Test fotoaparátu Minolta DiMAGE Z1

Novinka Minolta DiMAGE Z1 je prvním fotoaparátem, kterým Minolta vkročila do velmi úspěšného segmentu digitálních ultrazoomů. Z1 má "klasický" rozsah 38-380 mm v této třídě, ale navíc přináší množství zajímavých prvků, kterými se tento fotoaparát odlišuje od ostatních UZetek. Více se dočtete v redakčním testu.

Úvod

Fotoaparát Minolta DIMAGE Z1 z produkce nově vzniklé (sloučené) firmy Konica Minolta je mezi aparáty s megazoomem žhavou novinkou, která právě v těchto dnech přichází na náš trh a proto se na ni podívejme podrobněji.

Tělo – provedení a ovládání, LCD monitor

Tělo aparátu už na první pohled zaujme velmi moderním futuristickým až extravagantním designem. V takovémto případě se vzhled velmi těžko posuzuje a každý uživatel na něj reaguje jinak. Mě osobně se design celkem líbí, i když na můj vkus je přeci jen trošku moc moderní. Co je však podstatnější než samotný vzhled, tak ergonomie je skvěle vyřešená a tělo aparátu mimořádně dobře padne do dlaně. Celková koncepce těla i rozmístění ovládacích prvků značně připomíná klasickou zrcadlovku a bude se tak dobře držet uživatelům s malou i velkou rukou. Tělo v prstech neklouže, přestože je povrch zcela hladký bez obvyklých gumových protiskluzných ploch.

Po mechanické stránce je tělo 100 % plastové, včetně stativového závitu a botky pro uchycení externího blesku. Přesto působí poměrně solidním a festovním dojmem. Snad jen hledáček bez gumové očnice působí trošku lacině, i když na obhajobu je nutno podotknout, že umožňuje dioptrickou korekci oční vady, což je pro mnohé uživatele mnohem důležitější. Také elektronické zobrazení v hledáčku je asi praktičtější než obvyklý průhledový u kterého je nutno počítat s paralaxou. Také veškeré ovládací prvky a tlačítka jsou velmi dobře rozmístěna i mechanicky provedena. Jsou dostatečně velké, dobře se ovládají a mají velmi dobře rozlišitelné dorazy. Výhrady snad lze mít pouze k hlavnímu vypínači, který je umístěn nezvykle na zadní straně vlevo dole, takže je nutno jej ovládat levou rukou. Také provedení ovladače zoomu a přepínače kolem hlavního vypínače je trošku nedotažené a působí na mne dojmem, že může velmi snadno dojít k jejich poškození – jsou totiž také plastové a dost vystouplé.
Ovládání aparátu je značně zjednodušeno použitím otočného voliče expozičních režimů na kterém lze snadno a pohodlně (bez nutnosti volby z menu) přímo navolit příslušnou funkci od plné automatiky, přes kreativní a předvolbové programy a plně manuální režim až po natáčení videosekvencí. Další přepínač se pak nachází okolo hlavního vypínače a lze jím navolit fotografování pomocí hledáčku nebo pomocí LCD monitoru a ve třetí poslední poloze je možno přehrávat uložené snímky či videosekvence. Pokročilejší funkce se pak ovládají pomocí nabídky menu, které je dobře a přehledně sestavené a lze se v něm velmi rychle zorientovat. Výhradu mám snad jen proti mírně nedostatečnému popisu některých tlačítek a hlavně ze začátku je tak nutno trošku častěji používat návod k použití.

Samotný LCD monitor je mechanicky chráněn pevným a cca 2 mm silným plexisklem, které je designově dobře sladěno s aparátem a značně tak snižuje možnost poškození. Má úhlopříčku 3,8 cm a obsahuje cca 113.000 obrazových pixelů. Poskytuje standardní obraz bez výhrad. Zajímavostí ale je jeho překlápěcí konstrukce Switch Finder (Přepínací hledáček). Pokud přepneme na zobrazení v hledáčku, tak dojde ke sklopení LCD monitoru a nastavení dvou vnitřních zrcátek tak, že v hledáčku je vidět tentýž LCD displej a okénko na zadní straně aparátu se mechanicky zakryje. Celý proces je názorně a srozumitelně zobrazen na snímku č.4. Výhodou tohoto systému je úspora za druhý displej v hledáčku a taky se tím zvýší kvalita zobrazení, protože malé displeje používané do hledáčků jsou většinou podstatně méně kvalitní, než velké hlavní panely. Samotné přepnutí probíhá rychle avšak mírně hlučně. Vzhledem ke konstrukci aparátu připomínající klasickou zrcadlovku se mě osobně osvědčilo spíše použití hledáčku než hlavního panelu.
Zajímavou funkcí je také automatické zjasňování zobrazení scény na LCD panelu v případě, že je fotografovaný objekt nebo prostředí velmi tmavé. I při špatných světelných podmínkách je tak značně usnadněno komponování snímku.

