FotoAparát.cz

Cesta pralesem vede přes kopečky stále nahoru, aby po několika minutách opět směřovala dolů a takto stále dokola, což je unavující tělocvik pro stehna a záda zatížená fotovýbavičkou a nepostradatelným stativem. Cestu místy usnadňují uměle vytvořené schůdky vytvořené z místního druhu stromové kapradiny, jejíž „dřevo“ má úžasnou vlastnost, že za deště v pralese vůbec neklouže. Téměř neustále se pohybujete v hustém lese s obrovským množstvím rostlinných druhů, které jsme zvyklí vídat pouze v podobě pokojových kytek v našich domovech. Úžasná pastva pro oči a hledáček fotoaparátu, ovšem s tou podmínkou, že je rozložení stativu pro fotografování nezbytností. Časy expozic přesahující 1 s nejsou výjimkou, při odklopeném zrcátku můžete zatím v klidu poslouchat skřehotání místního ptactva, které je bohužel v hustých neproniknutelných větvích obtížné zahlédnout. Jedinou výjimkou, kde spatříte oblohu, je několik míst na hřebenu, odkud můžete za vhodného počasí vidět až k pobřeží.

Kousek za nejvyšším místem výletu cesta sestupuje do Valley of Desolation, což je údolí zničené vulkanickou činností v roce 1880. V současnosti tu najdete nádhernou podívanou v podobě mnoha fumarol (výronů sopečných plynů) a několik malinkých bublajících bahenních sopek. Úchvatným objektem zájmu fotografa je především velké množství barev vulkanických termálních sedimentů, kdy se na vašem filmu (nebo paměťové kartě) objeví barvy od oranžové, přes červenou a fialovou, až po černou. Pozor však na všudypřítomnou protékající vařící vodu; nejednou se mi stalo, že mě při fotografickém nadšení začaly pálit podrážky bot. Velkým problémem při fotografování fumarol je skutečnost, že se při velkém přiblížení zamlží přední čočka objektivu od páry. Stále mi vrtalo hlavou proč nejde pořádně zaostřit, než jsem poznal pravou příčinu.
Kousek za Valley of Desolation se opět ponoříte do lesa, kdy bude cestu již určovat horký potůček vytékající z vulkanického jezera Boiling Lake. A právě tady je jediné místo, kde je snadné se ztratit, terén je tu členitý, nepřehledný, cestička místy na kamenech neznatelná, a často přebíhá z jednoho břehu na druhý. Boiling Lake je však pouze několik minut odtud.
Jezero Boiling Lake je nejvýraznějším důkazem vulkanické činnosti na Dominice a rozhodně by si ho neměl nechat ujít žádný návštěvník ostrova. Se svojí šířkou téměř 100 metrů je druhým největší jezerem s vařící vodou na světě (to největší je na Novém Zélandu). Už z velké dálky je vidět oblak horkých par vycházející z jezera, který neznalému příchozímu připomíná mrak oblačnosti. Po dalších několika desítkách metrů zjistíte pravou příčinu a když se pára rozestoupí přesvědčíte se, že se voda na hladině opravdu vaří. Při focení opět dejte pozor na náhlý poryv větru, který může poslat horký mrak páry. Nebezpečný je ale pouze pro fototechniku.
Zpět do Laudatu se dostanete po stejné cestě a z vlastní zkušenosti mohu tvrdit, že už nebudete mít sílu rozkládat stativ.

Fresh Water Lake a Boeri Lake

Další zajímavou lokalitou dosažitelnou z Ladatu během několika málo hodin je jezero Fresh Water (5 km) a o 3 km dále jezero Boeri. Cesta je zpočátku nenáročná po šotolinové cestě, která je vhodná i pro auta, aby se kousek za Fresh Water Lake ponořila do pralesa. Dále mírně stoupá okolo úpatí kopce Morne Macaque, protkaném množstvím různě velkých potůčků, které mohou být vhodným objektem pro fotografovo snažení. Na nějaké velké „krajinkaření“ to příliš není, protože kopec je téměř neustále zahalen v oblačnosti.

Jedinou další možností, jak ulovit zajímavý snímek, je sklonit se k zemi a fotit ještěrky, kterých tu žije několik druhů. Fresh Water Lake je největším jezerem na Dominice a jezero Boeri pro změnu nejhlubším. Po cestě k nim budete míjet jak prameny s horkou vodou, tak vodou ledovou. Při návratu podél cesty pro auta mi bylo smutno, když jsem viděl, jak bagr rozšiřuje cestu dále do pralesa, jak porušuje kořeny a jak se krásné zelené stromy vyvracejí na cestu. O kousek dál zase zemědělec zakládal políčko vypalováním obrovských pařezů. Mám obavy, že až se sem třeba za několik let vrátím, nenajdu Dominiku takovou, jakou jsem ji poznal letos.

