Test fotoaparátu Minolta DiMAGE A1

Úvod

V redakčním testu bych Vás chtěl tentokrát seznámit s novým a velmi zajímavým digitálním fotoaparátem Minolta Dimage A1. Tělo z hořčíkové slitiny, optický stabilizátor, objektiv Minolta APO GT a pěti megapixelový čip tento aparát jasně řadí do nejvyšší třídy tzv. kompaktních zrcadlovek a pro některé uživatele jistě bude vážným kandidátem pro přechod z klasického kinofilmového aparátu na digitální.

Tělo – provedení a ovládání

Tělo aparátu je zhotoveno ze silného hořčíkového odlitku, takže je velmi odolné a působí masivním dojmem a přitom je přiměřeně lehké. Také celkově pěkný klasický design a použitá černá barva dodávají přístroji důstojný vzhled, který připomíná klasickou zrcadlovku a nezapře své firemní předchůdce. Díky dobře tvarované úchopové části se tělo také velmi dobře drží a protiskluzná úprava bezpečně zabraňuje jakémukoli klouzání aparátu v dlani, byť by byl držen i vlhkou rukou. No a pro opravdu náročné uživatele je možno tělo ještě doplnit přídavným bateriovým zdrojem BP-400, který napájí aparát buď dvěma lithium-iontovými akumulátory nebo šesti tužkovými články, čímž se značně prodlouží možnost fotografování bez nutnosti dobíjení a značně se tak zvýší objem celého přístroje, který se takto ještě mnohem lépe drží. Bateriový zdroj je také ergonomicky přizpůsoben snímání na výšku a pro tuto potřebu je opatřen i druhou vertikální spouští.

Všechny ovládací prvky jsou logicky rozmístěné a srozumitelně popsané. Samotná tlačítka a voliče jsou pak také velmi slušně mechanicky provedené a s jasně rozeznatelným dorazem. Důležité tlačítko zapnutí optického stabilizátoru je dokonce podsvícené v případě zapnutí této funkce, což je příjemná maličkost vzhledem k úspoře baterií v případech, kdy tento systém není potřeba nechávat aktivovaný. Malou výhradu lze snad mít pouze vůči umístění hlavního vypínače, který je na zadní straně aparátu a není nijak výrazně označen. Osobně se domnívám, že mnohem vhodnější je umístění vypínače poblíž spouště – i když je to asi do jisté míry také otázka zvyku. Všechny další důležité funkce jsou vyvedeny do samostatných tlačítek a otočných voličů, takže v případě potřeby jejich aktivace není nutné složitě procházet menu a jsou snadno a hlavně rychle dosažitelné. Za zmínku také stojí, že kromě standardní botky blesku má aparát samostatný kovový synchronizační konektor pro kabelové propojení s externími nebo studiovými blesky, což jistě ocení především uživatelé mající možnost využívat ateliér.

Výborně je také vyřešen elektronický hledáček a zobrazovač LCD, které mají hned několik zajímavých možností. Předně je to hledáček, který zobrazuje 100% snímané scény a díky elektronickému zobrazení není ovlivněn paralaxou obvyklou u přístrojů s průhledovým hledáčkem. Je osazen 11 milimetrovým TFT LCD mikrodisplejem s vysokým rozlišením a jsou v něm zobrazeny i důležité informace o expozici. Lze jej dioptricky upravit ve velmi slušném rozsahu –5 až +2 dioptrie. Celý hledáček lze naklopit vzhůru v úhlu až 90°, což značně usnadní práci v krkolomných polohách nebo při práci na nižším stativu. Na očnici je pak také umístěn senzor, který “pozná“ zda je oko přiloženo či nikoli a podle toho přepíná obraz z hledáčku na LCD monitor a tím šetří životnost baterií a čas jinak nutný na manuální přepínání. LCD monitor je také polohovatelný o 90° vzhůru (nebo o 20° dolů) a je osazen displejem s rozlišením 118000 pixelů.