Objektiv

Dimage Z1 je osazen 10-ti násobným megazoomem, složeným z 10 prvků v 7 skupinách a s velmi slušnou světelností 2,8 až 3,5. Ohnisková vzdálenost je 5,8 až 58 mm, což je ekvivalent pro kinofilmové přístroje v rozsahu 38 až 380 mm (!). To už je opravdu mimořádný rozsah optického zoomu a navíc je ještě rozšířen čtyřnásobným digitálním zoomem, jehož využití je však již ale sporné, protože tato funkce je již na úkor kvality obrazu (principielně – ne chybou tohoto konkrétního aparátu). Tak velký rozsah je hlavní předností Z1, ale aby toho nebylo málo, tak lze tento rozsah ještě rozšířit použitím širokoúhlého konvertoru ZCW-100 (nutno instalovat přes redukční kroužek ZCA-100), který na nejkratším konci rozsahu ohniska rozšíří úhel záběru na 74° což odpovídá ekvivalentu ohniska kinofilmového aparátu 28 mm. Takto širokoúhlý rozsah je již vhodný i pro fotografování krajiny, architektury nebo pro snímání v interiérech a použití tohoto konvertoru tak eliminuje nejčastější nevýhodu digitálních fotoaparátů, kterou je nedostatečně širokoúhlý záběr objektivu. Celkově tak lze docílit ekvivalentu rozsahu 28 až 380 mm, což pokrývá potřeby naprosté většiny uživatelů. Ohniska mimo tento rozsah se používají opravdu jen výjimečně a jen na specializované typy záběrů. Navíc je možné, že časem výrobce dodá ještě další modely předsádek, které umožní tento již tak mimořádný rozsah ještě rozšířit, případně lze také použít předsádky jiných výrobců. Při instalaci samotného redukčního kroužku ZCA-100 je pak také možno používat klasické fotografické filtry se závitem 52 mm, což lze opět považovat za značnou výhodu, protože například efekt použití polarizačního nebo šedého přechodového filtru se nedá nahradit počítačovou úpravou. Také závit 52 mm je dobře zvolen, vzhledem k obvyklosti a nízké ceně filtrů této velikosti.

Velký rozsah objektivu aparátu pak lze snadno posoudit dle dalšího obrázku složeného ze čtyř snímků nafocených při různých nastaveních objektivu. Shora dolů je první snímek při nejširším ohnisku (při použití širokoúhlého konvertoru by byl záběr ještě podstatně širší, ale při testu jsem bohužel neměl tento konvertor k dispozici), druhý snímek je pořízen přibližně uprostřed optického zoomu a třetí je na maximálním ohnisku. Čtvrtý snímek je pak pořízen také při maximálním ohnisku optického zoomu, ale výřez je ještě znásoben maximálním nastavením digitálního zoomu.
Pro příznivce makrofotografie je také nutno uvést další důležitou vlastnost, kterou je schopnost zaostřit v režimu Supermakro již na vzdálenost 4 cm od okraje objektivu. Tato minimální vzdálenost se ale mění s nastavením optického zoomu a to podle jeho nastavení v rozsahu 4 cm při nejširším ohnisku až po 1m při nejvyšší ohniskové vzdálenosti. V kombinaci s velmi dobrou světelností objektivu je pak pořizování kvalitních makrosnímků hračkou a to bez nutnosti použití jakéhokoli příslušenství.
Na ukázkovém snímku č. 8 (odkaz zde) je pak záběr pořízený při ohnisku odpovídajícímu ekvivalentu kinofilmu cca 240 mm časem 1/320 a minimální clonou 3,5. Úmyslně jsem snímek pořídil takto nízkou clonou pro zkrácení expozičního času, protože podobné nastavení se dá předpokládat u většiny záběrů pořízených delším ohniskem. Poměrně kontrastní snímek vyšel dobře avšak na výřezu z pravého horního rohu (snímek č. 9 vpravo) je již patrná ztráta kresby od středu k rohu daná minimální clonou, což je efekt, který se projevuje u všech objektivů a u aparátu tohoto typu lze výsledek posoudit jako dobrý, zvláště s ohledem na fakt, že k rozostření dochází až v samotném rohu. Podobný jev lze značně redukovat i jen lehkým zacloněním.

