FotoAparát.cz

Na FotoAparátu.cz se občas věnujeme speciálním fotografickým technikám. Nyní se již po několikáté setkáme s dírkovou komorou, dozvíte se jaký formát zvolit pro dírkový fotoaparát, jak si dírkový fotoaparát vyrobit včetně návodu k získání "správných" fotografií. Samozřejmostí jsou příklady fotek včetně komentáře. Najdete zde odkazy i na další články o dírkové komoře.

Vlastnosti, volba formátu

Dírková komora, snadno a rychle
Článků s popisem světa Pinhole – dírkové komory bylo popsáno celkem dost, a to i zde na FotoAparátu. Když ovšem nadšený zájemce začne uvažovat, že by to chtěl zkusit v praxi, narazí na různé obtíže. Nejprve jak vyrobit jednoduše vlastní přístroj a jaký formát zvolit (tohle označení je sice velice nadnesené, ale dále si ukážeme, že může být docela výstižné), co pak s ním vyfotit, po úspěšné expozici pak problém zpracování negativu. Tímto článečkem bych rád ukázal cestu těm, kteří by to rádi zkusili, pokud možno bez větších investic a nadměrné složitosti, protože co kdyby to k ničemu nebylo, že...

Čím je dírko-fotografie specifická
Rozhodně svou nezaměnitelnou perspektivou, vzhledem k tomu že téměř nedochází k ohybu paprsků, přenos čar je lineární a navíc od celkem malé vzdálenosti, odpovídající ohniskové vzdálenosti kamery, je vše stejně ostré. Naopak dochází v případě plochého negativu k výrazné vinětaci, tato je ovšem opět zcela rovnoměrná, což je dáno úbytkem světla se vzdáleností mezi dírkou a negativem. Zachycený obraz samozřejmě není tak ostrý a kontrastní, na jaký jste zvyklí u klasických objektivů, na druhou stranu má nezaměnitelný půvab. Dlouhé expoziční časy umožňují zachytit dynamicky pohyb, nebo postup denního světla (obzvlášť u expozice na papír, kde může čas dosáhnout v místnosti i několik hodin). To například umožňuje „vymazat“ lidi ze záběru nebo je změnit v pouhé šmouhy. Naopak při troše snahy lze takto s trpělivým modelem fotit i portréty. Rozhodně nelze fotit makro, reportáž či rychlé sporty. Fotky mají zvláštní nádech nostalgie, což se dá vhodnou kompozicí a motivem zúročit.
Tato větev fotografie je mnohem víc záležitostí srdeční, než jiné způsoby zachycení obrazu, neboť pořízení fotky provází delší, pomalejší a někdy i pracnější cesta, to je však vynahrazeno pocitem, že i bez složité techniky lze udělat skvělé emotivní fotografie.

Volba formátu
Z vlastních zkušeností mohu potvrdit, že toto je výchozím bodem konstrukce dírkové kamery. Od toho se pak odvíjí jak způsob práce, tak i zpracování. Možností, jak už to tak bývá, je povícero:

