojem může být velmi omezující. Čím jsem starší, tím více si uvědomuji obtížnost pravdivého zaznamenání ducha člověka nebo krajiny jediným snímkem nebo i sérií snímků.
Hodně fotografuji různé slavnosti a karnevaly. Mé fotografie měly většinou formu dokumentu. Zajímal mě však duchovní, iracionální pohled. Chtěla jsem ho zachytit na film. Dírková kamera mi umožnila vytvořit snímky, které zachycují více z mých pocitů. Dlouhé expozice, vinětace, ultraširoká perspektiva a nekonečná hloubka ostrosti mi nabídly tajemnou zasněnost a nadčasovost. Dírková kamera je pro mne méně omezující než klasické fotoaparáty s objektivy.
Také jsem dírkovou kamerou fotografovala svoji dceru. Je jí 14 let. Přerod dívky v ženu není věc, kterou jde vyjádřit snímkem ve zlomku vteřiny. Připomíná mi to trochu zpomalený film, který je velmi pomalý a najednou zase velmi rychlý. Dírková kamera umí tohle zachytit v portrétech mé dcery.

Čím déle dokumentuji svět kolem sebe, tím méně jsem si jistá lidmi, kteří tento svět obývají, vztahy mezi námi a vztahy vůči okolnímu prostředí a přírodě. Cítím, že nejostřejší objektiv a nejlepší fotoaparát nabízející nejvyšší rozlišení často selhávají ve vyjádření dojmů.

Co byste chtěla svými fotografiemi předávat ostatním?

Chci probouzet v lidech emoce. Díla fotografů vychází především z jejich vzpomínek, z prostředí, ve kterém vyrostli a zkušeností. Fotografie pak v lidech probouzí jejich vlastní vzpomínky a pocity. Chci se svými obrázky dotknout právě těchto vzpomínek a vyzývat, doufám, k novým dojmům či postřehům. Chci, aby mé fotografie byly dostatečně provokativní, aby povzbuzovaly myslet a vidět rozdílně. Snažím se ukázat reálnou krásu, kterou můžeme každý den najít – z neuspořádaného vyextrahovat uspořádané.