Obecně pak lze říci, že objektiv dosahuje standardní kvality kresby a velmi dobře spolupracuje se systémem automatického tříbodového zaostřování. Ostření je tak bezproblémové a velmi rychlé. Menší problémy má autofokus snad jen při velmi slabém osvětlení. Také ovládání zoomu je vzhledem k jeho rozsahu dostatečně rychlé. Po mechanické stránce snad jen uvedu, že objektiv má ve svém uložení značnou vůli, což však nemá na jeho funkci žádný vliv.

Snímací čip

Fotoaparát je osazen 3,2 megapixelovým prokládaným CCD čipem pracujícím v primárních barvách, z něhož lze získat komprimované snímky pouze ve formátu JPG o rozměrech 2048×1536, 1600×1200, 128×960 a 640×480 obrazových bodů. Při nastaveném nejvyšším rozlišení lze z těchto dat vytvořit klasickou fotografii o rozměrech maximálně 17×13 cm při standardním rozlišení digitálních laboratoří 300 dpi. Při rozlišení 150 dpi lze pak zhotovovat fotografie o rozměrech až 35×26 cm. Už v menu fotoaparátu lze měnit také tónování snímků a to ve stupních – zářivé barvy, přirozené barvy, černobílá a sépiová fotografie. Takto získané snímky se pak ukládají na paměťovou kartu SD (Secure Digital)/Multi­MediaCard, která se vkládá do těla pod kryt na levé straně (z pohledu fotografa). Pod tímto posuvným krytem je pak umístěn i konektor pro USB kabel.

Citlivost čipu lze nastavit v jednotlivých krocích, odpovídajících citlivosti ekvivalentní k 35 mm kinofilmu o hodnotách 50, 100, 200 a 400 ISO, případně lze ponechat nastavení na aparátu, který automaticky zvolí vhodnou citlivost. Nárůst šumu zvyšováním citlivosti čipu lze charakterizovat jako standardní u aparátů této kategorie – při ISO do 200 bez výhrad a pouze u ISO 400 je při určitých typech scény znatelnější zrno, které však lze ještě minimalizovat použitím funkce redukce šumu. Jako ukázka může posloužit ukázkový snímek č.11 (odkaz zde), kde je zachycena velmi slabě nasvícená noční scéna snímaná bez použití redukce šumu. Na obrázku č.12 je pak výřez této noční scény v původním nezmenšeném rozlišení, kde je patrná dobrá úroveň šumu (vzhledem k velmi slabě nasvícenému motivu) a ostrost při větším zaclonění, širokoúhlém nastavení zoomu a uprostřed záběru, kde je kresba všech objektivů nejlepší.

Měření expozice

Měření expozice je dalším velmi důležitým technickým prvkem. Minolta DIMAGE Z1 nabízí uživatelům tři nezávislé způsoby měření expozice: 256-ti zónové měření, měření se zvýhodněným středem a i měření bodové. V praktickém použití aparátu je ale zónové měření natolik spolehlivé, že další dva typy měření je nutno využít jen v opravdu mimořádné světelné situaci. Naměřené hodnoty lze také manuálně korigovat v rozsahu ±2 EV a to v jemných skocích po 1/3 EV.

