2.1.1 Černobílé filmy a neg. vývojky

ID-11 1+3 má navíc dvě velké výhody – působí jako vyrovnávací lázeň (světla se vyvolávají v lokálně vyčerpané vývojce méně intenzivně a naopak stíny dále se prokreslují) a používá se jednorázově – po použití se vyleje a míchá znovu čerstvá. To zajistí naprosto konstantní chování vývojky (při stejné teplotě a intenzitě pohybu). To považuju osobně za velmi důležité obzvlášť v období experimentování a poznávání vlastností jednotlivých filmů.

Co znamená ředění 1+3 prakticky? Jak správně tušíte k jednomu dílu stocku přidáte tři díly destilované vody. Vždy víte, kolik vývojky potřebujete do své vývojnice. Pokud je to např 320 ml zjistíte množství stocku jako 320:4 = 80 ml. Pozor – proč čtyřmi? Ano, 1+3 znamená celkem 4 díly. Toto počítání Vám musí přejít do krve, ředí se i ustalovač – např. Ilford Hypam 1+9 na papíry a 1+4 na filmy…

Takže pokud máme vývojku vybranou, je nejvyšší čas vybrat si film. Tady Vám mohu pomoci pouze souhrnem základních zkušeností, tak jak jsem je během své praxe poznal. Samozřejmě budou to rady subjektivní, ale to v tomto oboru snad ani jinak nejde.

První otázka zní – jakou citlivost filmu? Dostupné jsou filmy od citlivosti 50 do 3200. Tady je zřejmé, že záleží na osobních preferencích a vybavení. Pokud máte málosvětelný objektiv kreslící nejlépe zacloněný na f8-F11, tak zvolíte pravděpodobně nějakou čtyřstovku s plochými krystaly. Pokud fotíte ze stativu, není důvod nezvolit ISO=100 nebo 50. Pozor, u prvních filmů je výhodné mít film, který je tolerantní k případným chybám v expozici nebo zpracování. Jsou emulze vysloveně robustní a vhodné pro začátečníky a naopak takové, které se krotí poměrně těžko… Pokud máte tendenci zvolit co nejlevnější film, zvažte spíše zlatou střední cestu, většinou nárůst ceny filmu opravdu představuje i nárůst kvality.

Nebudu se zabývat filmy zpracovávanými procesem C-41 (to znamená stejně jako barevný negativ). Jsou charakterem poněkud jiné než klasika, mají především vynikající expoziční pružnost. Přesto, pokud si chceme fotky dělat sami, je zvládání barevného vyvolávání zbytečnou komplikací. Stejně tak infrafilmy překračují rámec obsahu této fotoškoly.

