Test fotoaparátu Nikon Coolpix 4500

Úvod

V redakčním testu bych vás chtěl tentokrát seznámit se zajímavým kompaktním digitálním aparátem Nikon Coolpix 4500. Proč jsem si z celé řady digitálních kompaktů Nikon vybral pro test právě tento? Protože je opravdu neobvyklý a svým způsobem se vymyká z klasického standardu aparátů tohoto typu a to nejen svými funkcemi, ale i unikátní konstrukcí, designem a rozsáhlým příslušenstvím. Jedná se o skutečně bohatě vybavený čtyřmegapixelový aparát se čtyřnásobným optickým zoomem.

Tělo – provedení a ovládání

Tělo aparátu je kompletně zhotoveno ze silného hořčíkového odlitku, což jej činí velmi odolným a už na první pohled je výrazně “festovnější“, než naprostá většina podobných aparátů, které bývají často pouze z tenkého plechu, pod kterým se skrývá plastové šasi nebo jsou rovnou kompletně plastové. Pokud tedy nerozbijete LCD obrazovku, tak je aparát prakticky nezničitelný, protože i objektiv je ukryt uvnitř aparátu a je chráněn vestavěným MC filtrem a pevnou kovovou obroučkou – veškerý pohyb zoomu se tak odehrává uvnitř aparátu aniž by cokoli vyčnívalo.
První co Vás na tomto aparátu zaujme, je opravdu zajímavý otočný design. Aparát je v polovině rozdělen na dvě části spojené kloubem, takže se tyto části dají nezávisle na sobě otáčet. Pointou této otočné konstrukce je to, že můžete natočit objektiv libovolným směrem a přitom máte LCD obrazovku stále kolmo k očím. To přináší velmi mnoho výhod v nejrůznějších situacích snímání. Můžete totiž s použitím otáčení objektivu a současně stálé kontroly monitoru velice snadno fotografovat i v jinak velmi nepohodlných či dokonce takových polohách, ve kterých by snímání s normálním aparátem nebylo vůbec možné. Také můžete fotografovat nepozorováni; jednoduše řečeno – nemáte fotoaparát před obličejem, což můžete ocenit např. při fotografování dětí, při kterém fotoaparát „na oku“ (jak známo) často ovlivňuje autenticitu jejich projevů. Další výhoda otočné konstrukce vyplývá z toho, že část aparátu s obrazovkou je podstatně těžší, než část s objektivem. Proto lze aparát kamkoli postavit, kompozici doladit otáčením objektivu a fotografovat se samospouští bez nutnosti použití stativu. Po ukončení fotografování můžete opět celý komplet sklopit do transportní polohy, ve které je aparát velmi plochý a dá se tak snadno nosit třeba jen tak v kapse.
Velmi dobře je vyřešená i ergonomie. Pravá část je tvarována podobně jako klasické zrcadlovky a i díky gumovému protiskluznému proužku se tak výborně drží i jen jednou rukou. Také rozmístění ovládacích prvků trošku připomíná kinofilmovou klasickou zrcadlovku a převážnou většinu hlavních ovládacích prvků tak lze obsluhovat touže rukou, kterou držíte aparát. Všechny ovládací prvky jsou pak velmi logicky rozmístěny a lze je snadno používat. Díky velkému množství funkcí je však menu poměrně dost složité a i zkušenějšímu fotografovi chvíli potrvá, než se v něm zorientuje. Pokud však přístroj dostane do rukou začátečník využívající pouze plnou automatiku nebo kreativní programy, tak se složitější funkce nezobrazují a menu je tak velmi přehledné a intuitivní. Jedinou výhradu snad lze vznést proti velikosti křížového multifunkčního přepínače. Ten je opravdu dost titěrný a zacházení s ním chce trošku cviku – především v případě uživatele s větší rukou. Přes tuto titěrnost ale volič nepůsobí laciným dojmem a jednotlivé dorazy jsou velmi dobře rozeznatelné. Přepínač umožňuje velmi snadný pohyb v menu a zabírá jen málo místa – je proveden nikoli jako obvyklá kolíbka ale jako malý joy-stick. Hlavní vypínač a spoušť jsou řešeny prakticky stejně jako na zrcadlovkách – spoušť uprostřed otočného vypínače, přičemž obojí je na rozdíl od multifunkčního přepínače dostatečně velké a spoušť má velmi dobře rozeznatelný rozdíl mezi namáčknutím a úplným stisknutím.
Na zadní straně aparátu je umístěn hlavní 1,5“ LCD monitor s možností regulace jasu a opatřený antireflexními vrstvami. Zobrazuje 110.000 pixelů a cca 97% snímané scény. Vzhledem k jeho využití jak při listování v menu tak i při praktickém fotografování považuji klasický optický hledáček, který je umístěn v otočné části s objektivem, za zcela zbytečný a v praxi jsem jej nikdy nepoužil.
K mechanické konstrukci ještě dodám – další velkou výhodou aparátu je to, že je objektiv opatřen standardním kovovým filtrovým závitem o průměru 28mm, což jistě velmi potěší všechny kreativní fotografy, kteří rádi využívají filtry a různé jiné příslušenství – a toho je k tomuto aparátu opravdu spousta (další informace v kapitole o příslušenství). Tělo samotné je pak také opatřeno standardním kovovým stativovým závitem, který je ovšem vzhledem ke koncepci těla mimo optickou osu objektivu.