Práce s bleskem

Fotoaparát je také samozřejmě vybaven vestavěným bleskem. Ten je umístěn v ose s objektivem na horní části těla a jeho dosah je podle nastavení objektivu na širokoúhlý nebo telerozsah v rozmezí cca 6,1 až 4,8 metru, při citlivosti snímače nastavené na režim Auto. Samotný blesk pak pracuje v režimech Automatický blesk, Automatický blesk s redukcí červených očí (redukováno předbleskem), Vyrovnávací blesk, Synchronizace s dlouhými expozičními časy a zrušený záblesk (manuálním sklopením blesku). Fotoaparát je však vybaven botkou pro externí blesk, takže lze snadno použít jakýkoli systémový blesk Minolta nebo blesk druhého výrobce s botkou Minolta. Tuto možnost jistě ocení všichni uživatelé, kteří jsou zvyklí externí blesk pro svou práci používat a nemusí tak u toho přístroje složitě propojovat tělo s bleskem pomocí kabelu a přídavného ramena, jak je u aparátů této kategorie jinak bohužel zvykem.

Další funkce přístroje

Mimo uvedené údaje umožňuje Minolta DIMAGE Z1 ještě spoustu dalších zajímavých funkcí. K nim patří zejména různé režimy snímání, jako je Portrét, Sportovní akce, Krajina, Západ slunce, Noční portrét a plná automatika. Je možno nastavit i režim Makro a klasické režimy expozice jako je předvolba clony, předvolba času, programově řízená automatická expozice a manuální nastavení. Tyto režimy lze dále kombinovat se třemi režimy autofokusu – sledování objektu, jednotlivé snímky a manuální ostření. Ostřit přitom lze pomocí širokého ostřícího pole nebo pomocí manuální volby jednoho ze tří zaostřovacích bodů. Dále lze také použít funkci Progresivního snímání (série snímků UHS), kdy aparát snímá nepřetržitě úchvatnou rychlostí 10 snímků za vteřinu. Po uvolnění spouště pak aparát uloží v normálním režimu posledních 6 a v režimu UHS (rozlišení 1,3 Mpix) posledních 10 záběrů. Zaznamenat lze ale také videosekvenci v rozlišení 640×480 rychlostí 30 snímků za vteřinu a případně lze kterýkoli záběr samostatně uložit jako běžnou fotografii.
Další funkcí, která je obvyklá také u kinofilmových zrcadlovek je takzvaná stupňovaná expozice, tedy série po sobě jdoucích snímků, které se liší nastavením korekce expozice stanovené expozimetrem. Využití je ideální v obtížných světelných podmínkách – fotoaparát pořídí sérii snímků tak, že jeden je exponován podle změřených hodnot, další je podexponován a poslední přeexponován (o předem přesně stanovenou hodnotu). Poté si lze celou sérii prohlédnout, vybrat nejlepší snímek a ostatní smazat.
Aparát je dodáván s obvyklým příslušenstvím jako jsou 4 alkalické AA baterie (uložení baterií viz na snímku č. 13), popruh, kabely pro připojení k TV a USB, 16 MB paměťová karta, krytky objektivu a botky blesku. Součástí dodávky jsou také DIMAGE Software CD ROM a ArcSoft VideoImpression CD ROM. Další příslušenství je pak možno dokoupit zvlášť. Za zmínku stojí zvláště souprava širokoúhlého konvertoru s redukčním kroužkem ZCW-100, souprava vnějších akumulátorů EBP-100, obal na aparát CS-DG 600, síťový napaječ AC-2L, kožený popruh NS-DG s1000 a případně programové blesky 5600 HS, 3600 HS nebo 2500.

Další podrobné technické parametry a informace lze nalézt ve FotoTechnice (odkaz zde), fotografie našich čtenářů ve FotoGalerii fotografované Minoltou Z1 naleznete zde.

Současné orientační cenové relace jsou 16.000,– Kč za vlasní fotoaparát a 3.500,– Kč za soupravu širokoúhlého konvertoru a redukčního kroužku.

Závěr

Celkově lze říci, že aparát Dimage Z1 nabízí velmi dobrý poměr ceny k vlastnostem. Určitě jej ocení mnoho začátečníků ale i pokročilejších amatérů, pro které je tento přístroj určen a je alternativou ke koupi klasické amatérské kinofilmové zrcadlovky, které se pohybují v obdobných cenových relacích avšak k dosažení rozsahu ohniskových vzdáleností Dimage Z1 by klasická zrcadlovka potřebovala dva objektivy.





Děkujeme společnosti Minolta za zapůjčení fototechniky.

     

Líbil se vám článek?