1. Fomapan 100, 200, 400: Ač jsem většinou národní patriot, nevím jestli mohu doporučit začínat s filmy Foma. Nikdy jsem s nimi nepracoval (dal jsem na rady zkušenějších) a možná jsem se tak vyhnul problémům, možná se připravil o zajímavou zkušenost. Foma je pověstná různorodou kvalitou produkce, ale i u Ilfordu se můžete potkat s poškrábaným negativem už z výroby.
2. Ilford PAN 100,400: Tato dvojice filmů bývá častou první volbou, jsou to klasická emulze, Ilford je relativní zárukou rovnoměrné kvality.
3. Ilford FP4+: Vylepšená verze PAN 100, robustní a tolerantní film, můj osobní tip spolu s HP5+ ideální dvojka do začátku. Nemá žádné slabiny.
4. Ilford HP5+: Vylepšená PAN 400, dalo by se říct že spolu s Kodakem Tri-x kultovní film. Má nádherné podání polotónů, fotky z něj jsou vcelku snadno rozpoznatelné svým charakteristickým zrnem. Pozor, nehodí se příliš na velké zvětšeniny (30×40 z kinofilmu zvládá ještě bez problémů). Dá se pushovat (vysvětlím dále) až na 3200.
5. Ilford PAN F+: Pokud chcete vyždímat z kinofilmu maximum, máte kvalitní optiku a pevný stativ, tak to je vaše volba. Pozor, poměrně náročný na zpracování, ale pokud jej zvládnete, je výsledkem jemnozrný negativ s maximálním rozlišením. Pro první pokusy rozhodně nemůžu doporučit.
6. Ilford Delta 100: Podle mnohých vůbec komplexně nejkvalitnější film na trhu (v těsném závěsu je ale FUJI Neopan Acros). Špičkové jsou jak polotóny, tak i ostrost. Není to v žádném případě robustní a tolerantní film, ale není potřeba se ho bát. Přesto na úplný začátek nelze doporučit kvůli ceně, která je téměř dvakrát taková než u FP4+ z trojbalení.
7. Ilford Delta 400, 3200: Neznám osobně, není důvod pochybovat o jejich kvalitě. Jsou vhdné na pushování, je ale potřeba použít jemnozrnnou vývojku např. Microphen.
8. Kodak Tmax 100: Můj oblíbený film, jeho přímými konkurenty jsou Delta 100 a Acros, obecně někdo prefuje Tmaxy před Deltami, někdo právě obráceně. To už si musíte vyzkoušet. Přímým porovnáváním mi vychází lépe Delta 100, ale Tmax 100 se mi podařilo sehnat za výhodnou cenu a to momentálně převážilo misku vah.
9. Kodak Tmax 400: Používám nejčastěji ve svitku, ale kinofilmová verze bude mít totožné vlastnosti. To znamená při citlivosti 400 velmi jemné zrno, dobré polotóny i ostrost.
10. Kodak Tmax 3200: Vždy je lepší použít film vyšší citlivosti než pushovat 400vku. Přesto v přímém srovnání Delta 3200 asi vyhraje.
11. Kodak Tri-X 400: Vedle Ilfordu HP5+ další film s jasně definovaným zrnem. Mnoho zkušených fotografů na něj nedá dopustit a ignorují Delty i Tmaxy. Mně osobně více sedí HP5tka, ale u Vás to může být přesně obráceně.
12. Fuji Neopan Acros 100: Film s největší expoziční pružností (uvádí se přes 12 EV), vhodný na portréty apod. Ze všech filmů největší novinka, to že se velmi těžko shání, mluví za vše.
13. Fuji Neopan 400, 1600: Neznám osobně, ale podle referencí jde o velmi kvalitní filmy s klasickou emulzí.

></div

Srovnávací skeny pro kombinaci film/vývojka byly vytvořeny za těcto podmínek: Na negativy Ilford HP5+ a Kodak Tmax 100 byly nafoceny bezprostředně za sebou testovací záběry. Sekvence s různými filtry byla nafocena dvakrát a každá část vyvolána v jiné vývojce. Testovací vývojky byly zvoleny ID-11 v ředění 1+3 a Kodak Tmax developer. Vyvolávání proběhlo čerstvou chemií ve vývojnici Jobo 1520 při teplotě 20 st. celsia s časy a mícháním přesně podle doporučení výrobce vývojky pro daný film. Výřezy jsou neupravenými skeny v rozlišení 2700 DPI.

Pro opravdu objektivní posouzení by bylo potřeba srovnávat papírové zvětšeniny, sken ať už negativu nebo fotky nemůže nikdy dát stejně kvalitní podklady. Navíc každý fotograf má jinou představu o tom, co od zvětšeniny očekává a je opravdu nezbytné, abyste si podobné testy provedli a vyhodnotili sami.

Proto se nebudu pokoušet o objektivní zhodnocení výsledku testu, subjektivně jsem si potvrdil, že vlastnosti ID11 1+3 mi vyhovují a nemám potřebu ji měnit za jinou vývojku (s výjimkou pushovaných filmů, kde už jsou příliš dlouhé časy a zrno).

Několikrát jsem se zmínil o možnosti pushovat film. Znamená to, že film o jmenovité citlivosti 400 naexponujete jako 800 (push 1), 1600 (push 2) nebo i 3200 (push 3) a následně prodloužíte dobu vyvolání. Výsledek je kontrastnější, zrnitější (proto je potřeba zvolit jemnozrnnou vývojku), ale velmi dobře použitelný. Nejčastější důvod pro pushování filmu je nedostatek světla, ale často se pushuje o jeden stupeň, pokud fotíme málo kontrastní scény.

Opakem pushe je pull proces, kdy bychom film přeexponovávali a zkrátili dobu vyvolání. To je ale mnohem méně častý případ.

Pokud jste dočetli až sem, děkuji za vaši trpělivost, pokud už dokonce víte, jaký bude váš první černobílý negativ a v čem ho „vykoupete“, tak vám držím palce, aby se to povedlo. Další díly fotoškoly budou postupně a názorně provázet celým procesem vyvolávání, takže nemusíte mít obavy, že byste to nezvládli.