Test Panasonic LUMIX LC1

Panasonic LC1 nabízí v celokovovém těle digitálního kompaktu plnou manuální kontrolu nad fotografií a přidává k tomu stylový design a objektiv Leica (28 – 90 mm) s vynikající světelností (2.0 - 2.8). Tento HIGH-END Lumix je osazen snímačem CCD 2/3" s maximálním rozlišením 5 MP (2560x1920). Podaří se Lumixu LC1 obstát v dnešní tvrdé konkurenci i při ceně přesahující 40.000 Kč? Na to zkusíme odpovědět v naší recenzi.

Úvod

Firma Leica je ve světě fototechniky legendou. Její precizní, tiché a nenápadné fotoaparáty s výbornou optikou přinášejí v rukou profesionálních fotografů nejlepší reportážní snímky z celého světa. Panasonic je znám spíše svými výrobky spotřební elektroniky a v poslední době i zajímavou řadou digitálních fotoaparátů LUMIX. Ze spolupráce inženýrů firem Panasonic a Leica se i přes vzdálenost 10.000 km mezi japonskou Ósakou a německou vesničkou Solms zrodil fotoaparát, který Panasonic prodává pod označením LC1 a Leica pod označením Digilux 2.

Konstrukce těla a objektivu

Obr.1

Lumix LC1 svým designem analogové přístroje rozhodně nezapře. Pokud nebudete používat LCD panel, může slušně zmást okolí a mnozí vám na chvilku uvěří, že vlastníte kinofilmový stroj. Při váze skoro 3/4 kg (vč. baterie) a rozměrech 135×82×103 mm působí fotoaparát na první pohled jako starší filmová klasika.
Lumix LC1 i Digilux 2 mají na digitální kompakt nezvykle robustní objektiv Leica VarioSummicron se zoomem 3.2× (ohnisko 28 – 90 mm) a pevnou délkou bez výsuvného barelu. To značně přispívá k rychlosti při náběhu fotoaparátu. Sklo působí robustně, má závit na filtry průměru 69 mm a při automatickém ostření je naprosto tiché. Při 28 mm ohnisku má výbornou světelnost – 2.0, což se hodí nejen pro podtržení DOF, ale i při focení při horším osvětlení.
Objektiv Leica VarioSummicron 28 – 90 mm však není ideální pro všechny režimy focení. Režim ”makro”, ostří až od 30 cm.

EVF, LCD

Do těla fotoaparátu zapuštěný LCD panel má 211 000 pixelů a příjemně překvapil věrným podáním obrazu i za jasného slunečného dne.
EVF hledáček s možností dioptrické korekce má stejně jako většina dnešních přístrojů 235 000 pixelů a zobrazuje 100% snímané scény. EVF i LCD bohužel poskytují při slabém osvětlení scény obraz bez výraznější kresby, tím je ztíženo manuální ostření.
V současné době se i u některých ”lidových” kompaktů vyskytuje hledáček s 300 000 pixely. (Yashica M400R/M410R). Je škoda, že toto rozlišení zde již není k dispozici.

Blesk

Vestavěný blesk je možno nastavit i do pozice pro rozptýlení záblesku od stropu nebo jiné odrazné plochy. Při ISO 100 blesk osvětlí scénu v rozsahu od 0.5 do 4.8m.
LC1 je vybaven „sáňkami“, které si nejlépe rozumí s modely blesku od firmy Leica, SF-20, SF-24D, nebo blesky Metrz 54MZ-3, 70MZ-5 (měřeni TTL, GNC). Ostatní typy blesků musíte používat bez asistence automatiky. Blesk lze synchronizovat se závěrkou při otevření nebo před koncem cyklu.

Ovládání

Obr.2

Přístroj je svým ovládáním koncipován jako analogový stroj. Clona, čas, změna ohniskové vzdálenosti a ostření – vše se volí stejnými ovládacími prvky jako u klasických filmových fotoaparátů – přímo na objektivu manuálně nastavíte clonu, doostříte nebo změníte ohnisko. Clonu na objektivu můžete nastavit rozmezí od F2.0 (wide) F2.8 (tele) až po F11 při krocích 1/3.
Prstenec clony a ostření můžete „uzamknout“ v režimu automat (A na cloně, priorita času). Pro odemčení je nutné nejprve stisknout tlačítko zámku – na obrázku je vidět na ve středu objektivu. Při práci tak nehrozí neúmyslné přepnutí do nebo z automatiky.

Obr.3

Na dalším obrázku vidíte rozvržení ovládacích prvků: způsob měření expozice se nastavuje ovládacím prvkem u tlačítka spouště, přepínaní mezi režimy ”single shot”, sekvenčním snímáním a prohlížením snímku se děje pomocí ovládací páčky umístěné pod kolečkem pro nastavení času (časy od 1/2000 – 8 sec nebo A – priorita clony). Vpravo dole od spouště je umístěno tlačítko ovládání parametrů blesku (vypnutí, zapnutí, korekce červených očí).