Objektiv, čip a stabilizátor

Nejdůležitější součástí každého fotoaparátu je jeho objektiv a výrobce v tomto případě rozhodně neponechal nic náhodě a vybavil A-jedničku apochromatickým objektivem Minolta GT vyvinutým speciálně pro digitální aparáty. Ohnisková vzdálenost sedminásobného zoomu je ekvivalentní ke kinofilmovému rozsahu 28 až 200 mm a tento rozsah lze ještě dvakrát prodloužit pomocí digitálního zoomu. Objektiv je složen ze 16 skleněných čoček uspořádaných ve 13 skupinách, přičemž z toho jsou dva elementy asférické a dva ze skla s anomální disperzí. Celá soustava si pak v celém rozsahu ohniskových vzdáleností udržuje slušnou světelnost v rozsahu 2,8 až 3,5. Objektiv tak vykrývá nejobvyklejší úhly záběrů a ocenit je nutno především širokoúhlé ohnisko 28 mm, které je ve světě digitálních aparátů stále poměrně velkou vzácností a zatím není mnoho aparátů, které tímto ohniskem disponují už v základní verzi bez předsádky.
Objektiv je vybaven standardním závitem 49 mm do kterého lze instalovat klasické fotografické filtry nebo předsádky. Bohužel je objektiv tak nešťastně konstruován, že při nasazeném filtru objektiv vinětuje od širokoúhlého rozsahu 28 mm až po téměř 50 mm. Tuto vlastnost považuji za jedinou opravdu podstatnou vadu na tomto aparátu, protože například použití oblíbeného polarizačního filtru nelze obejít žádnou dodatečnou počítačovou úpravou, přičemž se tento filtr s oblibou používá právě v širokoúhlém rozsahu objektivu. Výrobce je si však této vady vědom a lze ji eliminovat použitím speciálního adaptéru převádějícího průměr 49 na 62, kde je pak možno tyto filtry používat bez omezení. Je to sice také řešení ale je nutno vzít v úvahu, že adaptér také něco stojí a že rozdíl v ceně filtrů je mezi průměrem 49 a 62 mm dost podstatný. Na obrubu objektivu lze instalovat krom filtru také bajonetovou tvarovanou sluneční clonu, která je součástí dodávky aparátu a za zmínku stojí i krytka objektivu, která je uzpůsobena tak, že s ní lze manipulovat i při nasazené sluneční cloně.
Jako snímací prvek slouží progresivní snímač CCD pracující v primárních barvách s celkem 5,3 milionu snímacích elementů. Poměr stran je obvyklých 4:3 a citlivost lze nastavit v krocích ekvivalentních citlivosti klasického kinofilmu v jednotkách ISO 100, 200, 400 a 800. Výsledné snímky pak lze ukládat na paměťovou kartu typu CompactFlash v klasickém komprimovaném formátu JPEG ale i jako soubory RAW nebo TIFF. Rozlišení snímků pak lze ukládat v několika stupních od maximálních 2560×1920 až po minimálních 640×480 obrazových bodů. Velikost výsledného souboru je přibližně 14,5 MB při uložení ve formátu TIFF nebo cca 7,4 MB ve formátu RAW, případně od 1,5 do 4,9 MB ve formátu JPEG podle stupně komprese. Videosekvence je snímána v rozlišení 320×240 bodů a s náročností na paměť cca 522 kB za sekundu. Nastavit lze také barevné podání snímků – normální barvy, živé barvy, Adobe RGB, černobílé snímání a zajímavou perličkou je možnost rovnou v aparátu vytvářet takzvané solarizované snímky se značně pozměněným celkovým podáním barev, čímž se dá vytvořit značně zajímavý výtvarný efekt. Ukázka jednotlivých variant je na následujícím ukázkovém snímku č.5.

Snímací čip je zcela revolučně vybaven stabilizátorem obrazu AS (Anti-Shake). Doposud jsme byli zvyklí, že výrobci ukládali stabilizátory do objektivů, kde chvění vyrovnávala pohybující se soustava čoček. U aparátu A-1 se však pohybuje samotný snímací prvek. Pokud výrobce implementuje tento systém i do zrcadlovek s výměnnými objektivy, tak jistě velmi nadchne své uživatele, kteří tak budou moci dále používat své oblíbené “staré“ objektivy a přesto budou moci využívat vymožeností stabilizace obrazu. Účinnost tohoto systému se dá jen velmi těžce měřit a bylo by nutné provést velké množství testovacích snímků v různých situacích, které by navíc bylo nutné velmi podrobně vyhodnocovat. To bohužel není v možnostech krátkého redakčního testu a tak uvedu údaje z reklamního letáku výrobce, kde je popisovaný systém prezentován jako účinnější než konvenční systémy pohybující optikou. Řízení je prováděno speciálním algoritmem, který umožňuje snímání časy až o 3 expoziční stupně delšími než je standardní odhad scény dle podmínek osvětlení. Subjektivně však mohu po provedení cca 50 zkušebních snímků tyto údaje potvrdit. Zkoušel jsem fotografovat za špatného počasí při mimořádně slabém osvětlení a bez problémů jsem fotografoval i opravdu dost dlouhými časy. Systém se osvědčil jak při pořizování běžných snímků, tak i při využití telerozsahu objektivu a velmi užitečný je i při makrofotografii, kdy je při nemožnosti využití stativu udržení kritické expozice také poměrně velkým problémem. Na ukázku poslouží další série ukázek i s uvedenými expozičními hodnotami a také snímek systému jako takového.

