Dominika

Cestování po ostrově

V povědomí českých občanů je známá na hotelové rezorty bohatá Dominikánská republika, ale hned v úvodu musím zdůraznit, že nemá s turistikou téměř nedotčenou Dominikou nic společného. Dominika je na rozdíl od svých sousedů, francouzských ostrovů Martinik a Guadeloupe, zajímavá hlavně pro své odlehlé přírodní zajímavosti, množství řek s velkými vodopády, hornatý terén, horké prameny nebo jezero s vařící vodou. Celý ostrov je porostlý původní bujnou tropickou vegetací a patří k nejzachovalejším ukázkám původní karibské přírody. Žije tu i mnoho zajímavých živočichů včetně endemického téměř 50 cm velkého papouška (Amazona imperalis), kterého má dokonce Dominika ve státním znaku a na vlajce.

Kam s fotovýbavou na cestách
Mnoho cestovatelů řeší otázku, kam dát při chození do přírody nebo lezení po skalách fotografické vybavení, aby se nepoškodilo, nepřekáželo, ale i tak bylo stále po ruce. Myšlenku fotografického batohu jsem hned vyloučil, protože na zádech jsem nosil batoh Alpinus Woodpecker 70 s osobními věcmi. Další alternativou jsou ledvinky různých velikostí, kam lze fotoaparát bezpečně uložit a k nimž lze přidat pouzdra na další objektivy. Osobně při dlouhých cestách upřednostňuji fotobrašny přes rameno, v současnosti Lowepro Nova 5, v Karibiku Lowepro Nova 4. Všechno vybavení se tam bez problému vešlo, především ale bylo stále v pohotovosti. K pořízení snímků jsem používal. Canon EOS 300, Canon EOS 300D, Canon EF 20–35mm, Canon 28–80mm, Canon EF 75–300mm IS USM, Kenko 1,5×, polarizační filtry, filtr šedý přechodový, filtr ND4 a předsádkovou čočku +4D. Data jsem stahoval do databanky SmartDisk FleshTrax 40GB a klasickou zrcadlovkou fotil na Fuji Provia 100F.

Ostrov je sopečného původu a to, že je stále geologicky aktivní, se na ostrově můžete přesvědčit hned na několika místech. Jedná se ostrov relativně malý (52×27 km), ale značně členitý, proto každá trasa na mapě je ve skutečnosti o poznání delší. To by vás ovšem nemělo odradit od poznávání vnitrozemí ostrova, protože právě tam naleznete nejzajímavější lokality. Nejvyšším kopcem je vyhaslý vulkán Morne Diablotin měřící 1447 m n.m., i na ten stojí zato vystoupit, jedná se však o trek na ostrově nejobtížnější. Když jsem výlet jachtou po ostrovech východního Karibiku plánoval, právě na Dominiku jsem se nejvíce těšil.

Po připlutí z Martiniku do Roseau (hlavní město ostrova), tradičním neúspěšném shánění podrobných map pro cesty, jsme se ihned vydali do vesničky Laudat. Ta se nachází 8 km SZ nad hlavním městem Roseau a je vhodnou základnou k výletům. Nemějte strach, že by bylo obtížné ji najít, jelikož je na ostrově málo sídel a silnic, téměř každá vede tam, kam potřebujete. Nejvhodnější dopravou po ostrově je autostop, lidé jsou velice vstřícní a zavezou vás, kam potřebujete, i když měli cestu někam malinko jinam. Další, ovšem finančně náročnější alternativou, je zapůjčení auta. S vědomím toho, že díky žalostnému stavu silniční sítě a značně kopcovitému terénu to bude muset být auto s náhonem na všechny čtyři kola.

Už při prvních krocích ve vesničce Laudat potkáváme strážce národního parku Morne Trois Pitons, který je pro nás zdrojem cenných informací a pomocníkem pro orientaci v Laudatu a okolí. Jako on byli stejně příjemní ostatní obyvatelé, které jsem poznali. Každý rád pomohl a nikdo nám nic nevnucoval.

Trafalgar Falls

Nejprve jsem se vydali k vodopádům Trafalgar, které jsou opravdu kousek od Laudatu, ale pro cestu k nim se musíte malinko vrátit směrem na hlavní město a poté do vesničky Trafalgar. Kousek nad ní je malá vodní elektrárna, od které je to již kousek k vodopádům. Naleznete zde i jedno z několika míst na ostrově, kde si můžete koupit týdenní pas na vstupy do národního parku a do dalších zajímavých lokalit. Pořízení týdenního povolení je, pokud chcete na ostrově strávit více dní a hodně vidět, výhodnější a zaplatíte za něj 10 USD. Rozhodně nespoléhejte na to, že placení vstupu nějak obejdete, protože strážce parku jsme na ostrově potkali několikrát a často dost nečekaně.

První kroky pralesem si ani pořádně neužijeme, protože jsme po pár minutách pod vodopády, které jsou skutečně impozantní. 60 metrů vysoký sloupec vody valící se z pralesa po černé omleté vulkanické hornině do několika jezírek mezi obrovské balvany, které je obtížné překonávat. Vodopády tady 150 metrů od sebe naleznete dva, přibližně stejně vydatné, ale každý s pramenem někde jinde. Levý pramení na severu ve svazích kopce Morne Macaque a pravý na východě nedaleko Valley of Desolation. K pravému se lze celkem snadno dostat, i když se stativem a fotoaparátem to bylo po kluzkých kamenech obtížné. Pokud se však budete chtít podívat k levému, připravte se na adrenalinový zážitek. Není to až tak obtížné fyzicky, spíše budete muset přemýšlet, kudy vede nahoru ta správná cesta a jistě se jako já několikrát vrátíte. Stojí to však za to, okolo naleznete horká jezírka s vodou ohřátou vulkanickou činností. Voda z vodopádů se potkává v jedné říčce, která v Roseau vtéká do moře. Krásu místa dokreslují obrovské kapradiny a bambusy nebo třeba orchideje.

Boiling Lake

Asi největším lákadlem pro člověka, který rád poznává odlehlé přírodní zajímavosti, je na Dominice jezero s vařící vodou, Boiling Lake. Obzvláště mě, který se do Karibiku vydal především za sopkami, tato lokalita přitahovala jako magnet. A neodradilo mě ani to, že ve všech podkladech z internetu, které jsem našel, byl doporučovanou nutností místní průvodce. O tom, že není průvodce až tak nutný, jsme se sami přesvědčili. Jako na jiných lokalitách jinde ve světě, mají Američané snahu své zážitky zveličovat a je nutno brát je s rezervou.

Výlet k jezeru Boiling Lake lze stihnout během jednoho dne, i když se jedná při deštivém počasí o trek namáhavý. Přestože to na mapě vypadá jako kousek, odpoledne při návratu budete mít v nohách 25 km a to pouze v ideálním případě, pokud nezabloudíte.
Cesta začíná opět ve vesničce Laudat, kde si případně za 40 USD můžete zaplatit průvodce. Kousek nad vesnicí půjdete nejprve podél dřevěného vodovodu k vodní elektrárně Titou Gorge, abyste se po pár desítkách metrů u malé tůňky s ledovou vodou ponořili do pralesa. Nemějte však strach, cesta je pěkně prošlapaná a ani na chvilku nebudete na pochybách, jdete-li správným směrem. Orientaci občas usnadňují růžovooranžové plastové fáborky na stromech ve výšce očí, které bohužel po několika kilometrech zcela zmizí.