Indian River

Nyní opustíme kopce v centru ostrova a přesuneme se na sever k pobřeží do městečka Portsmouth, které je druhým největším na ostrově a vhodnou základnou k několika výletům. Tím prvním je plavba člunem od ústí řeky Indian River směrem do vnitrozemí, což je vhodná příležitost jak poznat prales z hladiny řeky. Možností je i sledovat vodní ptactvo, kterého tu však není tolik, kolik by si nadšený fotoamatér s teleobjektivem přál. Stejně nevhodné je přítmí korun stromů, které nedovolí krátký čas ani při ISO 800. O to více je času na sledování stromů s mohutnými kořeny, které připomínají propletená chapadla chobotnice vystupující z řeky. Na velmi zajímavý výlet po řece vás vezmou místní domorodci, cesta trvající 2 hodiny stojí v přepočtu 300 korun za loď. Z Portsmouthu se můžete ještě týž den vydat na sever do blízkého Národního parku Cabrits.

Cabrits National Park

Národní park Cabrits se nachází jeden kilometr severně po pobřeží od města Portsmouth na malém poloostrově se dvěma výraznými kopci, West Cabrit a East Cabrit. Místo je zajímavé především svou historií, v roce 1765 zde britská vojska postavila pevnost Fort Shirley a i dnes můžete odhadnout, v jakých podmínkách hlídali vojáci ostrov. Zbytky staveb jsou pečlivě opravované. Výlet je zajímavý i z přírodopisného hlediska, naleznete tu jiný biotop než v horách Morne Trios Potons, o poznání sušší a spíše s křovinnou vegetací. Pro zvídavé je zde vybudována pěkná naučná stezka, která poučí návštěvníka o všech zajímavostech poloostrova. Naleznete tu dva druhy ještěrek, včetně největší na Dominice (Ameiva fuscata), endemického hada a dalších několik živočišných druhů. Především množství ještěrek, často po nich téměř šlapete, svede k focení i toho, kdo zvířata nikdy nefotil. Pro snímky ještěrek postačí i ohnisko 80 mm. Zbytky pevnosti jsou hojně navštěvovány i místními, proto se nenechte zaskočit, když zde potkáte uřvané černoušky na školním výletě. Pohotový fotograf však několik snímků pořídí i v těchto podmínkách.

Další zajímavé lokality na ostrově

Ačkoli je Dominika ostrov relativně malý, je zde mnoho dalších lokalit, které stojí za zhlédnutí. Vzpomínám si, jak jsem na ostrově potkal postarší německý pár, který měl na chození po ostrově naplánován celý měsíc. Když jsem viděl jejich itinerář, který pečlivě dodržovali, začal jsem závidět a plánovat, kdy se na ostrov vrátím. Pro opravdu zkušené výletníky je prý velice zajímavý výstup pralesem na nejvyšší horu ostrova – Morne Diablotins (1447 m n.m.), na jejímž úpatí je rezervace, kde můžete spatřit dva místní endemické druhy papoušků. Za návštěvu stojí i několik dalších mohutných vodopádů jako Middleham Falls, Victoria Falls nebo Esmerald Pool. Zajímavá je lokalita L´Escalier Tete-Chien, což jsou skalní vulkanické útvary vystupující z moře v Carib Territory. Nedaleko tohoto místa přežívají poslední zbytky původních obyvatel – Karibů, i je už bohužel poznamenala současná „kultura“.

Několik praktických rad

Vstupní vízum, o které lze zažádat na velvyslanectví Velké Británie v Praze, nikdo při vstupu na Dominiku nevyžaduje.

1. Přímé lety z Evropy na Dominiku nejsou. Nejobvyklejší je let s Air France na ostrov Martinik (21 000,- Kč) a potom trajektem na Dominiku (40 euro).
2. Přestože je Dominika z ostrovů východního Karibiku nejméně rozvinutá, nehrozí zde žádné nebezpečí ze strany místního obyvatelstva, k cizincům se chovají příjemně.
3. Oficiálním jazykem je angličtina a všichni místní ji používají.
4. Oficiální měnou je východokaribský dolar, ale bez problému lze platit i dolary americkými. V nevýhodném kurzu lze někde nakupovat i za eura.
5. Pro přesouvání po ostrově je nejvhodnější autostop nebo malé minibusy pro 14 lidí, na které stačí kdekoli mávnout (cena cca 2 USD na 15 km).