Komentáře

Zobrazit diskusi ke článku ve fóru
  • Michal Kupsa
    Michal Kupsa
    Autor
    22.01.2004 13:17

    Gev: To se opravdu jen těžko posuzuje - každý máme jiná kritéria. Mě osobně by to tedy vadilo celkem dost ale zase si nemyslím, že by to bylo tak extrémně křehké. Doporučuju si zajít do kamenného obchodu a tam si nezávazně aparát pořádně osahat. Efekt se projeví už při držení jednou rukou a lehkém zatřesení .....

  • Jan Maděra
    Jan Maděra
    28.01.2004 10:59

    Problem, prosim nekoho kdo ma nejake poznatky o provoznich chybach Z1 at poradi. Foto mam jiz 2 mesice a vadi me strasne jedna vec, pri prechodu z tepla do chladu a naopak, nemuzu Z1 zapnout nekolik minut nebo nekdy vubec. Rozdil teplot neni ani velky tak jak doporucuje vyrobce. Vase zkusenosti? Jeste se objevila druha chyba ze nekdy pri zaplneni cele 256MB karty se poskodi nejaky soubor a fotak se vypne s hlaskou "system error". Dekuji za jakoukoli radu ci zkusenost.

  • Michal Kupsa
    Michal Kupsa
    Autor
    09.03.2004 15:36

    T2: Na přechody ze zimy do tepla bacha, to nesnáší všechny aparáty. To s tou kartou ale spíš tipuju na vadnou kartu ....

  • Radek Šimonic
    Radek Šimonic
    11.04.2004 17:31

    "Z 1čku“ mám skoro 2 měsíce a snad není co bych "jí" mohl vytknout.Zmiňované potíže s přechodem teplo/zima se mi neobjevily a vůle v uložení objektivu bude jen kosmetická vada, i když při prvním "osahání" jsem se toho poměrně zalekl, jenže při focení si toho vůbec nevšimnete.S foťákama jsem úplný začátečník ,ale při porovnání s “S 414“,kterou jsem měl
    týden na vyzkoušení z hypermarketu se “Z1“ nedá srovnávat.Snad jen větší LCD a hliníkové tělo “414“ , ale “Z1“ je mnohem rychlejší při zaostřování , 10x zoom taky dost často využívám,perfektní makro i bez stativu a při porovnání fotek obou DF je to jasný……“Z1čka“ fotku nezkazí.Snad jen chvilkové rozostřování při videu,ale “414“ nebyla lepší.Pro začátečníky ideální foťák za dobrou cenu.

  • Radim ek
    Radim ek
    25.09.2004 21:57

    Vlastním Z1 a jsem velice spokojen. Jen mi trvalo než se ke mně dostal ten pravý kus. 3krát jsem foťák reklamoval (plus 2krát SD kartu) než jsem narazil na správnou kombinaci a vše je jak má být.
    Vůle je vcelku velká, ale nějak mně to netrápí, jelikož si nevšímámm že by to vadilo fotkám.
    První kus mi nepřepínal (vždy po prvním zapnutí, pak už to šlo) mezi LCD a hledáčkem
    Druhý kus špatně zapisoval na kartu (měnil jsem ale i kartu raději)
    Třetí kus : Špatně zaměřoval dále položené objekty a blízko položené objektya fotky byly velmi nekvalitní.
    Nyní je vše OK :))) Jen škoda že za tu cenu co jsem to před rokem kupoval je již Z2 S 512MB SD kartou :))

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (16)

Tisknout článek

Tip na článek

Jak funguje režim vysokého rozlišení
Jak funguje režim vysokého rozlišení

40 mo­delů fo­to­a­pa­rátů dnes ge­ne­ruje fo­to­gra­fie s vy­so­kým roz­li­še­ním (high re­so­lu­tion mode) ty­picky 4× vět­ším, než je roz­li­šení vlast­ního sen­soru. Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II tak zvýší množ­ství pi­xelů z 24Mpix na 96Mpix. Re­žim vy­so­kého roz­li­šení u Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II jsem vy­zkou­šel na Šu­mavě při fo­to­gra­fo­vání hor­ského po­toka dlou­hými časy, kra­jiny krát­kým te­le­ob­jek­ti­vem a rysa os­t­ro­vida krát­kou ex­po­zicí.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

FotoAparát.cz - Instagram