Obr.4

Na zadní stěně přímo nad LCD obrazovkou najdete tlačítko pro vyhození blesku, přepínání mezi EVF/LCD, přepínání informačního modu displeje (histogram, počet zbývajících snímků, stav baterií, nastavené parametry expozice, kvalita snímku, typ fokusu, clona/čas), dále samostatná tlačítka pro korekci expozice a tlačítko function pro rychlou změnu základních parametrů (ISO 100, 200, 400, vyvážení bílé, zapnutí bodového ostření). Ještě zbývá zmínit tlačítko ”menu” pro přechod do menu pro nastavení fotoaparátu a tlačítko koše pro smazání snímku.

Pro ovládání položek v menu, zoom prohlížených snímků nebo nastavení času v režimu 2–8 sec slouží „dial“ kolečko, uvnitř něhož je čtyřpolohový ovladač. Na nejčastěji používané ovládací prvky dosáhnete jen palcem bez nutnosti držet fotoapaparát v obou rukou.
Na pravé straně fotoaparátu se pod dvířky schovává slot pro SD kartu na levé straně má fotoaparát sloty pro zapojení USB kabelu, napájení, AV kabelu a kabelové spouště. Dvířka jsou robustní a nehrozí jejich vylomení při neopatrné manipulaci.

Líbil se vám článek?

Komentáře

Zobrazit diskusi ke článku ve fóru
  • Jeanus
    Jeanus
    28.07.2004 09:57

    To Husqvik:
    Nechci se dohadovat, který systém je lepší. Jestli zrcadlovka nebo kompakt.
    Pouze bych vás chtěl poprosit, zda by jste byl schopný nabídnout přístroj, ke kterému lze pořídit srovnatelný objektiv (f2.0-2.4/28-90mm) srovnatelných kvalit.
    Tento objektiv stojí i s perfektně zpracovaným a promyšleným tělem něco málo nad 40.000,-.
    Navíc jsem zcela přesvědčen, že pro reportáž je mnohem vhodnější, než jakákoliv zrcadlovka.
    Otázkou tedy zůstává, jestli nejste pouze v zajetí parametrů, jimž sám příliš nerozumíte.
    Pokud by Vaše teorie platila, pak by přístroje jako Leica M, Contax G, Konica Hexar, ... neměly vůbec existovat.
    Výrazy jako "plečka" bych si tedy nechal pro sebe, nebo do té chvíle, než se s přístrojem osobně setkáte a skusíte s ním vytvořit fotografii.
    Jsem vděčný, že ještě existují výrobci, kteří jsou schopni nabídnout výrobek, u kterého převažuje kvalita nad příznivou cenou. Doufám, že jim tento přístup k limitovaným modelům vydrží a že se jednou dočkám důstojného nástupce Leicy M v digitální podobě. Leica Digilux2 (Panasonic LC1) jsou příkladem toho, že by to jít mohlo.

  • Duke Vam Piere 0 7
    Duke Vam Piere 0 7
    28.07.2004 13:45

    To Jeanus:
    Čas AF zaostření 0,8-1,4 vteřiny, zpoždění s namáčknutím 0,2 sec? Nejsem si jist, jakou reportáž bych s tím asi vyfotil. <BR>
    Ke druhé věci: Co bys říkal objektivu 28-200 / 2,0 - 2,8? A kvalita výroby? Zeiss T*. Sám F828 nemám, ale podívám - li se na parametry, tak není nic, v čem by DigiLux2 Sonyho výrobek překonal. Kromě vyše ceny, ovšem.

  • Jeanus
    Jeanus
    28.07.2004 14:40

    To Vamp:
    Konečně smysluplné argumenty :-)
    Při reportáži samozřejmě AF nepoužívám - přístroj používám právě stejně jako starou ošahanou průhledovu Leicu.
    Foťák si pěkně pověsím na krk do výšky žaludku, na objektivu si od oka nastavím metry, zacloním na F5.6 a ohnisko používám mezi 30-50mm. Drátěnkou v kapse pak odpaluju jednu fotku za druhou a nikdo si ničeho nevšimne. To je podle mě reportáž.
    Co se týče zpoždění spouště tak pro mě osobně je neměřitelné (výrobce udává 0.1s) a v případě AF jsem se s časem ostření nedostal nad 1s (subjektivní měření).
    F828 je také zajímavý přístroj, ale pro výše popsané se opravdu nehodí - je příliš velký, nejde s ním fotit jen tak na krku, každý si ho všimne. Ve srovnání s LC1 má navíc horší kresbu pleťovky, menší dynamický rozsah a vyšší hladinu šumu ve stínech. Velikost vstupní pupily je také ve srovnání s LC1 menší.
    Myslím, že F828 je vhodný spíše na studiovou fotografii nebo práci se stativem.
    Osobně jsem se rozmýšlel mezi Minoltou A2 a LC1. Nakonec jsem zvolil LC1, kvůli úrovni zpracování, použitých komponentech, nápisu Leica Vario-Summicron a naprosto fascinujícímu designu. Navíc byla za stejnou cenu jako A2. Nehledě na to, že s Minoltama (analogovýma) mám z minulosti velmi špatné zkušenosti. Ale abych se dostal zpět k tématu.
    Fotoaparát je pouze štětec v rukou fotografových. Žádný štětec ještě sám obraz nenamaloval, k tomu je vžy třeba ruky, která jej vede.
    Já navíc nejsem přítelem vytahování jednotlivých parametrů z kontextu. Jsem přesvědčen, že každý fotoaparát (potažmo jakýkoliv výrobek) je celá řada paramterů, která je vzájemně propletena a teprve finální a kompletní spojení těchto parametrů s tělem a úrovní zpracování dá hotový výrobek. Tvrdit tedy bez rozmyslu a dlouholetých zkušeností o něčem, že je to "plečka" je více než nerozumné.