Objektiv a čip

Jako u všech fotoaparátů je i u kompaktního modelu Nikon Coolpix 4500 nejdůleži­tější součástí objektiv. Tím je čtyřnásobný optický zoom Nikkor o ohniskové vzdálenosti 7,85–32,0 mm (ekvivalent k 35 mm kinofilmu je 38–155 mm). Světelnost objektivu je cca v obvyklém rozmezí 2,6–5,1. Optická soustava je složena z 10 prvků sestavených v 8 skupinách se dvěma asférickými členy. Nejkratší zaostřitelná vzdálenost je v normálním provozu cca 30 cm až nekonečno, ale v nastavení makro je pak možno ostřit až v neuvěřitelném rozsahu od 2 cm (!) po nekonečno. V tomto nastavení se tak dají dělat skvělé makrosnímky a to bez jakéhokoli dalšího příslušenství a ve velmi dobré kvalitě. Viz ukázkové foto č.3., odkaz zde.
Nevýhodou tohoto jinak velmi slušně kreslícího objektivu je, že při nastavení na minimální ohniskovou vzdálenost se občas projevuje určité sférické zkreslení, které může například u snímků architektury působit až rušivě – viz obrázek č.4.
Toto zkreslení je však viditelné pouze na okrajích snímků s výraznými a pravidelnými liniemi, takže při fotografování jiných motivů nebo při použití jiné ohniskové vzdálenosti je toto zkreslení neznatelné. I tak je to ale celkem škoda, protože toto je snad jediná podstatnější vada tohoto aparátu. Přesto se však dají s tímto aparátem pořídit i snímky architektury, na kterých není zkreslení patrné. Je však třeba si na tento jev dát pozor. Na obrázku č.5 je ukázkový snímek právě architektonického detailu (odkaz zde) a na snímku č.6 je pak několikanásobně zvětšený výřez na ukázku kresby:
Přes uvedený nedostatek je z ukázkových snímků zřejmé, že objektiv vytváří ve spolupráci s čipem velmi slušné a dokonale ostré snímky. Použitý 1/1,8“ CCD s vysokou hustotou má rozlišení 4,13 milionu obrazových bodů a lze jej nastavit pro rozlišení 2272×1704 ; 2272×1520 (poměr stran 3:2); 1600×1200 ; 1280×960 ; 1024×768 a 640×480. Z již nasnímaných fotografií je pak možné přímo v aparátu vytvářet menší kopie určené pro rozesílání e-mailem. Fotografovat lze s citlivostí ekvivalentní ISO 100, 200, 400 a 800, případně v režimu AUTO, kdy aparát využívá i mezihodnoty
.Snímky lze na paměťovou kartu ukládat ve formátech JPEG (3 stupně komprese) a TIFF-RGB. Použitelné paměťové karty jsou typu CompactFlash I a II a pevné disky Microdrive.