• Použít klasický fotoaparát, podmínkou je možnost sundání a nahrazení objektivu dírkou a možnost manuální expozice, je lhostejné, zda se jedná o analogovou či digitální kameru. Výhodou je snadné zpracování exponovaného materiálu v labu nebo na PC, snadná konstrukce – stačí do krytky bajonetu udělat otvor, na něj připevnit materiál s dírkou a je hotovo. Navíc je zajištěn transport filmu, závěrka, k měření expozice se fotoaparát rovněž hodí, pokud jí je ovšem vybaven. Nevýhodou je malý formát, který neumožňuje plné využití výhod dírkové komory, konstrukce daná výrobcem navíc omezuje úhel zobrazení – minimální ohnisková vzdálenost je pevně daná vzdálenosti krytky a filmu. Takto získané fotografie mohou být ovšem do jisté míry zklamáním, neboť k té pravé dírkové fotografii se pouze přibližují... Ne že by to nešlo, ale není to jaksi ono.
• Starší měchový přístroj, nejlépe 6 x 9 cm. Tento se dá povětšinou pořídit v bazaru za minimální cenu, optika nemusí být funkční, použijete z něj jen základ, objektiv s měchem odstraníte a nahradíte destičkou s dírkou. V tomto případě už ovšem nemáte k dispozici závěrku (je součástí objektivu), zůstává pohodlný transport filmu, navíc konstrukce umožňuje využít plně výhodu dírkové komory, a to volbou odpovídajícího krátkého ohniska. Výhoda zpracování v labu zůstává, pro barevný film je to v amatérských podmínkách v podstatě maximum. Rozměr negativu je lepší, pro pravého nadšence je to ovšem ještě pořád málo... Navíc úcta k těm krásným starým strojům někomu nedovolí je takto zdevastovat. Jistě lze vyrobit i komoru pro tento formát vlastními silami, ovšem nároky na dílenské vybavení jsou větší.
• Pravá dírková komora, postavena celá na koleně, umožňuje s výhodou použití velkého formátu negativu, což sice přináší komplikace při jeho výměně (i toto lze řešit, ovšem za cenu zvýšení nákladů), zpracování negativu je rovněž trochu komplikovanější, ale přesto v domácích podmínkách lehce realizovatelné. Formát doporučuji minimálně 10 x 15 cm, lépe 13 x 18, 18 x 24 je samozřejmě rovněž možné. Tento formát lze zpracovávat kontaktně (výsledná fotka 13 x 18 cm je sice relativně malá, ale postačující). Proč zrovna tyto formáty? V těchto rozměrech jsou na trhu jak ploché filmy (např. planfilmy Foma, velmi slušné) nebo fotopapíry, které jsou snadno dále zpracovatelné. Výhodou této konstrukce je naprostá volnost při volbě rozměru, ohniska i provedení, navíc výroba větší dírky i komory je nepoměrně snažší a méně náročná na přesnost. Odměnou za uvedené komplikace jsou fotky se spoustou detailů, polotónů a nezaměnitelným vzhledem.

Z obrázků je celkem jasně patrný rozdíl v úhlu záběru mezi upravenou kinofilmovou SLR a „plnohodnotným“ formátem 13 x 18 cm. Navíc platí přímá úměra – čím menší formát pro shodný úhel záběru, tím menší průměr dírky. Dírka pod 0,2 mm se v amatérských podmínkách realizuje již obtížně, kvalita kresby a ostrost je sice u všech formátů zhruba stejná, proti tomu však stojí nutnost většího zvětšení z kinofilmu oproti větším rozměrům negativu 6 x 9 či 13 x 18 cm.
Pokud máte vybráno, vztahy pro zvolený formát, ohniskovou vzdálenost a rozměr dírky jsou popsány v článku na FotoAparátu.cz, odkaz zde. Optimální ohnisková vzdálenost je dána zhruba jako jedna třetina úhlopříčky negativu, základní formáty pro ty, kteří neradi počítají jsou v tabulce. Mimo kinofilmové SLR je úhel zobrazení cca 120 stupňů, u SLR je problém v konstrukcí vynucené ohniskové vzdálenosti, která zužuje úhel na 54 stupňů.

Formát negativu	Ohnisková vzdálenost [mm]	Průměr dírky [mm]	Přepočtená clona	Prodloužení času vůči f16
Kinofilm	12	0,15	f70	24x
Kinofilm SLR*	43	0,30	f150	90x
6x9 cm	30	0,25	f125	60x
10x15 cm	50	0,32	f160	100x
13x18 cm	70	0,38	f190	140x
18x24 cm	85	0,41	f210	170x

* tato vzdálenost je dána konstrukcí SLR a platí pro SLR Pentax, u jiných značek se může mírně lišit, což nemá téměř žádný vliv na velikost dírky