  • Duke Vam Piere 0 7
    Duke Vam Piere 0 7
    28.07.2004 15:08

    To Jeanus: Bohužel, šum nemohu soudit, jelikož jsem objektivní srovnání ještě neviděl. Nicméně je to pravděpodobné - ony všechny 8mega docela šumí. <BR>
    Souhlasím s tezí o "štětci" - jenže LC1 mi přijde jako málo variabilní štětec. Prostě jednoúčelový (nebo téměř jednoúčelový) reportážní nástroj je podle mne za 40.000 příliš drahý - zejména v situaci, kdy lze za stejnou cenu pořídit zrcadlovku.
    Domnívám se, že takto bude uvažovat většina lidí, což pak vede k označení "plečka".

  • Jeanus
    Jeanus
    28.07.2004 16:18

    To Vamp:
    V tomhle se asi neschodnem.
    Digitální zrcadlovka se dá koupit za 30 - 300.000,-Kč.
    Otázka je, co je levný a co drahý:
    Je digitální zrcadlovka za 35.000 bez objektivu levná nebo drahá? Pokud nevlastním systém daného výrobce (sadu objektivů), tak je setsakra drahá.
    Je digitální SLR tělo za 250.000 a systém za dalších 300.000 drahý? Pokud fotím pro nějaké vydavatelství a mám zakázky, tak ne.
    Další otázka je, co je pro koho dostatečná kvalita.
    Za 40.000,- neznám digitální zrcadlovku v s objektivem, která by se vyrovnala LC1 (např. slušný objektiv na Nikona f=28-80/2.8 stojí 75.000,-).
    To že se někdo domnívá, že tím, že má zrcadlovku, má automaticky lepší přístroj, je pouze jeho malá šířka rozhledu.
    Sám sebe označuju spíš jako perfekcionalistu, takže jsem chtěl za svoje peníze, něco co je perfektní a tím LC1 rozhodně je.
    Možná, že není nejvybavenějším a nejnadupanějším foťákem na trhu, ale je dotažená do konce a má přesně to, co jsem od přístroje očekával.
    Variabilita je další velmi subjektivní věc.
    Začal jsem na jednom kinofilmovém těle a jedním základním objektivu. Po nějaké době jsem měl dvě těla a sadu pěti až osmi objektivů. K tomu jsem zakoupil střední formát se sadou tří objektivů. To vše pro to, abych jednoho krásného dne prohlédl, všeho se zbavil a obloukem se vrátil k průhledové M Leice s jedním objektivem. Nyní mám 3 digitály a jednu Leicu. Většinu povedených fotek z poslední doby mám ale z LC1. Tak to k té variabilitě.
    Taky mi jednou v lese spadnul ze stativu do bláta a tak jsem ho omyl mokrým tričkem a fotil dál.
    Jinak jsem ale rád, že je na trhu takový výběr foťáků, že si každý může vybrat takový, který se pro něj zdá nejvhodnější.

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (7)

Tisknout článek

Tip na článek

Jak funguje režim vysokého rozlišení
Jak funguje režim vysokého rozlišení

40 mo­delů fo­to­a­pa­rátů dnes ge­ne­ruje fo­to­gra­fie s vy­so­kým roz­li­še­ním (high re­so­lu­tion mode) ty­picky 4× vět­ším, než je roz­li­šení vlast­ního sen­soru. Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II tak zvýší množ­ství pi­xelů z 24Mpix na 96Mpix. Re­žim vy­so­kého roz­li­šení u Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II jsem vy­zkou­šel na Šu­mavě při fo­to­gra­fo­vání hor­ského po­toka dlou­hými časy, kra­jiny krát­kým te­le­ob­jek­ti­vem a rysa os­t­ro­vida krát­kou ex­po­zicí.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

FotoAparát.cz - Instagram