K ukázkovým snímkům jen dodám, že vzhledem k jemné struktuře spadaného listí je na nich patrnější lehké doostření, které jsem provedl po zmenšení. Jako ukázka je to však dostatečné a z pěti snímků je zřejmě lehce rozostřený pouze druhý snímek shora. Účinnost stabilizátoru nelze bohužel nijak exaktně změřit, protože výsledek závisí na mnoha okolnostech. Nejde jen o použitý čas a clonu ale také o podmínky a o to, jak má který fotograf pevnou ruku a také momentální dispozici. Vzhledem k použitým opravdu dost dlouhým časům a nepřízni počasí s nízkou intenzitou světla lze považovat výsledek za velmi uspokojivý. Stabilizátor pak také lze velmi účinně použít i pro makrofotografii, kde je ostrost snímku velmi důležitá a kde bývá udržení potřebného času také obvyklým problémem, vzhledem k nutnosti použití spíše vyšších clonových čísel. Na ukázkovém snímku č.8 je právě kombinace využití stabilizátoru a režimu makro současně při delším ohnisku, vyšším clonovém čísle a špatném osvětlení, kdy bylo ostřeno na vzdálenost cca 20 cm a to ještě v dosti nepohodlné poloze. Motiv byl na zemi a fotografoval jsem v podřepu bez opory rukou. Výsledkem této kombinace byl expoziční čas 1/20 s, což je čas, který by byl bez použití stabilizace za těchto podmínek prakticky neudržitelný. V tomto případě jsem pořídil 3 zkušební snímky a všechny se stejným výborným výsledkem.

V souvislosti se snímací soustavou stojí jistě také za zmínku zaostřovací systém a závěrka. Výrobce uvádí tento systém jako nejrychlejší na světě v této kategorii digitálních kompaktních zrcadlovek s vestavěným objektivem k datu 1.7.2003. Široké zaostřovací pole se skládá z 11 ostřících bodů a aktivuje se již během 0,2 sekundy. Poháněno je krokovým motorkem, čímž je chod dokonale tichý. Volit lze ze tří režimů – široké zaostřovací pole, bodové ostření a posuvný bod. Zajímavostí je především posuvný zaostřovací bod, který lze pomocí kurzoru umístit kamkoli v ploše a ostřit pouze na tento bod. Tuto funkci jistě využije mnoho uživatelů při snímání méně obvyklých kompozic s hlavním motivem například v takzvaném zlatém řezu.
Snadnější pořízení kvalitního snímku pak ještě podporuje mimořádně velký rozsah expozičních časů od B a 30s až po výjimečnou 1/16000 s. Už při komponování před samotnou expozicí lze na LCD panelu zobrazit histogram v reálném čase a případně korigovat expozici v obvyklém rozsahu ±2 EV v krocích po 1/3 EV. Nastavit lze samozřejmě také vyvážení bílé barvy (je vyvedeno do samostatného tlačítka) a to v klasických přednastavených hodnotách a nebo také provést ruční změření, přičemž lze tři nejpoužívanější hodnoty uložit do paměti, což jistě ocení také uživatelé takzvaných digitálních filtrů. Měření expozice lze zvolit z tří klasických možností – multisegmentové (300 segmentů), zvýhodněný střed a měření bodové

Funkce

Aparát Minolta Dimage A-1 je ale vybaven ještě dalším množstvím funkcí a možností. Začnu třeba možností klasického ručního ostření pomocí otočného prstence přímo na objektivu. To je funkce opravdu dost neobvyklá u této kategorie aparátů, i když její praktickou využitelnost lze trošku zpochybnit vzhledem k tomu, že aparát má pouze elektronický hledáček. V něm však lze obraz značně zvětšit pomocí funkce FDM (Flex Digital Magnifier) v rozsahu 2 až 8× a ostřit jen na detail významný pro výsledný snímek. Další zajímavostí je funkce Digital Effects Control se kterou lze experimentovat s konečným vzhledem snímku a nastavit kontrast a sytost a zkontrolovat nastavení ještě před expozicí. Dodatečné nastavení nahrazuje použití barevného filtru, který v kombinaci s černobílým režimem vytváří monochromatický efekt v 11 různých odstínech. Značně rozvinuta je také známá funkce stupňované expozice Digital Enhancement Bracketing, se kterou lze pořídit nejen obvykle odstupňované snímky s různou úrovní pře nebo pod expozice ale také s různým kontrastem, sytostí a nebo i filtrovým efektem. Samozřejmostí je také redukce šumu u snímkům pořízených delším expozičním časem a možnost vkládání textu s až 16 znaky do fotografie. Dále je možno použít časovou lupu v intervalech 30 s až 1 hodina v sérii až 240 snímků.

Příslušenství

Zajímavá kapitola je samozřejmě příslušenství. Kromě již zmíněného přídavného bateriového zdroje je to celá škála dalšího možného volitelného příslušenství, především blesků – včetně speciálních makroblesků. Celý systém příslušenství je vyobrazen na snímku č.9, přičemž lze očekávat, že další možnosti ještě budou časem přibývat.
Ve standardně dodávaném balení najdeme kromě aparátu samotného také Li-Ion akumulátor NP-400, síťovou nabíječku BC-400, závěsný řemínek, krytku a tvarovanou sluneční clonu objektivu, krytku sáněk blesku, AV kabel AVC-400, USB kabel USB-500, feritové jádro pro odstínění kabelu, CD-ROM DIMAGE Software včetně DIMAGE Viewer a také 16MB paměťovou kartu CompactFlash.

Cena a závěr

Závěrem bych chtěl ještě doplnit ukázku obrazové kvality na snímcích č.10 a 11, přičemž první snímek je jen zmenšený a lehce doostřený a druhý snímek je pak výřezem ze 100% plochy původního nijak neupraveného snímku.